Hlodavci – 4. stránka – DomácíMazlíček

Deset nejoblíbenějších domácích mazlíčků (třetí část)

Desítku nejoblíbenějších zvířátek, které chováme ve svých domácnostech, uzavírá tato trojice:

8. Hadi

Hadi patří mezi plazy, vyvinuli se z ještěrů. Většina druhů není jedovatá. A pokud jedovatí jsou, používají jed především k zabíjení potravy, ne k obraně. Pokud nás ale had uštkne, může to být smrtelně nebezpečné.

Hadi jsou studenokrevní, to znamená, že přebírají teplotu ze svého okolí. Jsou poměrně nenároční na chov. Je třeba vybrat dostatečně velké terárium, podle velikosti hada, zajistit dostatečnou teplotu, světlo a odvětrávání. Hadi jsou striktně masožraví.

Živí se převážně hlodavci, ještěrkami, jinými hady, ptáky, rybami, vajíčky nebo hmyzem. Protože nemají zuby, kterými by potravu rozmělnili, musí ji spolknout celou. Po spolknutí potravy potřebují klid na její strávení. Frekvence krmení záleží na druhu a velikosti hada. Například u dospělé užovky Elaphe Dione stačí podávat potravu jednou za 10 až 14 dní. Pro tento druh je přiměřená jedna dávka asi 3 dospělé myši.

9. Želvy

Želvy patří také mezi studenokrevné plazy. Jsou charakteristické svou kostnatou schránkou neboli krunýřem, která se vyvinula k jejich ochraně. I když některé druhy žijí ve vodě, dýchají vzduch jako ostatní savci. Jako domácí mazlíčci se chovají převážně suchozemské nebo sladkovodní. Želvy jsou u nás chráněným druhem a v některých zemích EU se nesmí prodávat vůbec.

Vodní želvy by měly mít dostatečně velké akvárko, v kterém budou moci nejen plavat, ale i potápět se. Nádrž by měla být 7x větší, než je délka želvy. V nádrži by mělo být ultrafialové světlo, které potřebují pro syntézu vitamínu D3. V akvárku musí být místo, kde se želvy budou sušit a vyhřívat. Mezi nejrozšířenější vodní želvy patří Želva Nádherná.

Želvy jsou všežravci, kromě cvrčků, červů, žížal či rybiček je můžete krmit i zeleninou či ovocem, pro mláďata je ale důležitá masitá strava. Suchozemské želvy se umisťují do terárií. Terárko musí obsahovat misku na jídlo, vodu, místo na vyhřívání a úkryt. Jako podestýlka se používá rašelina nebo písek. Suchozemské želvy ocení možnost výběhu, třeba na zahradu. Suchozemské želvy se živí převážně rostlinou potravou, jako jsou listy, tráva, bylinky, květy a plody. Drobný hmyz, který sní spolu s touto rostlinnou potravou, jim pokryje potřebu bílkovin.

10. Králíci

Králíčci jsou dnes oblíbenými mazlíčky, ač dříve byli rozšířeni hlavně kvůli chovu na maso. U nás je ještě pořád králičí maso poměrně rozšířeným druhem. Na chov pro radost se však používají druhy, které se u nás nekonzumují.

Populární jsou králíci dlouhosrstí. K chovu králíka se používá větší klec s pevným dnem, je třeba mu ale dopřát každý den výběh. Může se pouštět buď venku, v ohraničeném prostoru, nebo uvnitř domu. Je ale lépe, když bude na čerstvém vzduchu.

Také je vhodné králíkům pořídit hračky, jako balónek, tunel nebo nějaký úkryt. Králíci jsou poměrně aktivní, a pokud nemají dostatek pohybu, mohou být v kleci frustrovaní. Králíci mohou vrčet, škrábat a dokonce kousat. Jako krmení je vhodné seno, granule, ječmen, chleba, směs zakoupená ve specializovaném obchodě či zelenina. Čistá voda je samozřejmostí.

Ať už si vyberete jakýkoli druh, mějte na paměti, že je to živý tvor, a vyžaduje hodně péče a zodpovědnosti.

Deset nejoblíbenějších domácích mazlíčků (druhá část)

Dalšími třemi nejoblíbenějšími domácími zvířaty jsou myši, morčata a papoušci.

