Nemáte žádné zkušenosti s terarijními zvířaty a chcete si nějaké pořídit? Gekončík noční je první volba v začátcích většiny teraristů. Důvodem chovu u začátečníků je velmi snadná obsluha terária i gekončíka samotného, snadné rozmnožení jeho potomstva a nízká cena při pořizování, která bohužel mnohdy vede k tomu, že je chován ve špatných podmínkách a u neinformonévaného majitele.
Je důležité si uvědomit, že je gekončík noční zvíře, většinu dne tráví ve svém úkrytu a noc na lovu. Jako jeden z mála exotických plazů se spokojí s monotónní stravou, je tedy možné krmit ho pouze jedním druhem hmyzu bez obav, že potravu začne odmítat.
Gekončík se velmi rychle adaptuje a bez větších problémů se dá určitým způsobem ochočit, pokud se mu budete pravidelně věnovat, bude po otevření terária ochoten vylézt i po Vašich rukou, či se nechá lehce hladit po hřbetu hlavy a těla.
Ve volné přírodě žije ve skupinách jeden samec s větším počtem samic. Vyhledává teplá, písčitá a kamenitá místa, ale je možné ho vidět i v trávě. Patří k velmi odolným živočichům, kteří se i se špatným zacházením umí vyrovnat.
Vzhledově má gekončík oválné tělo, zvláštností na jeho hlavě jsou ušní otvory v podobě obráceného písmene D. Tělo dospělého samce s ocasem měří až 30 cm, samice bývají o něco menší. Ocas je tlustý, protože slouží jako zásobárna živin.
Odolnost tohoto zvířete je pro chovatele spíše nevýhoda, není jednoduché poznat, zda gekončíkovi něco chybí a mnohdy je tak i zanedbáván.
Irský vlkodav patří mezi nejvyšší známá psí plemena na světě. Svou výškou a postavou budí na první pohled respekt. Byl vyšlechtěn křížením chrta a dogovitých plemen už někdy před naším letopočtem a jak jeho jméno napovídá, určen byl k nahánění a zabíjení vlků.
Do Irska přišel s Kelty, známými chovateli a šlechtiteli psů. Přesto, že byl dlouhou dobu oblíben na šlechtických dvorech a nazýván královským psem, časem toto plemeno zaniklo, hlavně kvůli úplnému vyhubení vlků v Irsku a postupným úpadkem zájmu o něj. Dnešní vlkodavové byli znovu vyšlechtěni v devatenáctém století podle dávných vzorů.
Dospělí psi měří v průměru kolem 85cm v kohoutku a váží zhruba 60kg. Fenky jsou o několik centimetrů menší a váží asi 45kg. Srst má nejčastěji šedou barvu, ale může být i žíhaná, červená, černá, hnědá či bílá.
Povaha tohoto plemene je velmi přátelská, vyrovnaná a mírná. Nechovají se agresivně a raději ustoupí, když má dojít ke konfliktu. Přesto je důležité při výchově mladého psa důsledně dbát na poslušnost a především ho naučit spořádaně chodit na vodítku, protože při jeho váze v dospělosti si těžko poradíte s tím, že se bude snažit tahat a měnit směr. Někdy se v něm ale přece jen mohou projevit původní lovecké instinkty a proto je také vhodné zvykat ho už od malička na kočky a jiná zvířata v domácnosti a okolí.
Co se týče samotných procházek, není vlkodav až tak náročný jako jiná velká plemena. Klidně mu bude stačit pravidelná kratší procházka a delší trasu si můžete nechat třeba až na víkend.
Důležitá je pro něj vyvážená a kvalitní strava a to především v mládí, kdy dochází k velkému růstu během několika měsíců. Vyhnete se tak problémům s klouby a kostmi, které v případě nedostatečného příjmu živin v tomto období mohou hrozit. Psovi pak způsobují velké bolesti a někdy nezbývá než operativní řešení.
