Hedy Hedy – 7. stránka – DomácíMazlíček

Co je důležité vědět o čivavě / chihuahua

Plemeno psa Čivava, si bezesporu vyžádalo velikou pozornost, převážně velké části dětského publika, filmem „Čivava z Beverly Hills“. Kdo by tento příběh neznal. Určitě všichni víme, o jaký film se jedná. Právě v tomto příběhu, je nám Čivava představována jako velice ušlechtilý, vznešený pejsek dobrých způsobů, s mimořádně vyvinutou inteligencí, který je předurčen k našemu rozmazlování, hýčkání a v neposlední řadě krášlení. Jak je tomu ve skutečnosti? Je tomu opravdu tak?

O plemeni Čivava najdeme stejně jako o každém jiném plemeni psa, spoustu odborné literatury. V této odborné literatuře je nám pak popisován původ plemena psa, charakteristické povahové rysy, stavba těla a vzhled, zbarvení srsti, zkrátka základní údaje tohoto plemena. Já bych se v tomto článku nechtěla zabývat tím, co je typické pro „Čivavky“. Všichni, kteří tyhle pejsky milujeme, jistě víme, že se vyznačují především svojí hlavičkou jablíčkového tvaru, krátkým a rovným čumáčkem, či velkými výraznými oči. Chtěla bych se na plemeno Čivava podívat z jiné stránky, té chovatelské, nebo chcete-li z pohledu majitele Čivavy.

Tohle plemeno si zasluhuje opravdu daleko více pozornosti, než že je bráno pouze jako hračka na hraní a rozmazlování. Jedná se sice o nejmenší psí plemeno na světě, ale v žádném případě ne duší. Tenhle ač vzrůstem malý pejsek, je duší opravdový velký pes, úžasný společník a kamarád. Pokud majitelem Čivavy již jste, pak přesně víte, o čem mluvím. Pokud majitelem Čivavy ještě nejste, ale právě zvažujete, že byste si takového pejska pořídili a všemožně vyhledáváte informace, pak jste zde správně. Určitě byste z mého pohledu, tedy pohledu chovatele měli vědět, zvážit níže zmíněné základní věci.

♦ Nepořizujte si psa pouze jako doplněk. Právě u tohoto plemena, tomu bohužel v hodně případech bývá. Nadchneme se tím, že je pejsek maličký, rozkošný, v současné době navíc neustále, tak říkajíc IN a řekneme si, bez nějakého dlouhého přemýšlení, co že to pro mne za jisté změny v životě bude znamenat, to prostě nějak zvládnu. O Čivavě je dobré vědět, že jsou to pejsci, kteří jsou opravdu společenští. Vyžadují vaší pozornost a hlavně vaší přítomnost. Nedovoluje-li vám to zaměstnání, aby mohl být tento malý společník s vámi, pak byste opravdu měli popřemýšlet. Popřemýšlet o tom, zda tedy vážně Čivavu a když, tak pak možná rovnou dvě. Že dva pejsky v žádném případě nechcete? Pak čtěte dál.

Možná jste si všimli, že spousta majitelů Čivav, má více než jednoho mazlíčka. Proč tomu tak je? Jak jsem již psala. Jedná se o psa velice společenského, který bez vaší dlouhé nepřítomnosti skutečně strádá. Pokud tedy budete odcházet do práce a váš pejsek bude většinu času doma sám, vážně by tesknil. Nepřeháním, když říkám, strádal. Pokud má doma psího společníka, může si hrát, po dobu vaší nepřítomnosti se prostě zabaví a pak to není až takový problém. Samozřejmě i tak vás potřebuje, žádná náhrada nefunguje. Jste pro něj jednoduše řečeno všechno. Ale alespoň vy budete mít klid na duši, váš pejsek společnost a to vítání až přijdete z práce domů, si možná ani nedovedete představit.

Já mám svoji „Čivušku“ neustále všude sebou. Od malinka je zvyklá na dlouhé cestování, auto, letadlo, můj pracovní režim, na mé přátele, aktivity, prostě můj život a tím pádem i její život. Chápete jak to myslím. Prostě téměř pořád až samozřejmě na nějaké výjimky jako je třeba kino, divadlo jsme spolu.

Tím, že pejskovi obzvláště pak Čivavě věnujete spoustu času, jako také prostoru pro samostatné vyžití, prostě zahrnujete ho do svého života se vším všudy, posilujete zároveň i jeho socializaci. Upevňujete tak také vaše společné harmonické soužití. Určitě víte, co se o Čivavách všeobecně říká. Jsou uštěkané, koušou, jsou to prostě takový nevyrovnaní pejsci. Není to pravda. Vše je pouze o vašem přístupu. Bude-li pes držen neustále sám doma, malé vyžití, malá pozornost, vaše častá nepřítomnost, špatná socializace, pak ano. To je to již zmiňované výše. Čivava potřebuje společnost a pak budete mít vedle sebe opravdový poklad. V opačném případě, místo pokladu malého cholerika.