5. Myši

Myši k chovu neboli laboratorní jsou potomky myši domácí, která se latinsky nazývá Mus musculus. První myši jako domácí mazlíčci byli chování v palácích v Japonsku a Číně. Myš má délku života kolem roku a půl až třech let.

Myši jsou noční živočichové a rádi se schovávají v zemi. U nás jsou rozšířené také polní druhy jako hraboš, které často slouží jako kořist velkým dravým ptákům. Laboratorní myši se zase chovají jako potrava pro hady, pavouky, ještery apod. nebo k laboratorním testům.

Jsou jednoduché na chov. Jako potrava jim slouží semínkovité směsi, obilí, kukuřice, zelenina či ovoce. Myši se lehce množí a v některých zemích jsou chovány jako delikatesní pochoutka k jídlu.

6. Morčata

Morčata patří mezi hlodavce stejně jako křečci nebo potkani. Pochází z And, do Evropy byli dovezeni v 16 století. Od té doby se stali populárními domácími mazlíčky, hlavně díky jejich nenáročnosti. Morčata nejsou nijak zvlášť aktivní, neskáčou ani nešplhají, nijak rychle neběhají, jsou tedy schopni pobývat v poměrně malém prostoru.

Stejně jako potkani jsou to tvorové společenští, proto je lepší chovat je po dvou. Morčata jsou poměrně nepořádná, často špiní svůj příbytek jídlem nebo vodou – překlápí misky a označují si své území močí. To se může stát i po vyndání morčete z klece. Klec je lepší s plným dnem a s vyměnitelnou podestýlkou, protože je potřeba ji často čistit.

Morčata jsou jinak velmi přátelská, neprojevují agresi a lehce si přivyknou na společnost člověka. Je třeba je ale chránit před většími domácími zvířaty, jako jsou psi a kočky, která by je mohla brát jako kořist.

Jako potrava jim slouží převážně tráva, vojtěška, také jedí vlastní výkaly, tak jako lidé si morčata nedokážou vytvořit vlastní vitamín C a proto je vhodné jim dávat čerstvé ovoce a zeleninu.

7. Papoušci

Papoušci mají jednu velkou výhodu proti ostatním domácím zvířatům – dokáží se naučit mluvit nebo zpívat. Také vedou před ostatními svou estetickou stránkou. Charakteristickým znakem papouška je jeho silný zahnutý zobák. Většinou bývá zbarvený.

Papoušci se vyskytují v přírodě v tropických a subtropických oblastech Afriky, Ameriky, Asie a Austrálie. Jsou považováni za nejinteligentnější ptáky. Živí se převážně semínky, ovocem, nektarem, pupeny, někteří papoušci se v přírodě živí dokonce drobnými členovci.

Papoušci jsou většinou drženi v klecích, měli by ale být pravidelně pouštěni, aby se mohli proletět. Větší druhy jsou chovány ve voliérách. Papoušci vyžadují velkou péči, je třeba jim věnovat dostatečnou pozornost a stimulovat intelektuálně. Některé prameny tvrdí, že vyžadují skoro tolik péče jako tříleté dítě. Menší druhy papoušků žijí průměrně od 15 od 20 let.

Deset nejoblíbenějších domácích mazlíčků (první část)

Která domácí zvířátka patří k těm nejoblíbenějším a z jakého důvodu? Které je vaším favoritem? Pojďte se podívat, kdo obsadil první až čtvrté místo.

1. Psi

Proč zrovna psi jsou na špičce žebříčku oblíbenosti? Psi jsou skvělými společníky, můžete se vždy spolehnout na jejich věrnost. Zdá se, že dokáží rozpoznat naši náladu a jsou vždy připraveni být vedle nás a potěšit nás svým olíznutím. Budou nás milovat i když s nimi zapomeneme jít ven, či nemáme zrovna náladu je hladit.

Jsou trpěliví a nikdy neztrácí nadšení, když ho projevujeme my. Psi jsou také bezvadné ochránci, jak majetku, tak svého pána. Stačí, aby se někdo jen přiblížil k plotu a okamžitě uslyšíte jejich varovné štěkání. Milují různé hry a procházky venku. Psi jsou skvělí společníci pro děti nebo seniory.

