Pes nebo kočka

Chcete si domů pořídit domácího mazlíčka a to psa, nebo kočku a nevíte, co pro vás bude lepší? Máte rádi jak pejsky, tak i kočička a tak tápete, co byste si tedy domů měli vlastně pořídit? Každé zvířátko má něco do sebe a každému je třeba obětovat nějáký čas a také i finance, za které je nutné kupovat vašemu miláčkovi jídlo, je třeba mu platit výlohy za lékaře veterináře, je třeba vašemu miláčkovi pořídit hračky, mističky, pelíšek, pejskovi obojek, vodítko, na zimu obleček a to nejsou zrovna nejmenší výdaje. Velmi také záleží na tom, jaké si pořídíte plemeno. U psa samozřejmě platí, že čím větší je to plemeno, tím více toho také sní.

Pes

Pes je skutečně věrný přítel člověka a dá mu veškerou svou lásku. Neumí se zlobit a bude vás mít rád za každé situace. Zůstane u vás bohužel i tehdy, pokud jej budete zanedbávat, což je samozřejmě strašné a nikomu tímto neradím, aby na psa kašlal. Psovi ale musíte věnovat spousty času a to například venčením, které je nutné každý den minimálně 3x a to i když je venku zima, vedro, nebo se necítíte dobře. Pokud jste ve zdravotní indispozici, je třeba postarat se o to, aby jej za vás vyvenčil někdo jiný.

Kočka

Kočka je o něco méně náročná. Nemusí se venčit, chodí doma na písek a to bez toho, abyste jí to museli učit. Stačí ji na ten písek jednou dát, aby věděla, kde jej najde a o víc se nemusíte starat. Samozřejmě je potřeba, aby se písek čistil. Kočka je samostatná, a když se jí u vás nebude líbit, tak klidně odejde a bude si venku obstarávat potravu sama. Věřím ale, že si každý pořizuje zvířátko proto, že jej bude mít rád a bude se k němu hezky chovat. Kočky jsou na rozdíl od psů mazané a svou náklonnost nedávají najevo pokaždé. Na chov jsou však méně náročné a to hlavně proto, že se nemusí s nimi chodit ven. Pokud tedy máte méně času, tak vám bude vyhovovat kočka, která není závislá na tom, kdy s ní půjdete ven.

Reedog jsou psí pelíšky vyráběné s láskou

Každý milující páníček chce pro svého pejska to nejlepší. Snaží se kupovat kvalitní granule, dopřát mu pohodlný pelíšek, hračky a především lásku. A úplně stejný pohled na věc mají i někteří výrobci produktů pro čtyřnohé mazlíčky. Váš pes rozdíl nejspíš nepozná, ale vy budete mít lepší pocit, když nakoupíte u firmy, která své produkty vyrábí s ohledem na chlupaté kamarády a nejen s cílem zisku.

Mladý tým propaguje inovace

S touto vizí spustila parta mladých lidí v roce 2015 značku Reedog. Dnes má spoustu spokojených zákazníků (dvounohých i čtyřnohých) a neustále se snaží zlepšovat svět zvířat. Vždyť i němé tváře si zaslouží být šťastné.

Reedog v současné době dodává boudy, matrace, obojky, náhubky, krmivo i pelíšky pro psy a kočky. Všechny výrobky jsou bezpečné a prověřené, což si ostatně může kdokoliv bez závazků vyzkoušet. Platí na ně prodloužená třicetidenní lhůta na vrácení.

I pejsci měli díky Reedog Vánoce

Tým Reedog se pravidelně snaží angažovat v pomoci opuštěným pejskům. Navštěvuje útulky a přichází se štědrými dary, které byly nachystané i na Vánoce 2016. Psi v útulku Bouchalka dostali moc pěkné dárky, a to i díky zákazníkům mladé firmy. Ti věnovali krmivo za celkem 37 000 Kč, což firma dorovnala, a pejsci tak dostali pamlsky a krmení téměř za 80 tisíc. Odvážný cíl zní, že příští rok by se mohlo vybrat dvakrát tolik.