I srst potřebuje náležitou péči v podobě pravidelného česání a kartáčování. Zhruba dvakrát ročně se doporučuje její trimování, což je ruční vytrhávání odumřelých chlupů. Srst tak nejen získá na kráse, ale hlavně se jedná o prevenci kožních problémů. Na dotek je srst vlkodava sice hrubá a tvrdá, ale přesto si její hlazení jistě zamilujete.
Toto plemeno je vhodné pro všechny, kteří hledají milého a přátelského společníka. Bude mu jistě lépe v domě se zahradou než v bytě, ale zároveň nepatří uvázat ke kotci. Není to hlídací pes a nedělá mu dobře samota. Vlkodava je třeba brát doprostřed rodinného kruhu jako jejího právoplatného člena. Za to se jistě odmění svou láskou a oddanou věrností.
Německý boxer je robustnější plemeno typické svým krátkým, zploštělým čumákem. Boxer byl vyšlechtěn z Anglického buldoka v Německu, poprvé vystavován v Mnichově v roce 1895 a o rok později byl založen jejich Klub. Dříve byl využíván jako honák a hlídač, dnes jako služební a rodinný pes.
Jméno Boxer mělo vzniknout, podle jedné teorie, z jejich postoje na zadních nohou, kdy boxují předními. Těžko říct, zda se tato teorie alespoň blíží pravdě.
Vzhled
Hlava je velice silná a musí být v proporci ke zbytku těla. Největší pozornost je na čumáku, který musí mít správnou velikost a sílu. Jeho velikost ke zbytku hlavy by měla být 1:3. Vždy musí mít záhyby, které budou směřovat od kořene nosu směrem dolů. Navíc by měl mít lehký podkus, což znamená, že by jeho dolní čelist měla směřovat ven a být o malinko delší než horní.
Boxeři byli původně tupírování jak na ocase, tak na uších, a tato tradice je pořád v některých státech dodržována. Ale v mnoha zemích je to naopak zakázáno, díky bojovníkům za práva zvířat a tlaku veterinářů.
Barva a srst
Boxeři jsou krátkosrsté plemeno, s lesklým hladkým kožichem, který je přilepený k tělu. Uznávané barvy jsou světle hnědá a žíhaná tmavší hnědá, s bílou náprsenkou a chodidly. 20-25% všech boxerů je bílých. Tito psi jsou původně hnědí, ale jejich bílé značky jsou excesivní.
Tito psi jsou více náchylní k rakovině kůže nebo spálení na slunci. Navíc je tato barva spojena s větším procentem hluchých psů, na jedno či na obě uši. Toto zbarvení není uznávané na oficiální soutěže, ale mohou se účastnit agility soutěží a jsou využívání jako terapijní psi.
Boxeři patří do skupiny molosských plemen, vzniklé v Německu v 19. Století spolu s Mastifem a Buldoky. Boxeři jsou skvělá plemena, která potřebují pozornou péči. Jsou milující a věrní jejich pánovi a domovu. Jsou neškodní doma, ale nedůvěřivý k cizím lidem. Mají hravou a radostnou povahu, ale jsou stateční a odhodlaní, když se naštvou.
Boxeři jsou aktivní, energická plemena a mají tendence být velmi dobrými společníky dětem. Jejich inteligence, dobrá vůle a umírněnost je dělají oblíbenými rodinnými psy. Hodí se k aktivnějším pánům, jejich síla a energie vyžaduje hodně pohybu. Pokud se nudí jsou schopni přehrabat vaši zahradu nebo rozkousat vaše boty. Boxeři jsou také výborní hlídači. Díky jejich nedůvěře k cizím lidem, ostražitosti a vytrvalosti štěkat velice dlouho, jsou ideálními ochránci majetku.
Zdraví
Mezi onemocnění, na která jsou boxeři náchylní, patří rakovina, nemoci srdce, dysplazie kyčelního kloubu, epilepsie, degenerativní myelopatie, různé alergie, roztahování žaludku, problémy střev atd. Podle UK Kennel klubu je až 38% smrtí u starších psů způsobeno rakovinou, 21% umírá na stáří, 7% onemocnění srdce a 7% procent na onemocnění spojená se střevy.
