Chov hadů

Chcete domácího mazlíčka a nevíte, kterého si vybrat? Zkuste chovat hady. Jejich výchova není náročná, naopak je snadná. Musíte si však zapamatovat, že hada si nemůžete nějak vycvičit ani ochočit jako psa, a proto musíte být opatrní.

Jakého hada si vybrat

Nejčastější hadi, které si chovatelé vybírají, jsou tyto druhy: Krajta Královská, Užovka červená a Hroznýš královský. U všech těchto druhů existuje i mnoho poddruhů – podle zbarvení atd. Pro začátečníky je asi nejvhodnější Užovka červená, protože není tak velká jako třeba Hroznýš a je nenáročná. Užovky červené jsou nádherně zbarvené. Patří mezi klidné hady. Ohled berte i na to, kde svého prvního hada koupíte. Nedoporučuje se zverimex. Vhodnější by bylo si svého prvního hada koupit raději od nějakých chovatelů. Chovatelé dávají často přednost Hroznýši královskému. Ten ale ovšem může v dospělosti měřit až 2,5 m a jeho vzhled může u mnoha lidí budit respekt. Dalším druhem pro chov můžou být Korálovky. To jsou velmi malí hadi, kteří v dospělosti měří kolem 90 cm.

Chov Užovky červené

Užovka červená je v domácnostech velmi častým hadem z toho důvodu, že její chov je velmi nenáročný. Můžete si vybrat různé barvy užovek s různými vzory. Zařízení terária pro Užovku červenou je snadné. Stačí terárium 70 x 40 x 40 cm. Pořiďte si klasické skleněné terárium s pevným víkem, aby vám užovka neutekla, ale pamatujte, že na víku musí mít větrací otvory. Důležité je i vyhřívání dna, ke kterému postačí topný kámen nebo zářivka. Užovka musí mít přístup k pitné vodě – k tomu je ideální nádrž s vodou. Nutné je jí krmit živou stravou – např. Myš V teráriu by neměla chybět ani nějaká větev na lezení. Teplotu udržujte mezi 22 – 28°C přes den. V noci stačí, když má teplotu okolo 18°C. V zimě zase 15°C. Každodenním rosením ráno udržujeme užovce vlhkost. Pokud nechceme odchovávat mladé, není u této užovky nutné přezimování. Protože hadí pokožka není pružná a vadí hadovi v růstu, tak si jednou ta čas svlékne. Tomu se říká ekdyse. Trvá to 3-5 dní. Díky tomuto procesu ztrácí had vidění, a proto se může častěji zahrabávat do substrátu a při vytahování být podrážděný, a tak buďte opatrní. V tomto období musíte více často rosit terárium.

Chov Krajty královské

Krajta královská je klidný had a velmi nádherně zbarvený. Hlavně proto je mezi chovateli velmi oblíbená. Když je krajta ve stresu, může dojít k tomu, že začne odmítat potravu. Může k tomu dojít, například když si zvyká na nového majitele. Když to nastane, tak jí může pomoct, když jí do terária přibude další krajta. Když odmítání potravy bude trvat dlouho, tak se může stát i to, že krajta zahyne. Terárium pro Krajtu královskou by mělo být asi 150 x 60 x 80 cm. Je důležité, aby terárium bylo dost velké, aby se krajta mohla natáhnout buď do výšky, nebo do šířky celá. Na dno terária se používá většinou rašelina. Není obtížné udržovat terárium v čistotě, klidně můžete výkaly odstranit sáčkem. V teráriu nesmí chybět čistá voda, úkryt ani větve ke šplhání. Stejně jako u Užovky červené pořiďte krajtě topný kámen. U tohoto hada není nutná ani UV žárovka a postačí obyčejná. Tito hadi se velmi dobře snášejí se společníkem do terária. Dokonce si to velmi užívají, ale je nutné větší terárium. Krmit Krajtu královskou můžete myšmi nebo potkany. Dospělý had zvládne i králíka, ale je bezpečnější menší potrava. Můžete dát i čerstvě vylíhnuté kuře. Mladé krajty krmte asi jednou za týden, dospělé krajty stačí jednou za tři týdny.

Potrava pro hady

Hady je nutné živit živou kořistí např. myši. Hadi svou kořist nijak nekoušou ani nežvýkají, ale normálně jí polknou. Jedovatí hadi svou kořist nejdříve uštknou a až potom polknou. Mezi běžnou potravu hadů patří drobní savci, ptáci nebo hlodavci

Daruji štěně 2016

Objevuje se mnoho inzerátů, jako daruji štěně. Většinou to bývá štěně z neplánovaného spojení mezi různými plemeny psů. Někdy to bývá i pes s průkazem původu s voříškem, neboli jinak řečeno s pouliční směskou. V žádném případě to nebývá plánované spojení. Takové štěňátka jdou velmi špatně udat, i když jsou zadarmo. Nehledě na to, že i takové nechtěné štěňátka stojí dost peněz, když spočítáme několikrát odčervení a samozřejmě i očkování, které je v šesti týdnech pejska, tedy ještě před tím, než se najde nový majitel. K tomu je ještě potřeba připočítat krmení, které by mělo být kvalitní, i když se nejedná o pejska s průkazem původu. S malými štěňátky je i dost práce. Zvláště, když je máme doma. Je po nich potřeba neustále utírat loužičky, sbírat výkaly. Není to závidění hodná situace, zvláště když víme, že se nám vynaložené peníze ani práce nijak nevrátí, protože štěňátka rozdáme zadarmo.

