Jestli máte doma pejska, jistě mu dopřáváte pamlsky pro psy. Někteří majitelé zakoupí dobrotu k významné události, třeba narozeninám zvířátka, nebo k vánocům, jiní je kupují průběžně a domácího mazlíčka potěší častěji.
Pamlskyslouží i jako pomůcka při cvičení psů, k odměňování, ale třeba i při pomoci k vykrmení pohublého pejska. Jsou zdrojem vitamínů, pomáhají pečovat o zdravou srst, kůži, zuby… V nabídce už jsou dokonce i dobroty pro alergické psy.
Víte, čím vším můžete odměňovat a co se dá dnes pejskům pořídit? Podívejte se sami na některé pochoutky pro psy.
Stačí si jen vybrat…
Masové pamlsky – nabízí bohatý výběr voňavých dobrot s velkým podílem nejrůznějších druhů mas, např. kuřecího, kachního, rybího, hovězího… Vyrábí se v různých provedeních, najdete tyčinky, plátky, kroužky, sušenky obalené masem a spoustu jiného. Pro každého pejska vyberete to, co má rád.
Buvolí kůže – pejskové velmi rádi koušou, hrají se s něčím a právě k tomuto účelu dobře poslouží třeba přírodní kost z buvolí kůže, uzel z buvolí kůže obalený kachním masem, nebo botička z buvolí kůže, která vypadá skutečně k nakousnutí a další jiné buvolí dobroty.
Sušenky – výtečné sušenky s příměsí masa zachutnají všem psům. Nedrolí se, nemastí, proto se nemusíte obávat ušpinění, dáte-li si je třeba do kapsy na procházku.
Dentální pamlsky – nesmíme opomenout zubní hygienu našich miláčků. Výborně se k ní hodí kartáčky na zuby, které jsou tvrdší, hranaté, s vroubky, nebo měkký dentální uzel, kalciová kost a jiné potřebné vychytávky. Vašim psům pomůžou a navíc si při tom pochutnají.
Sušené pamlsky – nepohrdne jimi žádný pejsek, jde totiž o usušené části vepřového, hovězího, králičího, jako třeba rypáček, ucho, kopýtko, lopatka… Pejsek si např. na kosti dobře pochutná a pak mu zůstane navíc hračka ke hraní. Anebo část prasečího ouška pomůže k nabrání hmotnosti pejska po nemoci.
Máte-li vašeho čtyřnohého mazlíka skutečně rádi, dopřávejte mu dobroty kvalitní, pro něj určené a různorodé, aby si i on mohl “osladit“ život a byl zdravý a veselý.
Jak se připravit na příchod štěněte do vašeho domova
A je to tady. Nadešel den, kdy si přivezete vaše vysněné štěňátko domů. Strašně se těšíte, ale zároveň máte také v hlavě spoustu otázek. Rádi byste k tomuto zásadnímu zlomu přistupovali zodpovědně? Výborně! Tento okamžik sebou totiž přináší mnoho změn do vašeho života. Pořídili jste si v podstatě malé „miminko“. Ano. Řečeno s trochou nadsázky, ale sami uvidíte.
V tomto článku naleznete vše, co budete potřebovat pro příchod vašeho psího mazlíčka domů, pro společné cestování atd.. Také zde naleznete pár rad a tipů, na co byste si mněli dávat pozor. Ve vaší domácnosti, je totiž nastražena spousta nebezpečí pro tohoto malého tvorečka. A v neposlední řadě, i spoustu užitečných informací, jak tento příchod zvládnout v co největší pohodě, pro vás oba. Tak tedy jdeme na to.
První bod, u kterého se pozastavím, je společné cestování. Tady nám to totiž ve většině případů všechno začíná (tedy pokud štěně nedostaneme jako dárek). Vybrali jste si štěně a teď jej musíte přepravit domů. Vždy myslete na, že vaše štěňátko musí od první chvíle cítit pocit bezpečí a vaši lásky. V podstatě tohoto drobečka odebíráte od jeho maminky, bratříčku, sestřiček a nechcete přece, aby to byl okamžik plný stresu pro vás oba. Na přepravu si proto pořiďte přepravku. Přepravka by měla být velikostně přímo úměrná vašemu štěněti. Budete-li mít malé štěňátko, jako je například čivava, je jasné, že jej nebudete dávat do přepravky pro 5kg psa.
Do přepravky dejte měkký polštářek, popřípadě nějakou tu „miminkovskou dečku“. Od vašeho chovatele, tedy majitele kde si štěňátko kupujete, si vyžádejte hračku, s kterou si vaše štěňátko hrálo. Dobrý chovatel by vám měl hračku, stejně jako granulky, kterými bylo štěňátko krmeno, dát automaticky sám. Hračku potom vložte do přepravky, ve které budete vaše štěně převážet. Když si štěňátko převezmete, vložte jej do přepravky a dopřejte mu klid. Pokud si bude pokuňkávat, kňučet, vsuňte do přepravky vaši ruku, hlaďte ho a mluvte na něj klidným hlasem, to štěně uklidní a zároveň si bude od prvního okamžiku zvykat na samostatné cestování. Vyhnete se tak pozdějším problémům, neukázněnosti vašeho psa na cestách.
Štěně jste přivezli domů. Dopřejte mu klid. Já vím, je to těžké, člověk má potřebu toho malého tvorečka neustále mazlit, ale věřte mi. Dopřejte mu trochu klidu. Pro štěňátko, už samotná situace, že byl vytržen ze svého domova, je dost stresující. Nechejte štěně, ať se po novém domově sám pomaličku rozkouká a zvykne si na nové prostředí.
Určitě byste již měli mít připravený koutek, kde bude mít pejsek své zázemí. Místo by mělo být na klidném a v teplém místě, kde bude mít pejsek přehled o všem co se ve vaší „v jeho“ domácnosti děje. Vyhýbejte se průvanu a velkému hluku. A tady už jsme se dostali, ke konkrétním potřebám. Tedy, co byste si měli všechno obstarat domů, než ten „mazlík“ přijde? Pelíšek, misku na žrádlo, misku na vodu a nějaké hračky. Hračky vybírejte zodpovědně, ať se štěňátko např. nezadusí (malé knoflíčky na hračkách atd.).
