Chovatelská stanice Iva Maršíková, Vysoká

Chov černých, zlatých a pálených anglických kokršpanělů.

Něco o nás

„Můj dědeček byl fořt“ … začíná jedna písnička Jiřího Korna. Můj dědeček byl také fořt, v polesí Orlovy na havlíčko-brodsku. Právě u něho ve fořtovně jsem už v tom nejútlejším věku měla možnost dotknout se psí srsti. A tady moje láska asi začala. Ve 14 letech mi rodiče koupili prvního psa s PP, Anglického kokršpaněla – Ditu z Pikérky. Vzhledem k tomu, že jsem právě končila povinnou školní docházku a začínala studovat na střední škole, nemohla jsem se svému koníčku věnovat naplno. Dita absolvovala 3 výstavy s oceněním VD, složila ZV, a s DKK 1/2 byla zařazena do chovu, ale vzhledem k jejímu věku nedala žádný vrh. Dita zůstala u dědy na hájovně. Tehdy jsem si zaregistrovala svoji chovatelskou stanici pod názvem „Od Bukové studánky“. Až po maturitě v roce 1999 jsem si doslova vybrečela (protože bydlím ve 3+1) svoji druhou fenu černou AK Enny z Vejminku. Na svojí první oblastní výstavě v Milovicích získala výbornou, na MVP v Brně o měsíc později ve třídě mladých, kde se účastnilo 7 fen, získala V2, zdálo se, že bude úspěšná. Rovněž na ZV nedopadla nejhůře. Měla jsem z ní velkou radost a těšila se až budu moci odchovat svá první štěňátka. A pak přišla rána nejhorší – DKK. Bohužel, pozitivní RTG vyřadil krásnou Enny z chovu. Až po změně chovných podmínek v roce 2003 jsem požádala o zařazení do chovu. Bylo mi vyhověno a tak hned následující hárání jsem Enny nakryla vynikajícím psem Centem z Malé Kamenné. Z tohoto spojení se narodilo v dubnu 2004 šest krásných štěňat. V té době už jsem měla svoji třetí, ale zlatou fenu, Quintu z Lesních chalup, kterou jsem si opět musela vybojovat přes odpor otce. Šery, jak jsme si ji překřtili, rostla už od štěňátka do krásy. Od první výstavy v 10 měsících získávala výborné, CAJC a titul JCH ČR . Složila ZV, i s DKK dopadla dobře (2/2). Plánovala jsem krytí. Ale protože neštěstí nechodí po horách, potkalo moji Šery. Ve 2,5 letech těžce onemocněla s pateří – rozestup obratlů v bederní části. Několik týdnů vysel život Šerinky doslova na vlásku. Ale díky skvělému veterináři dr. Novákovi z veterinární kliniky „Na slunci“ v Jihlava se kolem vánoc zdravotní stav Šerinky začal lepšit a opět se postavila na nohy. Ve výstavní sezóně 2004 už by nikdo nepoznal jak byla nemocná. V tomto roce získala mnohokrát titul CAC, res.CAC, res.CACIB, na výstavě v Bosně CAC, CACIB, BOB, BIG III. Získala titul šampióna ČR, SK, BiH. Koncem tohoto roku jsem ji konečně nakryla Centem z Malé Kamenné a 3. 3. 2005 porodila 6 nádherných zlatých štěňat. Věřím, že její kariéra ještě neskončila. Protože jsem měla pocit, že mi ještě něco doma chybí, v říjnu 2003 jsem si pořídila černého pejska AK Imperial of Forest Paradise (Viktor). Jeho kariéra začala už v 7 měsíci věku, kdy na MVP v Belgii v Gentu získal ocenění „nejhezčí štěně“. Ve třídě mladých získal titul JCH ČR, SK, BiH. Na svoji první „dospělácké“ výstavě v Brně 2005 byl oceněn titulem CAC a res. CACIB. S DKK 0/0 byl v 15 měsících zařazen do chovu. Přestože jsem během své krátké chovatelské činnosti musela překonat tato těžká úskalí, ale i některá zklamání, chuť k práci se psy a láska k nim mi zůstala.

To by bylo asi tak vše. Zatím!

