Jak vybrat správné terárium?

Vybrat správné terárium pro vaše zvíře je klíčové. Terárium poskytuje bezpečný prostor, který simuluje jejich přirozené prostředí. Zde je několik důležitých faktorů, které byste měli zvážit při výběru terária.

Na velikosti i materiálu záleží

Zvíře potřebuje dostatečný prostor pro pohyb a vyvíjení svého přirozeného chování. Zvažte tedy velikost terária, a to v závislosti na druhu zvířete. Zvířata jako hadi nebo ještěrky potřebují delší terárium, zatímco želvy nebo obojživelníci mohou vyžadovat širší terárium.

Terária se vyrábí v různých materiálech, jako je sklo, plast nebo akryl. Sklo je nejčastějším a doporučovaným materiálem, protože je odolné, snadno udržovatelné a neomezuje výhled. Plastová terária mohou být vhodná pro menší druhy zvířat. Zvažte také bezpečnostní aspekty, jako je odolnost materiálu proti poškrábání a úniku.

Ventilace jako klíčový prvek

Dalším důležitým aspektem při výběru je dostatečná ventilace. Ta je důležité pro udržení vhodného prostředí. Terárium by mělo mít vhodné ventilační otvory nebo síťovinu, která zajistí průtok čerstvého vzduchu a zabraňuje hromadění vlhkosti.

Různá zvířata mají specifické tepelné a světelné požadavky. Zvažte možnost použití tepelných lamp nebo ohřevných kamenů pro udržování teploty v teráriu. Také je třeba zvážit použití UVB osvětlení, které je důležité pro zvířata potřebující UV záření.

Terárium je potřeba vybavit otočnými krmnými pulty. Vyberte takové, ke kterým bude mít zvíře snadný a pohodlný přístup, a zároveň se vám bude dobře doplňovat.

Vyberte vhodný substrát pro terárium v souladu s potřebami zvířete. Může to zahrnovat písek, rašelinu, substrát z kůry nebo speciální substráty pro rostliny. Přidejte do terária rostliny, větve, kameny a další přírodní prvky, které vytváří prostředí podobné přirozenému.

Ujistěte se, že terárium je pro vaše zvíře bezpečné. Zkontrolujte především, že neobsahuje žádné ostré hrany. terárium také pravidelně čistěte a odstraňujte vzniklý odpad a výkaly.

Zazimovat nebo nezazimovat želvu?

Zda budete želvu zazimovávat, je na vašem rozhodnutí. V přírodě želvy zimují, pouze pokud je pro to vhodné počasí. V článku vám poradíme, jak na to.

Ve volné přírodě během první zimy v životě malých želviček, dojde k jejich přirozené selekci a přežijí pouze nejsilnější a nejodolnější kusy. Pokud se rozhodnete želvu zazimovat a chcete se vyhnout riziku, že zazimování nepřežije, pak je dobré ji zazimovat až od 3. roku jejího života. V tomto věku je želva již dostatečně silná, aby zvládla i ne příliš ideální podmínky k zazimování.

Jak zazimovat želvu ve výběhu

Pokud chováte želvu venku a chystáte se ji zazimovat, nechte ji ve svém výběhu až do pozdního podzimu, dokud se sama neuloží k zimnímu spánku. Než se tak stane, jakmile začnou teploty klesat, na noc želvu přenášejte do teplé kůlny nebo boudy. Během dne želvu průběžně sledujte, aby se vám nezahrabala na místo, kde ji nenajdete a následně nezmrzla.

Vložte ji do bedýnky s vlhkým substrátem a přeneste do sklepa, ve kterém se teplota pohybuje od 3 do 7°C. Kolem bedýnky omotejte pletivo, aby se k želvě nedostali žádní živočichové, jako například domácí zvířata nebo myši.

Jak zazimovat želvu v teráriu

Pokud želvu chováte v teráriu, měli byste jí teplotou a světlem simulovat podzim. Tedy snižovat postupně teplotu a intenzitu svícení. Poté želvu přesuňte do chladného sklepa.

Nemáte-li pro zazimování želvy vhodné podmínky nebo si nejste jisti, zda vše provedete správně, raději želvu nezazimovávejte.

Želva, která nebyla zazimovaná, si toto období klidu vynahradí tím, že na určitou dobu sníží svou aktivitu. Pokud se želva zazimuje a usne, i když jste to neměli v plánu, vypněte osvětlení a počkejte, až se probudí a opět začne být aktivní. Po dobu jejího spánku udržujte substrát v teráriu vlhký.

