Chovatelská stanice Noblesa Aura, Hradec Králové

Provoz chovatelské stanice lvíčků.

Hledáte úžasného kamaráda? Extravagantního a zároveň elegantně atraktivního společníka s vyjímečnou povahou? Člena rodiny, který dokáže rozdávat lásku a radost plnou náručí?
Pořiďte si lvíčka!
Lvíček je malé společenské plemeno z rodiny bišonků kam také patří maltézský psík – maltézáček, boloňský psík, Coton de Tulear – bavlníkový pes z Madagaskaru, havanský psík a samozřejmě Bichon a poil frisé – bišonek. Na rozdíl od nich vzhledem k odlišné tělesné stavbě, což se týká především delších končetin, je lvíček předurčen k větší pohyblivosti a vytrvalosti.
Jeho úžasnou rychlost, hravost a teatrálnost lze velmi dobře využít při závodech agility.
Svou elegancí, hrdým postojem a zájmem udělat radost svému pánovi za všech okolností se výborně prezentuje na psích výstavách.
Bude s Vámi – pokud o to budete stát – nadšeně absolvovat dlouhé pěší tůry, ale zrovna tak se v pohodě a rád povaluje na gauči. Je velmi společenský, skvěle vychází s lidmi všech věkových kategorií, má jen jednu podmínku: potřebuje lásku svých majitelů. Bez ní se lvíček neobejde, proto to není pejsek pro každého. Pokud ho milujete, udělá pro Vás cokoli, co Vám na očích uvidí.

NĚCO Z HISTORIE

Když se lvíček v roce 1960 objevil v Guinnessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno psů na světě, málokdo věděl jak vlastně takový pejsek vypadá. Zvláštní, protože v dobách své největší slávy byl lvíček jedním z nejpopulárnějších společenských psíků. Lvíčci, nebo jim velmi podobní psi byli velmi oblíbenými mazlíčky vysoké šlechty po několik století. Vlastnila jej například princezna Kateřina von Mecklenburg z Německa, ale také italská velmi zámožná a mocná rodina Medicejů. Můžeme je dodnes sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě již od 13. století. Na svých obrazech je ztvárnili takoví velikánové jako například Eyck, Tiziano, Cranach, Mostaert, Coques a hlavně Dürer a Goya. Právě na jednom z nejznámějších Goyových obrazů – Vévodkyně z Alby (viz. obrázek) je vyobrazen lvíček. Lvíček je tedy bezpochyby velmi starým plemenem.
V knihách a encyklopediích se lvíček objevuje již od roku 1555. Francouzský přírodovědec Buffon lvíčka pojmenoval Bichon de Petit Chien de Lion (malý lví bišonek) a francouzi se od té doby považují za zemi původu. Dnes je oficiální název Petit Chien Lion, ale mnohem více se na celém světě používá z němčiny převzatý Löwchen, nebo Lowchen pro anglicky mluvící země.
Proč tedy lvíček, kdysi tak oblíbený, na počátku 20. století málem vyhynul? Pravděpodobně s klesajícím významem tradiční šlechty klesala i obliba jejich miláčků. Všichni dnešní milovníci tohoto krásného plemeno můžeme děkovat jisté madam Bennertové z Bruselu, která se zasloužila o znovuvzkříšení lvíčků. Po 2. světové válce, když byli lvíčci z jediné chovatelské stanice na světě doslova vyhozeni na ulici, posbírala typově odpovídající jedince a díky trpělivé chovatelské práci se jí podařilo zastavit zdánlivě neodvratný konec tohoto plemene.

STANDARD

F.C.I.-Standard č. 233 / 02.04.2004 / GB

LVÍČEK (Petit Chien Lion)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004
POUŽITÍ: společenský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena
Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: V katedrále v Amiensu, jejíž stavba se datuje do 13. století, je možno vidět vytesané do kamene dva lvíčky, typické zástupce tohoto plemene. V 15. století byla nezaměnitelná silueta lvíčka často zachycována na tapiseriích. Plemeno bylo oblíbené mezi dámami burgundského dvora. V 17. století pak bylo plemeno často zobrazováno v malířských dílech. Francouzský přírodovědec Buffon jej velmi přesně popisuje ve svém díle „Histoire Naturelle“ a podtrhuje jeho vzácnost. Ve stejné době jej také zmiňuje švédský přírodovědec Linné. Lvíček byl dříve také nazýván „bišon lvíček“. Francouzský chovatelský klub byl založen 18. listopadu 1947.

CELKOVÝ VZHLED: Malý, inteligentní pes, veselý, s živým a pozorným výrazem; celkově robustní s dobrou kostrou; krátké tělo dobrých proporcí; vysoko nesená hlava; silueta připomínající chrta. Pohyb je hrdý a rázný, zdůrazněný vlající hřívou lvího sestřihu. Nestříhané části musí být zcela přirozené a v žádném případě tvarované.