Než si ale psa pořídíte, zjistěte, která rasa je nejlépe vychovatelná a svou povahou mírná. Například labradorský retrívr je pro děti a starší lidi perfektní. Psi nejsou tak drazí, jako některá exotická zvířata a hlavně skvěle zapadnou do vaší rodiny. Jsou dostatečně inteligentní, aby jste je lehce naučili základní povely a také vám vaši lásku stonásobně vrátí.

2. Kočky

Kočky jsou naopak zvířata velmi hrdá a svobodná. Pokud jim ale vytvoříte hezký domov, budou se tam ze svých toulek vracet. Kočka je známá tím, že i když se ztratí na místě vzdáleném od domova, dokáže nalézt cestu zpět. A ač jsou to zvířata samostatná, rády se mazlí, předou a hrají si. Pokud máte doma problém s hlodavci, rády vás ho zbaví.

Kromě obyčejných koček domácích si můžete pořídit druhy exotické jako kočku egyptskou nebo kočky bez srsti.

3. Křečci

Křeček je ideální pro malé děti, aby si vytvořili vztah k zvířeti a zároveň se naučili o něj postarat.

Křečkovi stačí poměrně malá klec nebo akvárko s pilinami a úkrytem. Je ideální do malých prostor a jednoduchý na chov. Křečkové jsou všežravci a kromě směsí koupených ve specializovaných obchodech je můžete krmit zeleninou, ovocem, sušenými plody nebo oříšky. Čerstvá zelenina by neměla být nahnilá. Ve volné přírodě se také živý hmyzem. Nejčastějším druhem křečka v domácnosti je křeček zlatý neboli syrský.

4. Rybičky

Rybičky jsou také velmi oblíbenými domácími mazlíčky, i když to nejsou mazlíčci v pravém slova smyslu. Slouží spíše jako dekorace či jako koníček.

Dětem udělá radost spíše jejich rozmanité barvy a druhy. Stačí si vybrat velikost akvária, zda chceme plastové čí skleněné, jaké druhy rybiček se spolu snesou, jaké rostliny se k nim hodí a zda budeme chtít, aby se rybičky rozmnožovaly. Akvárko by mělo stát na odstíněném místě, aby nám slunce nezpůsobovalo přemnožení řas.

Kamínky do akvária lze zakoupit ve specializovaných obchodech, kde vám zároveň poradí, které druhy rybiček jsou párové a které hejnové a jak se k sobě hodí. Velikost akvária se většinou udává 1cm dospělé rybky na jeden litr vody. Do akvária lze umístit i šneky nebo krevetky. K čištění vody je lepší do akvária nainstalovat čistící filtr. Neznámější druhy: neonky, pancéřníčci, sumečci, závojnatky…

Jak chovat křečíka džungarského (první část)

Křečík džungarský patří z rodu křečíků asi k těm nejčastěji chovaným zvířecím obyvatelům dětských pokojíků. Velkou výhodou je jeho nenáročnost a také velmi nízká pořizovací cena. Přitom je to zvířátko skutečně zajímavé a zábava s ním bude veliká. Na rozdíl od křečka zlatého není výhradně nočním tvorem, takže Vám celý den neprospí zahrabaný v hoblinách.

Jako podestýlku můžete použít buď již zmiňované klasické hobliny, nebo také jemný písek, který mu bude připomínat jeho původní prostředí – sibiřské či mongolské stepi. Z tohoto důvodu má také osrstěná chodidla na tlapkách, tato zvláštnost je ochranou proti rozpálenému písku či mrazu. Ve volné přírodě neuléhá k zimnímu spánku, tudíž je zvyklý vyrovnat se s velkými teplotními rozdíly. A tak zvládne i venkovní chov v zimních měsících.

Díky tomu se dočkáte i dalšího milého překvapení, až mu ráno půjdete dávat krmení, budete si možná myslet, že Vám jde z teplého hnízdečka naproti malinký lední medvídek, nenechte se zmást, je to váš kamarád křečík džungarský, ovšem s bílou zimní srstí, která slouží jako dokonalé mimikry ve sněhu. Jen černý proužek na zádech mu zůstane.

Tento milý společník patří mezi všežravce, tudíž by měla mít podíl na jeho stravě i složka živočišná. Můžete mu podat vařené vejce, trochu sušeného mléka, méně slaný sýr či dokonce červy a vařené maso. Samozřejmě základem stravy bude speciální krmná směs pro křečíky a drobné hlodavce, která obsahuje především směs zrn. Nepohrdne ani ovocem, např. jablkem a čerstvou zeleninou (mrkev). Pro broušení hlodáků je dobré dávat tvrdý chléb.