Potěšte svého čtyřnohého přítele i vy

Co na tom, že už je dávno po Vánocích? Dobří přátelé, kterým váš pejsek zajisté je, si zaslouží dárky i bezdůvodně. Jestli ještě nemá svůj měkoučký pelíšek, je nejvyšší čas to napravit. V pelíšku od Reedog se mu bude spát jako v pohádce.

Firma má v nabídce desítky modelů s různými vlastnostmi, každý typ v několika barvách a velikostech. Rozměry nevybírejte jen podle plemene, ale i dle oblíbené polohy na spaní. Klidně si svého mazlíčka zkuste při příštím spánku trochu změřit. Máte-li doma štěňátko, nekupujte zbytečně velký pelech pro psa. Časem prostě budete muset pořídit nový, zase tak velká investice to není.

Aby se pejsek cítil opravdu jako v bavlnce, prodává Reedog také deky z hřejivého materiálu. Když ji pořídíte, už vám nebude lézt pod vaši peřinu, navíc získáte přenosný pelíšek na cesty či do auta.

Ručně vyrobená originální kvalita

Pelíšky Reedog jsou vyráběné ručně, což je důvod, proč se někdy udané rozměry o 2 nebo 3 cm liší. Při výrobě jsou používány výhradně kvalitní materiály, v některých případech velmi odolné proti škrábancům, deformacím, skvrnám a vlhkosti. Obvykle se počítá i s praním, potahy bývají snímatelné. Jednoduše jde vidět, že u výroby někdo přemýšlel, aby byly pelechy pohodlné pro pejsky i páníčky.

S Reedog můžete přispět k lepšímu zvířecímu světu i vy. Není nutné darovat peníze, užitečné jsou také přímo granule či jiné krmivo, které může tým vaším jménem odevzdat tam, kde je potřebují. Čtyřnozí kamarádi si zaslouží lásku a péči.

Chov papouška Ara ararauna

Dnes si povíme o chovu toho nejtypičtějšího papouška. Jedná se o papouška druhu ‚Ara ararauna‘. Tento druh papouška je svým vzhledem pravděpodobně nejznámější. Známý je především pro obrovské množství sytých barev, které má na křídlech.

Obecné informace:

Papoušek ara – tedy konkrétně Ara ararauna patří mezi 16 žijících druhů arů. Jak už bylo zmíněno, mezi chovateli je tento papoušek oblíbený především pro pestré zbarvení. Chov tohoto papouška však nedoporučuje pro někoho, kdo nemá s papoušky alespoň nějakou zkušenost. Je velice inteligentní – naučí se velmi brzo mluvit. V dospělosti obvykle dorůstají délky od 76 – 78 cm. (Až polovinu jeho celkové délky však tvoří sám ocas) Co se týče váhy, v dospělém věku se jeho hmotnost pohybuje od 900 – 1 300 g. Tyto rozměry a váha řadí papouška mezi ty největší. Dožívají se až neuvěřitelného věku – a to až 50-ti let. Ohledně zbarvení – téměř u všech těchto papoušků se vyskytuje žlutá barva na břiše a celé spodní části těla. Na zádech pak dále mají buď modrou nebo červenou barvu. Jejich tváře jsou v bílém zbarvení. Čelo má zelené. Má ostrý a velmi silný, černě zbarvený, zobák. Nohy jsou obvykle v barvě šedé. Tyto papoušky řadíme mezi obratlovce do třídy: ptáci. V posledních letech však začali tito papoušci poměrně dost mizet. Můžou za to především ilegální odchytávání pro maso a pro prodej na černém trhu. Dále pak například postupné kácení deštných pralesů – tedy oblastí, kde se ve volné přírodě nacházejí.

