Agama je velmi krásný tvor a i přesto, že ji chová mnoho lidí a říká se, že její chov není náročný. Pokud jste úplný laik, měli byste vědět alespoň základní informace, abyste o agamu nepřišli.
Agama je zvíře velmi pozoruhodné. Hodí se pro alergiky, jako většina terarijních zvířat, dají se také krásně ochočit a hlavně jsou velmi pozoruhodné. Ne nadarmo se jim říká malý drak, protože tak opravdu vypadají a svým způsobem se i tak chovají.
Jedna z dalších mnoha plusů u tohoto zvířete je velmi snadná množitelnost, více než u jiných terarijních zvířat, proto je mezi chovateli oblíbená.
Tento druh pochází z Austrálie a velmi snadno si zvykne na člověka a po nějakém čase sama kontakt také vyhledává. Agamu mohou chovat i děti, je přítulná a rozhodně není nebezpečná. Také je velmi nenáročná na chov, takže pokud budeme znát aspoň základní pravidla, měli bychom to bez problému zvládnout.
Výběr pohlaví
Pokud si budeme chtít agamu pořizovat, určitě se musíme rozhodnout jestli jednu nebo pár, jelikož se opravdu rychle a snadno rozmnožují, tak je rozhodování na místě.
První věc je, že v teráriu bychom měli chovat pouze jednoho pohlavně zralého samce, ne více. Mohlo by dojít k potyčkám dokud by jeden ze samců nezemřel.
Jak poznat pohlaví agam
Není to moc jednoduché, ale pokud budete kupovat agamu u zkušeného chovatele, ten by to měl bez problému poznat a říct vám, jestli to je samec nebo samice.
Pokud bychom si to zjišťovali my sami, tak se to bezpečně pozná podle velikosti kloaky – u samců je širší a u samic je užší.
Pořídili jste si domů domácího mazlíčka? Zlobí ho Vaši potomci? Pak jste jedni z mnoha.
Pokud jste nikdy dříve doma zvířátko neměli a Vy jste si ho pořídili hlavně kvůli Vašim dětem, pak vyvstává otázka, jak se Vaše děti budou ke zvířátku chovat a vy byste jim vhodné chování měli objasnit. A také velmi záleží na tom, jaké zvířátko jste si konkrétně vybrali. Nejčastěji to však bývají pejsci, kočičky, morčata či křečci.
Přátelé a oběti
Většina dětí se s novým členem snášejí bez problémů, ale najdou se i takové děti, které, ač to vypadá, že si se zvířátkem pouze hrají, je určitou formou mohou i mučit.
Velmi často se stává, že malé děti chodí zvířátko úmyslně budit, když spí, nebo je s oblibou provokují dupáním nebo škádlí různými předměty, jako je smetáček, házením psími hračkami, nebo i vlastními hračkami – hlavně plyšáky a míčky.
Někdy je dokonce tahají za různé části tělíčka, jako uši, tlapky, ocásek i samotnou kůži na hřbetě! U větších zvířat se pak vozí na hřbetě, jakoby to byl nějaký poník!
Nutná obrana
Většinu si děti neuvědomují, že svými hrátkami, zvířátku mnohdy i ubližují, a ty se pak na oplátku zase budou bránit. Začnou kousat, drápat nebo se jen tak po dítěti oženou, zavrčí, aby dala najevo, že se jim jednání dětí nelíbí.
Stále častěji se však setkáte s případy, kdy děti domácího zvířecího mazlíčka mučí záměrně. Kopou do něho, odhazují ho od sebe nebo mu berou jídlo i pití. V takovémto případě musí rodiče přistupovat k radikálnímu řešení – vzdát se domácího mazlíčka pro jeho dobro.
Tam, kde se spíše jedná o hry, je potřeba opakovaně dětem vymlouvat jejich jednání a počínání, potrestat je, nebo se jim snažit vysvětlit, že tímto jednáním zvířátku ubližují a bolí ho to. Snažte se Vaše dítka, co nejvíce držet od zvířátka tak daleko, jak to jen jde, nebo je mít pod neustálým dohledem, dokud si děti nezačnou uvědomovat, co svým jednáním způsobují.