Rozdíl mezi zazimováním želv ve volné přírodě a v zajetí:

Zazimování v přírodě

Želvy jsou otužilejší a odolnější.
Na zazimování se připravují dlouhodobě s přirozeně se snižujícími teplotami a poklesem slunečního svitu.
Vhodné místo k zazimování si želva vybere sama.
Želva se novým podmínkám postupně přizpůsobí.
Při častějších změnách podmínek se želva probudí a potom opět usne a pokračuje ve spánku.
Délka zazimování je každý rok jiná v závislosti na okolních podmínkách.
Zazimování je druhem přírodní selekce – přežijí silnější.

Zazimování v zajetí

Želvy jsou zhýčkané a málo odolné.
Snadno se může stát, že želvy na zimování nesprávně připravíte.
Rizikem je nesprávné nastavení teploty v zimovišti.
Po celou dobu zimování udržujete stejnou teplotu.
Mnohdy se stává, že želvu zazimujete na nevhodném substrátu.
Želvy budíte v dobu, kterou uznáte za vhodné vy a ne želva.
Délku zimování zvolíte špatně.
Někteří chovatelé želvu budí nevhodným způsobem.

Jak želvu probudit

Mladé želvičky nechte zimním spánkem spát přibližně 3 měsíce. Dospělé želvy můžete nechat spát celou zimu. Během zimního spánku želvu průběžně važte. Pokud její váha klesne o 20%, probuďte ji postupným zvyšováním teplot. Můžete si dát na čas a pozvolna teplotu zvyšovat i 14 dní.

Když je želva úplně čilá, vykoupejte ji ve vodě, která má stejnou teplotu, jako prostor, ve kterém se želva nachází.

Chov hadů

Chcete domácího mazlíčka a nevíte, kterého si vybrat? Zkuste chovat hady. Jejich výchova není náročná, naopak je snadná. Musíte si však zapamatovat, že hada si nemůžete nějak vycvičit ani ochočit jako psa, a proto musíte být opatrní.

Jakého hada si vybrat

Nejčastější hadi, které si chovatelé vybírají, jsou tyto druhy: Krajta Královská, Užovka červená a Hroznýš královský. U všech těchto druhů existuje i mnoho poddruhů – podle zbarvení atd. Pro začátečníky je asi nejvhodnější Užovka červená, protože není tak velká jako třeba Hroznýš a je nenáročná. Užovky červené jsou nádherně zbarvené. Patří mezi klidné hady. Ohled berte i na to, kde svého prvního hada koupíte. Nedoporučuje se zverimex. Vhodnější by bylo si svého prvního hada koupit raději od nějakých chovatelů. Chovatelé dávají často přednost Hroznýši královskému. Ten ale ovšem může v dospělosti měřit až 2,5 m a jeho vzhled může u mnoha lidí budit respekt. Dalším druhem pro chov můžou být Korálovky. To jsou velmi malí hadi, kteří v dospělosti měří kolem 90 cm.

Chov Užovky červené

Užovka červená je v domácnostech velmi častým hadem z toho důvodu, že její chov je velmi nenáročný. Můžete si vybrat různé barvy užovek s různými vzory. Zařízení terária pro Užovku červenou je snadné. Stačí terárium 70 x 40 x 40 cm. Pořiďte si klasické skleněné terárium s pevným víkem, aby vám užovka neutekla, ale pamatujte, že na víku musí mít větrací otvory. Důležité je i vyhřívání dna, ke kterému postačí topný kámen nebo zářivka. Užovka musí mít přístup k pitné vodě – k tomu je ideální nádrž s vodou. Nutné je jí krmit živou stravou – např. Myš V teráriu by neměla chybět ani nějaká větev na lezení. Teplotu udržujte mezi 22 – 28°C přes den. V noci stačí, když má teplotu okolo 18°C. V zimě zase 15°C. Každodenním rosením ráno udržujeme užovce vlhkost. Pokud nechceme odchovávat mladé, není u této užovky nutné přezimování. Protože hadí pokožka není pružná a vadí hadovi v růstu, tak si jednou ta čas svlékne. Tomu se říká ekdyse. Trvá to 3-5 dní. Díky tomuto procesu ztrácí had vidění, a proto se může častěji zahrabávat do substrátu a při vytahování být podrážděný, a tak buďte opatrní. V tomto období musíte více často rosit terárium.