Darovat štěně není tak snadné

Když už se tak stane, že máme štěňátka z nechtěného spojení, měli bychom si dát pozor na to, kdo si je vezme. I když je dáme zdarma, přeci jen nám musí záležet na tom, abychom je darovali do dobrých rukou, aby se prostě měli po zbytek života dobře. Moc záleží na tom, abychom věděli, do jakých podmínek pejska dáváme. I když to jsou neplánovaný pejskové, zaslouží si stejně kvalitní život, jako pejskové s průkazem původu. Jsou to živý tvorečkové, kteří si zaslouží lásku a péči tu nejlepší. Je dost lidí, kteří nemají tolik finančních prostředků na to, aby si pořídili pejska s průkazem původu, a právě takovým lidem přijde takový pejsek jako jediné řešení, jak si pořídit Společníka do rodiny. Hlavně studenti a důchodci této příležitosti určitě využijí. I křížený pejsek má srdíčko na pravém místě a bude vděčným, věrným společníkem.

Daruji štěně 2016

K darování štěněte se mnohdy rozhodnou i ti lidé, kteří štěně dostanou jako nevhodný dárek. Stává se, že k vánocům, či narozeninám někdo jako dárek dá štěně. Vždy ale obdarovaný nemusí mít z takového dárku radost. Ne každý se chce nebo může o pejska starat. Každý nemá tolik času a možností se o pejska starat. V dnešní uspěchané době to bývá z velké pracovní vytíženosti, kdy se majitel vrací pozdě z práce domů, většinou je unavený a již nemá sebemenší chuť jít ještě na procházku se psem. Protože pes je většinu dne doma sám, a tím pádem potřebuje delší procházku, je majitel rozhodnutý psa darovat někomu, kdo má na pejska čas a chuť se mu více věnovat. Bohužel se stává i to, že takový pejsek skončí ve psím útulku, a to je opravdu škoda. Tam je pejsek nešťastný, a zanechává to na jeho psychice jizvy. Proto když chceme někomu darovat 3těně, tak bychom si měli být naprosto jisti, že budoucí majitel psa o něj vážně stojí a má všechny podmínky k tomu, aby se o něj mohl starat. Je i důležité vědět, o jaké plemeno má zájem. Každému se líbí nebo vyhovuje jiná rasa psa. Když tohle dodržíme, bude obdarovaný i pejsek spokojeni a na tom přeci záleží ze všeho nejvíc.

Darování štěně

Rozhodnout se darovat štěně je dost významná věc, jak pro nás, kdo daruje, tak i pro toho obdarovaného. Pro nás to znamená navždy se rozloučit s krásným, roztomilým štěňátkem, o které jsme se až dosud starali, hráli si s ním, učili ho papat granulky a spoustu ostatních věcí. Loučení není snadné, ale když víme, že si ho bere někdo, kdo má o něj opravdový zájem a bude se o něj dobře starat, je to pro nás lehčí rozhodnutí. Štěňátku dáme sebou trochu granulí, na které je zvyklý, samozřejmě očkovací průkaz, kde je zaznamenáno odčervení a očkování, jeho oblíbenou hračku, s kterou si rád hraje. Takto vybavený pejsek může jít do světa.

Elektronický obojek

Pokud se nám nedaří vychovat pejska podle svých představ, i když už jsme vyzkoušeli výcvik hrou, nebo pochvalou, pochoutkou či jinak, je čas popřemýšlet o pořízení výcvikového elektronického obojku. I některým zkušeným chovatelům se může stát, že pejsek poslechne jen někdy, nebo prostě jen když se mu takříkajíc chce. V takovém případě není vůbec dobré pejska trestat. To bychom mohli hlavně u paličatějších psů všechno jenom pokazit. V takovém případě je výcvikový obojek to pravé, co nám určitě pomůže přimět pejska, aby poslouchal. Při správném používání o mnoho snadněji psa dokážeme úspěšně vycvičit podle svých představ.

Výcvikový obojek

Je výborný pomocník při výchově pejska. Záleží na tom, jaký obojek si pořídíme. Podle potřeby je možno psa vycvičit bez vodítka na vzdálenost 300 až 1100 metrů. Ovládání elektronického obojku je velmi snadné. Pejskovi nasadíme obojek a v ruce si ponecháme ovladač, který stiskneme v případě, že pes neposlechne povel. Ovladač vyšle signál do obojku na krku psa. Důležitý povel, který by se měl každý pes naučit, je povel ke mně. Je to asi nejdůležitější povel, který je zapotřebí naučit každého psa. Tím zamezíme tomu, aby nekontrolovatelně běhal, kde chce, na vycházce třeba za zajícem, jiným psem a podobně. Také je tento povel potřeba naučit i pro jeho bezpečnost. Třeba aby nevběhl pod auto. Elektronický obojek je něco jako prodloužená ruka, nebo neviditelné vodítko. Pejsek velmi brzy pochopí, co se po něm chce. Pro pískaře je to potřebná pomůcka l tomu, jak rychleji naučit pejska poslušnosti.

Pomocí obojku jde naučit spoustu povelů

I staršího psa, jde s pomocí elektronického obojku. I když se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, v tomhle případě to určitě neplatí. Je možné pejska i odnaučit jistým zlozvykům, jako je například časté bezdůvodné štěkání, hrabání děr na zahradě, skákání na lidi, ležení v posteli. Nebude trvat dlouho a pes se již naučené zlozvyky brzy odnaučí a již se k nim nebude vracet. Dá se pomocí obojku vychovat i těžko ovladatelné psy. Výcvikové obojky používají i zkušení kynologové. Zamezí se nevhodnému chování pejska.