Dále byste si měli připravit plenky, kam budete pejska prozatím učit vykonávat svoji potřebu (stačí takové ty „miminkovské přebalovací podložky“), v případě, že jste si pořídili pejska dlouhosrstého, pak i potřeby na údržbu srsti, dále pak, vodítko (pro začátek lépe krátké, než samonavíjecí vodítko), obojek popř. kšíry, náhubek, kleště na drápky, šampon, roztok na čištění uší i očí a v neposlední řadě pamlsky se zodpovědně vybraným krmením, kterým jste se rozhodli štěně krmit. Pokud si pořizujete pejska menší rasy a budete jej chtít v pozdější době oblékat, určitě si připravte i alespoň jeden obleček.
Myslete na to, že vše co štěně hned zezačátku naučíte, bude později považovat za naprostou rutinu a podvolovat se zcela bez problémů. Až budete moc začít chodit štěně venčit (tedy až po všech potřebných očkováních, zbytečně štěně nevystavujte nebezpečí) naučte si, ať si zvyká na vlastní hygienu. Po každé vycházce důkladně prohlédněte a omyjte tlapičky (v zimě si zasluhují mnohem více péče, ale o tom někdy v příštím článku) a nezapomeňte i na omytí zadečku. Budete-li mít psa dlouhosrstého, pravděpodobně budete i fénovat. I tady je potřeba pejska zvykat od malinka. Vše nenásilně, pomaličku a s trpělivostí, stejně jako čištění očiček, uší, stříhání drápků a pozdějšímu čištění zoubků. Pokud nechcete, aby váš pes měl nezdravý chrup a páchnoucí dech, potom i čištění zubů je na místě (samozřejmě později, u štěněte není nutno).
Vezměte si dovolenou. Jak jsem již zmiňovala, s příchodem štěněte domů přichází i spousta změn. Aby vaše soužití od samého začátku bylo v naprosté harmonii, bude to potřebovat také svůj čas. Proto si naplánujte příchod štěněte do svého domova tak, abyste čas měli. Nejlépe například víkend, nebo je-li to možné, pak si klidně vezměte i dovolenou. Počítejte s tím, že se nevyspíte. Ano, začátky jsou opravdu jako s péčí o malé miminko. Určitě pejska nenechávejte nárazově dlouho samotného doma a věnujte mu dostatek vaší lásky a pozornosti. S vaší přítomností si bude na nový domov zvykat daleko rychleji a v pohodě.
Jaké nebezpečí ve vašem domově na štěňátko číhají? Počítejte s tím, že jak se vaše štěňátko rozkouká po novém domově, začne se cítit příjemně a bezpečně, začne být také dosti zvídavé. Bude se snažit prozkoumat každou skulinku. Proto se ujistěte, že je vše dobře zajištěno, že na štěně nemůže někde něco spadnou, že nemůže okusovat domácí květiny (spousta pokojových květin je pro psa životu nebezpečna), odstraňte také z koupelny prášky na praní, pokud je máte na zemi, ukliďte z dosahu drobné a ostré předměty, zajistěte el. zásuvky a kabely, dlouhé ubrusy také tyto hravé tvorečky svádějí k hrám. Připravte se i na to, že pokud nebudete chtít přijít o svoji drahou obuv, budete se muset naučit nějakou dobu všechny boty uklízet. Hodně pomáhá, když má štěně dostatek svých hraček, které ho opravdu baví. Pak si bot, rohů koberců, kabelů atd. ani nevšimne.
A máme tady první noc v novém domově. Možná, že budete mít štěstí a přes noc ani nezpozorujete, že máte nového spolubydlícího. Ale je to opravdu málo pravděpodobné. Většinou tohle malé „miminko“ v noci, když je všude klid a tma, teskní. Kňučí, pláče a vás to samozřejmě bude nutit, vzít si štěně do postele. Nedělejte to, tedy pokud se nebudete chtít po zbytek svého společného života o postel dělit. Ano je to přesně tak. I tady totiž platí, že co se štěně od začátku naučí, považuje později za naprostou rutinu. Nepočítejte s tím, že pokud štěněti dovolíte sedět s vámi na sedačce a spát s vámi v posteli, později odnaučíte. Nebude prostě rozumět tomu, proč už teď nesmí.
Pokud štěňátko v noci teskní a vám to trhá srdíčko, vstaňte a krátce si lehněte k jeho pelíšku. Hlaďte jej, mluvte tlumeným hlasem, jak budete cítit, že je štěně zklidněné, běžte si opět lehnout do své postele, ale bez štěněte. Svojí přítomností mu tak dáte najevo, že není sám, nemá se čeho bát a teď jste tu vy, abyste se o něj postarali. Budete si možná připadat jako blázen, v noci sedět/ležet na zemi u malého pejska, ale věřte mi, že to funguje a v pozdější době oceníte svoje pohodlí a soukromí. Pokud se kňučení opakuje a štěně bude vyžadovat vaši přítomnost i nadále, dejte mu pelíšek vedle vaší postele. Můj pejsek má dva pelíšky. Jeden v obývacím pokoji, kde se prostě jen tak přes den válí a potom má svojí „postýku“, právě vedle mé postele. Tak můžete usínat spolu. Když kňučení v noci neustává, prostě jen spusťte ruku ze své postele, štěňátko hlaďte a máte po starostech. Jak jsem již psala, potřebuje pocit bezpečí, cítit, že není sám. Uvědomte si, že byl do teďka zvyklí usínat se svými brášky, kde se jeden lepí na druhého a co právě prožívá, je pro něj stejně tak nové jako pro vás. Druhý den, už bývá obvykle lepší a třetí den vašemu štěňátku bude stačit pouze pocit vaši přítomnosti.