Chov Krajty královské

Krajta královská je klidný had a velmi nádherně zbarvený. Hlavně proto je mezi chovateli velmi oblíbená. Když je krajta ve stresu, může dojít k tomu, že začne odmítat potravu. Může k tomu dojít, například když si zvyká na nového majitele. Když to nastane, tak jí může pomoct, když jí do terária přibude další krajta. Když odmítání potravy bude trvat dlouho, tak se může stát i to, že krajta zahyne. Terárium pro Krajtu královskou by mělo být asi 150 x 60 x 80 cm. Je důležité, aby terárium bylo dost velké, aby se krajta mohla natáhnout buď do výšky, nebo do šířky celá. Na dno terária se používá většinou rašelina. Není obtížné udržovat terárium v čistotě, klidně můžete výkaly odstranit sáčkem. V teráriu nesmí chybět čistá voda, úkryt ani větve ke šplhání. Stejně jako u Užovky červené pořiďte krajtě topný kámen. U tohoto hada není nutná ani UV žárovka a postačí obyčejná. Tito hadi se velmi dobře snášejí se společníkem do terária. Dokonce si to velmi užívají, ale je nutné větší terárium. Krmit Krajtu královskou můžete myšmi nebo potkany. Dospělý had zvládne i králíka, ale je bezpečnější menší potrava. Můžete dát i čerstvě vylíhnuté kuře. Mladé krajty krmte asi jednou za týden, dospělé krajty stačí jednou za tři týdny.

Potrava pro hady

Hady je nutné živit živou kořistí např. myši. Hadi svou kořist nijak nekoušou ani nežvýkají, ale normálně jí polknou. Jedovatí hadi svou kořist nejdříve uštknou a až potom polknou. Mezi běžnou potravu hadů patří drobní savci, ptáci nebo hlodavci

Chov Baziliška Zeleného

Chcete nenáročného domácího mazlíčka? Pořiďte si Baziliška Zeleného. Podobně jako Leguán Zelený je velmi oblíbený mezi chovateli. Pokud se chcete dozvědět jak se o něj starat, tak si přečtěte následující podnadpisy.

Potrava

Bazilišek Zelený je všežravec. Můžete mu dát najíst hmyz, sarančata, pavouky ale i změklé ovoce. Pro jeho život je důležité mu občas jídlo posypat vápníkem, který seženete v běžném zverimexu.

Terárium

Důležité je vědět, že Bazilišci mají problém s rozpoznáním skla v teráriu, a proto si srážkou mohou způsobit zbytečné zranění – proto je lepší sklo nějak zviditelnit. Bazilišek potřebuje dostatečně velké akvárium s bazénem – milují vodu a tráví v něm většinu času. Bazén by měl být dost velký, aby se do něj vešla alespoň polovina jeho těla. V jeho teráriu by nemělo chybět ani UVB záření. Na UVB záření se budou vyhřívat. (Bez něj neumí ani využít vápník ze stravy.) Do terária umístěte také klacíky na šplhání. Terárium vystelte speciálním vnitřním kobercem nebo zezimou. Pokud tam umístíte i rostliny, tak se bazilišek bude v teráriu cítit bezpečně a přirozeně. Živé rostliny mu pomáhají udržet tu správnou vlhkost v teráriu.

Popis Baziliška Zeleného

Může dorůstat až 80 cm, z toho tvoří dvě třetiny jenom ocas. Bazilišek Zelený má dlouhé zadní nohy s dlouhými prsty. Na zádech má takzvaný hřeben. Má dlouhý a tenký ocas. Jeho barva je zelená s nepravidelnými modrými skvrnami.

Chování Baziliška Zeleného

Bazilišci Zelení milují vodu – jak už jsem zmínila. A proto by v jeho teráriu neměl chybět bazén. Rádi šplhají. Více Bazilišků se navzájem dorozumívá kýváním hlavy. V případě že, se Bazilišek cítí ohroženě, anebo je v nebezpečí, utíká rychlým během po zadních nohách. Pomocí ocasu udržuje rovnováhu. Na krátkou vzdálenost umí dokonce i běhat po vodě.

Rozmnožování

Pohlavní dospělost je ve věku 18 – 24 měsíců. Bazilišci mají více pohlavních orgánů. Jeden má na hlavě, který používá k lákání samic – stejně jako ten druhý na zádech. Samice mají ale pouze jeden hřeben, který se nachází na hlavě. V čase rozmnožování samice naklade několik vajec. Mláďata se líhnou sama. Po porodu samice opouštějí hnízdo. Mládě je hned po vylíhnutí velmi samostatné – dokáže samo lézt, pohybovat se a dělat všechno aby přežilo.

Zajímavosti

Když se cítí ohroženě nebo je v nebezpečí, dokáže vyvinout až neuvěřitelnou rychlost 10 kilometrů za hodinu. Další zajímavostí je to, že dokážou běhat po vodě. Díky tomu se jí často přezdívá Ježíšova ještěrka. Když jsou pod vodou, dokážou zde vydržet až ohromných 30 minut.

Bazilišek Zelený v přírodě

Vyskytuje se křovinách a v nízkém stromoví, poblíž řek nebo jezer v Jižní Americe. Samci jsou teritoriální a své prostředí si chrání bojem. Jeho zelená barva mu poskytuje ve volné přírodě ukrýt před nepřáteli. Baziliškové žijí ve skupině a jsou velmi plaší tvorové.