Ara od mláděte:

Obvykle jsou ručně dokrmovaná mláďata Ary ararauny velmi přizpůsobivé a na lidi si zvykají lehko. V pozdějším věku ale může nastat problém – právě proto je lepší papouška hned od mala připravovat na situace, ke kterým by mohlo dojít – například jízda autem, návštěva veterináře. Již od mláděte jsou bývají velice hraví.

Výskyt:

Obvykle se vyskytují v párech nebo ve stádech. (Takové stádo obvyklé čítá až 20 jedinců) Ve volné přírodě je můžeme najít v oblastech tropických pralesů Jižní Ameriky od východní Panamy přes Brazílii, Bolívii, Paraguay po Kolumbii. Dále je také můžeme najít v povodí řeky Amazonky. Jejich obvyklou zábavou je posedávání na vrcholcích stromů a okusování listů. Po setmění přelétávají na jimi speciálně připravená místa na stromech, kde tráví noc. 

Obydlí:

Je to velice aktivní papoušek. Pokud ho tedy chceme chovat v zajetí, musíme mu opatřit vhodnou klec. Taková klec by měla především kvůli velikosti papouška dostatečně prostorná. Jestli je klec dostatečně velká zjistíme tak, že když papoušek roztáhne svá křídla, (rozpětí křídel má až 90 cm) nedotkne se okolních mřížek. Ideální rozměry pro klec jsou 150 x 150 x 200 cm. Ale čím větší, tím lepší. Jelikož mají tito papoušci velmi silný zobák, musí být klec postavena z dostatečně pevného materiálu. Aby se nepodařilo papouškovi uniknout z klece, často také používají visací zámky. Už od dětství jsou velice hraví. Mají však velkou potřebu stále něco okusovat, a proto do klece dále umístěte nějaké hračky (Takové se dají koupit téměř v každém obchodě se zvířecími potřebami) a nebo kusy dřevěných větviček.

Co se týče vybavení, můžeme jim dát do klece nějakou menší nádrž s vodou – ary milují vodu a koupání. Nebo můžeme klec rosit. Poté ale musíme dbát na to, aby jim křídla rychle uschla – jinak by mohli nachladnout. To můžeme urychlit, pokud dáme papouška například na chvíli na Slunce, ale pozor – ary jsou velmi obratní letci.

Dále zde nesmí chybět nějaké misky na jídlo a na pití.

Potrava:

Dnes můžeme vše koupit v obchodě se zvířecími potřebami – od klece, často až po papouška samotného. Jinak tomu není ani u krmení. Speciálně namíchané krmné směsi nejsou ani nějak extra drahé. Dále je však dobré jejich stravu čas od času obohatit jejich stravu nějakou to zeleninou – například mrkví, salátu nebo zelí a ovocem – nejčastěji se papouškům dává obyčejné, na malé kousky nakrájené jablko.

Olizujeme se s mazlíčky

Pes je bezpochyby nejlepší přítel člověka a jistě se to lidem během života několikrát potvrdilo, a právě proto mu věnujeme spoustu lásky. Láska k psovi se může projevovat mnoha způsoby, svého mazlíčka chválíte, hladíte a dokonce se necháte i olízat, ale na to si dejte pozor.

Pes nade vše

Není divu, že své mazlíčky dokážete velice milovat, jsou to vděční spolubydlící, kteří vás nikdy nezradí. A klidně jim můžete svou lásku dávat najevo, ovšem musíte si dávat pozor na olizování tváře od svých mazlíčků. Přestože se vám zdá, že je váš pes je čistotný a sami se snažíte udržovat se jej v čistotě, tak je to opravdu nehygienické. A tímto olizováním můžete dostat i spoustu onemocnění, proto je lepší se tomu vyvarovat.

Víte, co pes líže?