Myslete na to, že kolik času, péče a trpělivosti štěňátku od samého začátku věnujete, tak bude vypadat i vaše společné soužití. Milovaný pes vám bude úžasným přítelem a společníkem. Ale pozor i vaše láska by neměla být bezmezná. Ať vaše „zlatíčko“ budete zbožňovat sebe víc, určité hranice a pravidla musí být nastaveny. Čím dříve, tím lépe. Tím nechci říct, že byste měli štěně od prvního okamžiku cvičit povely, to ne, ale pomaličku vychovávat, určitě ano. Nechcete mít doma přece malého „tyrana“? Ale o tom, zas až někdy příště.
Kromě dobrého krmivaby váš pes měl dostávat i vitamíny pro psy, kterých je na trhu celá řada, jaké vitamíny konkrétně váš pes potřebuje, by vám měl sdělit jeho ošetřující lékař, čili veterinář. Jaké vitamíny pro psy existují? Je to například Alavis Celadrin, který pomůže zvýšit ochranu proti protizánětlivým enzymům, tlumí bolest kloubů a to velmi výrazně a zajišťuje zvlhčování kloubní chrupavky. Dalším vitamínem pro psy je Sanicell, tenro přípravek je vhodný na regeneraci jater, podporuje imunitu, je vhodný jako léčba při nádorových onemocněních, dobré účinky má při procesu apoptózy. Je silným antioxidantem, vyvazuje z organismu nadbytečné minerály.
Zdraví vašeho psa
Perrito snacks Chicken Nibbles jsou měkké válečky z kuřecího masa, které jsou plné vitamínů jak pro psa, tak i pro kočku. Tyto válečky je nutné po otevření opět uzavřít a vložit do lednice. Další vitamíny jsou Giom Era Kalcium, což je přípravek, který je vhodný pro štěňata středních a velkých plemen, březí a laktující fenky a v období stáří psů. Obsahuje kalcium , které udržuje zdravé zuby, kosti a pomáhá v prevenci osteoporózy neboli řídnutí kostí. Tyto vitamíny jsou vhodné při léčbě zlomenin nebo jiných úrazech kostí, dále také obsahují citrát vápenatý. Vitamíny jsou vhodné i pro kočky.
Stejně tak jako byli kuřecí válečky Perrito snacks Chicken Nibbles, jsou tu i Perrito snacks Beef Nibbles, které jsou z kvalitního hovězího masa a jsou také vhodné jak pro psy, tak i pro kočky. Vitamíny bývají i v granulích pro psy. Stačí si pročíst složení a ihned zjistíte, co svému miláčkovi, kromě potravy kupujete. Jako vitamíny si také můžete pořídit Apetit, což jsou extrudované těstoviny pro psy, ale i kočky, jsou vhodné pro všechna plemena psů a jsou vhodné jako příloha k masu. Obsahují kvalitní, kontrolované suroviny.
V první části našeho domácího výcviku štěněte jsme se naučili, jak štěňátko navyknout na obojek či kšíry, dále pak poslušnou chůzi na vodítku u nohy a jak na to, aby náš pejsek slyšel na povel „ke mně“. V této druhé části naší domácí výuky se zaměříme na další dva neméně důležité povely základního výcviku a tím jsou bezesporu povel „sedni“ a povel „lehni“. Jak tedy pejska naučit co nejrychleji, i těmto dovednostem?
Opět si pro jistotu zopakujeme naprostý základ výuky, který se skládá z následujícího. Psa by měl vždy cvičit jeden člověk. Aby pejsek nebyl zmatený, koho, že to má vlastně poslouchat, rozhodněte se hned na začátku, kdo bude pravidelný výcvik s vaším psem provádět. Rozhodujte se podle toho kdo má největší pravděpodobnost a předpoklady, pro výuku psa. To znamená dostatečnou autoritu, potřebný čas, vůli, trpělivost a vytrvalost. Povely by měli být zřetelnéa vyslovované s patřičným důrazem.Intonace vašeho hlasu by mněla být výrazně odlišná, než při běžné komunikaci. Pejsek musí jasně rozeznat, když mu bude vydán povel. Intonace vašeho hlasu je stejně tak důležitou součástí celého výcviku, jako již zmiňovaná trpělivost či vytrvalost. Dodržíte-li tyto základy, výsledek na sebe jisto jistě nenechá dlouho čekat a vašeho psa naučíte rychlé poslušnosti. Takže jdeme na to.
♦ Povel „sedni“, aneb jak naučíme psa poslušně sedět.
Povel „sedni“ bude k naučení pro vaše štěně patřit dost možná naprosto k nejjednodušším. Jedná se pro psa o přirozenou polohu, v které se často nachází, aniž by mu ji někdo přikazoval. Nic, čemu by se váš mazlíček, nerad a nepřirozeně podvoloval. Moje čivava pochopila tento povel během několika málo sekund. Pokud budete vědět jak správně na to a to po přečtení tohoto článku zcela jistě vědět budete, pak je tento povel otázka pouze pár minut a následného pravidelného opakování. Jak se říká, opakování matka moudrosti. Platí u všech cviků a povelů.
Při povelu sedni, by mněl váš pejsek stát před vámi. Tedy dalo by se říci „v tváři v tvář “. Stejně jako u každého učení i zde fungují odměny a pochvala. Štěňátka, ve své podstatě fungují pouze na základě velikého chválení a odměn, které postupem času omezujeme, nebo i úplně odbouráme. Než tedy začnete cvičit, nachystejte si dostatek „pamlsků“ ať máte čím odměňovat a své štěně tak současně i motivovat.
Psa postavte před sebe a přiklekněte k němu. Do ruky si vezměte pamlsek, o kterém víte, že váš pejsek za každou cenu bude chtít získat. U nás fungovali úžasným způsobem piškotky, rozlámané na menší kousky. Pamlsek dejte do úrovně hlavy vašeho psa, kousek od čumáčku a tahejte jakoby směrem nahoru. Pokud provedete tento cvik správně, váš pes bude nucen, v této poloze pamlsku, si zcela přirozeně sednout, aby na pamlsek dosáhl. Až uvidíte, že se vašemu pejskovi podlamují zadní končetiny a chystá se usednout, vydejte důrazný povel „sedni“. Po uposlechnutí tohoto povelu, teprve pamlsek uvolněte. Nechte svého pejska, ať si pochutná a ještě ho vážně s láskou pochvalte jako „šikulka moje“, však nakonec víte jak na to, ne? V rozmazlování jsme géniové. Nedávejte pamlsků zbytečně hodně, stačí malý kousek a pochvala.