♦ Čivavy milují učení, jsou velice vnímavé a zvídavé. A jsme opět u toho. Čivava je opravdu inteligentní a vnímavý pes, který rád rozvíjí svoji „osobnost“. Podíváte-li se na cvičení Agility, jsou právě Čivavy, daleko před ostatními pejsky. Pro svůj malý vzrůst, lehkost, vrozenou inteligenci a zmiňovanou chuť učit se novým věcem, s lehkostí zdolávají nejrůznější překážky, jako jsou například tunely, kladiny, různé skoky, slalom a tak dále. Pro pejska i pro vás může být společné cvičení super zábava a tento váš „malý velký přítel“, vám vaši pozornost, bude mnohonásobně vracet zpět.

♦Vhodná je zvýšená starostlivost a opatrnost. Tito drobní pejsci zasluhují trochu vaší zvýšené opatrnosti a starostlivosti. V tuhých mrazivých dnech jsou více náchylní na prochladnutí. Proto vidíte často ty kouzelné oblečky. Uznávám, někdy to pánečkové přehánějí, ale při tuhých zimách jsou v podstatě nutností. Tím, že jsou to veselý a hravý tvorečkové, také zlomeniny nejsou výjimkou. Tento drobný pes má velkou odvahu a tak se vůbec nebude bát seskočit i z vysokého gauče či křesla. Pokud máte doma parkety, které jsou kluzké, stačí pak špatný doskok a zlomenina může být raz dva na světě. Se svojí váhou v dospělém věku, která by neměla překračovat 3kg, si také zasluhují jemnější zacházení. Jsou to prostě křehká stvoření. Nejsou tedy vhodné k malým dětem. Lehko dojde nepozorností k úrazu.

♦ Výhody tohoto malého společníka. Protože je Čivava malá vzrůstem, nepotřebujete velké prostory. Stačí maličký koutek na pelíšek a je to. Pokud přece jenom velký prostor pro bydlení máte, pak uvidíte, že se bude „Čivuška“ i tak neustále držet ve vaší blízkosti. Bude-li mít prostor 100m2, vaše Čivava se jisto jistě narve do posledního prostoru vedle vás, kde najde místo. Proto i pelíšek byste měli umístit tam, kde je hlavní součást dění ve vaší rodině. Co se krmení týče, také není potřeba nosit domů, tahat se s 10kg pytli s granulemi. Můžete navíc i stravu vařit, nic náročného. A v neposlední řadě, uklízení psích exkrementů. Všichni pánečci bychom tohle měli dělat, i když uznávám, že vzhledem k tomu jak to na některých místech, v našich parcích vypadá, asi neděláme. U tohoto malého pejska je to naprostá hračka. U všech pejsků by uklízení exkrementů mělo být samozřejmostí, ať to děláme s láskou či nikoli, prostě je to součástí naší péče o psa.

Co z tohoto článku tedy vyplívá naprosto jednoznačně. Čivava je pes stejně jako každý jiný, se svými potřebami. Svým drobným vzrůstem je malinko křehčí a zaslouží si trošku speciální přístup. A nejpodstatnější bod všeho. ČIVAVA JE OPRAVDOVÝ SPOLEČNÍK, KTERÝ K ŽIVOTU POTŘEBUJE SVÉHO PÁNA VČETNĚ CELÉ RODINY. SAMOTU NESNÁŠÍ PŘÍLIŠ DOBŘE.

Tak krásné, hravé a veselé soužití.

autorem článku je Michelle Kraus

Žáby a jejich chov

Žáby jsou velmi fascinující tvorové. Jejich vzhled i způsob života je ojedinělý a naprosto unikátní. Pokud jim je poskytnuté akvaterárium, je možné je i rozmnožit, což je pro žáby něco jako smysl života.

Nejvhodnější druhy pro chov

Nejvhodnějšími a nejrozšířenějšími druhy pro chov se v posledních letech staly pralesnička harlekýn, pralesnička Anthonyova , pralesnička pruhovaná, pralesnička batikovaná a drápatka vodní. Samozřejmě se dá chovat i plno dalších druhů.

Jak vybrat vhodné akvaterárium?

Prvním – a tím nejdůležitějším krokem je výběr správného akvaterária. Rozměry a tvar akvaterária se zpravidla vybírá podle požadavků určitého druhu žab a velikosti daného druhu. Dále podle pohybu a chování. Druhy, které se pohybují vetšinou na zemi potřebují akvaterárium větší. Žáby stromové naopak potřebují akvaterárium vysoké a vybavené větvemi, které vytváří těmto žábám prostor pro pohyb.