Chov krabů

V mnoha článcích jste se dočetli, jak začít s chovem těch typických domácích zvířat, málokde se však píše, jak začít chovat například takového kraba. I když to může znít šíleně, krabi fungují jako neodlučitelný člen rodiny v mnoha domácnostech. Láká i Vás mít doma toto neobvyklé zvířátko? Jak na to, čím ho krmit a plno dalších informací a tipů si řekneme v následujícím článku.

Oblíbené druhy pro chov

V posledních letech se nejoblíbenějším a nejrozšířenějším druhem pro chov stal Krab suchozemský (Cardisoma armatur). Toho můžete znát i pod přezdívkami jako jsou ‚krab tříbarvý‘ nebo jako ‚krab harlekýn‘. Tento druh pochází ze sladkých, brakických, ale i slaných vod a břehů Jižní Ameriky a současnosti i Afriky. Co se týče velikosti, může dorůstat až neuvěřitelných 15 cm. Průměrná délka je však okolo 13 cm. Má na svém těle mnoho různých pestrých barev. Tou nejtypičtější barvou je pro ně jasná modř, která se nachází na jakoby stále vyleštěném hřbetě. Další barvou je oranžová, kterou můžete pozorovat v okolí končetin. Pokud chcete chovat více jedinců, doporučuje se mít jednoho kraba a pak další samičky. Samozřejmě záleží na Vás, ale když je v akvateráriu více než jeden krab, začnou se prát, což by nemuselo dopadnout dobře.

Vhodné obydlí pro kraba

Tyto zvířata jsou doma jak na souši, tak ve vodě. Aby se krabům dobře bydlelo – tedy aby měli dostatečné pohodlí, musíme jim tedy přichystat prostorné akvaterárium, které musí být zařízené tak, aby se krabi mohli koupat ve vodě (Voda by měla být zhruba na jedné třetině akvaterária.) anebo procházet na souši. (Souš by měla být zbylé dvě třetiny akvaterária ještě spolu s říčním pískem a oblázky) Co se týče rozměrů – pokud chováte například jeden pár krabů, doporučuje se, aby rozměry akvaterária byli alespoň 120 cm x 50 cm x 30 cm. (Výška akvaterária může být nižší, krabi totiž většinou moc nešplhají)

Voda musí být dostatečně hluboká. Za ideální hloubku se považuje taková, ve které se může krab ponořit celý. Krabi si rádi hrabou v písku, a tak by se v akvateráriu mělo objevovat množství písku takové, aby se v něm mohl krab dostatečně vyhrát. Co se týče přechodu z vody na souš, měl by být spíše volnější – neměl by zde být tzv. ‚schod‘. Dále můžeme nádrž obohatit nějakými těmi kameny nebo dřevem. Další oblibou krabů je schovávat se. Proto vytvoříme i nějaké úkryty, kam se můžou přesunout.

Teplota vody by se měla pohybovat okolo 23°C. (K tomu se dá pořídit speciální akvarijní topítko s termostatem) Na nejteplejším místě by měla teplota dosahovat až 35°C. Aby bylo teplo i na souši, musíme svítit speciální lampičkou s UV zářením – to prospívá pevnému krunýři a navíc k tomu dává barvám schopnost se pořádně ‚rozzářit‘. Krabi ale zároveň ve svém akvateráriu musí mít chladné místa. Dále jim svědčí, pokud je v akvateráriu dostatečná vlhkost. Tu můžeme udělat tak, že akvaterárium čas od času pokropíme nebo jej uzavřeme (a necháme nějaké otvory na dýchání) a vlhkost by se měla utvořit sama.

Pokud budete do akvaterária chtít i nějaké rostliny, pořizujeme nějaké vodní a vlhkomilné. Musíme ale počítat s tím, že je občas krabi sami konzumují.

Voda se musí pravidelně filtrovat. Pokud je voda znečištěná, hrozí onemocnění. Když vyměňujeme vodu, nesmíme zapomenout na to, že voda chlorovaná musí alespoň den odstát, než ji použijeme. Je možné do vody přidat i mořskou sůl – ta má antiseptické účinky. (Lžičku na 100 l)

Potrava

Jsou to všežravci. Jako stravu jim můžeme servírovat různé druhy zeleniny a ovoce. Dále taky nějaké rostliny – například pampelišky nebo jitrocel. Pokud chcete dát krabům i maso, použijte libové – například rybí, žížaly či hovězí. Dnes už existuje i speciální konzervy s jídlem pro kraby. Je dobré jim občas přimíchat do jídla rozdrcenou sépiovou kost, díky které budou mít dostatek vápníku. Čas od času taky sežerou svůj vlastní svlečený krunýř, toho se však nemusíte zaleknout – právě naopak. Dodává jim to potřebné minerály.

