Jak ochránit domácí mazlíčky na Silvestra?

S posledním dnem v prosinci se zároveň loučíme s uplynulým rokem. K tomu patří dobré jídlo a pití, zábava a samozřejmě také novoroční přípitek spolu s ohňostrojem. Petardy a dělobuchy jsou sice krásná věc pro nás lidi, ale pro zvířata jsou učiněným hororem. Jak našim domácím mazlíčkům co nejvíc ulevit od hluku a stresu z odpalovaných rachejtlí, aby Silvestr neskončil katastrofou?

Nebezpečí nejen pro psy a kočky

Nebezpečí se navíc netýká jen psů a koček, které máme doma. Jelikož se silvestrovské oslavy konají prakticky všude, jsou světelným efektům a hluku, které zábavní pyrotechnika doprovází, vystavená i hospodářská zvířata nebo zvířata v divoké přírodě.

I pro ty jde o velký stres, nemají se kam ukrýt a mohou zmateně pobíhat po okolí, v případě ptáků navíc narážet do mostů, potrubí nebo se zranit či dokonce usmrtit o dráty elektrického vedení.

Jak poznat vystrašené zvíře?

K typickým projevům extrémního strachu patří hlasité štěkání a vytí (mňoukání), pobíhání, třas, těžké dýchání, slintání, sklápění uší ale i agrese. Výjimkou však není ani epileptický záchvat, průjem nebo zvracení.

Jak psy a kočky ochránit?

Pokud je to ve Vašich možnostech, odjeďte na Silvestra z města a vychutnejte si konec roku s rodinou, přáteli i němými tvářemi v poklidu a bez rachejtlí. Budete mít situaci pod kontrolou, což Vaši zvířecí miláčci jistě ocení. Zvířata nepouštějte ven, a pokud mají boudu venku, přemístěte je na noc nebo nejhlučnější období kolem půlnoci do domu.

Ujistěte se, že má zvíře volný přístup k nějakému úkrytu, kam by se mohlo v případě potřeby schovat. Takovým místem může být prostor pod stolem či jiným nábytkem, nebo třeba skříň. V domě jsou zvuky proti venku přece jen tlumenější.

Při venčení mějte svého psa vždy na vodítku. I když Vás jinak běžně na slovo poslechne, poslední den v roce může i jeden nečekaně hlasitý zvuk z petardy psa vylekat natolik, že se zaběhne nebo dokonce vběhne pod auto. Pro každý případ však mějte na psím obojku uvedené Vaše jméno spolu s telefonním číslem.

Zatáhněte závěsy, ochráníte tak zvířata alespoň před tím nejhorším světelným šokem. Rozsviťte lampičku nebo jiné drobné světlo, zvířata se budou cítit bezpečněji než v úplné tmě a neočekávaném hluku. Hudební kulisa přispěje ke zpříjemnění atmosféry jak pro Vás, tak pro dvounohé kamarády. Ti mají velice citlivý sluch a všechny zvuky vnímají extrémně intenzivně, což jim může způsobit velké trauma.

V nejhorším období okolo vítání nového roku buďte v blízkosti Vašeho zvířete a snažte se ho uklidnit. Velice to ocení. V žádném případě ho netrestejte nebo na něj nekřičte, pokud bude výt (mňoukat) a dávat tak najevo svůj strach. Jde Vám přece o jeho důvěru ve Vás a přežití Silvestra v co největším klidu.

Rozhodně nenechávejte zvíře v bytě samotné – pokud nepočítáme extrémní stresovou zátěž, které by bylo vystaveno, mohlo by Vám v afektu poničit nábytek nebo jiné vybavení domácnosti. Veterinář může Vašemu zvířeti podat slabá sedativa, která zvíře utlumí. K dostání jsou ve formě tablet, pasty nebo gelu a mohou působit až dvanáct hodin.

Vybrat si lze přitom z klasických chemických, ale i alternativních homeopatických preparátů. V případě přírodních léků je vhodné začít s podáváním již několik dní dopředu a pokračovat až do zhruba 2. ledna. Je jen na Vás, zda zvolíte i tuto variantu, počítejte však s tím, že ne všechna zvířata léky zvládají. Důležité je také zohlednit zdravotní stav zvířete.

Některé silnější preparáty nejsou vhodné například pro psy trpící nemocemi srdce nebo jater, jiné mohou snižovat teplotu a tím ohrozit zvíře prochladnutím. Vždy se tedy poraďte se svým zvěrolékařem.

Morčátko a jak na něj

Morče je jedno z nejčastějších domácích zvířátek. Jsou vhodné i k dětem, což je značná výhoda.