V žádném případě psa nenechte odměnu „slupnout“ bez řádného vykonání povelu. Pokud se povel nepovede na poprvé, pak jej můžete zopakovat a tentokrát si lehce pomoci rukou. Při vydání povelu a náznaku pokusu vašeho psa o posazení se, můžete lehce přitlačit na jeho zadeček. Opravdu pouze zlehka, jakoby jen nepatrný náznak. Když to váš pejsek nebude chtít pochopit, nenuťte jej a ke cvičení se vraťte o něco později. Třeba bude v lepším rozpoložení a půjde vám trénink tentokrát úplně sám od sebe. Je potřeba zachovat chladnou hlavu a pejska hlavně k ničemu nenutit. Trénink, by měl být pro pejska spojen s příjemnými pocity, nikoli se stresem. Myslete na to!
♦ Povel „lehni“, aneb jak naučíme psa v klidu ležet.
Při učení se povelu lehni, postupujeme velice podobně. Zde to bude chtít už ale maličko více trpělivosti než při povelu sedni. I tak se, ale nejedná o nic náročného a složitého pro výuku.
Opět by měl váš pes být před vámi. Opět přiklekněte, ať máte ke svému mazlíčkovi blíže. Vezměte pamlsek do ruky a stejně tak jako při výcviku posazení se, dejte pamlsek do úrovně hlavy vašeho psa. Pamlsek stejně jako v předchozím případě, držte kousek od čumáčku a tahejte jakoby směrem nahoru. Ano, psa tak donutíte sednout. V tomto případě, ale není posed to, co požadujeme a tak pokračujeme dále.
Teď, nám pes krásně sedí a kouká na pamlsek směrem nahoru. Pokud váš pes neztratí svoji koncentraci, i zde jej můžete odměnit a pak pokračovat dále. Každý pejsek je jiný, takže tohle rozhodnutí opravdu záleží pouze na vašem zvážení. Pokud jste dobrým a pozorným pánem jistě svého pejska dobře znáte a tuhle situaci dokážete nejlépe vyhodnotit vy. Potom pomaličku začněte pamlsek stahovat dolů k zemi. Pejsek bude svým čenichem, tento váš pohyb kopírovat. Ve většině případů sklání pouze hlavu nikoli celé tělo. Pamlsek v žádném případě neuvolňujte a držte v dostatečné vzdálenosti od psa! Abyste donutili psa položit na zem celé tělo, tahejte jakoby pamlsek po zemi směrem k sobě, tedy dále od psa. Bude mít potřebu se za pamlskem natahovat a začne své tělo pokládat. I zde si můžete zlehka pomoci rukou. Pouze lehký náznak, žádné násilí. Pamatujte na již zmiňované výše. Váš pes musí mít učení povelů spojené s příjemnými pocity, aby se rád učil. Nevyvíjejte tedy na psa zbytečný a nepřiměřený nátlak. Jak bude váš pes pomaličku své tělo pokládat, v tento moment opět vyslovte zřetelný povel „lehni“. Až bude váš pes ležet, uvolněte pochoutku a opět hodně chvalte.
Celý princip výuky vašeho psa, je ve své podstatě naprosto jednoduchý a lehce pochopitelný pro vás oba.
Podívejte se na tuto skutečnost pohledem svého psa. Váš pes vidí pamlsek, který chce. Naprosto odevzdaně kopíruje řeč vašeho těla, vaše posunky, které ho přivedou k vysněnému cíli. Uvolnění pochoutky, vykonání požadovaného povelu a navíc vaší pozornosti v podobě pochvaly či mazlení se.
Jak je tomu z vašeho pohledu? Neustále svého pejska, tak říkajíc taháte za nějakou tou „dobrůtkou“ až dosáhnete svého, to je uposlechnutí povelu.
Co říkáte? Lehce pochopitelné a vůbec nic náročného to není. Stačí vám troška trpělivosti, vytrvalosti a pravidelného tréninku. Když váš pejsek bude tyto povely již ovládat, stejně neustále trénujte, opakujte a odměňujte. Až postupem času začněte odměny ubírat, nebo zcela odbourávat.
A co vám popřát závěrem? Snad jen. Užijte si společně spoustu krásných chvil při společném cvičení a těšte se z dosažených výsledků. Začínáte sice úplnými základy, ale v žádném případě tady nemusí vaše výuka končit. Možná by někteří z vás ani nevěřili, co všechno se domácí mazlíčci s naší pomocí mohou naučit. A takhle to vlastně vždycky začíná.
Chcete naučit svého pejska poslouchat? V tomto článku se dozvíte, jak na to. Uvedeme si zde pár praktických rad, které jsou nutné k výchově vašeho domácího mazlíčka znát.
Pokud nemáte v úmyslu svého psa opravdu profesionálně trénovat, navštěvovat „cvičáky“, nejrůznější školy a školky určené k výcviku psa, prostě jednoduše řečeno touto činností se zabývat naplno, pak si v podstatě naprosto vystačíte se základními povely. Základní povely by měl ovládat úplně každý pejsek, bez rozdílu o jaké plemeno psa se jedná. I ti nejmenší, které máme potřebu pouze rozmazlovat, musí umět poslouchat svého pána. Základní poslušnost je nezbytnou součástí a nutností pro harmonické soužití člověka se psem. Co by tedy měl každý pejsek ovládat?