Lví sestřih je povinný pro výstavy.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: Tělo je kvadratické. Délka těla, od hrbolku ramenní lopatky po hrbolek kosti sedací) je rovna výšce v kohoutku. Délka tlamy odpovídá přibližně 2/3 délky lebky.

POVAHA / TEMPERAMENT: Velmi oddaný a poslušný vůči svému pánovi, pozorný a vnímavý, milý a spokojený za každých okolností. Dokáže být klidný a tichý, je-li mu to přikázáno. Jeho upřímný a mírný pohled se snaží vyčíst, co je od něj očekáváno.

HLAVA: poměrně krátká a dosti široká od temene k lebce; vysoko nesená.
MOZKOVNA:
Lebka: poměrně plochá, stejné šířky jako délky.
Stop: mírně vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá (úplná pigmentace je povinná), kromě hnědě a podobně osrstěných psů. V takovém případě je nosní houba tmavě hnědá (úplná pigmentace je povinná). Nosní houba je v linii nosního hřbetu.
Tlama: dosti široká, rovná.
Pysky: těsně přiléhající a černé, u hnědě a podobně osrstěných psů tmavě hnědé.
Čelisti/Zuby: silné zuby, úplný chrup s nůžkovým skusem. Tolerována je absence PM1.
Oči: posazené poměrně vpředu, oči jsou velké, velmi tmavé, kulaté a umístěné dost daleko od sebe. Musí hledět dopředu. Víčka jsou úplně pigmentovaná.
Uši: nízko nasazené (v úrovni očí). Středně dlouhé; pokud jsou natažené, dosáhnou do poloviny délky tlamy; jsou převislé, dobře osrstěné prameny srsti. Tyto prameny srsti dosahují nejméně ke špičce nosu.

KRK: dobré délky, mírně klenutý, harmonicky přecházející v plece a kohoutek.

TRUP:
Hřbetní linie: rovná.
Bedra: krátká, široká a osvalená.
Hrudník: dobře vyvinutý, dosahující k lokti.
Břicho: dobře vtažené.

OCAS: nasazen mírně pod hřbetní linií. Nesen elegantně v oblouku nad hřbetem, aniž se hřbetu dotýká. Hřbetu se dotýká pouze chocholka srsti, a to v postoji i v pohybu.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné, svislé.
Plece: dost skloněné, pohyblivé, dobře osvalené.
Lokty: přiléhající k tělu.
Nadprstí: krátké a rovné při pohledu zpředu, mírně ukloněné při pohledu ze strany.
Přední tlapky: malé a kulaté, prsty těsně přiléhající a dobře vyklenuté.

PÁNEVNÍ KONČETINY: rovné, svislé.
Stehna a bérce: dobře osvalené, tibie (holenní kost) je stejné délky jako femur (stehenní kost). hrbolek kosti sedací mírně vystupuje.
Hlezno: poměrně silné, ve výšce zhruba ¼ výšky v kohoutku, s normálním zaúhlením.
Nárt: robustní, kolmý k podložce.
Zadní tlapky: malé a kulaté, prsty těsně přiléhající a dobře vyklenuté.

POHYB: živý, energický, s dobrým posunem; nohy v pohybu paralelní, hlava nesena hrdě.

OSRSTĚNÍ:
SRST: srst je hedvábná, dlouhá, vlnitá, hustá; bez podsady.
BARVA: všechny barvy a jejich kombinace jsou povolené.

VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška: 26 až 32 cm v kohoutku, s tolerancí +/- 1 cm.
Hmotnost: přibližně 6 kg.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

VYŘAZUJÍCÍ VADY:
– agresivita nebo přílišná plachost.
– úplná nebo částečná depigmentace nosní houby, pysků a očních víček nebo jiná barva než černá, nebo jiná barva než tmavě hnědá u hnědě či podobně osrstěných psů.
– nos otočený nahoru.
– chybějící jeden nebo více řezáků nebo špičáků.
– chybějící více než dva nesousedící zuby (PM2, PM3, dolní PM4).
– chybějící dva sousedící zuby (PM2, PM3, dolní PM4).
– chybějící jeden trhák (horní PM 4, dolní M1) nebo jiná stolička kromě M3.
– předkus nebo podkus.
– oči: malé, mandlového tvaru, vystupující, příliš světlé nebo s nerovnoměrným zbarvením.
– entropium, ektropium (vchlípení či vychlípení očního víčka).
– uši: nedostatečně dlouhé nebo bez pramenů srsti.
– prstencovitě stočený ocas.
– srst: kudrnatá, příliš krátká, postrádající vlny.
– výrazné anatomické malformace.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Tento standard je platný od září 2004.