Použití obojku

Použití elektronického obojku k výchově lze u všech plemen psů. Jde o to, aby pes poslechl na povely, které mu dáváme. S výcvikem pomocí obojku je možné již u půlročního štěněte. Je možné pejska již v raném věku naučit povely sedni, lehni, nesmíš nebo zůstaň. Používání obojku je velmi snadné a jednoduché. Používají je pískaři začátečníci i zkušení kynologové.

Elektronické obojky

Jednoduchým způsobem lze nastavit sílu impulsů. Pes velmi rychle pochopí, že musí páníčka poslechnout, jinak že dostane elektronický impuls. Většina psů po impulsu hledá bezpečí u páníčka, takže se k němu rychle vrátí. Elektronický obojek lze použít i pro více psů najednou. Je možné ho použít i pro kočky. Obojek je lehký, takže kočka i malý pes ho může mít. Podněty pro poslušnost jsou dva. Jeden je zvukový a druhý vydává slabé impulsy. Zvukové signály nahrazují píšťalku. Impulsy mohou být i vibrační.

Použití obojku je snadné

Když zavoláme na psa a on nereaguje, spustíme zvukový signál. Jestliže ani tak nepřiběhne, použijeme vibraci nebo impuls. V takovém případě již určitě přiběhne. Tento postup je nutné vždy dodržet, aby si pejsek zvykl na to, jak to jde za sebou. Nakonec pak budou stačit zvukové signály. Pejska pomocí obojku snadno naučíme přivolání, chůzi u nohy, nesmíš, odnaučení štěkání, vzdalování se od pána a i jiné zlozvyky. Elektronický obojek je opravdu velký pomocník pro každého pískaře, který chce svého psa vychovávat podle svých představ. Dá se využít i pro lovecké potřeby i pro sportovní.

Dorty pro čtyřnohé miláčky

Je jedno, zda Váš čtyřnohý kamarád zrovna slaví narozeniny nebo mu jen chcete připravit něco nevšedního na zub. Podívejme se společně na to, co by každý dort pro Vašeho domácího mazlíčka měl a neměl obsahovat, jak by měl vypadat a jak ho připravit.

Co rozhodně NE!

Lidé mají ve zvyku dopřávat svým zvířatům i běžné lidské pochoutky, protože se domnívají, že co je dobré pro nás, musí nutně chutnat i zvířatům. To je možná pravda a Váš pes či kočka se bude po sladké odměně ještě dlouho olizovat, ale nevhodnými potravinami můžete Vašemu zvířeti přivodit vážné zdravotní problémy či ho dokonce ohrozit na životě.

Zvlášť o svátcích mají lidé tendence krmit své mazlíčky cukrovím, kousky čokolády z vánočního stromečku, uzeninami nebo dokonce silvestrovskými chlebíčky. Tím úplně nejhorším, co můžete mazlíčkovi nabídnout, je čokoláda.

Vysoký obsah tuků, teobromin, ale také kofein způsobují poruchy funkce slinivky a srdečního rytmu, což může v nejhorším případě způsobit až smrt. Stejně tak zapomeňte na sušenky, sladkosti, bonbóny nebo koláče. Všechny tyto pochoutky obsahují cukrový alkohol, který psům zbytečně zvyšuje hladinu inzulínu v krvi a tím ohrožuje jeho zdraví.

Hrozny a sušené rozinky způsobují silné alergické reakce, které mohou skončit až selháním ledvin, přičemž smrtelné množství může začínat už na osmi rozinkách! Alergii způsobují i ořechy a příznaky otravy, při kterých byste měli zbystřit, se projevují zvracením, třesem a teplotou.

Nezralé ovoce nebezpečně překyseluje organismus zvířete a to přezrálé obsahuje naopak zase spoustu cukru. To je nejen nezdravé, ale cukr, který v žaludku kvasí, způsobuje bolestivé žaludeční a střevní potíže, nadýmání a průjmy. Pokud si budete nejen o svátcích pochutnávat na kuřeti, svého psa od stolu rozhodně nekrmte! Vařením a pečením kosti křehnou a psovi by rozštěpené kosti mohly vážně poškodit stěnu žaludku nebo střeva!

Dopřáváte si rádi česnek nebo cibuli? V zimním obdobím je to skvělá ochrana před chřipkou, ale svému zvířeti tyto potraviny raději nenabízejte. Jsou nebezpečné jak pro psy, tak pro kočky a zbytečně byste riskovali jejich otravu. Ta se může projevit do jednoho dne od pozření, ale klidně i za delší dobu, při které bude Váš čtyřnohý kamarád trpět velkými bolestmi břicha, průjmem, ale i dušností.

Nepříjemné nadýmání, až prasknutí střeva však může způsobit také kapusta, květák nebo kynuté pečivo. Přestože si většina z nás představí kočku coby obrázek spokojeného zvířete s barevným klubíčkem a miskou mléka, opak je pravdou.

Dospělá kočka by kravské mléko ve svém jídelníčku vůbec mít neměla! Mléko jim sice chutná, ale nedokážou trávit laktózu, a tak jim ve většině případů způsobí jen nepříjemné bolesti břicha, křeče a průjem. Pokud chcete své kočce dopřát mléčné výrobky, volte mléko speciálně upravené bez laktózy nebo mléka určená přímo pro kočky.