Váš pes by měl naprosto jistě umět přijít k vám na zavolání, tedy povel „ke mně“. Další z povelů, který by měl váš domácí mazlíček ovládat, je povel „zůstaň“. Určitě také dále oceníte, pokud váš pes bude ovládat povel „sedni“ a „lehni“. V neposlední řadě by měl váš pejsek umět chodit poslušně vedle nohy na vodítku, to je takový, řekla bych opravdový základ. Není nic horšího, než když se vám pes neukázněně plete pod nohy, motá do vodítka, neposlouchá vás a vy potom zcela bezradně nevíte co si počít. Pejsek vaši nejistotu rychle vycítí a dělá si, co chce. Venčení pak není opravdu žádná legrace, tedy v každém případě ne pro vás. Ptáte se, jak naučit svého psa poslouchat? Jdeme na to.
Úplný základ pro začátek. Psa by měl cvičit vždy stejný člověk. Povel musí být vysloven důrazně a srozumitelně. Intonace vašeho hlasu by mněla být výrazně odlišná, než při běžné komunikaci.
♦ Zvykání si na obojek či kšíry.
Jako nejdůležitější, je naučit svého psa poslušné chůzi na vodítku u nohy. Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o opravdový základ, bez kterého se vážně neobejdete. Jak tedy psa správně řídit, učit a zvykat si na skutečnost, že je veden?
Už od malého štěňátka, bychom měli pejska zvykat na obojek, nebo kšíry. Je potřeba, aby si pejsek navyknul na skutečnost, že na sobě něco má. Stejně jako u lidí, tak i u psů, všichni přece přicházíme na svět „nazí“. Pro vašeho psa tedy tento pocit bude naprosto nový a bude potřeba jej přijmout. Nasaďte kšíry nebo obojek a nechte vašeho psa doma, ať si tento nový pocit osvojí a sám přijde na to, že se mu nic nestane. Možná se bude váš pejsek trošku vztekat, škrábat a bude chtít „tuto věc“ ze sebe sundat. Naprosto normální reakce. Nejlépe, když si budete se svým psem hrát, mazlit ho, prostě se snažte něčím zabavit. Rychle se pak zklidní a nějaký obojek velmi lehce přestane vnímat. Po nějaké době obojek, nebo kšíry sundejte.
Je dobré tohle zvykání spojit s něčím příjemným, jako je třeba nějaký ten pamlsek, již zmiňovaná hra, odměna a hlavně, za všechno vašeho psa nezapomeňte chválit. Při výcviku, byste měli především hodně chválit, nežli kárat. Myslete na to! Štěňata jsou velice vnímavá a velmi rychle a ráda se učí. Pokud ještě přijde nějaká ta „dobrůtka“ v kombinaci s vaší pochvalou, bude učení, pouze krátkodobá záležitost.
♦ Chůze na vodítku u nohy.
Teď, když je váš pejsek přivyknutý na obojek či kšíry, můžete zapojit vodítko. Pro začátek je lepší zvolit vodítko krátké, než samonavíjecí. Před tím, než půjdete poprvé ven, zkuste si pejska na krátkou dobu připnout doma a uvidíte, jak tuhle skutečnost přijme sám od sebe, bez nějakého vašeho povzbuzování. Většinou je to všude stejné. Váš pes si bude opět zkoušet s vodítkem hrát, kousat jej a vzpírat se. Jak tedy i zde správně postupovat? Zase fungují dobroty a veliké chválení.
Při učení chůze na vodítku by měl být pes po vaší levé straně. Připněte ho a dopřejte mu trošku prostoru. Vodítko držte v pravé ruce a pomocí levé ruky si upravujte potřebou délku. Až se pejsek lehce zklidní, stáhněte vodítko úplně na krátko vedle nohy, pejska pochvalte a odměňte pamlskem. Po pochvale vodítko opět povolte. Váš pes bude mít možná tendenci utíkat pryč a za vodítko tahat. V tento okamžik opět stáhněte vodítko k noze na krátko a vyslovte povel, já například říkám „pomalu“. Povel by měl být pokaždé stejný a výrazný. Zvolte si tedy povel, který vám bude příjemný a přirozený. Když pes poslechne, opět následuje pochvala a pamlsek. Pokud vašeho psa budete hodně chválit, hladit a odměňovat, bude s vámi velice rád spolupracovat. Ale pozor! Stejně jako malé děti, tak i štěňátka, rychle ztrácí svoji pozornost. Proto cvičte, trénujte povel, pouze krátkou dobu a po nějaké době se k němu vraťte. Myslete na to, že nic se nemá přehánět. Tedy krátce, ale častěji.
Venku při procházce si pak počínáte stejně. Když budete chodit pejska venčit, neustále musíte mít nějaký ten pamlsek sebou a za vše co je správně vykonáno, odměňovat a chválit. Tedy v krátkosti shrnuto. Vodítko do pravé ruky, levou rukou korigovat délku, pes po levé straně vedle nohy a po každém pokusu k odběhnutí, lehce vodítko přitáhnout a spojit s povelem „pomalu“, opět povolit. Pejska vždy pohladit a odměnit.
♦ Povel „ke mně“.
Stejně tak důležité, jako poslušná chůze vedle nohy, je také umět vašemu psímu kamarádovi dát volnost. Tedy z vaší strany důvěru a s tím máme spojený další povel „ke mně“, který samozřejmě využijete daleko častěji a při více příležitostech. Je-li váš pes již naučen chůzi na vodítku, začněte pomaličku trénovat volnost venku. I tady fungují hlavně odměny a pochvaly, kterými nešetřete.