Každý pejsek, ať se snažíte sebevíc, si nějaký ten špatný zlozvyk osvojí. Ale jak ho to odnaučit?
Štěká?
Štěkání je největší překážkou v panelácích, bytovkách apod. Sousedi si stěžují, že máte urafaného psa a nemají chvíli klidu.
Kamarádka jde k vám na návštěvu. Ve chvíli kdy zazvoní, váš domácí mazlíček se rozštěká a ať děláte, co děláte, nemůžete ho utišit. Typem jak tomuhle předejít je trénovat pejska od malinka na zvonek. Ve chvíli kdy někdo zazvoní, neotvírejte do té doby, dokud se neutiší. Trénujte to s kamarádkou. Váš pejsek štěká radostí. Už se nemůže dočkat, až se otevřou dveře. Myslí si, že je to jeho povinnost, ohlásit, že jde někdo na návštěvu. Má v podvědomí dané, že hlídá celou rodinu.
Ve chvíli kdy se otevřou dveře. Začne vrtět ocáskem a poskakovat kolem návštěvy.
Dalším případem je tzv. smutnění-vytí. Musíte jít do práce a pejsek doma zůstává sám. Ze smutku po vás teskní a vyje. V tomhle pejsci mají doopravdy velkou výdrž. A hodně špatně se to odnaučují.
Nejlepší radou jak tohle zvládnout, je dát mu do pelíšku starší tričko, aby vás cítil. Pustit potichu rádio, aby si myslel, že je někdo doma. Zkontrolovat misky, zda je v nich voda i granule. Po odchodu počkejte cca 15 min. za dveřmi, ve chvíli kdy začne vít, odemkněte, pošlete ho na místo a pokárejte ho. Opět odejděte, jako byste šli do práce a čekejte. Opakujte to několikrát a časový limit natahujte. Chce to vytrvalost.
Ve chvíli, kdy nezačne výt ani po delší době (dobré je se zeptat sousedky, zda byl váš pejsek slyšet) odemkněte a hodně ho pochvalte, dejte mu mls a hoďte mu hračku. Pejsek si zvykne a vás už nebudou obtěžovat nevrlí sousedi.
Teče vám do bot, protože vám váš mazlíček z nich udělal cedník? Nebo je vám zima, protože vám vytahal z bot molitan? Nebo je úplně zničil, že je můžete hned odnést do kontejneru? Máte poslintané a děravé oblečení?
Ikdyž se na něj sebevíc zlobíte, neházejte po něm boty a nesnažte se mu ani jinak botami pohrozit. Bude si na nich o to víc vybíjet vztek. Radši srolujte noviny a dejte mu přes zadek novinami (hlavně je pak důkladně schovejte, nebo budete mít příště z novin hromádku papírků).
S oblečením je to podobné, nehoňte pejska po bytě s roztrhaným trikem v ruce. Dejte mu na zadek novinami. Když odcházíte z domu, pečlivě zkontrolujte, jestli máte zavřené dveře do šatny. Dejte mu do pelíšku starší kus vašeho oblečení, se kterým si může hrát. Váš miláček bude spokojený a vás nebude mrzet, že vám ničí oblečení.
Je to obrovský pocit štěstí a adrenalinu. Jedete se kouknout na štěňátka. Všichni doufáte, že si vás jedno z nich vybere a stanou se z vás nerozluční kamarádi.
Chovatelé většinou při prodeji malé kuličky radosti dávají pytlík granulí, které pejsek dostával. Měli by také upozornit na to, že ze začátku je dobré mu granulky namáčet do vody. Hlavně se nesmí zalévat mlékem. Nový chovatel by si měl vyžádat, pokud je štěňátko starší, očkovací průkazod chovatele a zkontrolovat s prodávajícím očkování, popř. se domluvit, která ještě chybí a kdy by se měla přibližně uskutečnit. Dokud nemá za sebou všechna očkování, neměl by moc chodit na místa kde se běžně venčí psi, nebo k cizím psům.