Křečík má rád své teplé místečko, kam se může zahrabat a v klidu spát, k tomu poslouží třeba miniaturní dřevěný domeček, který si můžeme sami vyrobit nebo ho zakoupíme v prodejnách s potřebami pro zvířata. Velmi hezky a netradičně ale také vypadají domečky z kokosových ořechů, které vytvoříme překrojením ořechu napůl a vyřezáním obloučku sloužícího jako vchod, tvarem potom připomínají maličká iglú.

Domácí mazlíčci

Většina lidí má doma nějakého domácího mazlíčka, ať už je to pes, kočka nebo rybičky. Každé zvířátko, ale potřebuje dostatečnou péči a lásku, aby bylo zdravé a šťastné.

Bohužel ne všichni lidé si zcela uvědomují, že se zvířátkem nejsou spojeny pouze radosti, ale také starosti, protože je na nás zcela závislé. Proto dříve než si pořídíme domácího mazlíčka, měli bychom vše důkladně zvážit a popřemýšlet o tom, zda na něj budeme mít dostatek času.

Úplně nejhorší, co bychom mohli udělat je, brát domácího mazlíčka jako výchovný dárek, tedy dát dětem zvířátko a předpokládat, že se o něj automaticky začnou starat. Většinu dětí (hlavně těch malých) to sice zpočátku určitě bude bavit, ale časem to budou brát pouze jako nepříjemnou povinnost a stejně nakonec starost o něj zbyde na nás. Bohužel si to hodně lidí neuvědomuje a potom zjistí, že nemá dostatek času a vlastně ani chuť se o zvířátko starat. Proto se ho raději zbaví…

V lepším případě ho dají do útulku, kde zvířátko, ale stejně trpí steskem. A v horším případě ho prostě nechají samotné v přírodě a odejdou. Což je ještě horší, protože zvířátko neví, co se děje, nechápe, proč se ocitlo samo někde, kde to vůbec nezná. A většinou to nepřežije…

Každý by si nejdřív měl důkladně rozmyslet, zda opravdu chce mít domácího mazlíčka. Popřemýšlet o pozitivech, ale také negativech, ať už je to obětovaní volného času, peněz nebo závazek vůči malému tvorečkovi, který na nás bude zcela závislý.

Všechna tato negativa ale zastíní láska, kterou nás zvířátko zaručeně obdaří.

Potkan jako domácí mazlíček (druhá část)

Čím je krmit?

Potkani jsou všežravci a milují rozmanité jídlo od obilí, kukuřice a jiné zeleniny až po proteiny, které můžou získat ze suchých granulí pro psy. Potkan sní téměř všechno, jakékoli domácí zbytky, nenechte je ale příliš ztloustnout. Také jim nedávejte sladké. Občasný piškot by neměl uškodit.

Rádi mají také tvrdé jídlo jako suchý chleba, na kterém si brousí zoubky. Nedávejte jim pokud možno syrové ani jiné maso. Přece jenon jsou vyšlechtěni z divokých zvířat. Voda by měla být samozřejmostí. Pokud budete používat držák na vodu nebo misku, dbejte aby byla vždy přístupná a čistá.

Zábava a hraní

Potkani potřebují alespoň hodinu času na hraní mimo jejich domeček. Před tím, než je pustíte do pokoje: vyhraďte jim prostor, uzavřete všechny možné únikové cesty, odstraňte všechny kabely, které by rádi rozkousali a klidně jim nabídněte nějakou bezpečnou hračku, jako třeba plastovou rourku, kam se mohou schovat.

Pracujte na tom, aby si na vás potkan zvykl. Když budete doma, noste ho ve svetru, rád se schovává do rukávu nebo za krk, když máte rolák. Potkan si na vás rychle zvykne, má rád společnost a není dobré ho mít doma samotného.

Nemoci

Kontrolujte potkana denně jestli nejeví nějaké známky nemoci, jako je ztráta chuti k jídlu nebo letargie. Potkani trpí na respirační problémy, ty se ale přenáší pouze mezi potkany. Na člověka jsou nepřenosné. Někteří potkani mají ve stáří nádory, je to běžnější u samic.