Původ

Morče je vyšlechtěno z divokého morčete. Dříve bylo chováno pro maso, dnes je to spíše domácí mazlíček. Do Evropy bylo morče poprvé dovezeno v 16. století.  Jako domácí zvířátko je chováno od počátku 18. století. Nejdříve to bylo zvíře pro bohatší občany, chudší si ho nemohli dovolit. Morčata začala být oblíbená po 2. světové válce a jsou až dodnes.

Vzhled a vlastnosti

Typické znaky morčete jsou široká zaoblená hlava, krátký krk a široký hřbet. Celkově postavu má zavalitější. Ocas mu chybí. Jsou různé barevné možnosti morčete, jak strakaté, tak jednobarevné. Morče je dobrý společník. Rádo si hraje, ale také rádo tráví čas ve své kleci čištěním nebo spaním. Používá spoustu komunikačních zvuků, v přírodě je zvyklé být v tlupách, ve kterých se potřebuje dorozumět, například kvíkání, cvakání zubů, pískání atd.

Chov morčat

Morče, jako každé jiné zvířátko, má nějaké podmínky pro chov. Potřeby morčete jsou klec o minimální velikosti 80x50cm, domeček nebo pelíšek, napáječka, seník, miska na jídlo, záchod (nemusí být), podestýlka (například hobliny), nějaké hračky, přepravka (pokud chcete zvíře převážet) a samozřejmě jídlo a vodu. Jídlo by mělo být různorodé, jak čerstvé, tak granule, voda by měla být každý den vyměňována z důvodu infekcí či nemocí, které by se do ní mohly dostat. Nevhodné jsou pro něj směsi obsahující sušené mléko, živočišné moučky, luštěniny, tyčinky lepené vejci nebo medem a samozřejmě ořechy.

Morčecí plemena

Je spousta plemen morčat, ať čistokrevných nebo nečistokrevných. Čistokrevní jsou samozřejmě dražší, ale jsou většinou od zkušeného ověřeného chovatele. Čistokrevné morče by nemělo přesáhnout danou hmotnost a je také registrováno, má určitý rodokmen. Mezi nejznámější plemena morčat patří plemeno aguti, které může mít různou barvu, jednobarevná morčata a také vícebarevná morčata.

Vhodná klec pro křečka

Chcete si pořídit křečka a nevíte kam ho „ubytovat“? Třeba Vám poradíme, tu správnou klec. Klece jsou různých velikostí a tvarů, s prolézačkami a bez, dřevěné a kovové. Záleží jen na Vás, jakou si vyberete, jaká bude vhodná na místo, které máte pro svého mazlíčka nachystané.

Klece se pohybují v různých velikostech a také v různých cenových výškách. Zatím co malou obyčejnou klec můžeme pořídit za pár stovek větší klec třeba s prolézačkou a kolotočem se pohybuje již nad tisíci korunou. Pokud plánujete, že nezůstanete u jednoho křečka, je rozhodně lepší větší klec.

Pokud máte vyhrazeno malé místo na klec, ale nechcete, tu nejmenší jsou i klece, s malým základem, které jsou do výšky. Tedy více pater propojené buď žebříkem anebo bludišti. Křeček se v patrech rychle zorientuje a navíc mu na každé z pater můžete přichystat pamlsek či domeček nebo kolotoč. Klece mají plastová dna, a proto jsou jednoduché na čištění.

Pro křečky a všeobecně hlodavce existuje i výběh. Skládá se z osmi mříží ve tvaru osmiúhelníků. Slouží k tomu, když chcete své zvířátko nechat proběhnout, aby nekousalo kabely nebo nám někam neuteklo.

Vodicí psi – 2. část

Příprava na nového pejska

Každý člověk, který žádá o jakéhokoliv pejska, musí být náležitě připravený. Tak to je u nevidomých. Ti musí být na své nové speciálně vycvičené kamarády připravené opravdu co nejlépe. Je důležité, aby se vám vybral pes takový, který by vám maximálně vyhovoval – tedy podle vašich potřeb či vašich vlastností. Dále si musíte být jisti, že nového pejska zvládnete a pejsek s vámi bude spolupracovat. Dále by vás měli pracovníci, kteří pracují s vaším pejskem se vším bezpečně seznámit, takže se jich když tak nebojte zeptat.

Abyste pejska dostali do péče, budete muset absolvovat dvoudenní školící kurz, kde by měli pracovníci, kteří mají vyřízení vašeho pejska na starost zjistit, jak jste na tom s prostorovou orientací a celkově s pohybem. Všechny psy si prohlídnete a zkusíte se s ním projít, podle kterého vám zkusí najít pejska s vhodnými vlastnostmi a tempem chůzí tak, aby našli pejska, který se vám umí nejlépe přizpůsobit. Dále se připravte na návštěvu instruktora, který musí zjistit specifické věci okolo vašeho domu. Na tuto návštěvu vezme s sebou instruktor i konkrétně vytipovaného psa.