V den, kdy si ho vezete domů, už by měl mít nachystaný pelíšek, mističky a nějakou tu hračku.Hned po příjezdu mu ukažte jeho pelíšek, musí si ho prohlídnout a očichat. Ukažte mu i misku s vodou a granulky. Nechte ho, aby šel na průzkum. Pokud bude chtít jít i tam kam bude mít v budoucnu zakázáno, hned ho pokárejte – jemně, aby se vás nebál. Už od malinka mu musíte dávat najevo, kam může a kam ne. Celý den až do večera se mu věnujte a hrajte si s ním.
Je to štěňátko, které ještě nemá osvojené návyky. Snažte se ho naučit, aby loužičky a tzv. housenky dělal venku. Ze začátku budete mít pocit, že pořád jen chodíte s hadrem. Pokud vypozorujete, že vám loužičky dělá na jednom místě, stačí na to místo dát nepromokavou podložku, které se dávají pod miminka při přebalování. Přece jenom jste si pořídili taky miminko. Vždy, když vrátíte domů a loužička bude jinde než na podložce, pokárejte ho. Naopak, když bude vše v pořádku, dejte mu odměnu, nějaký ten piškotek nebo mu hoďte hračku.
Pro celou rodinu je to něco nového, malého a roztomilého. Každý člen rodiny by se s ním chtěl mazlit, chodit ho venčit a házet mu hračky. Nezapomínejte však, že je to teprve krátce, co jste ho vytrhli z jeho rodného prostředí. Musí si teprve zvyknout na vás. Pak ho beze strachu klidně můžete vzít na návštěvu ke známým. Dejte si pozor, aby se na něj všichni hned nevrhli a nepolekali ho, je to ještě drobeček.
Nechte ho, ať si postupně zvyká na děti, pokud je máte. Neodhánějte je od něho, ale vysvětlete jim, že je to ještě miminko a jak se k němu mají chovat. Štěňátko si rychle zvykne jak na vás tak na prostředí, které se stalo jeho domovem.
Pokud si takového ptáčka budeme chtít pořídit i vzhledem k jeho velikosti, musíme myslet na to, že zebřiček by se mělo chovat více, než jedna. Jsou to velice společenští ptáci a samotné by jí bylo opravdu moc smutno, proto se doporučuje chovat dva a více.
Jejich povaha je opravdu úžasná, jsou malincí a krásně zbarvení, vydávají zajímavý zvuk a i přesto, že štěbetají pořád, není to našim uším nepříjemný zvuk. Sama je ráda poslouchám. Mimo to samečci krásně zpívají. Jsou velmi rychlí a i přes jejich velikost doporučujeme velkou klec, protože chvilku neposedí na místě, pořád lítají a něco vymýšlí, jsou opravdu velmi roztomilé.
Co se týká ochočení, je to složitější, protože když máte minimálně dvě, jsou dost těžko ochočitelné. Ale pokud se jim věnujete a povídáte si s nimi, za chvíli se naučí nalézt na ruku a nebudou se vás bát, ale chce to chvilku trpělivosti.
Jejich strava je ve většině případů proso, to milují a i přesto, jak jsou malinké, dokáží toho spořádat opravdu hodně. Můžete jim dát i květ pampelišky, ten mají také rádi nebo jablko. Je to opravdu druh ptáka, který nepohrdne ničím, co mu dáte k snědku.
Jejich zbarvení je velice pestré, jsou to krásně barevní ptáci, jejich nejvíce specifický znak je červený zobáček, který není zahnutý ale rovný a tlustý, jejich ocasy jsou bílé s černými pruhy a peří na těle může být různě barevné kombinace bílé, černé, béžové, světle šedé až tmavě šedé. Jsou různě barevné druhy, ale tohle jsou ty netypičtější, které kde seženete.
Co se týká rozmnožování asi také není lehké. Mám pár už rok, pořád se namlouvají a sameček zpívá, ale mladé zatím žádné, tak uvidíme, třeba se jim to časem povede.
