Hlodavci – DomácíMazlíček

Psoun prériový jako domácí mazlíček

Tento neobvyklý domácí mazlíček se dožívá i osmi let. Psoun prériový je milé domácí zvířátko, kterého si oblíbí všichni. Dávejte si však pozor na to, že psoun rád hlodá – podle toho mu zařiďte i jeho příbytek. Tyto zvířátka jsou velmi společenští tvorové, a proto by jste mu měli věnovat dostatek času. V tomto článku se dozvíte, jak se o psouna starat.

Chování psouna prériového

Psoun prériový je společenské zvíře. Je to denní tvor. Jestliže mu budete věnovat dostatek času, můžete ho naučit i povely – jako například chození na vodítku nebo slyšení na jméno. Naučit ho to můžete i tak, že ho odměníte nějakým pamlskem. Když vás ale neposlechne, tak ho nikdy nesmíte bít, protože by z vás pak mohl dostat strach. Psouni jsou společenští mazlíčci, se kterými si můžete hrát i se s nimi mazlit. Na jaře v období páření se psouni mohou začít chovat jinak (sameček bývá agresivní a samička nekomunikativní), ale tomuto můžete předejít tím, že je necháte vykastrovat. Psouni jsou čistotná zvířata, ale jednou za čtvrt roku je můžete vysprchovat, aby se jejich kožich zbavil bakterií.

Popis

Psoun prériový je velký asi kolem 40 cm a váží kolem 1 kg. Jeho ocas je dlouhý zhruba kolem 10 cm. Má zakulacenou hlavu, tmavší hřbet. Zbytek těla je světlejší. Jeho barva je spíše hnědá nebo béžová. Ocas je plochý, málo osrstěný a špička ocasu je tmavší. Má malé uši, tmavé oči a větší čenich.

Klec

Můžete dát i klec pro hlodavce, jako např. pro fretky, ve které budou mít dostatek pohybu. Klec by měla mít minimální rozměry 100 x 100 x 150 cm. Jako podestýlku můžete použít seno nebo hobliny, nejlepší by ale byla kukuřičná podestýlka. Seno jim poslouží i jako potrava. Klec čistěte zhruba jednou za týden. Nezapomeňte jim do klece dát kusy dřeva na hlodání.

Potrava

Hlavní potravou psouna je seno. Můžete mu dávat ale i trávu, bylinky, kořeny, květy, oddenky, hlízy, kapustu, zelí, fazolové lusky, kukuřičné klasy, ale i granule pro činčily nebo kostky pro hlodavce. Občas jim dávejte i různé ovoce a zeleninu. Je důležité, aby psouni měli dostatek pohybu a pestrou stravu. Pokud jsou příliš překrmováni, mohou onemocnět a zemřít. Nesmíte zapomenout na vodu. Vodu jim dejte nejlépe v napaječce. Občas mu můžete dát jako odměnu ořechy, hrozinky nebo trochu jídla pro králíky, ale nesmíte mu tyto pamlsky dávat moc často. Jako doplněk mu můžete dát i vitamínové granuláty pro hlodavce. Jestli mu budete podávat stravu, kterou by se živili ve volné přírodě, vyhnete se zdravotním rizikům.

Nemoci

Častou nemocí psounu bývá obezita. Jestliže se tomuto chcete vyhnout, dávejte psounům netučnou stravu. Většinou psouni přiberou se začátkem zimy. Nesprávnou stravou bývá také způsobena ztráta srsti. Abyste tomu předešli, strava by neměla obsahovat moc tuků. Naopak by měla obsahovat vlákninu. Jestliže se mu na srsti objeví holá místa, změňte jídelníček a začněte mu podávat doplňkovou stravu s přídavkem mořských řas. Příčinou holých míst může být také odření o klec. V tomto případě jídelníček neměňte. Jestliže uvidíte, že psoun hubne a nebude moci jíst, může to být způsobeno přerostlými zuby. Když zaznamenáte průjem, ospalost, naježená srst a malátnost, mohou to být příznaky kokcidiozy. V tomto případě navštivte veterináře. Jestli si psoun nebude obrušovat drápky sám, zkraťte mu je, jinak by mohly přerůst. Případně nechte psouna odčervit a naočkovat proti vzteklině.

Doufám, že se Vám článek líbil a pomohl s chovem psounů.

Chcete si pořídit domácího mazlíčka?