Potkani jsou jinak přirozeně velice čistotní a tráví mnoho času šlechtěním se. Pokud se setkáte s něčím neobvyklým, konzultuje se svým veterinářem.

Nikdy nezvedejte potkana za ocas, mohlo by mu to ublížit. Pokud si pořizujete potkany jako domácí mazlíčky pro děti, zajistěte, že se naučí s nimi zacházet.

Potkan jako domácí mazlíček (první část)

Chcete si pořídit domácího mazlíčka, kterého si budete moci hladit, bude inteligentní a hravý, ale nemáte možnost pořídit si nic velkého jako kočka či pes? Pořiďte si potkana.

Potkana lze zakoupit v každém zverimexu a stojí pár korun. A nejspíš ho uchráníte před tím, aby byl zakoupen jako potrava pro hada. Vybírejte ale dobře, raději běžte do ověřeného obchodu s domácími mazlíčky, kde vám poradí jak se o něj starat, případně prodají i další potřeby.

Existuje několik druhů potkanů, kteří se liší barvou očí a chlupů. Můžou být bílí, šedí, skořicoví nebo částečně zbarvení. Průměrný potkan žije asi dva a půl roku. Šlechtění potkani jsou čistotní, nepřenáší žádné nemoci a není složité o ně pečovat. Je lepší jim pořídit druha, protože jsou to tvorové společenští a jsou zvyklí žít ve skupině. Pokud se chcete vyhnout množení, kupte si dva stejného pohlaví.

Jak jim zabezpečit co nejlepší domov?

Potkani jsou velmi aktivní zvířata. Není rozumné je nechat volně běhat po pokoji bez dozoru nebo přes noc. Udělají si v některé část svůj vlastní domeček roztrháním nejbližší možné věci.

Autor obrázku: Understanding Animal Research

Nejlepší je pořídit jim dostatečně velkou klec, bednu nebo akvárium. Je lepší, pokud spodek bude z pevného materiálu, ať už z umělé hmoty nebo skla. Velikost by měla být o něco větší než u křečků, alespoň 50 cm x 80 cm a výška 50 cm. V domečku by měli mít nějaké překážky a místo, kde se mohou schovat.

Potkani rádi lezou a šplhají po různých předmětech. Na spaní jím natrhejte nějakou látku, papír nebo něco měkkého, kde se mohou schovat, případné použijte další krabičku uvnitř boxu. Lze také zavěsit ručník, jako houpací síť, kde budou odpočívat.

Dbejte na časté čištění jejich akvárka, aby měli vždy suchou a čistou podestýlku. Jako podestýlku lze použít piliny. Nenechávejte jejich příbytek na slunném místě, nesnáší horko a sluneční světlo. Snažte se je udržovat při pokojové teplotě.

Mláďata osmáku a rozmnožování

Chováte-li páreček osmáku, určitě očekávejte, že budou mít mláďátka. Mívají jich tak 2-8.

Mláďata osmáků jsou porostlé srstí a vidí, když se narodí. Osmáky by jste měli odstavit asi po šesti týdnech, pokud si je všechny neplánujete nechat. Měli by jste co nejdříve najít nového majitele. V mládí si je nový majitel lépe ochočí.

Průběh porodu

Dopředu poznáte, že se něco chystá, protože z chaosu, který se bude dít v terárku se najednou objeví pečlivě vybudované hnízdo, pokud je tedy z čeho.

Někteří osmáci, kteří jsou pořádní ho mají vybudované pořád, ale většinou ho rozhrabou, když si schovávají jídlo. Samice má dost velké bolesti a kňučí. Při prvním porodu to může trvat dlouho.

Mláďata vybíhají z hnízda i první den po porodu.

Sameček může během porodu zůstat se samicí, jakmile se mládě ozve, samec zaujme takový zajímavý postoj, něco jako kočičí hřbet a úplně ztuhne, je moc opatrný, aby jim neublížil. Sameček v hnízdě se samicí i s mláďaty spí, zahřívá je, a kdyby mohl, tak by snad i kojil.

Samička po porodu mláďata očistí. Podestýlka bude od krve, tak by jste ji měli vyčistit a dát samičce do terárka pár ubrousků, aby mohla vytvořit teplý pelíšek pro mláďátka.