Boxeři potřebují vyváženou zdravou stravu a dostatek pohybu, aby byli dlouho zdraví. Díky jejich čumáku špatně snáší vysoké teploty a vlhkost, proto by se neměli přepínat v horkém letním počasí. Jinak jsou to výborní společníci na běh nebo jiné sportovní aktivity.
Maďarská ohař je plemeno vyšlechtěno v Maďarsku a používáno k lovu. Tento pes je velice dobrý ve slídění a dokáže svou kořist sledovat dlouhou dobu. V maďarsku je označován jak Viszla.
Historie
Maďarský ohař byl vyšlechtěn z několika různých plemen. V 9. století ho Maďaři přivedli do Karpatské nížiny, kde byl dále šlechtěn k loveckým účelům. V 15. a 16. století byli tito psi křížení s Tureckými psi východního typu, po kterých zdědili barvu. Dnes je oblíbený lovecký pes, kvůli svým výtečným vlastnostem a schopnosti sledovat kořist.
Popis
Tento ohař je středně velký, krátkosrstý, nenápadný, se střední šlachovitou postavou. Jeho uši jsou převislé a hlava je menší. Ocas může být tupírován, ale není to třeba. Jejich výraz je živý a pozorný. Rozměry psa a fenky jsou malinko odlišné. Psi jsou kratší a robustnější, fenky jsou delší a štíhlejší. Velikost psa je 57 až 62cm, velikost fenky je 53 až 58cm, váha je 22 až 28 kilo. Oči má hnědé, oválné s inteligentním výrazem. Barva jeho srsti je zlato-hnědá někdy až do červena.
Temperament
Viszly jsou přátelští psi, velmi veselí, energičtí, přítulní a milují svého pána a rodinu. Jsou velice inteligentní, proto není těžké je vycvičit, pokud se jim věnujete. Tento pes si rád udržuje kontakt se svým pánem, proto je to výborné plemeno na procházky.
Během procházky se bude ke svému pánovi neustále vracet a vybíhat zase dopředu. I doma vás bude nejspíše následovat všude, kam půjdete. Někdy je označován jako „suchý zip“, protože k vám velmi rychle přilehne. Toto plemeno potřebuje spoustu pohybu, je potřeba mu věnovat čas, proto je lepší, aby byl se sportovně založeným člověkem. Doma se začne rychle nudit, proto je vhodný do domku se zahrádkou.
Maďarský ohař není agresivní k jiným lidem ani ke zvířatům, v případě strachu by ale mohl zaútočit. Naopak, nesnáší agresi ze strany pána, a pokud ho budete často trestat, přestane vám věřit. Viszla je velice citlivé plemeno a je často emocionálně fixované na svého pána. Pokud máte rádi vlastní klid, Viszlu si nepořizujte. Bude vám neustále v patách, na druhou stranu, bude vděčným společníkem.
Tento pes je velice vstřícný, a pokud ho budete pozitivně odměňovat, a bude považovat učení za hru, velice brzy ho naučíte základním povelům. Vzhledem k tomu, že jsou i výborní lovci a slídiči, je dobré jim dát komplexní trénink. Naopak nehodí se příliš jako hlídací pes. I když vás svým štěkotem upozorní na zloděje, není to pes, který by mohl být venku sám bez svého pána. Ani jeho pozitivní přístup k cizím lidem ho nepředurčuje pro tuto funkci.
Zdraví
Viszly jsou náchylné k dysplazii kyčelního kloubu. Toto onemocnění se projevuje v pokročilém věku, pes se snaží vyhnout pohybu, odlehčuje jednu nohu, našlapuje opatrně. U této nemoci kyčelní kloub správně nezapadá do kyčelní jamky. Také některé druhy rakoviny a sabaceozní adenitis. To je genetická, nevyléčitelná nemoc kůže. Je to autoimunní onemocnění, způsobuje vyrážky kůže a dosud se neví, co ji způsobuje.