Možná, že kdybyste celý den svého mazlíčka pozorovali, tak byste si sami olizování na tváři rozmysleli, neboť váš pes toho denně olíže spoustu. Myslete na to, že kromě svých hraček olizuje také své tělo, zejména se čistí po záchodě a podobné věci, které by se vám nemusely úplně líbit. A právě olizováním věcí v okolí se do jeho úst dostane spousta bakterií, které mohou způsobit mnoho nemocí. Je spousta bakterií, kterým musí člověk denně čelit, tak bychom si neměli přidělávat další, protože to by už vaše imunita nemusela zvládnout.

Že by byl váš mazlíček přenašeč?

Když necháte svého psa olíznout svou tvář, je velice jednoduché, aby se bakterie z jeho úst dostaly k vám. Pravdou je, že spousta z bakterií mohou být banální a neměly by vám ublížit, avšak i když je pes vašim přítelem a mazlíčkem, je jiný než člověk a i v ústech má bakterie, na které nejsou lidé zvyklí, a proto nám mohou ublížit. Z těch nebezpečných bakterií můžete dostat například otravu krve, což rozhodně není nic příjemného. Pravda je, že tyto případy nejsou na denním pořádku, takže se objevují jen zřídka, ale přesto se stává, že se necháte olíznout svým mazlíčkem a můžete onemocnět. Každý člověk má jiný organismus a jinak se vypořádá s různými bakteriemi a také nemocemi, ovšem žádné tělo neustojí všechny bakterie. Zejména pokud máte oslabenou imunitu, měli byste se si na podobné aspekty, jako je přenášení bakterií navíc, dávat pozor.

Naučte ho nelízat

Snad každý mazlíček svého páníčkovi chce opětovat svou lásku a právě nejčastějším projevem je olíznutí vaši tváře. Měli byste svého mazlíčka naučit, aby vás neolizoval. Někdy je to opravdu těžké, protože jste nadšení z toho, že vás pejsek má rád a velmi rádi se necháte olíznout, ale je opravdu ve vašem zájmu, aby se to odnaučil, protože tím si budete chránit své zdraví. Můžete svého mazlíčka naučit jiné projevy, jednak to bude originální, ale také zdravější.

Pes je perfektní přítel a výborný mazlíček, ovšem může to být i přenašeč bakterií, které mohou způsobit různé nemoci. Buďte spolu, mějte se rádi, ale dejte si pozor na olizování. 

Jak ochránit domácí mazlíčky na Silvestra?

S posledním dnem v prosinci se zároveň loučíme s uplynulým rokem. K tomu patří dobré jídlo a pití, zábava a samozřejmě také novoroční přípitek spolu s ohňostrojem. Petardy a dělobuchy jsou sice krásná věc pro nás lidi, ale pro zvířata jsou učiněným hororem. Jak našim domácím mazlíčkům co nejvíc ulevit od hluku a stresu z odpalovaných rachejtlí, aby Silvestr neskončil katastrofou?

Nebezpečí nejen pro psy a kočky

Nebezpečí se navíc netýká jen psů a koček, které máme doma. Jelikož se silvestrovské oslavy konají prakticky všude, jsou světelným efektům a hluku, které zábavní pyrotechnika doprovází, vystavená i hospodářská zvířata nebo zvířata v divoké přírodě.

I pro ty jde o velký stres, nemají se kam ukrýt a mohou zmateně pobíhat po okolí, v případě ptáků navíc narážet do mostů, potrubí nebo se zranit či dokonce usmrtit o dráty elektrického vedení.

Jak poznat vystrašené zvíře?

K typickým projevům extrémního strachu patří hlasité štěkání a vytí (mňoukání), pobíhání, třas, těžké dýchání, slintání, sklápění uší ale i agrese. Výjimkou však není ani epileptický záchvat, průjem nebo zvracení.

Jak psy a kočky ochránit?

Pokud je to ve Vašich možnostech, odjeďte na Silvestra z města a vychutnejte si konec roku s rodinou, přáteli i němými tvářemi v poklidu a bez rachejtlí. Budete mít situaci pod kontrolou, což Vaši zvířecí miláčci jistě ocení. Zvířata nepouštějte ven, a pokud mají boudu venku, přemístěte je na noc nebo nejhlučnější období kolem půlnoci do domu.