Chov čolků

Chov těchto neobvyklých zvířat je už dnes možné chovat i doma. Dokonce to i velmi snadná záležitost. Jak na to? To se dozvíte v následujícím článku.

Obecné informace

S chovem tímto živočichem je možné začít i jako úplný začátečník. Jsou to malí obojživelníci. Jejich průměrná délka se pohybuje okolo 8 cm. Tito živočichové žijí převážné ve vodě, na souš vylézají jen ojediněle. Jeho chování je velmi mírné jak k ostatním čolkům, tak k rybám. V akváriu se mohou dožít až 12-ti let. Je lepší je chovat spíše ve skupinách či párech.

Vzhled

Valná většina čolků má dlouhou hlavu a delší štíhlé tělo, na kterém se nachází čtyři krátké končetiny. Konečným bodem jejich těla je dlouhý širší ocas. Jejich kůže je hladká, pokud se čolci vyskytují ve vodě. Když jsou na souši, jejich kůže je naopak suchá a jemnozrnná. Co se týče pohlaví, je možné jej určit podle pohlavního dimorfizmu, tedy odlišného charakteristického zbarvení samců a samiček.

Samci mají spíše světle a tmavě podélně pruhovanou hlavu společně s jejich hřbetem. Boky mají v barvě zelené nebo hnědavé s tmavými skvrnami. Jejich typickým znakem je velký hřeben, který se táhne téměř po celé délce jejich těla.

Samičky bývají k vidění v barvách okrové nebo hnědé s malými tmavými skvrnami. Břicho mívají po stranách žlutavé lesklé.

Co se týče larev, tak ty mají většinou zbarvení do světle hnědavé. Jejich nožičky jsou obvykle velmi slabé. Ploutevní lem ocasu bývá zakončen do špičky. Larvy dýchají vnějšími keříčkovitými žábrami.

Akvárium

Akvárium pro čolky by v žádném případě nemělo obsahovat věci s ostrými hranami. Čolek je velmi křehký tvor, a tak by jeho poranění mohlo být i smrtelné. Ideální bude, pokud umístíte akvárium co nejdál od tepelného zdroje. (Mají rádi spíš zimu, když je jim horko, dožívají se méně roků) Dále musí být akvárium kvůli zvědavosti čolků dobře zabezpečené. (Aby si nevydal na malou výpravu) Kdyby Vám náhodou utekl, musíte jej do několika hodin najít. Jinak uschne. Minimální velikost nádrže by měla být alespoň 12 litrů. Musí rozhodně obsahovat vodu a pár vodních rostlin.

Rozmnožování

Je obecně známo, že rozmnožovat tyto zvířata je snadné. Musíte je vydatně stravovat. (Pokud jsou zvířata dobře a vydatně krmená, může samička za cyklus naklást až 250 vajíček) Dále se v akváriu musí nacházet nějaká rostlina, na kterou bude samička klást vajíčka. Čolci se rozmnožují jednou až dvakrát do roka. Cyklus trvá zhruba dva měsíce. Vajíčka budete nacházet jednotlivě. Doporučuje se vajíčka vzít a přendat do jiné nádrže. Z vajíček se začnou líhnout larvy malých čolků zhruba po třech týdnech.

Potrava

Obvyklou potravou čolků na souši bývá drobný hmyz – larvy hmyzu, svinky, pavouci, malí červi, plži nebo dešťovky. Ve vodě loví převážně hmyz, červi a drobné korýše. V časném předjaří jsou to zase například vajíčka skokana hnědého. Přímo od chovatelů se doporučuje jim jako potravu podávat hodně například žížal, nitěnek, komárů, hrubší plankton a jiné bezobratlé. Pokud jsou čolci na souši, je dobré jim obohacovat potravu třeba některým minerálním a vitaminovým preparátem. Larvy vyžadují déletrvající přísun drobné stravy. Živí se sekanými nitěnkami a planktonem. V případě nouze nebude moc vadit, kdy jim dáte například rybí filé, hovězí srdce nebo mrtvé rybičky. Jako zajímavost lze brát to, že se po čase naučí přijímat potravu přímo z pinzety.

Výskyt

Ve volné přírodě můžeme čolky nalézt ve vodních nádržích, lesních rybníčcích nebo v kalužích. Na souši obvykle bývají v listnatých lesích, parcích, na loukách, v mechu a v děrách.

Chov chřestýšů

Přemýšlíte o chovu hadů? Mnoho chovatelů si oblíbilo chřestýše. Existuje mnoho druhů chřestýšů. V následujícím článku se dozvíte informací o chovu těchto nádherných živočichů. Musíte si však pamatovat, že chřestýši jsou jedovatí hadi a s jejich chovem musíte být velmi opatrní. Chov chřestýšů se doporučuje jen zkušeným chovatelům. Nezapomeňte ani na to, že pro chov jedovatých hadů potřebujete povolení.

