Chovatelská stanice Ing. Jiří Pohl, Nové Město nad Metují

Můžete se zde seznámit s u nás málo rozšířeným loveckým plemenem – západosibiřskou lajkou.

V životních podmínkách obvyklých pro lajky (silné mrazy, skromná potrava ) se u jejich organizmu vypracovala ochranná přizpůsobivost např. vysoká stravitelnost potravy, rozmnožování jednou ročně, menší počet štěňat ( 3 – 4 ) a termoregulace specifická pro severská plemena.
Výchovou je potřeba začít od štěněte. Lajky si vytváří velký vztah k vůdci. Na ostatní lidi nejsou vůbec agresivní.V původní domovině pes který napadnul člověka byl okamžitě utracen, takže do chovu se dostali jen bezkonfliktní jedinci.
Na krmení nejsou náročné, vyžadují minimální údržbu (tzv. samočistící srst ).
Lajky se uplatňují při lovu losů, černé zvěře, severských a evropských sobů, mývalů a rysů. S lajkami se chodí na bažanty, tetřevy a vodní ptactvo.
Vyznačují se dobrým slíděním, dobře sledují stopu zraněného zvířete a po dostižení hlasitě oznamují.Při pronásledování zvěre často zaběhnou daleko z doslechu. Mají však dobrou orientaci a sluch a i v neznámém terénu se vždy vrací ke svému pánovi.

Původním domovem lajek byl severní Ural a západní Sibiř.Bylo to jediné plemeno loveckých psů se kterým se zde odpradávna lovili soby, losy, medvědi, kuny, soboly, veverky.Hlídali obydlí, sobí stáda na pastvě, zapřahali se do saní.