Tibetská doga

Neboli tibetský mastif, můžeme říct.

Historie

Stáří tohoto plemene se odhaduje na více než 4000 let. Tento majestátní pes se považuje za součást tibetské kultury, kde byl používán jako strážní pes v klášterech. Výjimečným úkazem mezi psy je čistota rasy, která se do dnešní doby dochovala v původní podobě.

Povaha

Jedná se o učenlivého psa, který je zcela oddán svému pánovi a své rodině. Má vrozený pud hlídače a ochránce. Bude si střežit svůj prostor a své lidi, takže se skvěle hodí do rodiny a k dětem. Své majitele miluje nadevše, ale k cizím lidem je nedůvěřivý. Je inteligentní, samostatně uvažující a každý svůj krok provádí s rozvahou a klidem. Na cizí psy není útočný, pokud ho jiný pes nenapadne.

Pro poslušnost je důležité mít určené přesné hranice a ty mu dát jasně najevo, majitelé, kteří nemají pevnou vůli, by si neměli takovéhoto psa pořizovat. Má rád volnost, kotec pro toto plemeno není vhodnou volbou.

Popis

Silná kostra a mohutné, dobře osvalené tělo. Široká a těžká hlava. Ocas středně dlouhý stočený za hřbetě. Srst je drsná, rovná a středně dlouhá s hustou podsadou. Zajímavostí je štěkot, který je hodně specifický a hlasitý.

Barvy srsti – různé odstíny černé, hnědé a šedé, barva očí – různé odstíny hnědé. Dožívá se 11-13 let, výška v kohoutku je okolo 30-70 cm. Váha okolo 60 kg.

Potrava

Vhodné je krmit granulemi vyšší kvality, nejlépe s obsahem fosforu a vápníku, nebo popř. tyto vitamíny doplňovat zvlášť. Mohutnost tohoto plemene má velký nárok na růst kostí, šlach a svalů, proto se doporučuje používat podpůrné doplňky stravy.

Důležité je dodržování jasného místa, kde pejsek jí, a i času, kdy jídlo dostává. V opačném případě by to mohlo vyvolat u Tibetské dogy podezřívavost, nebo i nervozitu.

Péče

Péče o tohoto pejska není nijak zvlášť náročná. Pravidelné pročesávání srsti jednou týdně, v období línání (14 dní na jaře) se doporučuje vyčesávání staré srsti každý den. Jeho srst nemá sklony k filcovosti. Výhodou tohoto pleteme je, že není vůbec cítit a není nijak zvlášť náchylné k jakýmkoliv nemocem. Důležitý je dostatečný pohyb. Feny hárají 1x za rok na podzim.