Žabky, které jsou aktivní přes den by nadále měli mít i vhodné světlo. Důležitá je délka světelné periody, která se volí podle délky změn denního světla. Ta se volí i podle změn světelných dní ročního období. Světlo včetně tepla se zajišťuje pomocí speciálních žárovek do terárií se spektrem (Cena jedné žárovky se pohybuje okolo 450,-), který je podobný dennímu světlu. Manipulace s žárovkami je v podstatě libovolná – mohou být umístěny jak uvnitř akvaterária, tak zvenku. Důležité je ale aby byly z dosahu žab.

Žáby musí mít ve svém akvateráriu možnost zalézt si do chladného koutu a naopak na místo, kde se mohou vyhřívat. Nádržky s vodou (Opět se volí podle požadavků druhu – větší vyžaduje filtraci i vytápění. Pokud ale určený druh vodu nepotřebuje, vytvořte v části akvaterária mokřinu) se ohřívají topítky pro akvaterária.

Co se týče tepla je možné využít například speciální topné kabely či kameny, které se zabudovávají pod substrát – např. Silnější vrstva rašeliny. (Topné kameny obvykle stojí okolo 300,- a topné kabely okolo 400,- – 500,-. Lze ale sehnat i levněji.) Vlhkost se udržuje okolo 90% každodenním rosením. Tu kontrolujeme vlhkoměrem.

Vhodné rostliny do akvaterária jsou například zelenec, filodendron a další. Kromě rostlin se hodí vystlat akvaterárium i například přírodním korkem. Co se týče teploty, tak například pralesničky vyžadují denní teplotu okolo 22-26°C (v noci pokles teploty okolo 3-5°C)

Potrava

Valná většina žab se stravují převážně hmyzem, nervy či členovci. Avšak větší žáby se živí i jinými žábami, hlodavci či obratlovci. Někdy dokonce i hady a želvy. Většina žab svou kořist uloví svým dlouhým lepkavým jazykem – jediný druh, který takhle neloví je čeleď žab pipovitých. Ty příjmají potravu normálně ústy. Všechny žáby během přijímání potravy mrkají.

Pohlaví žab

Pohlaví u žab se dá poznat poměrně snadno. Samečci většinou bývají menší, barevnější a bývají vybavení ozvučnými vaky či zvětšenými bubínky. (Hlasitým kvákáním si namlouvají samičku) Dále jsou jejich přední končetiny delší. Na těch se nachází mozoly. (Slouží k lepšímu přidržení samičky při páření – to obvykle probíhá ve vodě)

Páření

Jak už jste se dočetli o trochu výše, páření probíhá většinou ve vodě – tedy v období dešťů, kdy je vlhkost vysoká. Sameček vyhledá vlhké tmavé místo, kde dovede samičku. Pokud ji místo vyhovuje, naklade zde vajíčka. Vajíčka většinou naklade v počtu 20 – 25. (Opět závisí na druhu žáby). Poté na ně sameček vypustí sperma. Po nakladení vajíček samička místo opouští. Po dobu vývoje se o ně tedy stará sameček. Po 1 – 2 týdnech ze vajíček líhnou pulci. Jakmile se narodí, sameček si je naloží na záda a odnese do odstátých kalužin.

Doufám, že se článek líbil a některým pomohl s chovem žabek.

Vitamíny pro kočky

Vyvážený příjem vitamínů je důležitý nejen pro člověka, ale i pro Vaši kočku, a jelikož žijeme v moderní době, můžete i Vy dopřát své kočce díky různým doplňkům stravy pevné zdraví a kvalitní dlouhý život. Všechny dostupné léky zakoupíte ve své lékárně nebo si nechte poradit u Vašeho zvěrolékaře, případně zkuste přírodní vitamíny, které jsou obsaženy v různých potravinách. A jaké že vitamíny to naše kočičky potřebují?

Bílkoviny

Na rozdíl od člověka potřebuje kočka o polovinu více bílkovin. Koťata dokonce mnohem více. Vhodným zdrojem bílkovin je maso nejlépe vařené ne syrové! Dále také mléko přičemž můžete použít i sušené. Vaše kočka také potřebuje tuky. Ty pro ně znamenají, nejkoncentrovanější zdroj energie. Jejich podíl ve stravě může dosáhnout až 64%

Můžete Vaší kočce podávat například sádlo, ale ne olej. Ten by mohl poškodit zásobu tuku v těle kočky.

Vitamín A

Kočky potřebují vitamín A k tvorbě bílých krvinek, které zamezují výskytu infekce. Kočkám musíte podávat hotový vitamín. Jejich tělo není schopné si přetvořit karoten na vitamín jako například u psů. Jako zdroj tohoto vitamínu, bychom Vám doporučili játra, ale pouze jako doplněk k běžné stravě, např. ke granulím.