Možností je několik. První z nich je prodejna zvířat. Bohužel, zvířata zde žijí často v žalostných podmínkách. Personál prodejny má na starost velké množství zvířat a proto nedokáže všem poskytnout potřebnou péči. Pokud se rozhodnete fretku v obchodě koupit, pravděpodobně nebudete informováni o jejím původu, nebo zdravotním stavu.
Další možností je chovatel. Koupě u chovatele má hned několik výhod. Můžete si prohlédnout rodiče, prostředí ve kterém zvíře vyrůstá. Pokud jste začátečník, měl by Vám být schopem poskytnout informace o chovu fretky. Informuje Vás o výživě, poví jak se čistí ouška, nebo jak často stříhají drápky.
Poslední možností je útulek. Zvířata zde jsou většinou odložená, nebo nalezená. Jsou ošetřena veterinářem, ale o jejich původu nezjistíte nic. Často je v takových případech nutné překonávat strach z lidí a podobné problémy.
Pokud chcete koupit mládě, nejlepším obdobím ke koupi je začátek léta. Mláďata se rodí většinou v květnu a alespoň 8-10 týdnů by měla zůstat u matky.
Jak si vybrat?
Barva a pohlaví není nijak podstatné. Důležité je, aby k vám zvíře přišlo bez ostychu a nechalo se vzít do ruky. Může se stát, že vás fretka při výběru štípne. Může to být proto, že se Jí Váš pach, nebo Vaše chování vůči fretkám nelíbí. Pokud nebylo kousnutí příliš silné, nemělo by to hovořit proti koupi dané fretky.
Fretky mají 4 základní barvy. Albínovi chybí veškeré barevné pigmenty. Podsada může mít někdy zlatavý až oranžový nádech. Většinou mají červené oči. Šampaň má světle hnědé pesíky, podsada je zlatavá. Harlekýn se vyznačuje bílou náprsenkou a tlapkami. Pesíky jsou tmavohnědé až černé, podsada světlá. Tchořovité fretky mají výraznou masku v obličeji, tmavě hnědé až černé pesíky, bílou nebo zlatavou podsadu a tmavé tlapky.
Kromě těchto základních typů existují i typy vyšlechtěné. Panda má velmi světlou srst s menším počtem tmavých pesíků. Tmavooká bílá Na rozdíl od albína mají tyto fretky tmavé oči. Téměř známá tmavé pesíky i podsadu. Dlouhosrsté nebo angorské fretky mají velmi dlouhou srst.
Krásné zvíře, které je mnohými lidmi s předsudky stále odsuzováno. Je to však velice hravý a věrný společník, se kterým si užijete spoustu legrace. Fretka není zvíře pro každého, není to vhodné zvířátko k dětem, obzvláště protože pokud pobíhá po bytě, musíte být stále ve střehu. Už proto, že dokáže při svých hrách pořádně kousnout.
Fretečka většinu času prospí, a proto potřebuje každý den vybít přebytečnou energii a to 2-3hodiny denně. Tyto zvířátka milují a potřebují změnu, takže je dobré poskytnout jim často nové hračky a věnovat jim spoustu pozornosti, za kterou se Vám bohatě odvděčí.
Ideální majitel fretky:
1. Je ochotný přizpůsobit své bydlení, jsou velmi zvědavé a všude vlezou, je tedy nutné zajistit, aby nedošlo k jejich zranění, nebo útěku.
3. Nevadí mu po fretce uklízet, ať už jde o záchodek, o voliéru, nebo o věci, které fretky moc rády neustále přemisťují. Nesmíte se divit, když najdete klíče od auta pod pohovkou, nebo vaše ponožky v pelíšku. Moc rády vyhrabávají odpadky z koše, drásají koberce, nebo vyhrabávají hlínu z květináčů – to je nelze odnaučit, protože je to pudová záležitost, lze se jen snažit tomu předcházet.