Jsou to opravdu nádherní ptáci, nikdy se s nimi nebudete nudit jsou velmi vynalézavý a velmi aktivní. Je také dobré dát do klece ať už obyčejnou ošatkuslaměnou, nebo malý košíček a trochu sena. Velmi rádi si staví hnízdečko a je velmi vtipné je u toho pozorovat, když se přou, kdo tam z nich dvou dá stéblo jako první a nebo když to jeden z nich udělá špatně, tak ten druhý letí a vyndá ho z ošatky… Je to také kvůli tomu, že si to vystelou a velmi rádi v ošatce spinkají.
Pokud začínáte s chovem ptáků, určitě doporučuji tento druh, jsou velmi hravé a i pro děti, nikdy se s nimi nebudete nudit, to zaručuji.
Plemen psů je opravdu hodně, vyjmenujeme a řekneme si dnes o pěti z nich, které jistě znáte. Třeba vám některý z nich padne do oka a vy si ho vyberete pro sebe a vaši rodinu.
Toto plemeno psa je úžasné, je to pes který je velmi inteligentní, aktivní, spolehlivý a velmi přátelský k ostatním psům i lidem. Je to plemeno, které může být celoročně venku, ale potřebuje velmi mnoho pohybu a proto se spíše hodí k domu se zahradou, kde bude mít dostatečný pohyb. Pokud má správného pána a dobře se o ni staráte, dokáže k vám velice přilnout a je velmi oddaná svému pánovi. Její typické rasy je dlouhá a černobílá srst, protáhlý dlouhý čumák, je to velice krásné a elegantní plemeno.
Asi nejvíce rozšířené plemeno tohoto psa. Popravdě je to pes spíše do terénu, nežli na zahrádku s domem. Je velmi aktivní a celý svůj život obětuje práci s pánem. Proto se tyto plemena hodí jako psi k policistům, vojákům nebo jako vyhledávači drog. Jsou velmi zapálení do své práce a milují ji, proto bude více spokojen, když může udělat užitečnou práci, než být někde zavřený. Stavbou těla je to velice pěkný a silný, s dobře vyvinutou svalovou soustavou. Jeho specifická barva je černo – hnědá s polodlouhými až krátkými chlupy.
Dobrman
Další z velice oblíbených plemen hlavně na služební účely je velmi chytrý a vznešený. Samozřejmě, při dobré a precizní výchově je to i láskyplné plemeno do rodiny, které vás vždy ochrání. Také se velmi fixuje na svého pána a samotu nemá zrovna v láce. Toto plemeno je jako ovčák, stavbou těla velmi svalnaté, ale přesto velmi rychlé. Jeho srst je velmi krátká ve většině případů černá lesklá, ale může být i hnědá.
Jack rosel teriér
Dnes už další z velmi oblíbených plemen, je velmi pohotový a aktivní společník. Samozřejmě je také velmi inteligentní a temperamentní. Je to pes, který se výborně hodí do rodiny s dětmi. Tento pes je oddaný celé rodině, ale vzhledem k jeho tvrdohlavosti to chce také důsledný výcvik, aby pejsek poslouchal a nedělal si co chce. Jeho zbarvení ve velmi specifické – směs bílé, černé a hnědé, jeho srst je velmi krátká a drsná. Stavbou těla je velmi malý, ale také jako u ostatních má velmi svalnaté tělo a rychlý běh.
Ať už jakýkoli druh jezevčíka, toto plemeno je taky velmi dobrý společník a také velmi fixovaný na svého pána. Využívají je hlavně myslivci k honům a norování, je to velmi dobrý lovecký a norový pes. Toto plemeno je také velmi inteligentní a při správné výchově velmi poslušný.
Jeho barva může být různorodá, černohnědá, hnědá, zlatavá hnědá stejně tak jako jeho srst může být krátká lesklá, dlouhá nebo velmi drsná polodlouhá. Stavbou těla je velmi malinký, ale také zvláštně dlouhý, stavbu jezevčíka si nikdy nespletete.