Ujistěte se, že má zvíře volný přístup k nějakému úkrytu, kam by se mohlo v případě potřeby schovat. Takovým místem může být prostor pod stolem či jiným nábytkem, nebo třeba skříň. V domě jsou zvuky proti venku přece jen tlumenější.

Při venčení mějte svého psa vždy na vodítku. I když Vás jinak běžně na slovo poslechne, poslední den v roce může i jeden nečekaně hlasitý zvuk z petardy psa vylekat natolik, že se zaběhne nebo dokonce vběhne pod auto. Pro každý případ však mějte na psím obojku uvedené Vaše jméno spolu s telefonním číslem.

Zatáhněte závěsy, ochráníte tak zvířata alespoň před tím nejhorším světelným šokem. Rozsviťte lampičku nebo jiné drobné světlo, zvířata se budou cítit bezpečněji než v úplné tmě a neočekávaném hluku. Hudební kulisa přispěje ke zpříjemnění atmosféry jak pro Vás, tak pro dvounohé kamarády. Ti mají velice citlivý sluch a všechny zvuky vnímají extrémně intenzivně, což jim může způsobit velké trauma.

V nejhorším období okolo vítání nového roku buďte v blízkosti Vašeho zvířete a snažte se ho uklidnit. Velice to ocení. V žádném případě ho netrestejte nebo na něj nekřičte, pokud bude výt (mňoukat) a dávat tak najevo svůj strach. Jde Vám přece o jeho důvěru ve Vás a přežití Silvestra v co největším klidu.

Rozhodně nenechávejte zvíře v bytě samotné – pokud nepočítáme extrémní stresovou zátěž, které by bylo vystaveno, mohlo by Vám v afektu poničit nábytek nebo jiné vybavení domácnosti. Veterinář může Vašemu zvířeti podat slabá sedativa, která zvíře utlumí. K dostání jsou ve formě tablet, pasty nebo gelu a mohou působit až dvanáct hodin.

Vybrat si lze přitom z klasických chemických, ale i alternativních homeopatických preparátů. V případě přírodních léků je vhodné začít s podáváním již několik dní dopředu a pokračovat až do zhruba 2. ledna. Je jen na Vás, zda zvolíte i tuto variantu, počítejte však s tím, že ne všechna zvířata léky zvládají. Důležité je také zohlednit zdravotní stav zvířete.

Některé silnější preparáty nejsou vhodné například pro psy trpící nemocemi srdce nebo jater, jiné mohou snižovat teplotu a tím ohrozit zvíře prochladnutím. Vždy se tedy poraďte se svým zvěrolékařem.

Morčátko a jak na něj

Morče je jedno z nejčastějších domácích zvířátek. Jsou vhodné i k dětem, což je značná výhoda.

Původ

Morče je vyšlechtěno z divokého morčete. Dříve bylo chováno pro maso, dnes je to spíše domácí mazlíček. Do Evropy bylo morče poprvé dovezeno v 16. století.  Jako domácí zvířátko je chováno od počátku 18. století. Nejdříve to bylo zvíře pro bohatší občany, chudší si ho nemohli dovolit. Morčata začala být oblíbená po 2. světové válce a jsou až dodnes.

Vzhled a vlastnosti

Typické znaky morčete jsou široká zaoblená hlava, krátký krk a široký hřbet. Celkově postavu má zavalitější. Ocas mu chybí. Jsou různé barevné možnosti morčete, jak strakaté, tak jednobarevné. Morče je dobrý společník. Rádo si hraje, ale také rádo tráví čas ve své kleci čištěním nebo spaním. Používá spoustu komunikačních zvuků, v přírodě je zvyklé být v tlupách, ve kterých se potřebuje dorozumět, například kvíkání, cvakání zubů, pískání atd.

