Labradorský retrívr (druhá část)
I když dospívají kolem třetího roku života i poté jsou velmi aktivní a hraví. Jako štěňata jsou velice zvídavá a i po tomto věku si zachovávají svoji nebojácnost, entusiasmus a důvěřivost. Zavděčíte se jim jakoukoli hrou, ale házení balónku je jednou z jejich nejoblíbenějších.
Dokáží nekonečné hodiny běhat tam a zpět a nosit míček komukoli, kdo je ochoten ho znovu hodit. Jelikož jsou známí svou chutí, často nerozlišují mezi jídlem a předměty, které se sníst nedají. Jsou velice nakloněni jakémukoli jídlu a často se ho dožadují. Majitel musí dávat pozor, aby se rychle nestali obézními.
Labradoři jsou spíše tišší psi. I když někdy štěkají, obzvláště na zvuk neznámého původu, nejsou dobrými hlídači. Jsou většinou otevření a důvěřivý i k cizincům, proto se nevyplatí, pořizovat si je na hlídání majetku. Jejich vysoká inteligence a náklonnost k lidem je dělá dobře trénovatelnými pro záchranu, terapii nebo hledání či vodění lidí.
Co se týče štěňat, neměla by být oddělena od své matky do 8 týdnů po narození. Délka jejich života se pohybuje mezi 10 a 12 lety, a většinou je to celkově zdravé plemeno s pár většímy problémy. Těmi jsou problémy s klouby, obzvlášť pokud je pes těžší, někteří mohou mít problémy s očima, často také trpí kolapsy po náročném pohybu.
Pokud máte staršího labradora a necháte ho celý den běhat s mladším, možná vám druhý den nebude moci vstát, bude se třepat nebo bude při chůzi padat na stranu. V pozdějším věku je třeba hlídat, aby se nepřehřáli, aby nedocházelo k vyčerpání. Dalším problémem je již zmíněná obezita. Obezita může vést k různým dalším onemocněním jako například cukrovka nebo osteoporóza.
Pes by měl alespoň jednou denně, lépe dvakrát, jít na 30ti minutovou procházku. Pokud máte zahradu, kde může běhat s ostaními psi, je to ještě lepší. Labrador ač dokáže velkou část dne strávit ležením uvnitř domu, rozhodně to není pes do paneláku. Ač je klidný, nejlépe mu bude v domě s výběhem nebo alespoň s člověkem, který je aktivní a časté procházky jsou samozřejmostí.