Zdravé potraviny pro Vašeho psa

Existují však i lidské potraviny, které jsou například pro psy vyloženě vhodné a do jejich jídelníčku bychom je měli zařazovat pravidelně. A které to tedy jsou? Patří mezi ně například jogurt, který je významným a snadno dostupným zdrojem bílkovin a vápníku. Při nákupu se však soustřeďte na jogurty bez cukru a sladidel a volte ty s probiotickou kulturou.

Lněná semínka jsou zase vhodná pro lepší trávení a zdravou srst. Rozdrtit by se měla však těsně přes přimícháním do stravy, jinak rychle žluknou. Použít můžete i lněný olej, obsahuje stejné vitamíny a omega – 3 – nenasycené mastné kyseliny, avšak ochudíte ho o právě tolik potřebnou vlákninu. Dalším významným zdrojem esenciálních mastných kyselin je losos. Tuky v něm obsažené vyživují srst a posilují imunitní systém. Svému psovi ho však podávejte tepelně upraveného, v syrovém stavu ho můžete ohrozit případnými parazity.

Dýně je dalším bohatým zdrojem pro psa nejen tolik potřebné vlákniny, ale i vitamínu A, a batáty obsahují navíc i mangan a vitamín B6 a C. Vašemu psovi budou nejvíc chutnat usušené na plátky, kdy je může chroupat jako zdravý pamlsek. Trpí Váš mazlíček pár kily nadváhy? V tom případě zařaďte do jeho stravy zelené fazolky, které jsou nízkokalorické a obsahují hodně vlákniny. Stejně tak i ovesné vločky jsou velmi vhodnou psí potravinou, a to zejména pro ty starší. Zlepšují totiž peristaltiku střev a tím celé (mnohdy problematické) zažívání.

Dort pro psa

Na 1 (nejen narozeninový) dort budete potřebovat:

900 g mletého drůbežího masa (kuřecí či krůtí)
4 mrkve
560 g špenátu
330 g uvařené rýže
400 g kulatozrnné rýže
750 g polotučného tvarohu
6 vajec
2 lžíce oleje (slunečnicový, lněný, ..)
psí sušenky na ozdobu

Mleté maso smíchejte s mrkvemi nakrájenými na kostičky, nasekaným špenátem, olejem, uvařenou rýží a dvěma syrovými vejci. Zbylá vejce uvařte natvrdo a po zchlazení oloupejte a nakrájejte na kolečka. Dortovou formu vymažte olejem a na dno napěchujte čtvrtinu masové směsi. Na ni rozprostřete kolečka vajec a zakryjte druhou čtvrtinou masové směsi. Pečte asi 45 minut při 180ºC.

Dort vyklopte a celý proces zopakujte, abyste získali dva stejné korpusy. Kulatozrnnou rýži mírně rozvařte, vychladlou ji smíchejte s tvarohem a většinou vzniklé pomazánky jeden plát potřete. Přiklopte druhým plátem, potřete zbytkem pomazánky a ozdobte psími sušenkami.

Dortík pro kočku

Na 1 dortík budete potřebovat:

2 rohlíky
mléko pro kočky
2 masové kapsičky
kočičí puding (k dostání v chovatelských potřebách)
tvaroh nebo lučinu
sýr a šunku
kočičí sušenky, masové tyčinky, granule, apod. na ozdobu

Rohlíky nakrájejte na kolečka, zalijte kočičím mlékem a nechte rozmočit na kaši. Tu sceďte, přidejte do ní trochu tvarohu nebo lučiny a zamíchejte. Plech vyložte pečícím papírem a vytvořte na něj z těsta tři placky (kolečka). Pečte asi 10 minut při 200ºC.

Jednu placku potřete masovou kapsičkou, přiklopte druhou plackou, tu pomažte sýrem a ozdobte šunkou. Přiklopte poslední placku, potřete druhou masovou kapsičkou a můžete použít i kočičí puding. Povrch dortíku posypte granulemi a ozdobte kočičími sušenkami a nalámanými masovými tyčinkami.

Chov Baziliška Zeleného

Chcete nenáročného domácího mazlíčka? Pořiďte si Baziliška Zeleného. Podobně jako Leguán Zelený je velmi oblíbený mezi chovateli. Pokud se chcete dozvědět jak se o něj starat, tak si přečtěte následující podnadpisy.

Potrava

Bazilišek Zelený je všežravec. Můžete mu dát najíst hmyz, sarančata, pavouky ale i změklé ovoce. Pro jeho život je důležité mu občas jídlo posypat vápníkem, který seženete v běžném zverimexu.

Terárium

Důležité je vědět, že Bazilišci mají problém s rozpoznáním skla v teráriu, a proto si srážkou mohou způsobit zbytečné zranění – proto je lepší sklo nějak zviditelnit. Bazilišek potřebuje dostatečně velké akvárium s bazénem – milují vodu a tráví v něm většinu času. Bazén by měl být dost velký, aby se do něj vešla alespoň polovina jeho těla. V jeho teráriu by nemělo chybět ani UVB záření. Na UVB záření se budou vyhřívat. (Bez něj neumí ani využít vápník ze stravy.) Do terária umístěte také klacíky na šplhání. Terárium vystelte speciálním vnitřním kobercem nebo zezimou. Pokud tam umístíte i rostliny, tak se bazilišek bude v teráriu cítit bezpečně a přirozeně. Živé rostliny mu pomáhají udržet tu správnou vlhkost v teráriu.