Chov morčat

Morče, jako každé jiné zvířátko, má nějaké podmínky pro chov. Potřeby morčete jsou klec o minimální velikosti 80x50cm, domeček nebo pelíšek, napáječka, seník, miska na jídlo, záchod (nemusí být), podestýlka (například hobliny), nějaké hračky, přepravka (pokud chcete zvíře převážet) a samozřejmě jídlo a vodu. Jídlo by mělo být různorodé, jak čerstvé, tak granule, voda by měla být každý den vyměňována z důvodu infekcí či nemocí, které by se do ní mohly dostat. Nevhodné jsou pro něj směsi obsahující sušené mléko, živočišné moučky, luštěniny, tyčinky lepené vejci nebo medem a samozřejmě ořechy.

Morčecí plemena

Je spousta plemen morčat, ať čistokrevných nebo nečistokrevných. Čistokrevní jsou samozřejmě dražší, ale jsou většinou od zkušeného ověřeného chovatele. Čistokrevné morče by nemělo přesáhnout danou hmotnost a je také registrováno, má určitý rodokmen. Mezi nejznámější plemena morčat patří plemeno aguti, které může mít různou barvu, jednobarevná morčata a také vícebarevná morčata.

Vhodná klec pro křečka

Chcete si pořídit křečka a nevíte kam ho „ubytovat“? Třeba Vám poradíme, tu správnou klec. Klece jsou různých velikostí a tvarů, s prolézačkami a bez, dřevěné a kovové. Záleží jen na Vás, jakou si vyberete, jaká bude vhodná na místo, které máte pro svého mazlíčka nachystané.

Klece se pohybují v různých velikostech a také v různých cenových výškách. Zatím co malou obyčejnou klec můžeme pořídit za pár stovek větší klec třeba s prolézačkou a kolotočem se pohybuje již nad tisíci korunou. Pokud plánujete, že nezůstanete u jednoho křečka, je rozhodně lepší větší klec.

Pokud máte vyhrazeno malé místo na klec, ale nechcete, tu nejmenší jsou i klece, s malým základem, které jsou do výšky. Tedy více pater propojené buď žebříkem anebo bludišti. Křeček se v patrech rychle zorientuje a navíc mu na každé z pater můžete přichystat pamlsek či domeček nebo kolotoč. Klece mají plastová dna, a proto jsou jednoduché na čištění.

Pro křečky a všeobecně hlodavce existuje i výběh. Skládá se z osmi mříží ve tvaru osmiúhelníků. Slouží k tomu, když chcete své zvířátko nechat proběhnout, aby nekousalo kabely nebo nám někam neuteklo.

Vodicí psi – 2. část

Příprava na nového pejska

Každý člověk, který žádá o jakéhokoliv pejska, musí být náležitě připravený. Tak to je u nevidomých. Ti musí být na své nové speciálně vycvičené kamarády připravené opravdu co nejlépe. Je důležité, aby se vám vybral pes takový, který by vám maximálně vyhovoval – tedy podle vašich potřeb či vašich vlastností. Dále si musíte být jisti, že nového pejska zvládnete a pejsek s vámi bude spolupracovat. Dále by vás měli pracovníci, kteří pracují s vaším pejskem se vším bezpečně seznámit, takže se jich když tak nebojte zeptat.

Abyste pejska dostali do péče, budete muset absolvovat dvoudenní školící kurz, kde by měli pracovníci, kteří mají vyřízení vašeho pejska na starost zjistit, jak jste na tom s prostorovou orientací a celkově s pohybem. Všechny psy si prohlídnete a zkusíte se s ním projít, podle kterého vám zkusí najít pejska s vhodnými vlastnostmi a tempem chůzí tak, aby našli pejska, který se vám umí nejlépe přizpůsobit. Dále se připravte na návštěvu instruktora, který musí zjistit specifické věci okolo vašeho domu. Na tuto návštěvu vezme s sebou instruktor i konkrétně vytipovaného psa.