Kočky jsou samotáři a pomazlit se půjdou jen když ony samy budou chtít, je to tvor kterého nenaučíte spousty věcí, jako třeba psa. Kočka je velmi samostatná a nepotřebuje nějak zvlášť pozornost. Dá se říci, že si poradí sama a nemusí na Vás být fixovaná na rozdíl od pejska. Proto je kočka výborný společník pro lidi, kteří nemají až tolik času aby se tomu zvířátku mohli neustále věnovat.
Jsou také velmi kultivované, čistotné a chytré, proto se hodí i do bytu. Samozřejmě pokud máme kočku od koťátka, taky dokáže pěkně řádit. Lézt po záclonách, po kuchyňské lince a vlastně po celém bytě, protože taková číča se dostane úplně všude.
Pes
Pokud si budeme chtít pořídit pejska samozřejmě taky můžeme do bytu, ale v tomto případě je lepší volit menší plemena, než větší. Větší plemena psů potřebují prostor a hlavně dostatek pohybu, na což je úplně ideální dům se zahradou kde může pejsek běhat pořád.
Pejsek potřebuje taky spousty pozornosti a náklonnosti, protože pes je schopný si z rodiny určit jednoho pána, pro kterého by byl schopen položit život. Zbytek rodiny bude mít samozřejmě taky rád, ale ten jeden člen, kterého si vybere pro něj bude prioritou.
Pejsek potřebuje také už od malinka výcvik, pokud ho necháme růst, jako kůl v plotě, ovládne pes nás, ne my jeho. Pro je dobré pejska už odmalinka cepovat, co si může a nemůže dovolit, aby se to naučil a věděl to, a podle toho se také bude chovat. Vše záleží na tom, jak si ho vychováte.
Samozřejmě různí psi mají různé povahy stejně jako u lidí, někteří jsou líní a neaktivní a jiní jsou aktivní až moc… Podle toho taky musíme vybírat.
Pokud si třeba do panelového domu pořídíme jack russla, jezevčíka, nebo menšího teriéra, může nastat problém. Tyto plemena jsou psi velmi tvrdohlavý a temperamentní a nevydrží chvilku na jednom místě, takže by se mohlo stát, že až se vrátíte z práce, štěně vám rozcupuje celý byt.
Pokud pejsek do bytovky, je lepší volit z mírnějších plemen třeba bišonek, čivava, yorkšír, máltézslý psík, americký buldoček, mops i některé druhy jezevčíků. Pokud budeme chtít velkého psa, je určitě lepší mít pro něj prostor, jako jsou bernardýni, dogy, vlkodav, bernský salašnický pes, vlčák atd. Jsou různé druhy a rasy psů, a pokud si ho budeme chtít pořídit, musíme popřemýšlet, jakého pejska si vybereme.
Tolik shrnutí, záleží jen na vás, koho si vyberete, ale vždy u toho používejte hlavně rozum. Stává se že si lidé pořídí zvířátko a pak je z určitých důvodu – ať už malé prostory, nebo nedostatek času, vyhazují na ulice, v horším případě a v tom lepším dají nebo uváží u útulku… je to velice smutné, že spousty lidí si neuvědomí, že takovéto zvíře už je velká zodpovědnost a nemůžete ho jen tak odkopnout. Je to také živý tvor, který má právo na krásný a dlouhý život.
Proto pořizování pejska nebo kočičky opravdu s velkou rozvahou.
Další věcí s postupem času bylo poslušnost a chození na vodítku. Jelikož je to velmi temperamentní pes, připadám si kolikrát, že mám na vodítku bernardýna a ne malého jack russla.
Koupili jsme velmi výbornou věcičku: když jdete s pejskem ven, dáte mu na tlamu jakýsi náhubek, ale vodítko nepřipoutáte na kšíry nebo obojek, ale na ten náhubek. Pejsek pokaždé když táhne, utáhne se mu náhubek. Asi za týden se naučí chodit u nohy bez problémů.