Předávání

Každý vycvičený pejsek se na tohle cvičil průměrně dva roky, takže je tento krok opravdu důležitý. Obvykle probíhá předávání pejska pod každodenním dohledem instruktora – většinou přibližně 2 týdny. První část probíhá ve vlastním ubytovacím zařízení střediska – tady probíhá seznamování pejska s novým pánem v prostředí, které je mu dobré známé. Při tomto kroku na vás dohlížejí instruktoři, kteří jsou ochotni vám s čímkoliv pomoct. Poradí vám jak nasadit pejskovi výstroj, jak ho krmit a další věci. Zhruba po týdnu nastává druhý krok – jedete se svým novým pejskem domů. V tomto období by už si měl pejsek alespoň trochu zvyknout, takže se není čeho obávat. Druhým týdnem doma se pejsek učí nové trasy – samozřejmě opět pod dozorem instruktora.

Doufám, že se Vám článek o těchto pomocnících líbil a dozvěděli jste se vše, co jste potřebovali vědět.  

Vodicí psi – 1. část

V tomto článku Vám nabídneme pohled na něco docela jiného. Podíváme se, jak to je se speciálně vycvičenými psi, kteří mají pomáhat slabším. Jak se připravit na tohoto pejska a jak se o něj starat si dnes řekneme v tomto článku.

Předvýchova

Štěně se speciálně vychovává v rodinách, aby mohli pomáhat nevidomým. Obvykle se štěně vychovává, když je dva měsíce až jeden rok staré. Při předvýchově se musí dodržovat určitá pravidla, aby se pejsek stal vhodným vodicím psem – Musí být odchován v domě nebo v bytě, v žádném případě ne v kleci nebo někde zavřený na zahradě. Nesmí se u něj rozvinout jakékoliv lovecké pudy. Celý den musí být v kontaktu s lidmi – nemůže být sám. Musí si získat co nejvíce sociálních kontaktů – dobré vztahy například s dětmi, musí zároveň vycházet s ostatními zvířaty, zvláště s jinými psy. Nesmí si vypěstovat špatné návyky, jako například kradení jídla ze stolu či ničení nábytku. Postupně by si měl zvyknout na všechen dopravní a cestovní ruch. Musí se naučit chovat v místech, kde je obvykle rušno – například různé obchody. Pak existuje samozřejmě ještě spousta dalších pravidel.

Výcvik

Lze s jistotou říct, že značně velkou část dobrého vodicího psa tvoří právě jeho povaha. Do výcviku se tedy vybírají psi s temperamentem a chtíčem se učit. Každý vybraný pes taky musí mít odhodlání se toto všechno naučit a pomáhat – zároveň ale v sobě nesmí mít velký přebytek energie, to by způsobilo pouze problémy. Neměl by přehnaně reagovat na jakékoliv zvuky a dotyky – pohlazení.

Jak pejska získat

Tito speciálně vycvičení psi jsou pro nevidomé. I když se to zdá kruté, slouží jako zdravotní pomůcka. Pejsci ale dělají svou práci rádi a svého pána nadevše milují. O příspěvek na jeho získání je možné požádat místní Úřad práce. Příspěvek se zpravidla přiděluje pouze psům, kteří byli vycvičení fyzickou či právnickou osobou, která je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy vodicích psů nebo žadatelem o členství. Cena jednoho vodicího psa se pohybuje okolo 250 000 Kč . Při žádání o psa by jste měli být ve styku s pracovníkem střediska, který vám sdělí veškeré informace. Dále účast na školícím pobytu SVVP, kde obdržíte potvrzení a je s ním sepsána smlouva o provedení služby. Když už budete znát termín, kdy dostanete psa, je nutné to ohlásit na Úřadu práce, kde podá žádost a přidělení příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky. Výcvik končí závěrečnou zkouškou.

Chov pískomila

Pískomil je vhodným domácím mazlíčkem a jeho chov je nenáročný. Stačí mu poskytnout akvárium a samozřejmě potravu s vodou. Je velmi přátelský, společenský a vhodný skoro do každé domácnosti. Svým vzhledem připomíná křečka nebo myš. Pískomila si oblíbí každý. Je to velmi zvědavý tvor a k člověku velmi přátelský.

Obydlí

Pro pískomila je vhodné akvárium. Čím víc místa v akváriu bude, tím lépe. Na dno akvária dejte velkou vrstvu písku s pilinami. Rádi se zahrabují do písku. Do akvária můžete dát několik větví na šplhání a prolézání. Akvárium přikryjte pletivem s větráním, aby vám neutekl. Jako u činčil dejte i jemu misku s bílým pískem, ve kterém se můžou koupat. Naopak mokro nesnáší, a proto jim vodu dávejte do napaječky.