Poprvé psa odepněte někde na méně rušném, klidném a bezpečném místě, kde vám nemůže utéct. Vhodný je například výběh nebo zahrada. Nejlépe, když pejska od malička zvykáte na nějaké domácí hry s vámi, kdy pro společné hry používáte nejrůznější hračky (balónky, písklavé hračky). Věnujete-li vašemu pejskovi dostatek pozornosti doma, daleko lépe se vám bude cvičit také venku. Hračku si vezměte pro trénink tohoto povelu určitě sebou. Pejska odepněte a mějte ho na dohled. Pakliže, máte oblíbenou hračku sebou, můžete jí házet a zkoušet třeba aportovat. Pro vašeho psa tento způsob vzájemné komunikace bude fajn vyžití a zároveň obrovským způsobem posilujete vaše vzájemné pouto. Někteří pejskové jsou opravdový talentové a začnou vám aportovat naprosto lehce. Nechejte pejska běhat, vydovádět se, ale neustále buďte ve střehu. Po volnosti následuje přivolání. Tedy důrazný povel „ke mně“. Měli byste stát na místě, naprosto klidně a výrazným, pevným hlasem vyslovit tento povel. Pro povel „ke mně“ si můžete pomocí hračky získat rychleji pozornost a pro psa vše bude daleko zajímavější, jako když se například plácáte do nohy a zběsile křičíte. Pes musí poslechnout! Neposlechne-li, v žádném případě ho nehoňte, nesnažte se chytat. Váš pes by to považoval za hru a vše by bylo ztracené. Trvejte na svém. Pevný postoj, silný a jasný hlas s výrazným povelem „ke mně“. Pes potřebuje cítit autoritu, velení, sílu ve vás a jisto jistě přijde. Nakonec nemá vám kam utéct, ne? Po té následuje opět pochvala a odměna. Několikrát zopakujte, ale ne příliš, tak jak už jsem zmiňovala výše. Veškeré cvičení povelů je pouze o vaší vytrvalosti a celkovém přístupu, který zvolíte.
Tedy co je nejdůležitější? Vaše laskavost, vytrvalost a v neposlední řadě důslednost. Chviličku času to chtít bude, ale výsledek v podobě poslušného psa, stojí rozhodně za to. Tak ať se daří!
Máte rádi koně a chtěli byste se podívat na film, ve kterém hrají hlavní roli koně, ale žádný neznáte? Šest koňských příběhů je představeno v následujícím článku.
Rychlý Stripes (2005)
Jako první se podíváme na rodinný film, kde sice hlavním hrdinou není tak úplně kůň, ale ukazuje nám, že každý si může jít za svým snem.
Mládě zebry je v bouři zapomenuto na silnici, kde jej nalezne farmář Walsch (Bruce Greenwood), který jej odveze k sobě domů. Hříbě si zamiluje jeho dcera Channing (Hayden Panettiere) a pojmenuje ho Stripes – Proužek. Channing uklízí na nedalekém dostihovém závodišti, kde dříve závodila i její maminka a otec trénoval. Po smrti matky otec přestal trénovat a nepřeje si, aby Channing závodila. Stripes se na farmě přátelí s kozou Franny, poníkem Tuckerem, pelikánem Reggiem a dalšími zvířaty. Když Stripes vyroste každé ráno závodí s pošťákem, když si jej všimnou mladí koně z vedlejší pastviny a posmívají se mu, to si ale Stripes nenechá líbit. Přese všechny posměšky začne Channing se Stripesem trénovat a brzy se zúčastní svých prvních závodů.
Phar Lap (1983)
Dostihový ryzák byl nepřemožitelným. Cesta ke slávě byla ale velmi trnitá. Jako mladý kůň nechtěl cválat, a tak ho trenér Harry Telford téměř ztrhal. I přes posměch všech přihlížejících se povedlo tréninky správně nastavit a Phar Lap (Blesk) se stal dodnes nepřekonaným světovým rekordmanem, když zaznamenal 33 vítězství v řadě za sebou. Poté, co se proslavil v Austrálii, začal vítězit i v Americe. Byl na něj spáchán neúspěšný atentát, přidávali mu zátěž, ale on stále vítězil. Nakonec byl otráven.
Seabiscuit (2003)
Seabiscuit byl drobné a líné hříbě, a tak putoval od majitele k majiteli. Nakonec skončil u bývalého milionáře Charlese Howarda, kterému pomáhá starý kovboj Tom Smith. Přesto, že byl Seabiscuit drobný koník, měl velké srdce a do závodění dal vždy všechno. V průběhu let našli ještě mladého žokeje jménem Johnny Red Pollard, ten s koněm spojil svou duši a stávali se nepřemožitelnou dvojicí.
Secretariat (2010)
Secretariat byl na rozdíl od Seabiscuita od mala výjimečným koněm, rychle se postavil na nohy a dokázal velmi rychle běhat, stal se vítězem mnoha dostihů a trhal rekordy. Bohužel však onemocněl těžkou nemocí kopyt a musel být uspán.
Jappeloupe (2013)
Pierre Durand poté, co se vzdal právnické kariéry, vsadil vše na mladého valacha jménem Jappeloupe a začal se s ním věnovat parkuru. Navzdory všem chybám, jako byl malý vzrůst či svéhlavost byl valach výborným skokanem a Pierre mu věřil. Přes všechny počáteční neúspěchy si nakonec v roce 1988 odvezli zlatou medaili z olympiády v Soulu.
War horse (Válečný kůň) (2011)
Film vypráví příběh Alberta a jeho koně Joeyho na počátku první světové války. Joey je prodán britské armádní jízdě a navzdory všem překážkám ovlivňuje životy všech lidí, které na své cestě potká. Mezitím Albert opouští domov a vydá se do Francie svého koně hledat.
Flicka (2006)
Tentokrát film z prostředí westernového ježdění je natočen podle románu Mary O´Harové a vypráví příběh dcery rančera Katy, jejíž přání je pracovat na rodinné farmě. Katin otec ale chce, aby měla lepší budoucnost a pošle ji na soukromou školu. Jednoho dne při procházce v lese objeví Kate mustanga, se kterým je spjata zvláštním poutem. Kate s Flickou, jak mustangu pojmenovala, trénuje, aby z ní udělala šampionku.
Filmů i seriálů z jezdeckého prostředí je spousta, bohužel se k nám však většina nedostane, nebo se velmi těžko shání, ale kdo hledá, ten najde. Tak se Vám třeba hledání těchto filmů objeví v obchodě nebo na internetu nějaký nový film ;).