Poslušnost je tedy dodnes věc, kterou jsme ještě pořád nedostali pod kontrolu. Vyzkoušeli jsme i mnoho tréninků a výcviků, ale zatím nic nepomáhá. Má svoji hlavu i když ví, že něco udělal špatně. Nechce poslouchat i přesto, že se na výcviku všechno základní naučil – sedni, dej pac, lehni, překul se, panáčkuj, přiběhnout k noze…
Když je na volno a uvidí psa nebo člověka, je nezastavitelný a neovladatelný. Čeká nás toto léto ještě jeden výcvik u někoho jiného, tak uvidíme, jak se mu povede tady. Je velmi učenlivý a velice ho baví dělat takové věci, ale jednou nemá náladu a je novladatelný.
Výcvik nás naučil spousty věcí: Když chcete, aby si sednul, postavíte se před pejska, nejlepší je mít v ruce nějaký pamlsek, který má rád a pravou rukou mu pokynete a řeknete důrazně SEDNI. Pokud sedne, dáte mu pamlsek a takhle to opakujete několikrát dokola a pejsek to brzy pochopí.
Povel lehni – zase mít v ruce pamlsky, stoupnete si před něj a řeknete mu sedni, odměníte, poté mu přiložíte levou ruku nad zadek v sedu a pamlsek mu dáte před čumák, ale dolů aby se pro ně musel sehnou a lehnout si k tomu. Rychle řeknete lehni, aby věděl hlasový povel. Zase několikrát opakujete a po desáté už si pejsek lehá sám, aniž ho musíte tlačit k zemi, nebo mu dávat pamlsek před čumák.
Jsou to triky, které jsem do té doby neznala a nejlepší na tom je, že fungují :-) Takto ho můžete naučit cokoliv, na pamlsky, pejsek si totiž zapamatuje, že pokud udělá co chcete, dostane za to dobrůtku tak proč ne?
Když to shrnu, našemu pejskovi budou tenhle rok tři, ale musím říci, že se toho za tu dobu spoustu naučil. Něco na výcviku, něco jsme ho naučili postupem času sami. Záleží jen na Vás, kolik času mu budete věnovat a věřte mi, pes zabere opravdu hodně časua trpělivosti.
Aby byl hodný a poslušný, je to jako u dítěte… Pokud si ho chcete vychovat, aby poslouchalo a bylo vychované a ukázněné, musíte mít tvrdou ruku a být odhodlaní. To samé platí i u psa, zvláště u temperamentních plemen, které pokud necháte růst jako dříví v lese bude ovládat on vás, ne vy jeho.
Nebojte se psa za špatnou věc potrestat a za dobrou pochválit, není na tom nic špatného. Pejsek musí vědět kdo je pánem domu a musí to jako člen rodiny respektovat, stejně jako vy respektujete pejska po celý jeho život a náramně a 100násobně se vám to vrátí na jeho oddanosti, důvěře a lásce k Vám.
Před dvěma a půl lety zhruba jsme si s přítelem pořídili pejska – je to kříženec jack russla teriéra a jezevčíka. Nikdy před tím jsme se o malé štěňátko nestarali, protože jsme vždy měli už odrostlé psy. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je starat se o něco tak malého. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale opak byl pravdou.
Pejsek byl krásný, malinký a roztomilý, jako všechna štěňata, že? Ale nevěřili by jste, kolik takové malé stvoření nadělá rámusu, hluku a nepořádku.
První problém byl spaní v posteli. Možná od původní majitelky byl naučený spát pěkně v postýlce, ale to jsme nechtěli tolerovat, tak jsme ho učili na své místo. Ale on se vždy strašně rozčiloval a neustále pištěl u postele, jelikož na ní nevyskočil, nedostal se tam. Po třech bezesných nocích a neustálého pískání psa jsme to nevydrželi a vzali ho k sobě do postele. Největší chyba, jakou můžete udělat! Pejsek se to pak špatně odnaučí… ale v zájmu našich nervů tohle byla jediná varianta.
Další věcí je odnaučit ho na všechno čůrat a kakat. Hmm? Taky oříšek! Nefunguje to, tak že ho postavíte na noviny a řeknete tady čůrej, ale taky to nefunguje. Nechtěl se na noviny naučit, natož tak čůrat venku… připadali jsme si, jak když se opravdu staráme o miminko. Sledovali jsme, když se napil, co bude dělat, jestli půjde na noviny, nebo ne. Běhali jsme za ním, a když se pokrčil do dřepu, že chce vykonat potřebu, rychle jsme ho přenášeli na noviny. Trvalo hodně, hodně dlouho než se naučil čůrat do něčeho a ne na podlahu nebo koberec.