Potrava

Jako u jiných hlodavců jim můžete dávat směs se slunečnicovými semínky, ale nedoporučuje se více než 15g denně. Krmení pro pískomily koupíte v běžném zverimexu.

Nesmíme zapomenout na zeleninu. Potřebují běžnou syrovou zeleninu, např. mrkev. Dávat jím můžete i ovoce, ale v malých dávkách. Nikdy však nesmíte dávat pískomilovi citrusové ovoce např. Pomeranč nebo citron. Dejte mu jednou týdně na vystýlku seno a váš pískomil toho sní tolik, kolik bude potřebovat. Krmte jej každý večer asi jednou polévkovou lžíci krmení pro pískomily. Můžete jim dávat i tvrdé pečivo. Každý den bychom měli vyměnit vodu za čerstvou.

Rozmnožování

Pískomilové jsou dospělí už od osmi týdnů života. Páří se už od šesti týdnů. Samice bývá v březí asi 26 týdnů. Většinou rodí cca pět mláďat. Ve dvou a půl týdnech začínají mláďata otevírat oči. Samec by se neměl dávat z jiné klece od samičky, ale naopak jí pomáhá s výchovou mláďat. Kdyby byl od samičky a mláďat, později by na něho mohla samička zaútočit.

Popis

Při narození váží kolem tří gramů a v dospělosti kolem sta gramů. Pískomilové jsou známí hlavně kvůli svému dlouhému ocasu s chloupky v šedivé barvě. Mají dlouhé zadní nohy, na které se umí postavit. Mají tenké tělo a bez ocasu měří kolem dvanácti centimetrů. Mají velké oči, malé uši a tenký krk.

Jak pečovat o pískomila

Pískomil je rychlý, zvědavý ale i plachý. Také je velmi aktivní. Když mu koupíte hodně prolézaček a hraček, tak ho můžete pozorovat – nudit se určitě nebudete. Nejvíce aktivní je spíše brzy ráno a v noci. Pískomilové jsou velmi čistotná zvířata, která je zakázáno kvůli jejich kožíšku koupat. Pískomil se sám vyčistí v písku, který mu připravíte. Nesnese se s jinými zvířaty. Jsou to velmi teritoriální zvířata. Například křečkovi by mohla ublížit. Pískomil vyžaduje pozornost. Rychle si zvyknou chodit se vyprazdňovat na jedno místo – většinou to je koupací písek. Jestli nebudete pravidelně uklízet, pískomilové se budou odmítat vrátit do svých vybudovaných chodeb. Stelivo vyčistěte jednou za čtrnáct dní. Vždy mu vytáhněte shnilé ovoce a jednou za dva dny mu vyčistěte místo, kam se chodí vyprazdňovat. Na hraní a na kousání by bylo ideální do klece pořídit nějaké hračky. Nejčastější hračkou, která pískomila zabaví, je rulička z toaletního papíru. Můžete mu pořídit i různé dřevěné domečky nebo papírové krabice, ale jeho hračky by neměly být z plastu. Nikdy mu ale nepořizujte běhací kolečko pro křečky, protože kvůli jeho ocásku by mohlo snadno dojít k úrazu.

Chov hadů

Chcete domácího mazlíčka a nevíte, kterého si vybrat? Zkuste chovat hady. Jejich výchova není náročná, naopak je snadná. Musíte si však zapamatovat, že hada si nemůžete nějak vycvičit ani ochočit jako psa, a proto musíte být opatrní.

Jakého hada si vybrat

Nejčastější hadi, které si chovatelé vybírají, jsou tyto druhy: Krajta Královská, Užovka červená a Hroznýš královský. U všech těchto druhů existuje i mnoho poddruhů – podle zbarvení atd. Pro začátečníky je asi nejvhodnější Užovka červená, protože není tak velká jako třeba Hroznýš a je nenáročná. Užovky červené jsou nádherně zbarvené. Patří mezi klidné hady. Ohled berte i na to, kde svého prvního hada koupíte. Nedoporučuje se  zverimex. Vhodnější by bylo si svého prvního hada koupit raději od nějakých chovatelů. Chovatelé dávají často přednost Hroznýši královskému. Ten ale ovšem může v dospělosti měřit až 2,5 m a jeho vzhled může u mnoha lidí budit respekt. Dalším druhem pro chov můžou být Korálovky. To jsou velmi malí hadi, kteří v dospělosti měří kolem 90 cm.