Začnete správným vybavením

Mít doma zvířátko má příjemné dopady na psychiku a pomáhá učit děti zodpovědnosti. Zároveň je to však nemalý závazek vyžadující stálou péči a finanční investice. Co všechno si rozmyslet a zařídit předtím, než si skutečně pořídíte domácího mazlíčka?

Jaké mazlíčka si chcete pořídit?

Prvním bodem je vyřešení otázky, jaké zvířátko to bude. Chcete malého hlodavce, rybičky, nebo si rovnou pořídíte psa či kočku? Až přijdete na to, jaké zvíře si chcete pořídit, budete se moci pustit do dalších kroků. Při výběru vhodného domácího mazlíčka nezapomeňte zvážit všechny výhody a nevýhody. Sliby dětí se snažte brát s rezervou a vždy přemýšlejte nad tím, jestli bude o zvíře dobře postaráno. Když si budete jistí, že mu dokážete zařídit spokojený život, pusťte se do příprav pro jeho příchod do nového domova. V následujícím textu se blíže podíváme, jak postupovat při výběru potřeb pro hlodavce.

Místo pro život zvířátka

Nejdříve vyřešte místnost, kde bude nový mazlíček bydlet. Zjistěte si, kolik máte k dispozici prostoru a následně začnete vybírat klece pro hlodavce. Platí, že čím větší, tím lepší. Limitem jsou však vaše prostorové možnosti. Pro křečka bude stačit malá klec, kde bude mít domeček, napáječku a mističku s vodou. Pro morče je už zapotřebí více prostoru. Větší klec zvažte hlavně v případě, že máte v plánu pořídit si více jedinců. Králíka se snažte ubytovat v co možná největší kleci a ideálně mu dopřávejte pravidelné procházky po bytě, aby se mohl protáhnout.

Krmení a další doplňky

Už máte vybranou klec, ale tím to ani zdaleka nekončí. Musíte ji vybavit napáječkou na vodu, použít vhodnou podestýlku pro hlodavce a připravit misku na krmení. Při výběru krmiva pro hlodavce sledujte, zda obsahuje hodně vitamínů a vlákniny. Zvolit si můžete mezi klasickými suchými granulemi, ale i pestrými a barevnými směsmi. I přesto, že se často jedná o kompletní krmivo, nezapomínejte ani na zajištění čerstvé stravy, jako jsou ovoce, zelenina či tráva. Vašim novým mazlíčkům jistě udělá radost i domek a prolézačka. S jejich umístěním ale chvíli počkejte, než si na vás zvyknou. Nakonec zjistíte, že péče o hlodavce není vůbec složitá a vyžaduje pouze pár nutných potřeb.

Jak ochočit morče

Pořídili jste si domu morče, protože nejspíš máte děti a morče je vynikající společník pro malé děti. Proč právě morče? Není náročné na chov a dokáže být skvělým domácím mazlíčkem, který bude milovat jak teplo vašeho těla, tak i vás jako člověka, pokud se o morče budete dobře starat a dáte mu veškerou péči.

Je jasné, že morče nebude ihned po přinesení domů ochočené, ale bude se vás nejspíše bát. Pokud si nesete domu mláďátko, tak bude určitě velmi plaché a bude se vás bát. Toto však můžete brzy odbourat, pokud se mu budete dostatečně věnovat.

Morče dejte na místo, kde bude mít klid. Určitě mu dejte boudičku, do které se bude moci schovat, když se bude cítit nejistě. Zpočátku z boudičky morče moc často vylézat nebude, ale později tomu bude jinak. Vždy když k morčeti půjdete mluvte na něj milým a klidným hlasem, abyste v morčeti vzbudili důvěru a ono vám začalo věřit.

Morče si berte na kratší dobu do ruky a mazlete se s ním. Hlaďte jej ve směru srsti. Nikdy ne proti srsti, protože to se samozřejmě morčatům nelíbí. Abyste se nemuseli bát, že vám morče uteče, nechte jej schovat se vám pod tričko, kam vám bude morče lézt velmi rádo, protože miluje teplo lidského těla.

Morče si berte na ruku na kratší dobu a vždy když se s ním budete mazlit, tak na něj mluvte klidným a příjemným hlasem. Pokaždé, když morčeti přinesete nějákou dobrotu tak jej nechte ať z boudičky vyleze, pohlaďte jej a pak mu dobrotu dejte.