Předávání

Každý vycvičený pejsek se na tohle cvičil průměrně dva roky, takže je tento krok opravdu důležitý. Obvykle probíhá předávání pejska pod každodenním dohledem instruktora – většinou přibližně 2 týdny. První část probíhá ve vlastním ubytovacím zařízení střediska – tady probíhá seznamování pejska s novým pánem v prostředí, které je mu dobré známé. Při tomto kroku na vás dohlížejí instruktoři, kteří jsou ochotni vám s čímkoliv pomoct. Poradí vám jak nasadit pejskovi výstroj, jak ho krmit a další věci. Zhruba po týdnu nastává druhý krok – jedete se svým novým pejskem domů. V tomto období by už si měl pejsek alespoň trochu zvyknout, takže se není čeho obávat. Druhým týdnem doma se pejsek učí nové trasy – samozřejmě opět pod dozorem instruktora.

Doufám, že se Vám článek o těchto pomocnících líbil a dozvěděli jste se vše, co jste potřebovali vědět.  

Vodicí psi – 1. část

V tomto článku Vám nabídneme pohled na něco docela jiného. Podíváme se, jak to je se speciálně vycvičenými psi, kteří mají pomáhat slabším. Jak se připravit na tohoto pejska a jak se o něj starat si dnes řekneme v tomto článku.

Předvýchova

Štěně se speciálně vychovává v rodinách, aby mohli pomáhat nevidomým. Obvykle se štěně vychovává, když je dva měsíce až jeden rok staré. Při předvýchově se musí dodržovat určitá pravidla, aby se pejsek stal vhodným vodicím psem – Musí být odchován v domě nebo v bytě, v žádném případě ne v kleci nebo někde zavřený na zahradě. Nesmí se u něj rozvinout jakékoliv lovecké pudy. Celý den musí být v kontaktu s lidmi – nemůže být sám. Musí si získat co nejvíce sociálních kontaktů – dobré vztahy například s dětmi, musí zároveň vycházet s ostatními zvířaty, zvláště s jinými psy. Nesmí si vypěstovat špatné návyky, jako například kradení jídla ze stolu či ničení nábytku. Postupně by si měl zvyknout na všechen dopravní a cestovní ruch. Musí se naučit chovat v místech, kde je obvykle rušno – například různé obchody. Pak existuje samozřejmě ještě spousta dalších pravidel.

Výcvik

Lze s jistotou říct, že značně velkou část dobrého vodicího psa tvoří právě jeho povaha. Do výcviku se tedy vybírají psi s temperamentem a chtíčem se učit. Každý vybraný pes taky musí mít odhodlání se toto všechno naučit a pomáhat – zároveň ale v sobě nesmí mít velký přebytek energie, to by způsobilo pouze problémy. Neměl by přehnaně reagovat na jakékoliv zvuky a dotyky – pohlazení.

Jak pejska získat

Tito speciálně vycvičení psi jsou pro nevidomé. I když se to zdá kruté, slouží jako zdravotní pomůcka. Pejsci ale dělají svou práci rádi a svého pána nadevše milují. O příspěvek na jeho získání je možné požádat místní Úřad práce. Příspěvek se zpravidla přiděluje pouze psům, kteří byli vycvičení fyzickou či právnickou osobou, která je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy vodicích psů nebo žadatelem o členství. Cena jednoho vodicího psa se pohybuje okolo 250 000 Kč . Při žádání o psa by jste měli být ve styku s pracovníkem střediska, který vám sdělí veškeré informace. Dále účast na školícím pobytu SVVP, kde obdržíte potvrzení a je s ním sepsána smlouva o provedení služby. Když už budete znát termín, kdy dostanete psa, je nutné to ohlásit na Úřadu práce, kde podá žádost a přidělení příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky. Výcvik končí závěrečnou zkouškou.