Vitamín E

Nedostatek tohoto vitamínu se může vyskytnout u koček, které jsou krmeny převážně masem z tuňáka. Příznaky nedostatku vitamínu E jsou špatná pohyblivost a horečka. A proto si pamatujte méně je někdy více i v případě tuňáka. Jedna malá zajímavost. Kočky, které jsou březí, mají větší příjem potravy a potřebují tak až 2x více vitamínů.

Takže nezapomínejte na Vaše čtyřnohé miláčky – Nejen Váš pes, ale i Vaše kočka potřebuje pravidelný přísun vitamínu pro bohatý a kvalitní život.

Čím mám krmit svého mazlíčka?

Když si pořizujete do domácnosti nějaké mazlíčka pro rozptýlení, měli byste také vědět, jak se o něj máte starat, k čemuž samozřejmě patří také strava. Protože právě strava je pro jakékoliv zvíře stejně tak důležitá jako třeba pro člověka.

Na co nesmíme zapomenout

Když vybíráme pejskovi krmivo, tak bychom měli sledovat, zda obsahuje veškeré složky, které váš mazlíček potřebuje. V každém případě musí v jeho potravě být obsaženo dostatek bílkovin, tuků, ale také nějaké vitamíny, protože potrava může ovlivnit nejen zdraví, ale také vzhled vaše mazlíčka. Je samozřejmostí, kterou není nutno připomínat, že jakékoliv zvíře potřebuje denně čerstvou a čistou vodu a je jedno, pokud vaším mazlíčkem bude kočka, pes či morče.

Jednoduchá a oblíbená strava

Mezi nejčastější krmiva pro psy a jiné mazlíčky patří granule, protože je to velmi jednoduché. Stačí, když je nasypete do misky. Většina granulí mají velkou výhodu v tom, že jsou rozděleny podle plemene a věku psa, takže by váš pes měl dostat ideální složky, které v daném stádiu potřebuje. Výhodou je také to, že granule se vám nezkazí, takže můžete zakoupit velký pytel, který někde schováte a jen z něj odebíráte. Samozřejmě, že je důležité prostudovat složení granulí, které vám budou ležet třeba v garáži, aby opravdu obsahovaly to, co má váš pes rád a co potřebuje. Přestože existují granule, které mohou být vhodné, tak mnozí doporučují kombinovat je i s jiným typem potravy.

Jídlo jako od maminky

Mnozí mají svého mazlíčka jako třetí dítě, zejména pokud jde o důchodce, kterým jejich děti už odešly z domu, a podle toho se o své mazlíčky také starají. Často jim vyvařují obědy, což je pro psa jednoznačně nejlepší, avšak nesmíte jídlo hodně kořenit anebo používat nějaké suroviny, které by mohly zvířeti vadit. Pravdou je, že tento typ krmiva pro psy je náročným pro páníčka, protože nad ním stráví mnoho času, také musí přemýšlet o tom, aby pes nejedl stále to samé dokola a navíc je to poněkud dražší, než koupit pytel granulí.

A co takhle nevařit?

Někteří lidé, zejména majitelé větších plemen, svým psům dávají granule, které sice kombinují například s masem, ale dají psu to maso neupravené, tedy v syrovém stavu. Vždy se říkalo, že nejlepším krmivem pro psy jsou kosti, které bychom měli svému mazlíčkovi sem tam dopřát, ale měli bychom to uvážit podle velikosti plemena.

Konzervy a pasty jsou také řešení

Pro zpestření psího krmiva můžete kombinovat granule například s konzervami či různými pasty, které jsou oblíbené, protože mají aromatickou chuť, takže vaši psy si je velmi oblíbí. Ale pokud se podíváte na obsah, tak zjistíte, že mnoho konzer má velký obsah vody, což znamená, že vaše psy moc nenasytí.

Je důležité, čím svého mazlíčka krmíte, protože tím ovlivníte nejen jeho krásu, ale zejména jeho zdraví.

Moskevský strážní pes

Moskevský strážní pes byl vyšlechtěn v bývalém Sovětském svazu. Vznikl zkřížením kavkazského ovčáka a bernardýna. V dnešní době není moc rozšířený, je proto velice těžké se s ním setkat. V České republice je asi jen 300 těchto psů. Dodnes dokonce není uznán FCI (Mezinárodní kynologická federace).

Tento pes dorůstá výšky až 78 centimetrů. V dospělosti váží kolem 55 kilogramů. Je to velice mohutný pes, připomíná zavalitého medvěda. Srst má dlouhou, rovnou, hrubou a hustou. Zbarven je nejčastěji bíle s hnědými a černými skvrnami. Hlava je velká, uši sklopené. Ocas je velice dlouhý a hustě osrstěný.