Pokud se morčeti nemůžete až tak věnovat, pořiďte mu kamaráda, protože morče nesnáší samotu a vyžaduje pozornost. Morčeti by se mohlo začít stýskat a necítil by se vůbec dobře. S kamarádem, nebo s vámi, mu ale bude fajn. Kamaráda mu pořiďte buď morče stejného pohlaví, nebo králíčka.

Morčátko a jak na něj

Morče je jedno z nejčastějších domácích zvířátek. Jsou vhodné i k dětem, což je značná výhoda.

Původ

Morče je vyšlechtěno z divokého morčete. Dříve bylo chováno pro maso, dnes je to spíše domácí mazlíček. Do Evropy bylo morče poprvé dovezeno v 16. století. Jako domácí zvířátko je chováno od počátku 18. století. Nejdříve to bylo zvíře pro bohatší občany, chudší si ho nemohli dovolit. Morčata začala být oblíbená po 2. světové válce a jsou až dodnes.

Vzhled a vlastnosti

Typické znaky morčete jsou široká zaoblená hlava, krátký krk a široký hřbet. Celkově postavu má zavalitější. Ocas mu chybí. Jsou různé barevné možnosti morčete, jak strakaté, tak jednobarevné. Morče je dobrý společník. Rádo si hraje, ale také rádo tráví čas ve své kleci čištěním nebo spaním. Používá spoustu komunikačních zvuků, v přírodě je zvyklé být v tlupách, ve kterých se potřebuje dorozumět, například kvíkání, cvakání zubů, pískání atd.

Chov morčat

Morče, jako každé jiné zvířátko, má nějaké podmínky pro chov. Potřeby morčete jsou klec o minimální velikosti 80x50cm, domeček nebo pelíšek, napáječka, seník, miska na jídlo, záchod (nemusí být), podestýlka (například hobliny), nějaké hračky, přepravka (pokud chcete zvíře převážet) a samozřejmě jídlo a vodu. Jídlo by mělo být různorodé, jak čerstvé, tak granule, voda by měla být každý den vyměňována z důvodu infekcí či nemocí, které by se do ní mohly dostat. Nevhodné jsou pro něj směsi obsahující sušené mléko, živočišné moučky, luštěniny, tyčinky lepené vejci nebo medem a samozřejmě ořechy.

Morčecí plemena

Je spousta plemen morčat, ať čistokrevných nebo nečistokrevných. Čistokrevní jsou samozřejmě dražší, ale jsou většinou od zkušeného ověřeného chovatele. Čistokrevné morče by nemělo přesáhnout danou hmotnost a je také registrováno, má určitý rodokmen. Mezi nejznámější plemena morčat patří plemeno aguti, které může mít různou barvu, jednobarevná morčata a také vícebarevná morčata.

Vhodná klec pro křečka

Chcete si pořídit křečka a nevíte kam ho „ubytovat“? Třeba Vám poradíme, tu správnou klec. Klece jsou různých velikostí a tvarů, s prolézačkami a bez, dřevěné a kovové. Záleží jen na Vás, jakou si vyberete, jaká bude vhodná na místo, které máte pro svého mazlíčka nachystané.

Klece se pohybují v různých velikostech a také v různých cenových výškách. Zatím co malou obyčejnou klec můžeme pořídit za pár stovek větší klec třeba s prolézačkou a kolotočem se pohybuje již nad tisíci korunou. Pokud plánujete, že nezůstanete u jednoho křečka, je rozhodně lepší větší klec.

Pokud máte vyhrazeno malé místo na klec, ale nechcete, tu nejmenší jsou i klece, s malým základem, které jsou do výšky. Tedy více pater propojené buď žebříkem anebo bludišti. Křeček se v patrech rychle zorientuje a navíc mu na každé z pater můžete přichystat pamlsek či domeček nebo kolotoč. Klece mají plastová dna, a proto jsou jednoduché na čištění.

Pro křečky a všeobecně hlodavce existuje i výběh. Skládá se z osmi mříží ve tvaru osmiúhelníků. Slouží k tomu, když chcete své zvířátko nechat proběhnout, aby nekousalo kabely nebo nám někam neuteklo.

Veverky a jejich chov

Za nejvhodnější druh pro chov se dá považovat například burunduk. Zvláště je tento druh oblíbený kvůli tomu, že je skoro o polovinu menší než ostatní veverky žijící ve volné přírodě.