4. Počítá s tím, že pořízení fretky není levná záležitost, je nutné pořídit voliéru, pelíšky do kterých se moc rády zavrtávají, hračky. Nutné jsou i pravidelné návštěvy veterináře a kvalitní strava uzpůsobená jejich životnímu stylu.
5. V neposlední ředě se musí smířit s tím, že fretky na sebe často upozorňují kousnutím, například do palce u nohy a s jejich typickým zápachem, který spoustě lidem vadí.
Pokud se i přes to pro toto milé zvířátko rozhodnete, bude Vám milým společníkem, se kterým se rozhodně nebudete nudit. Ohromí Vás svým chováním a nesmírnou inteligencí.
Nejdůležitější je voliéra. Pokud zvíře nemůžete nechat stále běhat po bytě, měla by mít rozměr alespoň 1x1x1.5-2 m. Do klece připevněte stupátka nebo drenážní trubky na šplhání. Klec by měla mít alespoň 2-3 patra z dobře omyvatelného materiálu.
Zajistěte místa vhodná k odpočinku. Fretky rády v průběhu spánku mění nejen polohu, ale i místo. Rády si vybírají mezi domečkem, nebo měkoučkou tkaninou, do které se zavrtají. V obchodě s chovatelskými potřebami se dají pořídit speciální závěsné pelíšky tzv. hamaky, které jsou určené přímo fretkám. Snadno si je vyrobíte i doma, když svážete 4 rohy šátku. V žádném případě nesmíte použít froté ručník, zvířeti se do smyček zachytávají drápky a ty si pak může zatrnout.
Dopřejte fretce možnost úkrytu. Mají rády šustivý materiál, můžete např. naplnit lepenkovou krabici kuličkami z novin. Vhodné jsou také různé tunely na prolézání. Dají se pořídit tunely pro kočky, nebo dobře poslouží drenážní trubky. Fretka si ráda hraje, proto kupte několik hraček, určených např. pro kočky.
Pokud je to možné, do každého patra umístěte kočičí záchodek s kočičím stelivem. Vyrábí se i speciální záchodky pro fretky, které mají vhodný trojúhelníkový tvar a jsou snížené. Ne vždy jsou ale vhodné, často jsou příliš malé.
Fretka potřebuje mít stálý přístup k čersvé vodě. Pořiďte misku z dobře omyvatelného materiálu nebo napáječku. Druhou misku potřebuje na žrádlo. Je nutné, aby misky byly stabilní. Protože si misky rády přesouvají, je dobré připevnit je ke kleci.
V obchodě pro chovatele najdete speciální krmení. Prodavač Vám jistě rád poradí. Existují speciální granulky a konzervy, ale fretka nepohrdne ani kočičím krmením a miluje i maso, meloun, nebo salátovou okurku. Nyní máte vše, zbývá už jen vybrat si zvířátko.
Rozhodli jste se, že pro vás je ideální zvířátko zrovna morče? Pokud bydlíte v panelovém domě nebo chcete kamaráda, který bude tichý a nenáročný, vybrali jste si dobře. Morčata jsou ideální také do rodin s malými dětmi. Jsou to klidná, společenská zvířátka a určitě vám udělají spoustu radostí.
Morče žije v průměru 5-6 let. Velikostí je větší než křeček, ale menší než králík. Jejich srst může být krátká i dlouhá až na zem, drsná i jemná jako chmýří. Záleží jen na vás, jaký druh si vyberete. Morčata jsou skvělými společníky. Tito hlodavci málo kdy koušou a jsou známí tím, že pískají radostí, když jejich oblíbený člověk vstoupí do místnosti. Morčata jsou skvělými mazlíčky pro starší děti, které zvládají zacházení s nimi.
Bydlení
Morčata jsou společenská zvířata, která jsou raději v malých skupinkách. Pokud budete mít dvě a více stejných pohlaví dohromady, budou skvělými přáteli. Pokud si pořídíte pár, čekejte brzy přírůstek do rodiny.