V minulosti byl moskevský strážní pes využíván pro účely ruské armády. Byl určen ke hlídání armádních objektů a skladů s jadernou technikou. Také byl používán k ničení tanků. Psa nechali vyhladovět, připevnili na něj bombu a v bitvě hodili pod tank kus masa. Když pes vběhl pod tank, bomba byla odpálena. Nebyl-li pes dokonale vycvičen a nesložil-li těžké zkoušky, byl nemilosrdně utracen.

I dnes se často využívá pro policejní a armádní účely. Dá se vycvičit k hledání bomb, či drog. Také je to výborný hlídač, proto ho někteří lidé chovají k hlídání stád dobytka.

Moskevský strážní pes je velice aktivní. Rád běhá, a díky své pohybové soustavě je rychlý a vytrvalý běžec. Je velice ostražitý a nedůvěřivý k cizím lidem. Je to skvělý a nekompromisní hlídač a dá se dokonale vycvičit. Dokáže být ale velice agresivní, proto je důležitá správná a důsledná výchova. Také by neměl volně pobíhat, kdykoli se dostane zpod kontroly svého pána, může být nebezpečný. Svému pánovi je ale věrný a chrání ho vždy i za cenu svého života. Také je velice inteligentní, sám dokáže správně vyhodnotit situaci a podle toho jednat. Je přátelský a milý, proto se hodí i k dětem. K ostatním zvířatům je mírumilovný, avšak nejradši je sám středem pozornosti, proto na ně často žárlí.

Chovat tohoto psa v bytu by bylo šílenství. Sice je rád v blízkosti svých pánů, avšak proběhnout se po rozlehlých pozemcích je pro něj to nejlepší.

Péče o moskevského strážního psa je nenáročná, stačí jen jednou týdně pročesat jeho hustou srst. Bohužel extrémně líná. Také je náchylný k dysplazii kyčelních kloubů, proto je třeba jej do jednoho roku nezatěžovat dlouhými procházkami. Dále je třeba dbát na to, aby netrpěl obezitou. To by problémy s klouby jen zhoršilo.

S tímto pejskem nemůžete chodit na psí výstavy a nehodí se ani pro většinu psích sportů. Pokud ale potřebujete dokonalého hlídače a skvělého společníka, je moskevský strážní pes ten pravý kamarád pro vás.

Netradiční domácí mazlíček – ježek

Kočka, pes či králíček patří mezi běžné domácí mazlíčky, ale spousta lidí chová i jiné netradiční zvířátka. I když za netradičního mazlíčka můžeme považovat třeba hada či pavouka, tak existuje pár osob, které mají ještě něco originálnějšího, což je například ježek.

My chceme taky mít ježka

Mít ježka jako domácího mazlíčka je trochu nadsazené, protože si jej nemůžete vzít dovnitř do bytu a hrát si s ním či se sním mazlit. Avšak když máte ježka a popřípadě celou ježčí rodinku na zahradě, kde mají i svůj koutek, tak už je lze považovat za součást vaši domácnosti a tedy je můžeme chápat jako takového netradičního domácího mazlíčka. Pravdou je, že tohle nemá doma každý a je to poměrně zajímavé.

Ježka si nekoupíte

Vzhledem k tomu, že to není úplně typický mazlíček, tak je nelze běžně zakoupit ve zverimexech či podobných obchodech. To znamená, že si musíte ježka k sobě něčím nalákat. Nejlepší je, když máte nějakého, který se ve vašem okolí často pohybuje, protože teď je jich všude dost a většinou chodívají po stejné trase, ale to nemusí být pravidlem. Stačí, když ježkovi připravíte nějakou motivaci, jako je například vhodný domeček a stravu a on se naučí k vám chodit a později už bude u vás jako doma.

Kde ježci bydlí?

Nejlépe uděláte, když pro svého ježčího domácího mazlíčka vyberete nějaký zarostlý kout ve vaší zahradě. Je dobré, aby zde měl klid, tedy někde opravdu vzadu, kde často nechodíte. Každopádně byste jim měli připravit i nějaký domeček, ve kterém by mohli přezimovat. Doma můžete stlouct nějaký dřevěný kryt, který můžete dát například do kompostu, protože kompost bude sloužit jako ideální tepelná izolace, a tak bude mít ježek i v zimě teplo. Na internetu lze i zakoupit speciální domečky pro ježky, aby mohli přezimovat, takže si na svou zahradu můžete pořídit i tento příbytek.

Jídelníček podle ježka

Mnoho lidí se často domnívá, že ježci mají nejraději jablka. Ve skutečnosti si ježek na jablkách moc nepochutná, leda tak když mu necháte nějaké s červem. Pokud chcete mít ježka jako domácího mazlíčka, měli byste si spíše připravit kousek syrového masa, což je oblíbená ježčí pochoutka anebo také syrové vajíčko. Dokonce jim chutná i psí konzerva. Rozhodně nepohrdnou ani různými červi, které mají opravdu rádi, ale málokdo bude dobrovolně sbírat červy pro ježky, když stačí otevřít psí konzervu.