Chřestýš mexický

Chřestýš Mexický je jedovatý had. Jeho délka je kolem 150 – 200cm. Má žlutohnědou nebo červenohnědou barvu. Na hřbetě má kosočtvercovou kresbu. Hlava chřestýše je světlá s tmavší kresbou. Terárium musí být velké alespoň 150 x 80 x 80 cm, ale samozřejmě může být i větší. Na dno terária dejte směs jílu nebo rašeliny. Nezapomeňte ani na intenzivní osvětlení. Do terária dejte i kameny. Nesmí chybět ani nádoba s čerstvou vodou. Krmte Chřestýše Mexického různými hlodavci. V oblibě mají myši, potkany nebo morčata.

Chřestýš rohatý

Chřestýš Rohatý patří spíše mezi ty menší druhy chřestýše. Stejně jako ostatní chřestýši má na špičce ocasu chřestítko, a to znamená, že má zrohovatělé články kůže, které mu slouží na obranu v nebezpečí.

Chřestýš západní

Délka tohoto chřestýše se pohybuje okolo 200 cm. Jeho barva je spíše šedá nebo žlutošedá nebo až do hněda. Na hřbetě má tmavší, kosočtverečnou kresbu. Stejně jako ostatní chřestýši chrastí svým chřestítkem, když se cítí v nebezpečí. Terárium by mělo mít rozměry 200 x 100 x 100 cm. Na dno terária umístěte vrstvu dřevěných štěpků. Jako potravu můžete dát chřestýši západnímu potkany, myši nebo i králíky, ale záleží na velikosti chřestýše.

Doufám že, se Vám tento článek o chovu chřestýšů líbil.

Leguáni a jejich chov

Leguáni – jak neobyčejní tvorové. Také jste se nadchli pro tento druh živočichů a rádi by jste si jednoho pořídili domů? Jak s chovem, krmením a zařizováním jejich obydlí se dozvíte v následujícím článku.

Jak správně vybrat

Cena jednoho leguána se pohybuje okolo 700,- Kč. Je lepší leguána koupit od chovatele. Na rozdíl od zverimexu mu nejde až tak o zisk, o leguány se stará a je schopný Vám vše potřebné vysvětlit a odpovědět na každou otázku ohledně leguánů. Když ale nakupujete ve zverimexu, tady je pár rad, jak vybrat toho nejvhodnějšího – nejlepší je vybrat si právě toho, který se zdá nejvíce energický – pozor ale na to, aby nebyl agresivní. Před koupi leguána zkontrolujeme jeho oči, neporušenost zakončení ocásku, ušní bubínky, přepočítáme prsty, pravidelnost dýchání a prohlídneme kůži. (Jestli proběhlo svlékání bez problémů) Když Vás při jeho manipulaci šlehne ocasem, je to normální, jestli Vás však kousne, raději si vyberte jiného jedince.

Výběr terária

Protože například leguán zelený dorůstá délky až 5 metrů, budeme potřebovat opravdu velké terárium. Velký důraz se klade hlavně na výšku terária. Mělo by být přizpůsobené k lezení a odpočinku, a tak zde nesmí chybět různé větvě a další rostliny, které jim to umožní. Dále nesmí chybět velká miska s vodou, (Kromě pití také tvoří vlhké prostředí) vhodné osvětlení – svítíme 8 až 10 hodin denně. (Doporučuje se UVB žárovka – cena 13W žárovky okolo 350,- Kč) a topení.

Kvůli jejich imunitnímu systému a trávení důležité mít v teráriu správnou teplotu. Tělo si sami termoregulují – když je mu zima, sám si najde vyhřáté místo a naopak. Proto musí mít v teráriu jak chladná místa, tak teplá. Teplá místa by měli mít teplotu od 35 – 37,7°C. Na chladných místech by měla být teplota zase od 26,6 – 29,4°C. V noci může teplota klesnout na 21,1 – 23,8°C.

Chov

Leguáni po většinu času spíše odpočívají. Můžete si je ale vytáhnout z terária ven, aby se trochu proběhli. V tom případě musíte dávat pozor, aby jste leguána nezašlápli. Čím více leguán roste, tím větší sílu má, a tak hrozí i to, že by mohlo zranit nějaké cizí zvíře, které se k němu přiblíží. Tento druh živočichů je známý i tím, že může ztratit ocas. V tomto případě není třeba paniky, ale odvezte zvíře rychle k veterináři.