Výběh

Výběh pro chov veverek musí být dostatečně velký. Doporučují se rozměry 100 x 100 x 50 cm. Pro chov více veverek se výběh musí dál zvětšovat.

O teplotu se nějak extra starat nemusíte, veverkám vyhovuje normální venkovní teplota po celý rok. Veverky (konkrétně burunduci) v zimě upadají do zimního spánku – v tom se budí jenom občas, aby se vyprázdnili.

Jako stěny můžete použít obyčejné pletivo, ale pozor aby oka nebyla větší jak 2 cm, jinak by mohly veverky utéct. Je nutné výběh přizpůsobit jejich přirozenému prostředí – stromům, a tak klec musí být alespoň metr a půl vysoká a plná větví a prolézaček.

Co se týče domečku, naprosto dostačující jsou rozměry 15 x 15 x 15 cm. Vchod do domečku nemusí být větší než 3 centimetry. Nutno dodat, že pokud chováte více veverek, každá musí mít svůj vlastní domeček – veverky používají svůj lícní vak, kde si dají jídlo a přenášejí si ho dovnitř do domečku. To způsobuje, že se čas od časů musí domeček vyčistit a odstranit staré jídlo, které tam nashromáždili.

Když z klece uteče, téměř vždycky se vrátí.

Krmení

Pro veverky nemusíte kupovat nic extra. V každém zverimexu byste měli najít nějakou směs určenou pro hlodavce, občas se najdou i speciální směsi pro veverky. Můžete jim potravu obstarat i sami – krmte je žaludy, oříšky, (ale ne mandlemi), slunečnicovými zrníčky nebo čerstvými pampeliškami. Potřebují i živočišné bílkoviny – ty jim zajistíme pomocí vajec nebo krájeného syrového masa.

Ochočení

Nejlepší je začít s ochočením co nejdříve. Nejlépe hned druhý den po tom, co si veverku pořídíte. (Hned první den se to nedoporučuje, veverka si první musí zvyknout na nové prostředí a nové lidi.) Jako u každého zvířata si budete nejspíše brát veverku do ruky. Na tu si musí zvyknout jako první – rozhodně by se jí neměla bát. Nesmíte veverku uchopit příliš silně – to by Vás mohla i kousnout. Nemusíte se bát, že by Vám veverka bez pevného stistku z ruky spadla. Sama se přidržuje ruky, aby nespala. Koneckonců žije ve stromech, takže udržet se na Vaší ruce pro ni není nic těžkého. Nikdy nesmíte veverku chytat za ocas.

Jak poznat pohlaví veverky

Jak poznat pohlavní veverky je nejlepší v období říje, kdy mají samečci poměrně nateklá varlata. Dále když jsou veverky malé. Samičky mají pohlavní orgány v těsné blízkosti řitního otvory, zatímco samečci je mají ve větší vzdálenosti.

Úrazy a nemoci

Co se týče úrazů, tak se většinou jedná o problémy se srstí – většinou je odřená. Bývá to hlavně, když máte veverek více – vzájemně se v kleci provokují a perou. Toto menší zranění se pak hojí poměrně rychle samo. Raději ale veverku vždy důkladně prohledejte, jestli nemá rány příliš hluboké. Mezi občasné nemoci také patří například problémy s trávením, což je způsobeno špatnou stravou. Proti onemocnění je dobré podávat čas od času nějaké ty vitamíny a menší množství vápníku. (Může posloužit sépiová kost.)

Příznaky nemocí není moc těžké rozeznat. Zpravidla to nejčastěji projevuje tím, že veverky spí ve dne více než obvykle. Dále podle jejich srsti – je strupovitá a zježená. Dále nemoc obvykle přichází s menším průjmem veverky. Pokud ale veverka rychle a těžce dýchá, má propadlé boky, je nutné ji vzít okamžitě k veterináři, většinou to jsou ale spíše příznaky toho, že veverka brzy umře. Pokud tedy uvidíte i sebemenší změnu chování, jděte co nejdříve k veterináři. Jestli chováte veverek více, je nutné tu nemocnou od těch zdravých oddělit. Prostor pro nemocnou veverku nemusí být tak velký, doporučuje se ale umístit jej pod infračervenou lampu a místo zahřát. Co se týče přenášení veverky, přenášejte v dobře zateplené přepravce.