Mít ježka na zahradě se vyplatí

Mezi oblíbenou stravu ježka, kterého nikdo nekrmí, patří plži a mlži, mezi které také patří slimáci. Takže pokud máte ježka doma na zahradě, tak vám nejspíše slimáci do vysázené zahrádky lozit nebudou, a tak se nemusíte bát, že veškerá nasazená zelenina bude poškozená. Ježci se postarají o to, abyste měli od slimáků klid.

Ježka na zahradě opravdu nemá každý, a proto je to opravdu netradiční domácí mazlíček.

Veverky a jejich chov

Za nejvhodnější druh pro chov se dá považovat například burunduk. Zvláště je tento druh oblíbený kvůli tomu, že je skoro o polovinu menší než ostatní veverky žijící ve volné přírodě.

Výběh

Výběh pro chov veverek musí být dostatečně velký. Doporučují se rozměry 100 x 100 x 50 cm. Pro chov více veverek se výběh musí dál zvětšovat.

O teplotu se nějak extra starat nemusíte, veverkám vyhovuje normální venkovní teplota po celý rok. Veverky (konkrétně burunduci) v zimě upadají do zimního spánku – v tom se budí jenom občas, aby se vyprázdnili.

Jako stěny můžete použít obyčejné pletivo, ale pozor aby oka nebyla větší jak 2 cm, jinak by mohly veverky utéct. Je nutné výběh přizpůsobit jejich přirozenému prostředí – stromům, a tak klec musí být alespoň metr a půl vysoká a plná větví a prolézaček.

Co se týče domečku, naprosto dostačující jsou rozměry 15 x 15 x 15 cm. Vchod do domečku nemusí být větší než 3 centimetry. Nutno dodat, že pokud chováte více veverek, každá musí mít svůj vlastní domeček – veverky používají svůj lícní vak, kde si dají jídlo a přenášejí si ho dovnitř do domečku. To způsobuje, že se čas od časů musí domeček vyčistit a odstranit staré jídlo, které tam nashromáždili.

Když z klece uteče, téměř vždycky se vrátí.

Krmení

Pro veverky nemusíte kupovat nic extra. V každém zverimexu byste měli najít nějakou směs určenou pro hlodavce, občas se najdou i speciální směsi pro veverky. Můžete jim potravu obstarat i sami – krmte je žaludy, oříšky, (ale ne mandlemi), slunečnicovými zrníčky nebo čerstvými pampeliškami. Potřebují i živočišné bílkoviny – ty jim zajistíme pomocí vajec nebo krájeného syrového masa.

Ochočení

Nejlepší je začít s ochočením co nejdříve. Nejlépe hned druhý den po tom, co si veverku pořídíte. (Hned první den se to nedoporučuje, veverka si první musí zvyknout na nové prostředí a nové lidi.) Jako u každého zvířata si budete nejspíše brát veverku do ruky. Na tu si musí zvyknout jako první – rozhodně by se jí neměla bát. Nesmíte veverku uchopit příliš silně – to by Vás mohla i kousnout. Nemusíte se bát, že by Vám veverka bez pevného stistku z ruky spadla. Sama se přidržuje ruky, aby nespala. Koneckonců žije ve stromech, takže udržet se na Vaší ruce pro ni není nic těžkého. Nikdy nesmíte veverku chytat za ocas.

Jak poznat pohlaví veverky

Jak poznat pohlavní veverky je nejlepší v období říje, kdy mají samečci poměrně nateklá varlata. Dále když jsou veverky malé. Samičky mají pohlavní orgány v těsné blízkosti řitního otvory, zatímco samečci je mají ve větší vzdálenosti.

Úrazy a nemoci

Co se týče úrazů, tak se většinou jedná o problémy se srstí – většinou je odřená. Bývá to hlavně, když máte veverek více – vzájemně se v kleci provokují a perou. Toto menší zranění se pak hojí poměrně rychle samo. Raději ale veverku vždy důkladně prohledejte, jestli nemá rány příliš hluboké. Mezi občasné nemoci také patří například problémy s trávením, což je způsobeno špatnou stravou. Proti onemocnění je dobré podávat čas od času nějaké ty vitamíny a menší množství vápníku. (Může posloužit sépiová kost.)

Příznaky nemocí není moc těžké rozeznat. Zpravidla to nejčastěji projevuje tím, že veverky spí ve dne více než obvykle. Dále podle jejich srsti – je strupovitá a zježená. Dále nemoc obvykle přichází s menším průjmem veverky. Pokud ale veverka rychle a těžce dýchá, má propadlé boky, je nutné ji vzít okamžitě k veterináři, většinou to jsou ale spíše příznaky toho, že veverka brzy umře. Pokud tedy uvidíte i sebemenší změnu chování, jděte co nejdříve k veterináři. Jestli chováte veverek více, je nutné tu nemocnou od těch zdravých oddělit. Prostor pro nemocnou veverku nemusí být tak velký, doporučuje se ale umístit jej pod infračervenou lampu a místo zahřát. Co se týče přenášení veverky, přenášejte v dobře zateplené přepravce.