Chov Užovky červené

Užovka červená je v domácnostech velmi častým hadem z toho důvodu, že její chov je velmi nenáročný. Můžete si vybrat různé barvy užovek s různými vzory. Zařízení terária pro Užovku červenou je snadné. Stačí terárium 70 x 40 x 40 cm. Pořiďte si klasické skleněné terárium s pevným víkem, aby vám užovka neutekla, ale pamatujte, že na víku musí mít větrací otvory.  Důležité je i vyhřívání dna, ke kterému postačí topný kámen nebo zářivka. Užovka musí mít přístup k pitné vodě – k tomu je ideální nádrž s vodou. Nutné je jí krmit živou stravou – např. Myš V teráriu by neměla chybět ani nějaká větev na lezení.  Teplotu udržujte mezi 22 – 28°C přes den. V noci stačí, když má teplotu okolo 18°C. V zimě zase 15°C. Každodenním rosením ráno udržujeme užovce vlhkost. Pokud nechceme odchovávat mladé, není u této užovky nutné přezimování. Protože hadí pokožka není pružná a vadí hadovi v růstu, tak si jednou ta čas svlékne. Tomu se říká ekdyse. Trvá to 3-5 dní. Díky tomuto procesu ztrácí had vidění, a proto se může častěji zahrabávat do substrátu a při vytahování být podrážděný, a tak buďte opatrní. V tomto období musíte více často rosit terárium.

Chov Krajty královské

Krajta královská je klidný had a velmi nádherně zbarvený. Hlavně proto je mezi chovateli velmi oblíbená. Když je krajta ve stresu, může dojít k tomu, že začne odmítat potravu. Může k tomu dojít, například když si zvyká na nového majitele. Když to nastane, tak jí může pomoct, když jí do terária přibude další krajta. Když odmítání potravy bude trvat dlouho, tak se může stát i to, že krajta zahyne. Terárium pro Krajtu královskou by mělo být asi 150 x 60 x 80 cm. Je důležité, aby terárium bylo dost velké, aby se krajta mohla natáhnout buď do výšky, nebo do šířky celá. Na dno terária se používá většinou rašelina. Není obtížné udržovat terárium v čistotě, klidně můžete výkaly odstranit sáčkem. V teráriu nesmí chybět čistá voda, úkryt ani větve ke šplhání. Stejně jako u Užovky červené pořiďte krajtě topný kámen. U tohoto hada není nutná ani UV žárovka a postačí obyčejná. Tito hadi se velmi dobře snášejí se společníkem do terária. Dokonce si to velmi užívají, ale je nutné větší terárium. Krmit Krajtu královskou můžete myšmi nebo potkany. Dospělý had zvládne i králíka, ale je bezpečnější menší potrava. Můžete dát i čerstvě vylíhnuté kuře. Mladé krajty krmte asi jednou za týden, dospělé krajty stačí jednou za tři týdny.

Potrava pro hady

Hady je nutné živit živou kořistí např. myši. Hadi svou kořist nijak nekoušou ani nežvýkají, ale normálně jí polknou. Jedovatí hadi svou kořist nejdříve uštknou a až potom polknou. Mezi běžnou potravu hadů patří drobní savci, ptáci nebo hlodavci

Daruji štěně 2016

Objevuje se mnoho inzerátů, jako daruji štěně. Většinou to bývá štěně z neplánovaného spojení mezi různými plemeny psů. Někdy to bývá i pes s průkazem původu s voříškem, neboli jinak řečeno s pouliční směskou. V žádném případě to nebývá plánované spojení. Takové štěňátka jdou velmi špatně udat, i když jsou zadarmo. Nehledě na to, že i takové nechtěné štěňátka stojí dost peněz, když spočítáme několikrát odčervení a samozřejmě i očkování, které je v šesti týdnech pejska, tedy ještě před tím, než se najde nový majitel. K tomu je ještě potřeba připočítat krmení, které by mělo být kvalitní, i když se nejedná o pejska s průkazem původu. S malými štěňátky je i dost práce. Zvláště, když je máme doma. Je po nich potřeba neustále utírat loužičky, sbírat výkaly. Není to závidění hodná situace, zvláště když víme, že se nám vynaložené peníze ani práce nijak nevrátí, protože štěňátka rozdáme zadarmo.

Darovat štěně není tak snadné

Když už se tak stane, že máme štěňátka z nechtěného spojení, měli bychom si dát pozor na to, kdo si je vezme. I když je dáme zdarma, přeci jen nám musí záležet na tom, abychom je darovali do dobrých rukou, aby se prostě měli po zbytek života dobře. Moc záleží na tom, abychom věděli, do jakých podmínek pejska dáváme. I když to jsou neplánovaný pejskové, zaslouží si stejně kvalitní život, jako pejskové s průkazem původu. Jsou to živý tvorečkové, kteří si zaslouží lásku a péči tu nejlepší. Je dost lidí, kteří nemají tolik finančních prostředků na to, aby si pořídili pejska s průkazem původu, a právě takovým lidem přijde takový pejsek jako jediné řešení, jak si pořídit Společníka do rodiny. Hlavně studenti a důchodci této příležitosti určitě využijí. I křížený pejsek má srdíčko na pravém místě a bude vděčným, věrným společníkem.