Co byli dříve slepice nebo vejce? Tento velmi oblíbený hlavolam je téměř nevyřešitelný, ale pokud si chcete sami doma vychovat slepici, tak musíte mít vajíčko. Samozřejmě, že k tomu, abyste dostali vajíčko, potřebujete slepici a také kohouta a pokud nemáte ještě nic, tak si můžete pořídit domácí líheň.
Jak vpadá domácí líheň?
Existuje hned několik variant domácích líhní, kde si můžete sami doma vylíhnout kuřátka. Úplně nejlepší možností, zejména pokud nemáte příliš mnoho zkušeností, koupit si automatickou líheň, což znamená, že sama bude vajíčka točit a kontrolovat teplotu i vlhkost. Každopádně si můžete vybrat i velikost líhně, velikost se odvíjí od toho, kolik vajíček budete chtít dovnitř dát. Samozřejmě, že čím více vajíček dovnitř dáte, tím více kuřátek budete mít.
V průběhu líhnutí
V případě, že zvolíte automatickou líheň, pak nebudete mít žádné velké starosti, jen musíte myslet na to, kolik dnů máte mít kuřátka v líhni nechat, protože líheň ukazuje pouze počet dní, jak dlouho máte líheň zapnutou a neupozorní vás na to, že už by mohla jít první kuřátka na svět, ale jinak si líheň vše kontroluje sama, jen v případě, že vám začne pískat, pak to znamená, že je potřeba dolít vodu, aby měla kuřátka dobrou vlhkost pro klubání
První zobáček
Když už konečně budete mít za sebou dvacet jedna dní, tak by se měla začít kuřátka líhnout. Nečekejte, že se vylíhnou všechny a najednou. Většinou přichází to první kuřátko a po něm je dlouhá doba klidu a pak se najednou vyklube hned několik dalších. Nikdy se nevylíhnou všechna vajíčka, některá kuřátka mohou umřít uvnitř, protože jsou třeba příliš slabá na to, aby se dostaly ven ze skořápky, a taky mezi vajíčky mohou být taková, která nebyla ani oplozená, bývá pravidlem, že se úspěšnost líhnutí udává kolem sedmdesáti procent, ale samozřejmě to není podmínkou.
Hurá na světě
Každý, kdo si doma vylíhne kuřátka je z toho prvního drobečka úplně nadšený a je velmi zajímavé koukat, jak se líhnou ostatní a také to, jak je to nebohé stvoření slabé a jak komicky se pohybuje. Každopádně ho hned nevyndávejte, protože je slabé, potřebuje nějakou dobu zůstat uvnitř Někdo udává, že by zde kuřátko mělo být, dokud neuschne, někdo říká, že tam má být jeden den, ale vzhledem k tomu, že se rodí nepravidelně a najednou, tak je těžké sledovat, jak dlouho tam je které kuřátko, proto musíte trochu dát na instinkt.
Nový domeček
Možná přemýšlíte nad tím, kde dáte kuřátka po vylíhnutí, samozřejmě, že nemohou jít ven, proto je dobré jim připravit náhradní bydlení, než budou dostatečně velcí. Ideální je nějaká krabice, kterou vysypete pilinami, dáte jim tam vodu a nějaký šrot na jídlo a hlavně nějaké ohřívadlo, aby vám neumřely, protože i na pár týdnů po vytáhnutí z líhně potřebují velké teplo. Stačí dát jim do krabice žárovku, ale musíte opatrně, aby vám krabice či piliny neshořely. A až budou velké, tak je můžete vypustit ven.
Vychovat si doma vlastní kuřátka je radost a krásný zážitek, už jste to zkoušeli? Kupte si líheň a budete mít svá bio vajíčka.
Spousta lidí trpí různými druhy alergií, od prachu a pylu přes roztoče až po zvířata. Proti některým alergiím se lze bránit pouze prášky, kvůli některým musíte uklízet a prát, anebo se jim vyhýbat. Ovšem vyhýbat se něčemu, co máte rádi, což často bývají zvířata, je velmi těžké. Nejen kvůli alergikům se vyšlechtila zvířata, která alergikům nevadí. Že nevíte, jaká to jsou? Pár si představíme v tomto článku.
Hlodavci
Prvními zástupci jsou hlodavci, kteří nemají srst. Nejčastěji se jedná o potkany, morčata, ale i králíky. Je to jasné, nemají srst, proto nemá alergiky co dráždit.
Holí hlodavci se dají sehnat v některých zverimexech nebo od chovatelů, tak jako ti chlupatí.
Kočky
Podobně jako hlodavci, existují i kočky bez srsti, říká se jim sphynx [sfinx]. Tyto kočky nemusí chodit ven, stejně jako chlupaté, potřebují ale věci, čím se zabaví a nemají rády samotu. Protože se potí, měly by se koupat alespoň dvakrát do měsíce.
Psi
Úplně holí nebo alespoň na většině těla jsou i Čínští chocholatí psi, Američtí bezsrstí teriéři a podobně. Psíci, na rozdíl od koček, by měli chodit pravidelně ven. O kůži je třeba pečovat, jak koupelí, tak v létě je mazáním krémem, aby se pejsek nespálil a v zimě, aby neprochladl, mohou se jim pořizovat i oblečky.
Pokud ale máte rádi chlupatá zvířata a ty bez srsti se Vám nelíbí, existují i psi, kteří mají místo chlupů v podstatě vlasy, které alergikům nevadí. Mezi tato plemena patří Bišonci, Boloňáčci, Maltézáčci a jim podobní. Tito pejsci musí pravidelně chodit na stříhání, musí se koupat a česat.
Bezsrstá i chlupatá plemena seženete, stejně jako předešlá zvířata u jejich chovatelů.
Koně
Máte alergii na koňskou srst, ale koně milujete a nechcete se jich vzdát, a tak se proto dopujete prášky? Sežeňte si koníka plemene Bashkir curly. Bashkirové mají srst podobnou jako proti alergenní psíci – kudrnatou připomínající spíše vlasy.