Některé úrazy mohou být nevědomě způsobeny přímo majitelem. A proto je důležité, abyste, jak už jsem se zmínila, nikdy nechytali veverku za ocas. Jejich kůže je v této oblasti velmi jemná a tenká, a tak byste veverce mohli ublížit.

Už jste se dostali až na samotný konec tohoto článku. Doufám, že se Vám líbil a hlavně s chovem těchto krásných živočichů pomohl.

Modrá ruská kočka

Již ve starověkém Egyptě byly kočky důležitým symbolem, který pro zdejší obyvatel mnoho zajímal. Kočky mohou být věrnými přítelkyněmi a také hravým mazlíčkem do rodiny. Pokud chcete mít doma důležité zvířátko, tak právě modrá ruská kočka je vzhledem velice podobná té, která bývá s Egyptem spojována.

Je modrá kočka britská anebo ruská?

Mnozí z vás znají modrou britskou kočku a často si myslí, že se jedná o stejné plemeno. Avšak když dáte tyto dvě kočky vedle sebe, tak na první pohled poznáte, že jsou úplně jiné. Ruská modrá kočka má klínovitý tvar hlavy, laicky můžeme říct, že má vyrýsované tvary do tvaru trojúhelníku. Jsou podobné možná tak barvou srsti a také tím, že obě jsou to krásná plemena, která často končí na výstavách a různých soutěží, avšak jinak toho moc společného nemají.

Proč právě modrá ruská kočka?

Toto plemeno je nejen krásné, ale také velice inteligentní, takže se sama kočka naučí jisté dovednosti, jako je otevírání dveří. Kromě toho je velice věrná svému mazlíčkovi a také přítulná. Avšak pokud se za vámi přijde přitulit, tak jí nesmíte odbýt, protože zase rychle o její přízeň přijdete, protože modrá ruská kočka i od vás očekává stoprocentní věrnost. Je velice živá a zvědavá, ale stejně jako všechna plemena koček, i tato si ráda pospí, když jdete do práce či do školy. Jedinou její chybou pro společenský život je to, že nemá ráda návštěvy, avšak pokud je u nás návštěva po několikáté a kočka si jí již pamatuje, tak z nich taky budou kamarádky.

Pro koho je toto plemeno vhodné?

Je dobré i pro rodinu, avšak s tím, že se členové rodiny spokojí, že se kočka zamiluje do jednoho nebo dvou členů rodiny více, než do toho zbytku. Samozřejmě, že toto plemeno je vhodné pro milovníky koček s charakterem anebo pro ty, kteří chtějí své mazlíčky provázet po výstavách či soutěžích. A pokud máte někde osamělou babičku, které chcete dopřát trochu společenského života, rozhodně není na škodu, když jí koupíte tohoto velice věrného domácího mazlíčka. Nejen, že nebude babička sama, ale dostane přítele, který se rád přitulí a rozhodně od ní nebude utíkat.

Jak se o tuto kočičku postarat?

Velkou výhodou a právě proto vhodným dárkem pro babičky je jejich nenáročnost, protože o modrou ruskou kočku se nemusíte moc starat. Stačí, když jí budete dávat pravidelně čistou vodu a něco k snědku. Avšak je to kočka do bytu či domu, protože je zvyklá na teplo, takže by venku moc dlouho nevydržela. Výhodou je také to, že přestože má krásný kožíšek, tak o něj nemusíte více pečovat. Někteří dokonce tvrdí, že čím méně se kožich kartáčuje, tím má krásnější vzhled.

Modrá ruská kočka je krásná a nenáročná přítelkyně, která může rozveselit každou domácnost či jen potěšit například vaši babičku.

Ostatní akvarijní technika

Akvárium je na svém místě, osvětlení je připravené a rybičky jsou zamluvené. Co nám v akváriu vlastně ještě chybí, bez čeho by se rybičky neobešly? Další velice důležitá věc je topení a filtr.

Filtrování akvária

Přístroj umístěný v akváriu. Je zcela možné, že bude vydávat tichý zvuk, na který si budeme muset zvyknout. Pokud ovšem někdy začne vydávat větší hluk, pak je něco špatně. Slouží k čištění vody, zachycují pevný odpad a přeměňují jej na čistou formu vody, kterou vrací zpět do akvária. Filtr musí obsahovat čerpadlo, které dodává vodu. Podle umístění mohou být dva druhy filtrů, ze kterých si můžete vybrat.