Některé úrazy mohou být nevědomě způsobeny přímo majitelem. A proto je důležité, abyste, jak už jsem se zmínila, nikdy nechytali veverku za ocas. Jejich kůže je v této oblasti velmi jemná a tenká, a tak byste veverce mohli ublížit.

Už jste se dostali až na samotný konec tohoto článku. Doufám, že se Vám líbil a hlavně s chovem těchto krásných živočichů pomohl.

Křečci nejsou nároční a pobaví i děti

Dnes si povíme něco těchto malých, hbitých zvířátek. Křeček je u nás v České republice a dokonce i celkově ve světě velmi oblíbené domácí zvířátko. Starat se o něj bývá časově i prakticky nenáročné. Jak na to a další potřebné informace si řekneme v následujícím článku.

Obecné informace

Křečci patří mezi hlodavce z čeledi myšovití. (Muridae) V České republice rozeznáváme plno druhů, mezi ty nejrozšířenější patří křeček polní, křeček čínský nebo třeba křeček džungarský.

Nejvhodnější druhy pro chov

Pro chov těchto krásných, malých a roztomilých zvířat se nejvíce kupují křečci džungarští. Dále pak například křeček polní.

Cenová dostupnost

Křečci jsou poměrně dobře cenově dostupní. Pokud si pořizujete například křečka džungarského přímo od chovatele, cena jednoho se pohybuje zhruba okolo 100 Kč. Koupit křečka ale můžete obyčejně v každém obchodě se zvířecími potřebami.

Problematika chovu

Velkým problémem, u těchto zvířat bývá to, že křečci patří mezi ty nejplodnější savce. A tak pokud chcete chovat více než jednoho křečka, pořiďte si raději dvě samičky. (Dva samci by se prali.)

Obydlí

Klec či akvárium můžete koupit, stejně jako křečka, téměř v každém obchodě se zvířecími potřebami. Nebo si jej můžete vyrobit sami. Co se týče rozměrů, mělo by mít minimálně 40 cm x 20 cm x 20 cm. Za ideální velikost lze považovat 75 cm x 40 cm x 40 cm. Samozřejmě to ale dále záleží na tom, kolik křečků chováte. Křečci jsou velmi aktivní zvířata – rádi si hrají, běhají a zahrabávají se. K tomu musíme přizpůsobit i jejich obydlí. Můžete dokoupit například velmi oblíbené cvičební kolo.
Jako podestýlka můžou posloužit obyčejné piliny, v krajním případě pak můžete místo hoblin nastříhat noviny na tenké pásky a vložit je na dno klece.

Křečci jsou nadále mistři v utíkání, proto by mělo být obydli pevné. Rozhodně ale nesmíte dát křečkovi třeba krabici – tou by se velmi snadno prokousal ven. Dále nesmí v kleci chybět napáječka na pití a nějaká ta miska na potravu.

Potrava

Jako potrava může posloužit speciálně namíchaná krmná směs pro křečky. (Ta se dá koupit společně s křečkem ve zverimexu) Dále je dobré jejich stravy čas od času obohatit nějakou tou zeleninou – mrkev, salát a nějakým tím ovocem – nejčastěji se podává jablko. Dále jim, například na jaře, můžete na zahradě nebo někde venku natrhat listy z pampelišek. Na těch si velmi pochutnají.

Doufám tedy, že se Vám článek líbil a vy jste se dozvěděli nějaké užitečné informace. Jestli je chov opravdu nenáročný si nejlépe odzkoušíte sami. Mně už nezbývá nic jiného, než Vám s chovem těchto úžasných zvířat popřát hodně štěstí.

Morče – v Evropě domácí mazlíček, v Americe zdroj obživy

Dokážete si představit, že byste svého mazlíčka snědli? Asi ne, viďte? V Americe zejména v Peru ho klidně sní. Nebo v Andách to je úplně normální. Když si pozvete návštěvu, uděláte svíčkovou, řízky, hranolky nebo smažák, ale Peruánci poctí svou návštěvu upečeným morčetem. Pro nás nepředstavitelné, pro ně něco velmi oblíbeného. Peruánští obyvatelé také morčata obětovali jako obětní dary bohům, aby žili spokojeně a nemuseli se potýkat se špatným hospodářstvím nebo bídou. Chytit morče divoké není až tak veliký problém, protože se vyskytují ve skupině a nechodí opuštěně. V Peru, v Brazílii nebo Bolívii normálně seženete mrtvé morče v supermarketu v masně jako u nás kuře.