Popis Baziliška Zeleného

Může dorůstat až 80 cm, z toho tvoří dvě třetiny jenom ocas. Bazilišek Zelený má dlouhé zadní nohy s dlouhými prsty. Na zádech má takzvaný hřeben. Má dlouhý a tenký ocas. Jeho barva je zelená s nepravidelnými modrými skvrnami.

Chování Baziliška Zeleného

Bazilišci Zelení milují vodu – jak už jsem zmínila. A proto by v jeho teráriu neměl chybět bazén. Rádi šplhají. Více Bazilišků se navzájem dorozumívá kýváním hlavy. V případě že, se Bazilišek cítí ohroženě, anebo je v nebezpečí, utíká rychlým během po zadních nohách. Pomocí ocasu udržuje rovnováhu. Na krátkou vzdálenost umí dokonce i běhat po vodě.

Rozmnožování

Pohlavní dospělost je ve věku 18 – 24 měsíců. Bazilišci mají více pohlavních orgánů. Jeden má na hlavě, který používá k lákání samic – stejně jako ten druhý na zádech. Samice mají ale pouze jeden hřeben, který se nachází na hlavě. V čase rozmnožování samice naklade několik vajec. Mláďata se líhnou sama. Po porodu samice opouštějí hnízdo. Mládě je hned po vylíhnutí velmi samostatné – dokáže samo lézt, pohybovat se a dělat všechno aby přežilo.

Zajímavosti

Když se cítí ohroženě nebo je v nebezpečí, dokáže vyvinout až neuvěřitelnou rychlost 10 kilometrů za hodinu. Další zajímavostí je to, že dokážou běhat po vodě. Díky tomu se jí často přezdívá Ježíšova ještěrka. Když jsou pod vodou, dokážou zde vydržet až ohromných 30 minut.

Bazilišek Zelený v přírodě

Vyskytuje se křovinách a v nízkém stromoví, poblíž řek nebo jezer v Jižní Americe. Samci jsou teritoriální a své prostředí si chrání bojem. Jeho zelená barva mu poskytuje ve volné přírodě ukrýt před nepřáteli. Baziliškové žijí ve skupině a jsou velmi plaší tvorové.

Malý tygřík v našem domě

Kočka je sama o sobě šelma, ale pokud chceme opravdu zvířátko, jako je tygr, tak to není jednoduché. Mít doma malou přítulnou kočku, která je zároveň divoká a podobná šelmě, se podařilo. Takže pokud po tom toužíte, podívejte se na inzeráty o bengálské kočce.

Něco málo z historie

Historie plemen je většinou velice nudná, a proto se nezmiňuje, avšak jak došlo k tomuto plemenu je poměrně zajímavé, a proto bychom měli znát aspoň kousek té historie. První zajímavostí je, že byly dva důvody, proč zkřížit plemena, tak aby vznikla bengálská kočka. Prvním z nich je sen mít doma krásnou, malou šelmu, ale takovou, co by nás hned při první příležitosti nesežrala, takže musí být i přítulná. A hned tím druhým jsou nemoci, protože bylo zjištěno, že šelmy nemají v sobě jistý druh genu, takže jsou imunní proti jedné nemoci, která je naopak u normálních koček a dokonce i lidí problémem. A proto to byl velký krok pro celé lidstvo.

Jak bengálská kočka vypadá?

Hned když se podíváte na toto plemeno, ať už vezmete nějakou fotografii anebo si naživo prohlédnete koťátka, tak vás napadne, že držíte malého tygříka, protože bengálská kočka svým vzhledem tygra opravdu hodně připomíná. Má stejné barvy a dokonce i velice podobnou strukturu srsti. Avšak existují i případy, kdy se tato kočka narodí i v „zimním“ provedením a pak máte bílého tygra. Na první pohled v nás vyvolají stejný pocit, jako tygři, a to tedy majestátné a dominantní zvířátko, ale na ten druhý pohled poznáte, že jde o hodnou a roztomilou kočičku.

A jaká je povaha tohoto tygříka?

Bengálské kočky jsou nejen krásné, ale také mají mnoho jiných obdivuhodných vlastností, jako je vysoká inteligence či vytrvalost. A rozhodně se v nich kousek tygra nezapře, jsou výbornými lovci, dokážou být velice obratné. Ale má hodně i z domácí kočky, zejména pokud jde o zvědavost a hravost. Tato kočička nebude chybět u žádné návštěvy, jen proto, aby jí něco neuniklo. Také můžeme říct, že tyto kočičky jsou perfektní, protože mají rády svůj režim, který je dán rituály, které se rozhodně nemění. Takže pokud je zvyklá, že každé ráno vám bude u snídaně sedět na klíně, tak musíte snídat ve stejném čase na stejném místě. Přestože je to poměrně divoké plemeno, vycházejí i s dětmi, což u koček není jistotou. A pokud chcete nahradit velkého psa, malou kočičkou, tak berte právě toto plemeno, protože to si můžete stejně jako psa vodit na vodítku. Kromě vodítka tyto kočky milují vodu, takže se nedivte, když se přidají k vaší koupeli.

Bengálská kočka je nádherné plemeno, avšak musíte se o něj starat. Nemyslíme tím nějakou speciální péči, jen jí musíte projevovat svou lásku, tím, že se jí budete věnovat a budete si s ní hrát a budete mít doma dokonalou šelmu.