Malí osmáci brzy začnou ochutnávat stravu rodičů, ale samička je pořád kojí, minimálně do 5 týdnů. Zhruba od 2– 3 týdnů by mladí měli dosáhnout na napáječku.

Nemoci a problémy osmáků

Když osmáček nechce jíst a pít (hubnutí je v důsledku toho, že už třeba druhý den nejí) a pokud je osmáček i apatický, mírně naježený a neustále jen podřimuje a nechce jíst, tak je potřeba OKAMŽITĚ vyrazit k veterináři. Osmák v tomhle stavu už je nemocný déle a každé zdržení může zapříčinit zhoršení stavu až k úmrtí. Proto v takovém stavu doporučuju okamžitě vyrazit k veterináři a žádat následující 4 injekce:

Antibiotika – lepší je podat preventivně a na nic nečekat. U osmáků mají nemoci hrozně rychlý průběh a popisovaný stav je už hodně špatný. Ne všechna antibiotika jsou pro osmáky vhodná a spousta veterinářů to neví. Doporučuji použít antibiotikum typu enrofloxacin 15 mg/kg, což třeba u častého konkrétního léku Baytril 0,5% dělá dávku cca. 0,7 ml na den (v případě použití roztoku 5% je dávka 0,1 ml/den). Tyhle údaje svému veterináři řekněte, aby nepíchl nevhodná antibiotika např. Betamox nebo antibiotika typu amoxicilin apod. Jsou pro osmáky stejně jako pro morčata toxická! Injekci antibiotik budete potřebovat každý den dokud osmáčkovi nebude dobře a to alespoň 3 dny za sebou, antibiotika se nesmějí brát jednorázově.

Fyziologický roztok – nahradí vodu a potravu na 24 hodin. Dehydrovaný osmák se nemůže nemoci bránit. Opět injekci opakovat denně dokud si nebudete jistí, že osmáček sám pije. Kromě toho doporučuju podávat osmáčkovi i doma několikrát denně převařenou vystydlou vodu. Vezměte si od veterináře ty nejmenší stříkačky bez hrotu, strčte do tlamičky koutkem úst za přední zuby, nasměrovat stříkačku do zadní části tlamky pod sklonem a lehce zmáčkněte, jen málo, nesmí se to vstříknout až do plic.

Vitamíny

Glukóza pro posílení organismu

Takže s osmáčkem v takovém stavu na nic nečekejte a vyražte k veterináři, jinak může být pozdě. Taky sledujte, zda Váš osmáček nemá průjem (to by mohlo přijít pokud by veterinář použil nevhodná antibiotika), pokud ano, tak je potřeba nasadit léčbu speciálními osmáčími prebiotiky (rozmačkat do trochy tekutiny čerstvé bobky zdravého osmáka, lepší prebiotikum neexistuje a podávat do tlamky několikrát denně). Ale pokud si vyžádáte vyloženě ty antibiotika enrofloxacin, tak se to nestane.

Výběr nového osmáka

Při výběru musíte brát v úvahu dva hlavní faktory

jak je starý váš původní omák
jaké ma váš osmák pohlaví

Měli by jste si jako druhého osmáka pořídit přibližně stejně starého osmáka, jako je váš první.

K samci nesmíte nikdy kupovat samce, nesnesli by se! Takže je lepší samička.

K samičce se hodí obojí pohlaví, snese se i s další samičkou! Dvě dámy se prostě snesou lépe.

Příchod domů

Nejdříve musíte osmáka umístit do samotné ubikace a ochočit ho.
Až bude ochočený, můžete začít sbližováníms druhým osmákem.
Pokud se už od začátku začnou prát a ani se neočichají. Je lepší před tím, než tam dáte oba všechno uvnitř vyměnit, aby ani jeden z nich nepoznal že je doma.
Pokud se začnou očichávat a oba se osmělí a začnou běhat po teráriu, tak je všechno v pořádku. Obvykle následuje rvačka o to kdo to povede, většinou vyhraje ten starší, hlavně se nebojte a nechte je ať si to vyjasní, pokud nedochází na drápy a krev je to v pořádku!
Pokud jejich rvačky do týdne neskončí je lepší je oddělit a zkusit to jinak. Normálně se tak po dvou třech dnech prát přestanou a začnou se k sobě tulit.