Morče tam a morče tady

Naše morče domácí je pro lidi domácí mazlíček hlavně pro děti. Na celém území Evropy je oblíbené. Morče domácí pochází z divokého morčete z Ameriky, kde byli chováni kvůli zdroji potravy v Americe zejména v Peru a Chile. Také jsou považovány stejně, jako Indové považují za božstvo dobytek. Je to prosté. Jelikož tam je to morče divoké, tak je i vzhledově trochu odlišné a je větší a domorodí lidé ho považují za něco výjimečného kvůli potravě a kožešině.

Proč jedí morčata?

Tyto divoká morčata váží něco kolem kila, takže domorodcům k jídlu to stačí. Na rozdíl od našich kulatých a podsaditých morčat, jsou tato morčata protáhlá a štíhlá, což domorodcům také nevadí. Jelikož jsou nábožensky a spirituálně vyspělí, věří, že když obětují morče, jako zdroj obživy, bude se jim lépe žít nebo se jim budou dobře vyvíjet polnosti. Morče nevidí jako domácího mazlíčka, o to hůř to chápou ti lidé, kteří mají morče doma.

Zvrácená představa o jídle

V Evropě nejsme zvyklí jíst morčata ani psi a kočky a to proto, že je chováme pro zábavu a společnost. Představa toho, že konzumujeme našeho nejlepšího zvířecího kamaráda, je pro nás zvrácená. Nebo nám nepřijde normální pojídat lidi. Kanibalismus je zde i v jiných vyspělých státech něco neodpustitelného a nenormálního. Je to vlastně neomluvitelná vražda ale na druhou stranu, když je pár lidských jedinců na samotě a nemají opravdu nic k jídlu, tak hlad jim tolik zatemní přemýšlení, že jsou ochotni se domluvit a nejslabšího jedince použít jako zdroj obživy před šíleným hladomorem.

Stejně také u nás nefunguje ta představa, chovat dobytek pro zábavu. Nikdo si jen tak nepořídí krávu, aby s ní mohl chodit na procházku. Indové tomu ale věří, kráva je pro ně božstvem. Jejich víra jim zakazuje jíst dobytek. Stejně jako u židů, kvůli své víře nekonzumují vepřové maso, což normální lidé konzumují.

Klec pro hlodavce

Když vybíráte klec pro hlodavce, musíte dbát na to, aby měl dostatek prostoru, on si člověk řekne, že mu třeba nějaký prostor stačí, ale jemu to je málo a nemůže se dostatečně fyzicky vybít.

Co musíte vědět, než si klec pořídíte

A je taky rozdíl pokud v kleci má žít jeden hlodavec nebo jestli jich tam bude víc. A co je důležité, pohyb v kleci není všechno. I když je třeba dostatečně velká, to malé zvířátko se potřebuje proběhnout. V uzavřeném prostoru bez výběhu trpí.

Když si domů berete malé morče nebo malého křečka, myslete na to, že morče může ještě vyrůst a prostor mu nebude stačit a vždycky je lepší chovat dvě morčata najednou už odmala. Zvyknou si na sebe, ale musíte jim věnovat velkou klec. A taky myslete na to, že se jednoho rána proberete a v kleci najdete těch morčátek víc, takže velikost klece je opravdu důležitá.

Zdání klame

Spoustu lidí si myslí, že malému křečkovi stačí malý prostor, ale zdání klame. Vždycky volete větší variantu. Klec si v podstatě můžete zakoupit kdekoliv v obchodě, nejen ve zverimexu kde jste sehnali křečka nebo morče. Taky se stává, že vám zvířátko někdo daruje i s klecí a se vším příslušenstvím. Ale to že v tom hlodavec žil třeba dva roky, neznamená, že si zvykl.

Ke zvířeti v kleci se musíte chovat s veškerou péčí. Nikomu by se nelíbilo žít v kleci a ještě v tak malé že se v ní sice můžete hnout ale nic víc. Ve volné přírodě hlodavci běhají po polích a po lesích , když je pak někdo zavře do klece, pocítí ten rozdíl a morčata i křečci podléhají stresu, který pro ně může být i smrtelný.

Cena a materiál

Volba dobré a kvalitní klece něco stojí. Ale pamatujte, že jde o život vašeho mazlíčka. V podstatě mají stejné potřeby jako každý jiný živý tvor a chtě nechtě se musí přizpůsobit a jejich němé tváře s vámi nemůžou diskutovat. Kvalitní klec pro hlodavce stojí cca 2000 Kč, ale je to pro ně na celý život.

