Chovatelská stanice od Jihlavské Brány, Suchá

Úvod – Herpes

Nedávno jsem měla možnost zúčastnit se kongresu pro chovatele psů, na kterém byly probírány různé zdravotní problémy. Následně jsem se hlouběji zaobírala problémem, který by, podle mého názoru, neměl zajímat pouze chovatele, ale obecně všechny majitele psů. Zdrojem mých informací jsou převážně publikace z veterinární medicíny. Početné práce, které se dají vyhledat na internetu, ukazují různorodost a zájmy, které se věnují tomuto zdravotnímu problému.
Susanne Müller, poradce chovu

Mezi dnešní inkriminované poruchy plodnosti v chovu psů patří často i herpes virus. Že je velmi často příčinou úmrtí v neonatálním období, je již mnoho let známo, ale dnes je tento virus rovněž velmi často zodpovědný za neplodnost (feny nezabřeznou, ačkoliv vše vypadá normálně nebo mají nezvykle malé vrhy či štěňata podprůměrnou hmotnost).

Zvláštnosti a epidemiologie
Tento virus byl poprvé popsán v roce 1965 v USA jako příčina infekčního úmrtí novorozených štěňat. Od té doby je jasně zřejmé, že herpes virus může vyvolat infekci také u starších štěňat a dospělých zvířat. Jedná se o specifický virus vyskytující se u psů a u ostatních psovitých šelem. Ačkoliv se to může týkat i rozmnožování jiných zvířat, vyskytují se známky onemocnění častěji v chovech psů a také když se sejde více psů dohromady (např. výstavy). Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce. Jinými slovy: Jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci. Ve stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojené vylučování viru.

Přenos
U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako např. rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavním ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Tak může být virus vyloučen se slinami, se sekrety z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, jako např. při olizování nebo při krytí. Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Avšak nebezpečným se virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k resorpci (vstřebání) nebo po 35.dnu k potratu plodů. Avšak nejčastěji jsou štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretů z nosu a tlamy vylučovaných fenou při neustálém olizování a díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru. Takto se infekce rozšiřuje velmi rychle.

Symptomy
Pokud jsou štěňata infikována v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm, je inkubační doba přibližně 3 – 7 dní. Mezi první symptomy patří průjem a zvracení. Štěňata, která se z počátku zdají čiperná, odmítají za krátký čas sát, jsou apatická, trpí dušností a vydávají nepřetržitě bolestivé skřeky.Tyto permanentní projevy bolesti znamenají pro fenu značnou nervovou zátěž. Bezúspěšná snaha uklidnit naříkající štěňata a neschopnost odstranit příčinu bolestí můžou vést k tomu, že fena svou péči o ně ukončí. Tím jsou štěňata s jen lehkým průběhem onemocnění ještě více ohrožena, ačkoliv by měli šanci na přežití. Zde musí na uklidnění feny naprosto nutně zapůsobit chovatel.
Jestliže onemocní všechna štěňata ve vrhu, je úmrtnost skoro 100%. Mladší jedinci zemřou ve většině případů během 24 až 48 hodin po objevení se prvních příznaků. Onemocní-li starší štěňata, mají určitou naději na přežití. Většinou však mají celoživotní neurologickou poruchu.

Prevence a péče
Aby se v chovu zamezilo nebezpečí infekce, je lepší březí feny ke konci březosti (přibližně 3 týdny před porodem) a štěňata s matkou během prvních třech týdnů izolovat.
Protože jsou zvířata obojího pohlaví infikována celoživotně, představuje chov s pozitivními jedinci riziko (přenos viru při krytí). Jestliže fena vykazuje vysoký podíl protilátek, může je zároveň s mateřským mlékem předat svým štěňatům a vrh je tak proti nemoci ochráněn.

Závěr
Herpes virus u psů je celosvětově rozšířen a případy a důsledky se dají jen složitě dokumentovat. Virus, jak se zdá, přináší do chovu převážně velké problémy díky potencionálním následkům v rozmnožování. Akutní projevy (potrat, úmrtnost… atd.) jsou velice známé, jeho role v neplodnosti se však pořád podceňuje.

Článek poskytla Stefani Westphal ze Švýcarského klubu rhodéských ridgebacků (Ridgeback Club Schweiz)

Přeložila : Michaela Weidnerová