Daruji štěně 2016

K darování štěněte se mnohdy rozhodnou i ti lidé, kteří štěně dostanou jako nevhodný dárek. Stává se, že k vánocům, či narozeninám někdo jako dárek dá štěně. Vždy ale obdarovaný nemusí mít z takového dárku radost. Ne každý se chce nebo může o pejska starat. Každý nemá tolik času a možností se o pejska starat. V dnešní uspěchané době to bývá z velké pracovní vytíženosti, kdy se majitel vrací pozdě z práce domů, většinou je unavený a již nemá sebemenší chuť jít ještě na procházku se psem. Protože pes je většinu dne doma sám, a tím pádem potřebuje delší procházku, je majitel rozhodnutý psa darovat někomu, kdo má na pejska čas a chuť se mu více věnovat. Bohužel se stává i to, že takový pejsek skončí ve psím útulku, a to je opravdu škoda. Tam je pejsek nešťastný, a zanechává to na jeho psychice jizvy. Proto když chceme někomu darovat 3těně, tak bychom si měli být naprosto jisti, že budoucí majitel psa o něj vážně stojí a má všechny podmínky k tomu, aby se o něj mohl starat. Je i důležité vědět, o jaké plemeno má zájem. Každému se líbí nebo vyhovuje jiná rasa psa. Když tohle dodržíme, bude obdarovaný i pejsek spokojeni a na tom přeci záleží ze všeho nejvíc.

Darování štěně

Rozhodnout se darovat štěně je dost významná věc, jak pro nás, kdo daruje, tak i pro toho obdarovaného. Pro nás to znamená navždy se rozloučit s krásným, roztomilým štěňátkem, o které jsme se až dosud starali, hráli si s ním, učili ho papat granulky a spoustu ostatních věcí. Loučení není snadné, ale když víme, že si ho bere někdo, kdo má o něj opravdový zájem a bude se o něj dobře starat, je to pro nás lehčí rozhodnutí. Štěňátku dáme sebou trochu granulí, na které je zvyklý, samozřejmě očkovací průkaz, kde je zaznamenáno odčervení a očkování, jeho oblíbenou hračku, s kterou si rád hraje. Takto vybavený pejsek může jít do světa.

Elektronický obojek

Pokud se nám nedaří vychovat pejska podle svých představ, i když už jsme vyzkoušeli výcvik hrou, nebo pochvalou, pochoutkou či jinak, je čas popřemýšlet o pořízení výcvikového elektronického obojku. I některým zkušeným chovatelům se může stát, že pejsek poslechne jen někdy, nebo prostě jen když se mu takříkajíc chce. V takovém případě není vůbec dobré pejska trestat. To bychom mohli hlavně u paličatějších psů všechno jenom pokazit. V takovém případě je výcvikový obojek to pravé, co nám určitě pomůže přimět pejska, aby poslouchal. Při správném používání o mnoho snadněji psa dokážeme úspěšně vycvičit podle svých představ.

Výcvikový obojek

Je výborný pomocník při výchově pejska. Záleží na tom, jaký obojek si pořídíme. Podle potřeby je možno psa vycvičit bez vodítka na vzdálenost 300 až 1100 metrů. Ovládání elektronického obojku je velmi snadné. Pejskovi nasadíme obojek a v ruce si ponecháme ovladač, který stiskneme v případě, že pes neposlechne povel. Ovladač vyšle signál do obojku na krku psa. Důležitý povel, který by se měl každý pes naučit, je povel ke mně. Je to asi nejdůležitější povel, který je zapotřebí naučit každého psa. Tím zamezíme tomu, aby nekontrolovatelně běhal, kde chce, na vycházce třeba za zajícem, jiným psem a podobně. Také je tento povel potřeba naučit i pro jeho bezpečnost. Třeba aby nevběhl pod auto. Elektronický obojek je něco jako prodloužená ruka, nebo neviditelné vodítko. Pejsek velmi brzy pochopí, co se po něm chce. Pro pískaře je to potřebná pomůcka l tomu, jak rychleji naučit pejska poslušnosti.

Pomocí obojku jde naučit spoustu povelů

I staršího psa, jde s pomocí elektronického obojku. I když se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, v tomhle případě to určitě neplatí. Je možné pejska i odnaučit jistým zlozvykům, jako je například časté bezdůvodné štěkání, hrabání děr na zahradě, skákání na lidi, ležení v posteli. Nebude trvat dlouho a pes se již naučené zlozvyky brzy odnaučí a již se k nim nebude vracet. Dá se pomocí obojku vychovat i těžko ovladatelné psy. Výcvikové obojky používají i zkušení kynologové. Zamezí se nevhodnému chování pejska.