Snažte se pořídit morčeti co největší klec. Měla by mít alespoň 80 centimetrů na délku a na šířku. Je potřeba, aby klec měla pevné dno. Může být plastová s železnými mřížemi. Nikdy nepoužívejte skleněné akvárium, není tam dostatečný přísun vzduchu. Dejte si záležet na umístění jejich příbytku. Neměl by být na přímém slunečním světle nebo topení, kde by bylo moc horko, ale ani v průvanu. Morče by se nemělo nachladit. Místnost by měla mít kolem 18 až 23 stupňů.
Dno klece vystelte pilinami, slámou nebo senem. Je jedno čím, pamatujte ale, že to budete muset často měnit. Morčata dokážou dělat pěkný nepořádek. Ráda se schovávají, když si hrají, proto jim dejte do klece nějaké rourky nebo plechovky od kávy. Dejte pozor, aby neměly ostrý okraj. Na spaní jim zajistěte místo, kde se mohou schovat. Například položená půlka květináče. Dále nějaké kameny a dřeva na šplhání.
Strava
Nejjednodušší je zakoupit mix určený přímo pro morčata ve vašem obchodě pro chovatele. Morčata jsou býložravá, proto jim bude chutnat ovoce i zelenina, obiloviny, oříšky i semínka. Morčata by se měla krmit dvakrát denně v menších dávkách. Ujistěte se, že jim vždy odděláte jídlo, které by se mohlo zkazit. Stejně jako člověk si morčata nedokážou vytvořit vitamín C, proto ho musí přijímat z potravy. Můžete jim dát třeba půl pomeranče nebo kousek zeleniny, která obsahuje vitamín C. Čistá voda by měla být dostupná po celý den.
Čištění
Podestýlku jim vyměňujte alespoň jednou týdně, ale nečistoty odstraňujte denně. Klec vždy umyjte horkou vodou. Ujistěte se, že klec je suchá, než do ní dáte čistou podestýlku. Morčata si potřebují brousit zoubky stejně jako ostatní hlodavci, proto jim do klece vždy vkládejte větvičku ze stromů. Ujistěte se, že není chemicky ošetřena. Je potřeba, aby si na vás morče zvyklo co nejdříve, potom bude jednodušší s ním manipulovat. Morče lze také kartáčovat, ale není to nutné. Morčata si srst čistí sami od sebe.
Nechte morče alespoň jednou denně běhat po pokoji. Ujistěte se, že jste zabezpečili pokoj proti úniku a že se nemůže nikde zranit. Tyto hlodavci musí být pod neustálým dohledem, pokud jsou puštěni, mají tendence kousat cokoli, k čemu se přiblíží. Proto nejdříve odstraňte veškeré elektrické kabely a jiná zařízení.
Zdraví
Pokud máte pocit, že je morče nemocné, okamžitě vyhledejte veterináře. Obvyklé znaky, že něco není v pořádku, jsou: letargie, nechutenství, průjem, kašel, kýchání. Morčata jsou také náchylná na parazity, jako jsou vši.
Navážeme na první část článku a popíšeme si další potíže, které můžou koťátka potkat.
Blechy
U dospělých koček to není takový problém, jako u malých koťat. Blechy jsou parazité, kteří sají krev, což pro malé kotě může představovat nebezpečí. Jelikož se ještě neumí čistit a škrábat, jsou proti nim téměř bezbranné. Je tedy nutné jich blech zbavit.
Problémy dýchacích cest
Ty jsou poměrně běžné u koťat. Jelikož ještě nemají vyvinutý imunitní systém a infekce dýchacích cest jsou lehce přenosné. Můžou být nakaženy jinými zvířaty nebo se mohou přenášet rukama, dotykem. Většinou tyto infekce nejsou smrtelné. Jsou sice otravné, ale dají se poměrně dobře léčit.