Chov pískomila

Pískomil je vhodným domácím mazlíčkem a jeho chov je nenáročný. Stačí mu poskytnout akvárium a samozřejmě potravu s vodou. Je velmi přátelský, společenský a vhodný skoro do každé domácnosti. Svým vzhledem připomíná křečka nebo myš. Pískomila si oblíbí každý. Je to velmi zvědavý tvor a k člověku velmi přátelský.

Obydlí

Pro pískomila je vhodné akvárium. Čím víc místa v akváriu bude, tím lépe. Na dno akvária dejte velkou vrstvu písku s pilinami. Rádi se zahrabují do písku. Do akvária můžete dát několik větví na šplhání a prolézání. Akvárium přikryjte pletivem s větráním, aby vám neutekl. Jako u činčil dejte i jemu misku s bílým pískem, ve kterém se můžou koupat. Naopak mokro nesnáší, a proto jim vodu dávejte do napaječky.

Potrava

Jako u jiných hlodavců jim můžete dávat směs se slunečnicovými semínky, ale nedoporučuje se více než 15g denně. Krmení pro pískomily koupíte v běžném zverimexu.

Nesmíme zapomenout na zeleninu. Potřebují běžnou syrovou zeleninu, např. mrkev. Dávat jím můžete i ovoce, ale v malých dávkách. Nikdy však nesmíte dávat pískomilovi citrusové ovoce např. Pomeranč nebo citron. Dejte mu jednou týdně na vystýlku seno a váš pískomil toho sní tolik, kolik bude potřebovat. Krmte jej každý večer asi jednou polévkovou lžíci krmení pro pískomily. Můžete jim dávat i tvrdé pečivo. Každý den bychom měli vyměnit vodu za čerstvou.

Rozmnožování

Pískomilové jsou dospělí už od osmi týdnů života. Páří se už od šesti týdnů. Samice bývá v březí asi 26 týdnů. Většinou rodí cca pět mláďat. Ve dvou a půl týdnech začínají mláďata otevírat oči. Samec by se neměl dávat z jiné klece od samičky, ale naopak jí pomáhá s výchovou mláďat. Kdyby byl od samičky a mláďat, později by na něho mohla samička zaútočit.

Popis

Při narození váží kolem tří gramů a v dospělosti kolem sta gramů. Pískomilové jsou známí hlavně kvůli svému dlouhému ocasu s chloupky v šedivé barvě. Mají dlouhé zadní nohy, na které se umí postavit. Mají tenké tělo a bez ocasu měří kolem dvanácti centimetrů. Mají velké oči, malé uši a tenký krk.

Jak pečovat o pískomila

Pískomil je rychlý, zvědavý ale i plachý. Také je velmi aktivní. Když mu koupíte hodně prolézaček a hraček, tak ho můžete pozorovat – nudit se určitě nebudete. Nejvíce aktivní je spíše brzy ráno a v noci. Pískomilové jsou velmi čistotná zvířata, která je zakázáno kvůli jejich kožíšku koupat. Pískomil se sám vyčistí v písku, který mu připravíte. Nesnese se s jinými zvířaty. Jsou to velmi teritoriální zvířata. Například křečkovi by mohla ublížit. Pískomil vyžaduje pozornost. Rychle si zvyknou chodit se vyprazdňovat na jedno místo – většinou to je koupací písek. Jestli nebudete pravidelně uklízet, pískomilové se budou odmítat vrátit do svých vybudovaných chodeb. Stelivo vyčistěte jednou za čtrnáct dní. Vždy mu vytáhněte shnilé ovoce a jednou za dva dny mu vyčistěte místo, kam se chodí vyprazdňovat. Na hraní a na kousání by bylo ideální do klece pořídit nějaké hračky. Nejčastější hračkou, která pískomila zabaví, je rulička z toaletního papíru. Můžete mu pořídit i různé dřevěné domečky nebo papírové krabice, ale jeho hračky by neměly být z plastu. Nikdy mu ale nepořizujte běhací kolečko pro křečky, protože kvůli jeho ocásku by mohlo snadno dojít k úrazu.