Použití obojku

Použití elektronického obojku k výchově lze u všech plemen psů. Jde o to, aby pes poslechl na povely, které mu dáváme. S výcvikem pomocí obojku je možné již u půlročního štěněte. Je možné pejska již v raném věku naučit povely sedni, lehni, nesmíš nebo zůstaň. Používání obojku je velmi snadné a jednoduché.  Používají je pískaři začátečníci i zkušení kynologové.

Elektronické obojky

Jednoduchým způsobem lze nastavit sílu impulsů. Pes velmi rychle pochopí, že musí páníčka poslechnout, jinak že dostane elektronický impuls. Většina psů po impulsu hledá bezpečí u páníčka, takže se k němu rychle vrátí. Elektronický obojek lze použít i pro více psů najednou. Je možné ho použít i pro kočky. Obojek je lehký, takže kočka i malý pes ho může mít. Podněty pro poslušnost jsou dva. Jeden je zvukový a druhý vydává slabé impulsy. Zvukové signály nahrazují píšťalku. Impulsy mohou být i vibrační.

Použití obojku je snadné

Když zavoláme na psa a on nereaguje, spustíme zvukový signál. Jestliže ani tak nepřiběhne, použijeme vibraci nebo impuls. V takovém případě již určitě přiběhne. Tento postup je nutné vždy dodržet, aby si pejsek zvykl na to, jak to jde za sebou. Nakonec pak budou stačit zvukové signály. Pejska pomocí obojku snadno naučíme přivolání, chůzi u nohy, nesmíš, odnaučení štěkání, vzdalování se od pána a i jiné zlozvyky. Elektronický obojek je opravdu velký pomocník pro každého pískaře, který chce svého psa vychovávat podle svých představ. Dá se využít i pro lovecké potřeby i pro sportovní.

Dorty pro čtyřnohé miláčky

Dorty pro čtyřnohé miláčky

Je jedno, zda Váš čtyřnohý kamarád zrovna slaví narozeniny nebo mu jen chcete připravit něco nevšedního na zub. Podívejme se společně na to, co by každý dort pro Vašeho domácího mazlíčka měl a neměl obsahovat, jak by měl vypadat a jak ho připravit.

Co rozhodně NE!

Lidé mají ve zvyku dopřávat svým zvířatům i běžné lidské pochoutky, protože se domnívají, že co je dobré pro nás, musí nutně chutnat i zvířatům. To je možná pravda a Váš pes či kočka se bude po sladké odměně ještě dlouho olizovat, ale nevhodnými potravinami můžete Vašemu zvířeti přivodit vážné zdravotní problémy či ho dokonce ohrozit na životě.

Zvlášť o svátcích mají lidé tendence krmit své mazlíčky cukrovím, kousky čokolády z vánočního stromečku, uzeninami nebo dokonce silvestrovskými chlebíčky. Tím úplně nejhorším, co můžete mazlíčkovi nabídnout, je čokoláda.

Vysoký obsah tuků, teobromin, ale také kofein způsobují poruchy funkce slinivky a srdečního rytmu, což může v nejhorším případě způsobit až smrt. Stejně tak zapomeňte na sušenky, sladkosti, bonbóny nebo koláče. Všechny tyto pochoutky obsahují cukrový alkohol, který psům zbytečně zvyšuje hladinu inzulínu v krvi a tím ohrožuje jeho zdraví.

Hrozny a sušené rozinky způsobují silné alergické reakce, které mohou skončit až selháním ledvin, přičemž smrtelné množství může začínat už na osmi rozinkách! Alergii způsobují i ořechy a příznaky otravy, při kterých byste měli zbystřit, se projevují zvracením, třesem a teplotou.

Nezralé ovoce nebezpečně překyseluje organismus zvířete a to přezrálé obsahuje naopak zase spoustu cukru. To je nejen nezdravé, ale cukr, který v žaludku kvasí, způsobuje bolestivé žaludeční a střevní potíže, nadýmání a průjmy. Pokud si budete nejen o svátcích pochutnávat na kuřeti, svého psa od stolu rozhodně nekrmte! Vařením a pečením kosti křehnou a psovi by rozštěpené kosti mohly vážně poškodit stěnu žaludku nebo střeva!

Dopřáváte si rádi česnek nebo cibuli? V zimním obdobím je to skvělá ochrana před chřipkou, ale svému zvířeti tyto potraviny raději nenabízejte. Jsou nebezpečné jak pro psy, tak pro kočky a zbytečně byste riskovali jejich otravu. Ta se může projevit do jednoho dne od pozření, ale klidně i za delší dobu, při které bude Váš čtyřnohý kamarád trpět velkými bolestmi břicha, průjmem, ale i dušností.