Udělám vše pro to, aby jednou chovatelská stanice „Od Bukové studánky“ byla pro další generaci mladých chovatelů tím, čím jsou pro mě ch.s. “ z Lesních chalup, z Vejminku, Rosmery, z Malé Kamenné, Petrs ………….“

Anglický kokr:

Po stopách španěla

Obecně se předpokládá, že španělé skutečně pocházejí ze Španělska. Jak na to kynologové přišli, však není zcela jasné, protože ve španělské literatuře se očividně neobjevuje žádná známá informace ani odkaz k tomuto rázu psů. Podrobíme-li kritickému studiu plemena psů, jež jsou doma ve Španělsku, zjistíme jen to, že dnes ve Španělsku neexistuje žádné zdomácnělé plemeno, jež by odpovídalo španělovi. Odkud tedy kokršpaněl vlastně pochází? Poohlédněme se v deštivé Anglii. Tam se název španěl objevuje v lovecké literatuře již ve 14.stol. a také ve Francii se opakovaně setkáváme s názvem „épagneul“ (španěl, křepelák), který by se mohl vztahovat k lovu.Tento název by také odpovídal požadavkům,které původně kladly na lovecké psy specializované na lov ptáků.

Nenechte se zmást

Kokršpanělé jsou psi, kteří v lidech probouzejí emoce a dokážou se vloudit do srdce člověka velmi šarmantním způsobem. Jakmile si jednou dokážou získat svého člověka jen a jen pro sebe, už ho nikdy nepustí. Každé zrnko pozornosti a příchylnosti člověka bude napříště patřit tomuto chytrému španělovi – to se rozumí samo sebou. Pohled kokršpaněla je prostě neodolatelný. Nikdy bychom ale neměli zapomínat na to, že tento roztomilý pes je vynikající lovec, který je schopen podávat pozoruhodné výkony při aportování a dokonale rozumí lovu. Kokršpaněl patří mezi nejstarší plemena psů vůbec. V 19.stol. chovali myslivci tyto inteligentní a temperamentní psy zvlášť k lovu sluk lesních, jež Angličané nazývají woodcocks.Tím je také jasné, odkud pochází název kokršpaněl.

Mazliví a zmlsaní

Kokršpaněl je ovšem díky své vysloveně přítulné povaze a lásce k lidem také příjemný rodinný pes, který se až k smrti rád mazlí… -a žere. Proto bychom chtěli zdůraznit, že by měl majitel co nejpřísněji kontrolovat krmení tohoto malého labužníka a každodenně by mu měl zajistit dostatek pohybu, protože kokršpaněl dokáže veškerou potravu dobře zužitkovat a rychle nabírá zbytečné kilogramy. Patří-li náš pes mezi tyto nešťastníky, který skutečně nepociťuje nasycení,musíme uvedený chybějící mechanismus nahradit důsledně kontrolovaným krmením.

Jeho atraktivní srst bychom měli každý den (obden) důkladně vykartáčovat. O srst na uších, předních bězích, hrudníku, na břiše, na zadních bězích a zádi pečujeme pomocí hrubého hřebenu. Jemným hřebenem pak odstraňujeme uvolněné odumřelé chlupy. Zplstnatělou srst rozmotáme opatrně prsty, nebo ji v nutném případě odstřihneme. Srst na tlapkách a mezi prsty se vystříhá.

Všestranní psi

Rozhodně se nemusíte vzdát své touhy po kokršpanělovi – jen se musíte postarat o to, aby měl dostatek pohybu, a dobře ho zaměstnat.Dnes už máte k dispozici celou řadu možností: můžete se bavit se svým psem na zahradě, kde bude dovádět a skotačit, sáhnete-li občas po míči, bude navýsost spokojený. Pokud milujete aktivní činnost, můžete se pustit s kokršpanělem na parkur agility nebo se sním oddávat vášni výstav nebo loveckých zkoušek.

Kokršpaněly je třeba vychovávat k disciplíně. Jinak by brzy začali skákat svému majiteli po hlavě.

Standard plemene

Číslo standardu FCI: 5

Země původu: Velká Británie

Klasifikace: Skupina 8 (přinašeči a slídiči)

Vzhled: Veselý, robustní,sportovní pes téměř kvadratické stavby těla. Hlava hranatých tvarů s výrazným stopem, široký čenich. Silné čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Jasný a veselý pohled očí. Oči tmavé barvy, široce otevřené, oční víčka těsně přiléhají, ne otevřená. Uši nasazeny nízko, délkou dosahující ke špičce čenichu, jemně osrstěné. Správně zaúhlené končetiny umožňují psovi rychlý, vytrvalý a prostorný pohyb. Ocas (prut) je nasazen poněkud níže, nesen rovně, nikdy kolmo vzhůru. Při pohybu psa se pohybuje v rytmu pohybu. V zemích, kde je to dovoleno, se kupíruje, v řadě zemí je to již zakázáno.

Velikost: Psi 39 – 41 cm, feny 38 – 39 cm.

Hmotnost 12,5 – 14 kg.

Povaha: Jemný a srdečný temperamentní pes,

vhodný jako lovecký pes pro smíšené honitby,

ale i jako rodinný pes.

Zbarvení: Černý, zlatý – vždy bez bílých znaků, dvoubarevný, dvoubarevný s pálením (trikolor).