Vybíráme boudu pro psa

Kdo chová psa venku a na zahradě, bude pro něj potřebovat kvalitní psí boudu. Pro některá plemena celoroční pobyt venku vhodný není, pro jiná je ideální. Na trhu je mnoho rozdílných variant a pro každého pejska se hodí trošku jiná. Psí boudy už dnes dokážou poskytnout opravdové pohodlí a luxus, dávno nejde o pár stlučených prkýnek se střechou. Kvalitní výrobek uvnitř udrží příjemnou teplotu, pes je v suchu, závětří a cítí se v bezpečí. Jak na výběr psího obydlí?

Velikost a parametry psí boudy

Nezaměřujte se pouze na dokonalý design, bouda pro psa má jisté důležité parametry, které musí splnit, aby vašemu mazlíčkovi vyhovovala. Jako první musíme vyřešit její optimální velikost. Ta závisí na velikosti právě vašeho mazlíčka v dospělosti, pozor, pokud psík ještě roste! Výška vchodu by měla jen lehce převyšovat jeho kohoutkovou výšku. Velkým plusem je, má-li bouda i předsíňku, která napomáhá udržení tepla. Hlavní místnost by neměla být příliš velká, ale ani malá. Prostor se musí rychle zadýchat a vyhřát tělesným teplem, aby v zimních měsících psíkovi nebyla zima, zároveň by se měl mít možnost uvnitř otočit a napřímit.

Pozor na kvalitní zateplení

Zateplení je v našich klimatických podmínkách nezbytné. Potřebují jej i plemena dlouhosrstá. Nejčastěji jsou využity polystyrenové desky, levné a odolné vůči vodě, a to jako výplň mezi dvěma stěnami. Piliny, sláma či papír mohou nasáknout vodou a plesnivět. Zateplená by měla být i střecha. Dbáme na zaizolovanou podlážku a praktické je otevírání střechy, aby se bouda snadno čistila. Bouda může být dřevěná i zděná. Nechcete-li stavět boudu pro psa sami, můžete ji jednoduše koupit. Krásné a poctivě zhotovené psí boudy různých parametrů najdete na www.zoodum.cz. Nechybí dokonce ani rádce pro výběr velikosti a detailní rozpis rozměrů jednotlivých výrobků. Díky tomu určitě koupíte správně.

Víte jak správně očkovat a odčervit svého psího přítele?

Právě jste si pořídili štěňátko a hrne se na vás spousta informací, jak se správně o nový přírůstek ve vaší rodině starat? Sama to velice dobře znám. Nechceme nic zameškat a tak informace doslova vyhledáváme. Chceme se dovědět co nejvíce. Všechno co se týče „těchto drobečků“ nás velice zajímá. Chceme vědět co je správné, jak správně štěně vychovávat, jak a čím štěně správně krmit, kdy můžeme jít poprvé se svým psem ven a tak dále. Otázek, které nás zajímají, je spousta, stejně tak jako dostupných informací.

Jedním z důležitých bodů, který by nás měl zajímat, je bezesporu pravidelné očkování a opakované odčervení štěněte. Stejně tak jako později odčervení již dospělého psa. Očkování i odčervení je velice důležitou součástí zdravotní péče našeho psa. V tomto článku si tohle téma trošku zpřehledníme. Zodpovíme si otázky jako kdy nejlépe, jakými způsoby a hlavně proč bychom určitě tuhle součást péče neměli zanedbávat. Takže, jdeme na to.

Štěňátko si domů přivážíme většinou zhruba kolem osmého týdne jeho života. Dříve by vám žádný správný chovatel ani neměl chtít štěně předat. I když jsme již netrpělivý, vyplatí se na štěňátko si chvilku počkat. Je důležité, aby štěňátko právě do již zmiňovaného osmého týdne svého života, bylo s matkou. Nenaléhejte tedy a určitě dejte na rady chovatele. Správný chovatel, vám prostě mladší štěně nepředá! Proč to zmiňuji? Protože první očkování, stejně jako opakované odčervení štěněte musí udělat chovatel. Na všechno se při koupi svého nového mazlíčka informujte. Kolikrát bylo štěně odčerveno, kdy bylo poprvé očkováno, čím je krmeno a tak dále. Ostatně informace o prvním očkování stejně jako o odčervení naleznete v očkovacím průkaze psa, který vám musí chovatel zároveň se štěnětem předat. Dále přechází tato povinnost na vás. A kdy tedy správně očkovat a odčervit své štěně. K tomu vám poslouží následující přehled.

♦ Očkování štěněte:

6. – 7. týden života štěněte /provádí se první očkování.

9. – 10. týden života štěněte / druhé přeočkování (psinka, parvoviroza, inf. laryngotracheitida + inf. hepatitida, parainfluenza, leptospiroza, coronaviroza).

12. – 13. týden života štěněte /třetí přeočkování (psinka, parvoviroza, inf. laryngotracheitida + inf. hepatitida, parainfluenza, leptospiroza, coronaviroza).

3. – 6. měsíc života štěněte/provádíme první očkování proti vzteklině.

Přesné očkování vám vždy určí váš veterinární lékař. Na trhu je spousta očkovacích vakcín a samozřejmě se přihlíží také k tomu, kdy bylo vaše štěně poprvé očkováno a jaká vakcína byla použita. Od toho se odvíjí vše dále. Určitě, když si pořídíte štěně, navštivte svého veterináře a na všechno se řádně přeptejte a informujte.