Krmení

Jsou býložravci. Leguáni mají sice hodně zubů, ale většinou svou potravu nežvýkají ale trhají na kusy. Pijí jenom výjimečně. Co se týče samotné potravy, nejvhodnější rostliny jsou pampeliška, mrkev, porek, cuketa, celer, hrášek a další. I když se v různých článcích píše, že žerou i hmyz, není to pravda. Opravdu jsou býložravý, a tak nic kromě rostlin nejedí. Tak se nenechte zmást.

Chov gekončíka nočního

Dnes si povíme o chovu gekončíka nočního. Pokud Vám toto nic neříká, jedná se o malého živočicha, který svým vzhledem připomíná malou ještěrku. Obecně je známo, že chovat tyto živočichy není vůbec těžké, jestli je to pravda se však můžete přesvědčit sami. Jak na to a další informace se, pokud budete pokračovat ve čtení následujícího článku.

Obecné informace

Tyto živočichy se nedoporučuje chovat v párech z toho důvodu, že samci obvykle bývají hodně aktivní a samici by tak po čase uhonili. Je ale možné chovat více samiček (pokud nemáte v plánu zvířata rozmnožit) nebo jednoho samce – v jednom teráriu by neměli být dva samci! Došlo by totiž k bojům, které by mohly skončit úmrtím jednoho z nich.

Gekončíci patří do kmene strunatců, je to obratlovec a patří do čeledi gekonovitých. Obvykle se vykytují v oblasti Indie, Pákistánu a Afghánistánu. Dorůstají velikosti okolo 25 cm. Na končetinách mají pět prstů a drápky. Dožívají se až neuvěřitelných 20-ti let. Obvyklá barva gekončíka bývá hnědo-žlutá s tečkami nebo se skvrnami. Jejich oči mívají vertikální zornici s volnými víčky.

Terárium

Jako každé zvíře, musíme i gekončíkovi terárium přizpůsobit tak, aby se cítil jako ve svém přirozeném prostředí. Klasické terárium pro zařízené pro gekončíka by mělo mít minimální rozměry 100 x 50 x 35 cm. Můžete na terárium také přilepit nějaký plakát na kterém je obrázek, který gekončíkovi připomíná jeho přirozené prostředí. (Je ale obecně známo, že se pak terárium hůře čistí.)

Takový obrázek se dá koupit buď přes internet nebo v obyčejném obchodu se zvířecími potřebami. Na stropě terária by mělo být umístěno nějaké větrání. Větrání můžete vyrobit například z nějakého pletivového pásu, který zároveň zabrání gekončíkovi utéct. Součástí terária může pak dále být nějaká menší skleněná terasa, kterou můžete posypat pískem.

Gekončík se také velmi rád schovává. Proto je dobré mu do terárka udělat co nejvíce míst, kam by si mohl zalézt a schovat se. (To můžete udělat například z obráceného květináče nebo nějaké jiné nádoby, do které vyřežete otvor jako vchod.)

Tyto úkryty se také dají sehnat ve všech možných obchodech se zvířecími potřebami. Pozor ale aby zde nebyly nějaké ostré hrany, o které se by se mohl živočich poranit. Je dobré zde umístit i nějaké živé rostliny – ty udržují vhodné klima a navíc poskytují zvířeti stín a chlad. Je dobré terárko minimálně dvakrát do týdne porosit – nejlépe v době, kdy vypínáte světlo. (Do terária je možné nainstalovat žárovku, ale i bez ní se živočich obejde. Doporučuje se ji používat v hodně tmavých místnostech, bohatě ale stačí, když umístíte terárium někde blízko okna.)

Terárko by se ale mělo vytápět. To je možné udělat speciální topným kamenem, který by měl být puštěný 24 hodin denně. Je vhodné jej vypínat při zimování. Kromě topného kamenu byste měli také používat alespoň 25W žárovku – gekončíci se mimo jiné také velmi rádi vyhřívají. V nádrži by měl vzniknout teplotní gradient – pod zdrojem tepla okolo 35°C a u země okolo 25°C. V noci však může teplota klidně klesnout k 20°C.

Potrava

Dospělí gekoni se musí krmit alespoň třikrát týdně. Není moc dobré nechat se svého gekončíka přejídat. Při krmení obvykle dospělý gekončík zkonzumuje v průměru okolo 2 – 4 cvrčků. Co se týče samotného složení potravy, mají tito živočichové v oblibě cvrčky, sarančata, šváby, potemníky brazilské, jednodenní holátka myší, potemníky moučné a další. (S potemníky ale opatrně – mohou přivést zvířeti zažívací problémy.)

Všechna tyto zvířata ke krmení můžete koupit v každém zverimexu za poměrně slušnou cenu. Dále je také nutné gekončíkům měnit alespoň dvakrát denně vodu.