Vnitřní filtry– vnitřní filtry mohou mít více tvarů a velikostí, aby se dali umístit do různě velikých akvárií. Většinou je můžete u akvárií vidět nejčastěji. Většinou bývá levnější a ne všude to tak bývá.

Vnější filtry– obvykle jsou účinnější a snadněji se udržují. U vnějších filtrů je důležitá uzavřená nádoba, na které je umístěno čerpadlo. Funguje na principu odčerpávání vody z akvária do vnějšího filtru a potom se vrací přefiltrovaná voda zpět do akvária. Je používán převážně pro velká akvária.

Topení

Rybičky jsou zvyklé na určitou teplotu vody, která se musí neustále hlídat. Pokud se voda začne ochlazovat, musí se použít akvarijní topné těleso s termostatem. Abychom teplotu mohli pravidelně kontrolovat, je nejlepší do akvária umístit malý teploměr, který bude teplotu vody hlídat. Topení nikdy nesmí být umístěno na dně, protože by mohlo přicházet o teplo a taky by vám mohlo prasknout sklo. Topná tělesa jsou různého druhu, ale většinou jsou celá ponořena a nad hladinou je vidět akorát ovládací zařízení. Když si budete vytápění kupovat, neberte první, které vám přijde pod ruku. Poraďte se s prodavači, kteří vám řeknou, jak velkou nádrž je topení schopno vytopit a za jak dlouho.

Veškeré vybavení, které budete do akvária umisťovat je potřeba vyzkoušet ještě předtím, než do nádrže vložíte rybičky. Abyste se náhodou ráno neprobudili a při pohledu na akvárium nezjistili, že všechny vaše rybičky plavou břichem vzhůru.

I zvířata se musí vyprazdňovat aneb Záchod pro kočky

Někteří milují zvířata natolik, že si je berou k sobě do domova a mají je jako součást rodiny. Pokud bydlíte někde na venkově nebo v bytě se zahradou, tak není problém svou kočičku pustit ven, aby se vyprázdnila venku. Ale co dělat, když bydlíte někde, kde nemáte možnost svého mazlíčka poslat ven?

Jak kočičí záchod vypadá?

Záchod pro kočky může mít několik variant. Záleží jen na vás, která z nich se vám bude zamlouvat nejvíce a kterou svému mazlíčku zakoupíte.

Plastová nádoba – asi nejčastějším záchodem pro kočky je plastová mísa, do které se buďto vsype písek, která se po potřebě kočky vyhodí. Anebo se do ní dají podložky, které jsou podobné dětským plenám, kdy podložka moč nasaje a zároveň potlačí pach. Také existují takové rádoby papírové granulky, které mají stejnou funkci jako speciální podložka. Každému chovateli vyhovuje jiná podestýlka, samozřejmě je jen na vás, na co vaši kočku navyknete.

Běžná toaleta – dokonce se dnes vymyslel způsob, jak naučit kočku používat běžnou toaletu, takže by záchod pro kočky byl stejný záchod, na kterém konáte svou potřebu i vy. Nejprve se na sedátko dá umělé tréninkové sedátko, které by kočce připomínalo její mísu. A když si kočka už zvykne, že chodí zde, tak provizorní tréninkové sedátko můžete odstranit.

Kde mám kočičí záchod uložit?

Je jedno, kam záchod pro kočky uložíte. Většina lidí jej schovává někde na chodbě, pod schody a podobně, aby nebyl tolik na očích. A také protože mají strach ze zápachu, ale pokud se o kočičí toaletu řádně staráte, tak byste pak cítit neměli. Avšak není důležité umístění, jako to, že pokud už kočce záchod na nějaké místo umístíte, tak aby s ním dále nepohybovali. Protože jak už si jednou kočka zvykne chodit vykonávat svou potřebu vždy na jedno a to samé místo, tak pro ní bude poněkud složité a mnohdy i nemožné zvyknout si na nové místo.

Jak vybrat vhodné stelivo?

Je mnoho variant, čím záchod pro kočky vystlat. Samozřejmě, že jen na nás, které z nich vyberete. Ale vždy musí být vyrobeno z přírodního materiálu, aby kočce nezpůsobilo nějaké zdravotní problémy. Také je velice důležité, aby dobře sálo tekutiny a zároveň pohlcovalo zápach. Majitelé koček doporučují spíše hrudkovací stelivo. Jednak protože se z něj výkaly lépe odstraňují a jednak, protože kočky si v tom rády zahrabají.

Kde mohu záchod a stelivo do něj zakoupit?

Není těžké koupit záchod pro kočky a také stelivo do něj, protože se prodává snad v každém obchodě pro zvířata, jelikož jde o velice běžnou a častou pomůcku k chování koček. A také není problém si jak záchod, tak stelivo zakoupit na některých z internetových stránek, kde nabízí veškeré pomůcky pro vaše mazlíčky.

Nezapomínejte na to, že i kočky potřebují záchod.