Obecně ale můžeme říct, že štěně by mělo být očkováno v rozmezí od šestého až čtrnáctého týdne, třikrát a to proti základním infekčním nemocem. Očkování proti vzteklině, potom na konci celého očkování, tedy mezi třetím až šestým měsícem, života štěněte. Vzteklina se obvykle očkuje samostatně. Není to taková zátěž pro celý organismus vašeho psa, obzvláště u malých ras by mohlo být očkování hůře snášeno.

Každé štěňátko očkování snáší jinak. Některé je naprosto v pohodě, jiná štěňátka „naříkají“. Ne při samotném očkování, ale potom později doma. Někdy se může v místě vpichu objevit malá boulička, která při doteku, nebo určitém pohybu vaše štěňátko bolí. Vše je pouze dočasné. Já vím, je nám těch drobečků líto, ale druhý den už většinou o ničem nevědí. Pokud přeci jen chcete trošičku pomoci, pak se můžete bouličku pokusit jemně rozmasírovat. Štěně by mělo mít po očkování klid, žádná „divočina“. Ostatně uvidíte, že vaše štěňátko bude chtít spát.

♦ Očkování dospělého psa:

Dospělého psa očkujeme potom jedenkrát do roka. Proti vzteklině a také proti základním infekčním nemocem.

Víte jak správně odčervit svého psího přítele?

A teď krátce k tématu, odčervení štěněte. Jak jsme si uvedli na začátku. Odčervení je velice důležitou součástí zdravotní péče našeho psa, stejně jako očkování. Proč tomu tak je? Proč je pravidelné odčervení tak důležité? Při správném a pravidelném odčervení chráníme nejen svého psího miláčka, ale také tím samozřejmě chráníme sami sebe. Hlavně malé děti. Znáte to, jak se naši nejmenší se svým psím přítelem mazlí, hrají. Co je moje, to je tvoje. Mnoho vnitřních parazitů pak mohou být přenášeny ze zvířat na člověka. Takže pravidelné odčervení opravdu nepodceňujte. Pro vašeho psího přítele je to velice důležité, aby měl krásný, plnohodnotný život bez zbytečných komplikací a jak jsme si již napsali, pro nás také.

Kde můžete produkty k odčervení psa koupit? U každého veterináře. Můžete si vybrat, zda použijete k odčervení svého psa pastu, nebo tabletu. Každý správný veterinář vám jisto jistě rád poradí, jaká forma je pro vašeho psa nejvhodnější. A kdy správně a pravidelně své štěně odčervit? K tomu vám opět poslouží následující přehled.

♦ Odčervení štěněte:

První odčervení u štěňat bychom měli dělat ve věku 14 dní a nejlépe použít pastu.

Další odčervení potom ve 14-ti denních intervalech (dvou nebo tři týdenních intervalech) a to až do věku tří měsíců našeho štěněte. Opakované a pravidelné odčervení je velmi důležité.

Od stáří tří měsíců, pak štěně odčervíme každé tři měsíce (to znamená ve věku 3, 6, 9 a 12 měsíců).

Jak je tomu potom u dospělého psa?

♦ Odčervení dospělého psa:

Dospělý pes by měl být odčerven nejméně dvakrát ročně. Ale lépe je častěji než dvakrát do roka. Hlavně, když se pes pohybuje v místech s vyšším rizikem nákazy, s vyšším rizikem výskytu parazitů. Tím mám na mysli například parky, volné výběhy určené k venčení psů, psí školy a tak dále. Všichni bychom měli psí exkrementy uklízet, ale určitě víte, jak to na některých místech vypadá. Právě na takových místech je potom samozřejmě daleko vyšší riziko nákazy pro vašeho psího miláčka.

Kdybychom chtěli postupovat úplně přesně, pak by pes měl být odčerven na základě vyšetření stolice. Jsou-li ve stolici zjištěni paraziti, pak je odčervení nutné, nejsou-li zjištěni žádní paraziti, pes odčerven být nemusí.

Standardně lze však říci, jak již bylo napsáno, psa je vhodné odčervit minimálně dvakrát za rok. Pokud se pes vyskytuje v „ rizikových oblastech“, jakože každý pejsek si rád zaběhá ve výběhu a tak dále, pak je doporučeno dospělého psa odčervit čtyřikrát do roka. To znamená ve tříměsíčních intervalech. Já svého psa odčervuji dle doporučení. Jak se k tomu postavíte vy, je zcela na vás.

Věřím, že po přečtení tohoto článku budete mít alespoň trochu přehled kdy, jak a proč svého psa pravidelně odčervit a očkovat. Přeji vám zdravé a radostné společné soužití.

autorem článku je Michelle Kraus

Pelíšek pro psy

Pořizujete si domů štěňátko a nevíte, jaký pelíšek pro něj bude nejvhodnější? Není divu, v dnešní době je na trhu mnoho různých druhů. Co je tedy důležité při koupi pelíšku?

V prvé řadě je důležité zaměřit se na velikost. Lepší je vždy koupit větší, než aby potom pejskovi v dospělosti z pelíšku čouhaly všechny čtyři nohy a ocásek k tomu. Dále dávejte velký pozor, aby v pelíšku či na něm nebylo něco pro pejska nebezpečného. Zvažte také, kde ho chcete umístit, a jaký materiál pro vás i pejska bude nejlepší.