Rozhodně nevolte klec z plastu. Plast není až tak kvalitní materiál, v létě se zahřívá a to pro hlodavce není dobré, může jim to přivodit zdravotní následky. Morče nebo křečka můžete umístit do akvária. Z toho vám zvíře jen tak neuteče, když má vysoký okraj. Co je takovou nevýhodou je to že to budete muset často čistit a starat se o to aby prostředí bylo čisté.

Nejlepší variantou je asi mříž. Volte tmavou barvu mříží a kolem dejte třeba pletivo. Dbejte na to, aby klec měla hluboké dno a krmení nebo podestýlka vám nevypadávala z klece ven.

Umístění klece

Klec nedávejte do kuchyně ani k oknu. Výpary z vaření jsou pro hlodavce nepříjemné stejně jako přímý sluneční svit nebo naopak mrazy. Zvíře vám nastydne, i když u klece otevřete okno. Pokud klec chcete umístit na podlahu, na které není koberec, ale jsou to třeba jen kachle nebo lino, tak pod klec umístěte deku nebo něco takového.

Neprospívá jim hluk, řinčení přístrojů, dětský křik a radiové vlnění. Všude kde se tohle nachází a objevuje, tam se vyvarujte umístit klec s hlodavcem. Pokud vy samy máte problémy se spaním, neberte si hlodavce do ložnice, jsou to noční tvorové.

Křeček zlatý

Je naše nejoblíbenější plemeno křečka, které se u nás chová. Každý si ho zamiluje jeho zbarvením, svou samotností a svým roztomilým vzhledem. Jeho zlaté zbarvení ho má v přírodě maskovat před nepřítelem. Je nenáročný a nepotřebuje nějak veliké prostory. Na rozdíl od jiných aktivních hlodavců je vhodný pro děti a na mazlení. A pokud se mu nelíbí, jak ho chytnete, nebo jak se k němu chováte, nebojte se, že by to nedal najevo. Kousne vás.

Tento křeček pochází z pouštních oblastí Malé Asie. Má rád suché oblasti, proto nemůže být vystaven mrazům a vlhkosti. Naše klima a podnebí je jemu vyhovující a můžete ho najít i na našich polích s obilovinami.

Historie křečka zlatého

Neexistuje nějak moc dochovaných zápisů, jediné co se můžeme dozvědět je to, že byl objeven roku 1839, a našel ho přírodovědec Waterhouse. A to byl požahán za křečka divokého. O té doby se neuvedly nějaké další záznamy ohledně zkoumání nebo pozorování a byl dále spatřen až rok 1930, kdy byl nalezen profesorem Aharonim v oblasti syrské poušti. A tehdy se začal tento křeček zlatý domestikovat a ochočovat.

Plemenné rozdělení

Křeček zlatý se dále rozděluje a je šlechtěný na další stejný druh křečka zlatého, ale vzniká i křeček saténový a křeček hedvábný. Všichni tito křečci mají obdivuhodně krásnou a hebkou srst. Jenže pokud budete chtít spářit dva saténové křečky, nemusí být výplod tak krásný. Spíše se jim narodí mládě, které nebude ani jednomu křečku trochu podobný.

Nedožívá se déle než dva roky

Křeček zlatý průměrně nežije dlouho, je udáváno, že ty dva roky. Proto potřebuje péči a klidné jemu příjemné zázemí. Pokud budete jeho „bydlení“ udržovat v čistotě a udržovat mu v kleci pořádek, dávat mu kvalitní jídlo, neomezovat ho, necháte ho vyřádit a vyběhat, nebudete ho vystavovat výkyvům teplot, tak se nemusíte bát, že by vám hned za dva roky zahynul.

Pokud se vám však stane, že celou dobu jste se mu věnovali tak jak si myslíte, že to bylo správné a on vám stejně zahynul, tak se nějak neobviňujte, že jste tomu mohli dát víc. V průměru se tito křečci takhle dožívají a my s tím bohužel nic neuděláme.

Nechte ho samotného

Není vhodné křečkovi dávat do klece jiné zvíře nebo jiného křečka. Je radši o samotě. Kdyby tam měl jiné zvíře, bud by se ho pokoušel zbavit nebo podlehl stresu a strachu a tím pádem mohl i zemřít.