Nepříjemné nadýmání, až prasknutí střeva však může způsobit také kapusta, květák nebo kynuté pečivo. Přestože si většina z nás představí kočku coby obrázek spokojeného zvířete s barevným klubíčkem a miskou mléka, opak je pravdou.

Dospělá kočka by kravské mléko ve svém jídelníčku vůbec mít neměla! Mléko jim sice chutná, ale nedokážou trávit laktózu, a tak jim ve většině případů způsobí jen nepříjemné bolesti břicha, křeče a průjem. Pokud chcete své kočce dopřát mléčné výrobky, volte mléko speciálně upravené bez laktózy nebo mléka určená přímo pro kočky.

Zdravé potraviny pro Vašeho psa

Existují však i lidské potraviny, které jsou například pro psy vyloženě vhodné a do jejich jídelníčku bychom je měli zařazovat pravidelně. A které to tedy jsou? Patří mezi ně například jogurt, který je významným a snadno dostupným zdrojem bílkovin a vápníku. Při nákupu se však soustřeďte na jogurty bez cukru a sladidel a volte ty s probiotickou kulturou.

Lněná semínka jsou zase vhodná pro lepší trávení a zdravou srst. Rozdrtit by se měla však těsně přes přimícháním do stravy, jinak rychle žluknou. Použít můžete i lněný olej, obsahuje stejné vitamíny a omega – 3 – nenasycené mastné kyseliny, avšak ochudíte ho o právě tolik potřebnou vlákninu. Dalším významným zdrojem esenciálních mastných kyselin je losos. Tuky v něm obsažené vyživují srst a posilují imunitní systém. Svému psovi ho však podávejte tepelně upraveného, v syrovém stavu ho můžete ohrozit případnými parazity.

Dýně je dalším bohatým zdrojem pro psa nejen tolik potřebné vlákniny, ale i vitamínu A, a batáty obsahují navíc i mangan a vitamín B6 a C. Vašemu psovi budou nejvíc chutnat usušené na plátky, kdy je může chroupat jako zdravý pamlsek. Trpí Váš mazlíček pár kily nadváhy? V tom případě zařaďte do jeho stravy zelené fazolky, které jsou nízkokalorické a obsahují hodně vlákniny. Stejně tak i ovesné vločky jsou velmi vhodnou psí potravinou, a to zejména pro ty starší. Zlepšují totiž peristaltiku střev a tím celé (mnohdy problematické) zažívání.

Dort pro psa

Na 1 (nejen narozeninový) dort budete potřebovat:

  • 900 g mletého drůbežího masa (kuřecí či krůtí)
  • 4 mrkve
  • 560 g špenátu
  • 330 g uvařené rýže
  • 400 g kulatozrnné rýže
  • 750 g polotučného tvarohu
  • 6 vajec
  • 2 lžíce oleje (slunečnicový, lněný, ..)
  • psí sušenky na ozdobu

Mleté maso smíchejte s mrkvemi nakrájenými na kostičky, nasekaným špenátem, olejem, uvařenou rýží a dvěma syrovými vejci. Zbylá vejce uvařte natvrdo a po zchlazení oloupejte a nakrájejte na kolečka. Dortovou formu vymažte olejem a na dno napěchujte čtvrtinu masové směsi. Na ni rozprostřete kolečka vajec a zakryjte druhou čtvrtinou masové směsi. Pečte asi 45 minut při 180ºC.

Dort vyklopte a celý proces zopakujte, abyste získali dva stejné korpusy. Kulatozrnnou rýži mírně rozvařte, vychladlou ji smíchejte s tvarohem a většinou vzniklé pomazánky jeden plát potřete. Přiklopte druhým plátem, potřete zbytkem pomazánky a ozdobte psími sušenkami.

Dortík pro kočku

Na 1 dortík budete potřebovat:

  • 2 rohlíky
  • mléko pro kočky
  • 2 masové kapsičky
  • kočičí puding (k dostání v chovatelských potřebách)
  • tvaroh nebo lučinu
  • sýr a šunku
  • kočičí sušenky, masové tyčinky, granule, apod. na ozdobu

Rohlíky nakrájejte na kolečka, zalijte kočičím mlékem a nechte rozmočit na kaši. Tu sceďte, přidejte do ní trochu tvarohu nebo lučiny a zamíchejte. Plech vyložte pečícím papírem a vytvořte na něj z těsta tři placky (kolečka). Pečte asi 10 minut při 200ºC.

Jednu placku potřete masovou kapsičkou, přiklopte druhou plackou, tu pomažte sýrem a ozdobte šunkou. Přiklopte poslední placku, potřete druhou masovou kapsičkou a můžete použít i kočičí puding. Povrch dortíku posypte granulemi a ozdobte kočičími sušenkami a nalámanými masovými tyčinkami.