Důležité je také to, kam pelíšek umístíte. Nemělo by tam být moc horko, ani moc zima, nemělo by to být místo, kde o něj každý zakopne, ale ani místo, na které za celý den nikdo nezavítá. Pelíšek byste měli pravidelně čistit.

Pro vás by měl být pelíšek vašeho miláčka naprosté tabu. Odtud by pejska nikdo neměl násilím brát, či mu tam strkat ruce. Je to zkrátka jeho útočiště, místo, kde se může schovat a kde se bude cítit naprosto v bezpečí a pohodě.

Jaký pelíšek tedy vybrat?

Klasický pelíšek

Klasickým typem pelíšku je myšlen pelech ve tvaru mističky, ať už kulaté, či hranaté. Buď je celý udělaný z látky, nebo je vanička plastová. V tomto případě je dovnitř třeba dát nějaký starý polštář, či deku, aby byl pro pejska pohodlný. Je ke koupi v každém zverimexu, v různých velikostech a barevných provedeních.

Boudička

Boudička, nejčastěji celá látková, je vhodná do bytu, spíše pro menší pejsky. Poskytuje jim dokonalé útočiště, a navíc „schovávačku“. Zde můžou nerušeně spinkat, či pozorovat okolí. V boudičce se na rozdíl od klasického pelechu budou cítit více v bezpečí.

Košík

Jako dokonalý pelíšek postačí pejskovi i proutěný košík, vystlaný polštářem, nebo dekou. Zde ale dbejte na to, aby ho pejsek nerozkousával. Mohl by se poranit.

Gauč

V dnešní době se vyrábějí psí pelíšky připomínající obyčejný gauč. Tento pelech dokonale zapadne do interiéru a pro psy je velice pohodlný. Avšak je trochu vyšší, proto jej doporučujeme pro větší pejsky.

Bouda

Pokud máte psa volně puštěného venku na zahradě, je pro něj nejlepší postavit, či koupit boudu dřevěnou. Pro větší pohodlí pejska je vhodné ji vystlat dekou, nebo polštářem. Dbejte ale na to, aby se neporanil vyčuhujícími hřebíky, či třískami.

V dnešní době je mnoho možností, jak pejskům udělat co nejpohodlnější místečko na spaní. Sice jim stačí i obyčejný polštář, či deka pohozená v koutě, nejvděčnější vám ale stejně budou, když jim dovolíte spát u vás v posteli.

Papoušek Senegalský

Tento papoušek bývá skvělým společníkem. Dokáže napodobit zvuky jako například zvonění telefonů. Dokáže se naučit i pár slov. Více o tomto druhu papouška se dozvíte v následujícím článku.

Popis

Papoušek senegalský může dorůstat do délky kolem 23 cm a vážit 120 – 170 gramů. Dožívat se mohou i přes čtyřicet let. Samičky bývají menší než samci. Hlavu mají šedo – černou. Mají malé tmavé oči a šedý zobák. Jejich záda, křídla a hrdlo jsou zbarvené do zelena a břicho je žluté. Ocasní peří je šedé. Na břichu mají žlutý vzor, který připomíná písmeno V. Samice mají delší ,,písmeno V“ a menší hlavu než samci.

Potrava

Můžete jim dávat směs pro střední a velké papoušky, která se musí doplňovat čerstvým ovocem a zeleninou. Stravu můžete zpestřit piškoty, těstovinami nebo i trochou sýra. Čas od času i lžičkou mletého masa nebo míchanými vejci, aby měli dostatek bílkovin. Jako zdroj vápníku jim poslouží sépiová kost. Nikdy nesmíte papouškovi senegalskému dát avokádo, protože je pro ně silně jedovaté. Nezapomeňte ani na každodenní čistou vodu. Můžete jim dávat i granule pro papoušky, které obsahují všechny potřebné složky.

Klec

Stačí klec o velikosti 70 x 40 x 40 cm. Vhodná je i klec pro velké papoušky. Do klece můžete dát bydla z ovocných stromů s průměrem asi 2 cm. Pravidelně je ale vyměňujte. Doporučují se spíše keramická krmítka než plastová. Dejte mu dvě nebo tři krmítka. Jednu na vodu, jednu na jídlo a ta třetí může sloužit k podávání pamlsků. Krmítko na vodu mu dejte větší, protože se v něm bude papoušek i koupat. Na dno klece můžete dát obyčejné noviny. V kleci by neměla chybět ani sépiová kost. Pro zábavu můžete papouškovi do klece dát papírovou ruličku z toaletního papíru. Na dvířka klece si můžete dát visací zámek, protože tento papoušek je velmi chytrý a umí si sám otevřít dvířka.

Papoušek senegalský jako společník

Tento mazlíček bývá také báječným společníkem. Má zvídavou a veselou povahu. Svého majitele překvapí i spoustou kousků. Zvládne se naučit pár jednoduchých fráziček a slov, ale vyniká hlavně v imitování mobilu a jiných zvuků. Jednou z jeho charakteristických vlastností je fixace na jednoho člověka. Měli by jste tomuto papouškovi věnovat dostatek času a každý den si ho vytahovat.

Život v přírodě

Papoušek senegalský se vyskytuje na savanách a v zalesněných oblastech jižní Afriky. Hnízdí v korunách stromů a snáší zhruba 3 bílá vejce. Se svým hejnem se dorozumívá spoustou zvuků. V přírodě se mohou dožívat i kolem třiceti let.