I když se to nezdá, kočky jsou schopné se naučit základní povely. I když to trvá déle než u psů. Je třeba si pamatovat, že odměna je lepší než trest. Váš vztah může být lehce narušen používáním trestů za nevhodné chování. Měli by jste kotě trénovat krom za krokem a každé jednotlivé poslechnutí odměnit. Používejte často její jméno, když si s ní hrajete nebo ji krmíte, aby se naučila spojovat své jméno s pozitivními zkušenostmi.
Cestování
Pokud se chystáte na dovolenou, je potřeba si promyslet, zda vzít kotě s sebou nebo ho nechat doma a poprosit někoho, aby ho kontroloval. Pokud jedete pryč na delší dobu, bude lepší ho vzít sebou. Pokud to není možné, můžete ho dát domů někomu známému, nebo do hotelu.
Lepší bude, pokud zůstane v prostředí, které zná. Pokud se rozhodnete ho nechat u vás doma, poproste někoho, aby ho tam alespoň 2 krát za den šel zkontrolovat. Dlouhé cestování by pro něj mohlo být velmi stresující. Snažte se, aby kotě bylo zvyklé na cestování již od malička, později to pro něj nebude představovat takovou zátěž.
Chcete se dozvědět, co se může stát vašemu kotěti? Jaké jsou nejobvyklejší nemoci a jak jim předcházet? A jak naučit vaše kotě základním dovednostem? Tenhle článek vám v mnohém pomůže.
První návštěva veterináře
Nejlepší je nechat kotě zkontrolovat veterinářem po tom, co si ho přinesete domů. Koťata jsou křehčí než vypadají. Pokud není něco v pořádku, obvykle se kotěti sníží teplota, sníží cukr v krvi a jsou dehydrovaná. Je třeba jim zajistit teplo a hlídat, aby dostala konzervovanou potravu. Vakcinace může začít po 8 měsíci života. Je to období, kdy se imunita od matky začne oslabovat.
Jedna kategorie jsou parazité. Ti můžou být vnitřní nebo vnější. Vnitřní jsou například červi, tasemnice. Vnější jsou třeba blechy, klíšťata.
Další kategorií jsou infekce. Mezi ty patří kočičí leukémie nebo psinka. Ač se psinka už vyskytuje jen málo, patří k devastujícím nemocem. Proto je nutná včasná intervence veterinářem po zjištění nějakého problému.
Nehody
Pokud se stane nehoda, například je kočka sražena autem, snažte se ji co nejdříve dopravit k veterináři. Snažte se ji co nejopatrněji zvednout, tak aby jste s ní pohnuli co nejméně. Položte kočku na čistý ručník do přenosného boxu a zakryjte ji ručníkem, aby jí nebyla zima a zabránili jste šoku. Pokud kočka krváci, překryjte ránu čistým obvazem, aby jste zabránili velké ztrátě krve.
Otravy
Pokud nevidíte přímo kočku konzumovat jed, je velmi těžké diagnostikovat otravu. Každopádně ji co nejrychleji dopravte k veterináři. Pokud víte, co kočka konzumovala, vezměte obal od jedu nebo jeho vzorek sebou k veterináři. Některé jedy způsobují šok. Proto se snažte kočku udržovat v teple. Kočka, která je v šoku se může chovat agresivně.
Nemáte žádné zkušenosti s terarijními zvířaty a chcete si nějaké pořídit? Gekončík noční je první volba v začátcích většiny teraristů. Důvodem chovu u začátečníků je velmi snadná obsluha terária i gekončíka samotného, snadné rozmnožení jeho potomstva a nízká cena při pořizování, která bohužel mnohdy vede k tomu, že je chován ve špatných podmínkách a u neinformonévaného majitele.
Ve volné přírodě žije ve skupinách jeden samec s větším počtem samic. Vyhledává teplá, písčitá a kamenitá místa, ale je možné ho vidět i v trávě. Patří k velmi odolným živočichům, kteří se i se špatným zacházením umí vyrovnat.