Doufám tedy, že se Vám článek o gekončících líbil a dopomohl k chovu těchto neuvěřitelně krásných zvířat.

Chov červů

Je to sice velmi neobvyklé, ale dnes už se za domácího mazlíčka v mnohých domácnostech pokládají i mouční červi. Tento druh živočichů je oblíbený zvláště u sběratelů a chovatelů tohoto typu zvířat. Jak na to, jestli je chov obtížný a další zajímavé věci se můžete dozvědět, pokud budete ve čtení toho článku pokračovat.

Obecná charakteristika

Dohromady máme, tedy z těch nejznámějších, tři druhy. Jsou to Potemník moučný (Tenebrio Molitor), Potemník brazilský (Zophobas Morio) a Plesnivec obilní (Alphitobius laevigatus) – ten je znám i pod přezdívkou Potemník buffalo. Společně tito živočichové spadají do třídy hmyzu, do řádu: brouci a do čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae).

Všechny tyto druhy jsou běžně chované v domácnostech. V dospělosti bývají nenápadní a objevují se v sytě černé barvě. Velikostně jsou poměrně malincí. Při výběru, který druh je ten nejlepší záleží samozřejmě i na velikosti. Potemním buffalo se objevuje ve velikosti okolo 0,7 cm. Potemník moučný má 1,5 cm a Potemník brazilský něco málo přes 2 cm. Pocházejí ze spíše suchých a teplých stanovišť.

Larvy

Larvy Potemníka buffalo jsou těsně před zakuklením velcí přibližně 1,5 cm. U Potemníka moučného se délka jeho těla pohybuje okolo 2,5 cm. U Potemníka brazilského to může být až neuvěřitelných 4,5 cm. Tělo larev bývá kryté silnou chitinovou pokožkou. Na tu si dávejte velký pozor – ve velkém množství bývá těžce stravitelná.

Larvy dále obsahují značně velké množství tuku, ale svou výživnou hodnotu jsou nyní vyhledávány chovateli jako krmný hmyz. (Takový, který se dá lehce chovat v domácích podmínkách.)

Potrava

I když se to může zdát zvláštní, hlavní složkou jejich potravy bývají jejich vlastní larvy. Jídelníček dále můžeme doplnit kousky zeleniny či ovoce. Dále samozřejmě nesmí chybět obyčejná voda. V případě chovu i Potemníka brazilského mu můžete čas od času dát i kousek nějakého toho masa.

Chov potemníkových brouků

Jako nejméně náročný druh pro tento chov je ze všech zmíněných červů nejvhodnější Potemník moučný. (Může být i Potemník buffalo, Potemník brazilský je však v náročnosti chovu nejtěžší.)

Co se týče nějakého toho obydlí, bohatě postačí i malá obyčejná plastová nebo skleněná miska. (Na Potemníka brazilského musí být ale rozměry misek větší.) Co se tedy týče rozměrů, záleží na počtu červů. Pokud jich máte více, budete potřebovat prostory větší, pokud jich chováte ale méně, postačí menší. Na každou larvu by měl připadat substrát o velikosti až čtyřikrát větší, než je ona sama. Může dojít i ke kanibalismu.

Jedinou – a tou nejdůležitější věcí, kterou musíte brát v potaz je, aby měli červi dostatečné větrání. Pozor ale, aby díry pro tento účel nebyly moc velké a červi by neutekli.

Ohledně teploty je to celkem jedno. Nejradši mají obyčejnou pokojovou teplotu.

Substrát by měl sahat do výšky maximálně 4 cm pod okraj. Ten se může skládat například z ovesných vloček, kukuřičného šustí, které se běžně prodává jako podestýlka pro domácí mazlíčky v každém druhém zverimexu, otrub, suchého pečiva, bramborového škrobu, drceného krmení pro akvarijní rybičky nebo granule pro psy jako zdroj bílkovin.

Odchov

Pokud se rozhodnete, že chcete nechat Potemníky brazilské se rozmnožit, doporučuje se chovat je menším množství. Ideální počet se pohybuje okolo 10-ti jedinců. Dále musí mít tito Potemníci větší prostor k pohybu. Musí se udržovat vyšší teplota, ideální teplotou je asi 25° C a vyšší. Vývojový cyklus u toho Potemníka trvá od 4 do 6 měsíců.

Co se týče Potemníka moučného, vývojový cyklus trvá podle nastavení teploty. Obvykle je to ale okolo 2 až 3 měsíců. Zvýšenou teplotou a pravidelnou navlhčenou potravou můžeme vývoj zrychlit.

Doufám, že se článek o tomto neobvyklém živočichovi, který je u některých považován za domácího mazlíčka, líbil a dopomohl Vám s chovem. Sami si chov můžete doma vyzkoušet.