V ČR tito koníci zatím nejsou příliš známí, a proto se složitě shání ze zahraničí a bývají i docela drazí, třeba se brzy dočkáme i českého chovného stáda.
Pes je nejlepší přítel člověka, a tak není divu, že je natolik oblíbeným domácím mazlíčkem. Ovšem ne každý pes se hodí do každého prostředí. Pravdou je, že někteří lidé si vezmou psa i do garsonky, avšak je to trápení jak pro páníčka, tak i pro samotného psa.
Omezování svobod
Když si pořídíte psa do malých prostor, jako je garsonka, pak jste naprosto omezení, jednak vy a jednak samotný pes. Garsonka je velice malá, zejména když v ní má přebývat pes a jeho páníček, samozřejmě, že nikdo nechceme zůstat sám, ovšem pes v garsonce nemá tolik místa, kolik potřebuje a i sám páníček sebe obírá o místo, protože pes potřebuje někde mít své místo, nějaký pelíšek, kde si může popřípadě odpočinout a misku s vodou, po případě misku s granulemi či jinou potravou.
Omezování pokračuje
V případě, že si přece jenom pořídíte pejska do garsonky, pak musíte myslet na to, že malý prostor nebude nikomu stačit, a proto je opravdu důležité pravidelné venčení. Pejsek se jednak potřebuje proběhnout, což v garsonce nemůže, ale také se potřebuje vyprázdnit a nadýchat se vzduchu, který mu v garsonce není dopřán. Pokud jste páníčci, kteří jsou ochotní několikrát denně chodit s pejskem ven, anebo máte garsonku se zahradou, pak si klidně nějakého pejska pořídit můžete, ale myslete, že s ním budou nejen radosti, ale také starosti.
Mimo jiné se jedná o malé místo, kde pes bude po nějak době cítit, takže kromě častějšího venčení vám přibude i častější uklízení, je také dobré používat dezinfekční prostředky, když žijete se psem v jedné místnosti. A to, že vy psa necítíte, neznamená, že nezapáchá, protože velice často ten, kdo v daném prostředí žije, zápach necítí.
Balkón nestačí
Někteří si naivně myslí, že když mají garsonku s balkónem, tak mohou dát pejska na balkón a budou moci s ním chodit ven méně často. Ovšem to je mylná myšlenka. Balkón sice nabízí trochu čerstvého vzduchu, ovšem nemůže pejskovi nahradit výběh venku někde na poli, po případě někde v parku. Můžete pejska na balkón pustit, pokud jej máte dobře zajištěný tak, aby nespadl dolů, rozhodně pro něj uděláte dobře, ale nemůže to nehradit jedno venčení.
Záleží na velikosti
Dalším důležitým bodem je plemeno a hlavně velikost psa, kterého chcete anebo máte, protože do garsonky rozhodně nemůžete dát velké plemeno, tím byste psa jedině trápili. Pravdou je, že pes je zvíře, které si zvyká rychle, takže by si jednoduše přivykl na nedostatek prostoru, ale rozhodně to není pro psa dobře. Pokud přece jen toužíte po psovi a bydlíte v garsonce, pak byste se měli dívat jedině po malých plemenech.
Pes je zvíře, které bylo primárně přizpůsobeno na život venku, my lidé jsme si ho zdomestikovali a udělali z něj domácího mazlíčka. To je sice pěkný nápad, protože jsme dostali nejlepšího přítele, ale nesmíme to s tím domestikováním přehnat.
Andulky patří k ptactvu, které je nenáročné na chov a péči o ně zvládnou i děti. Díky své pestrobarevnosti si můžete vybrat z několika druhů a zvláště dětem se tito pestrobarevní kamarádi velmi líbí.
Možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale andulky patří k druhu papoušků. Jejich správné označení je papoušek vlnkovaný a pochází ze stepí a polopouští Austrálie.
Klec vybírejte pečlivě
I když jsou andulky nenáročné na prostor, čím větší klec jim pořídíte, tím příjemnější život jim zajistíte. Co se týče tvaru, lepší než kulaté jsou klece širší než vyšší. Měli bychom je vybavit větvičkami keřů či stromů, je to pro ptáky lepší, než opracované bidla. Plast bychom neměli použít vůbec.
Čím andulky krmit
Ideální pro andulky jsou směsi s prosem. Také je dobré naučit je na granulky pro drobné papoušky, ty jsou pro ně nutričně vyhovující. Nedávejte jim slunečnici nebo oříšky, jsou pro ně příliš tučné. Vhodné je doplnit stravu i o čerstvou zeleninu a ovoce.
Některé andulky vám poděkují, budete-li je učit mluvit, mohou se naučit desítky až stovky slov, některé ale zůstávají po celý život plaché a mluvit nezačnou. Je to zcela individuální.
Nechte andulku prolétnout
Když si andulku přinesete domů, pár týdnů ji nechte v kleci, aby si na nový domov zvykla. Poté je možné z klece ji vypustit, vždy ale myslete na její bezpečnost. Často se stává, že je pokoušou kočky nebo psi, mohou narazit do okna – proto by měla být opatřena záclonou, opatrní buďte také, co se týče zrcadel nebo vařících pokrmů, do kterých by andulka mohla spadnout.
Klidný pták, který vás nebude obtěžovat
U papoušků se můžeme setkat s tím, že jsou hluční, to většinou u andulek nehrozí. Pokud někdy hlučí, zřejmě k tomu má důvod a chce vám něco naznačit. Měli byste se snažit zjistit, z jakého důvodu je hlasitá a problém vyřešit. Běžné štěbetání je normální, zbystřit byste měli, pokud ptáček skutečně „vykřikuje“.
Pokud chcete, aby k vám andulka přilnula, chovejte ji samostatně. V případě, že budete chovat víc andulek v jedné kleci, budou kamarádit spíše spolu.
Pozor na nemoci
U andulek je to nejčastěji obezita nebo tukové nádorky, jsou-li krmeny tučnou stravou. Dalším onemocněním může být otrava teflonem. K té může dojít, pokud jsou chovány v kuchyni.