Pak mi někdo prozradil, že nemají rádi, když čůrají a cáká jim to na nožičky. Tehdy jsem dostala vzácnou radu: koberec vyhoď, kup v krámu dětské podložky, jsou jako pleny, ale větší a rozlož mu ji na podlahu. Pohlcuje to zápach moči a jinam než na tu plenu se ti nevyčůrá. A hele zázrak se stal! Od té doby chodil jen na pleny a postupem času se naučil vykonávat potřebu jen a jen venku. Dnes se doma nevyčůrá i kdyby mu měl prasknout močový měchýř.
Úspěšně jsme zdolali další věc kterou se musel naučit a byla na řadě spousta dalších. Třeba kousání. Přišli jsme o spousty kožených pásků, hodinek, kapesníčku, spodního prádla a v neposlední řadě také ponožek. Kupovali jsme mu různé hračky gumové, plastové, nerozkousatelné, ale vše zdemoloval za pět vteřin. Pak jsme se rozhodli, že ho to nějak musíme odnaučit! Vždy, když jsme přišli domů a nic nebylo rozkousané, dostal odměnu a náležitě jsme ho pochválili, a pokud něco rozkousal, dostal přes čumák a vyhubováno. Velmi rychle porozuměl a naučil se.
1) Pro páření musí být samice i samec starší 8 měsíců.
2) Samice by měla dosahovat váhy 550g, samec 500g aby se mohli pářit.
3) Další věc je, abyste měli připravenou jinou klec pro mláďata, abyste je mohli dát pryč od rodičů, až vyrostou. Nesmí se mezi sebou pářit! To je velmi důležité! Nemohou se spolu pářit kvůli deformaci až uhynutí mláďat.
4) Nesmí se spolu také nikdy pářit mutace bílá a bílá, velvet a velvet, pozor na to, dochází k úhynu mláďat a je to velmi nebezpečné!
Když je samička v říji, poznáte to tak, že sameček začne být hlučnější, bude ji pronásledovat a skákat na ni. Krátce po oplodnění ze sebe samička vyloučí hlenovou zátku, asi 3cm dlouho a takto poznáme, že je samice úspěšně oplodněna. Může se ale také stát že ji nenajdete, protože ji zahrabaly do podestýlky nebo ji pozřela.
Činčily jsou březí přibližně 16 týdnů a rodí se většinou 1 až 3 mláďata, ale tři jsou opravdu výjimkou, většinou jedno maximálně dvě. Velikou zvláštností je, že se mláďata narodí osrstěná a vidí. Samozřejmě březost poznáte i tak, že samička přibírá na váze a zvětšuje se jí bříško. Samicím bychom v době březosti měli dávat mnohem větší přísun potravy.
Většinou těsně před porodem tráví samička více času na dně klece. Je dobré klec před porodem vyčistit. Většinou rodí brzo ráno nebo v dopoledních hodinách. Porod je většinou velmi rychlý. Samičce nejdříve odejde plodová voda, poté placenta, kterou celou sežere a pak teprve mláďata. Z vlastní zkušenosti vím, že by se sameček neměl při porodu od samičky dávat pryč, protože jí pomáhá a ani při výchově mláďat – jsou oba moc dobří rodiče.
Když už jsou mláďata dost stará (8 týdnů) a žerou seno, granule, mají základní sociální návyky, můžeme je odstavit od samice a dát je do nové klece. Ale tady také pozor, pokud jsou sourozenci samec a samice, též je nedávat k sobě, aby se mezi sebou nespárovali.
Samička by se také 2týdny po porodu neměla koupat v písku, má ještě otevřenou dělohu a mohl by se jí tam dostat písek (zánět dělohy). Samička by také zpravidla neměla mít víc jak dva vrhy do roka, pokud jich má víc než dva, velice ji to vyčerpává.
