Chcete nenáročného domácího mazlíčka? Pořiďte si Baziliška Zeleného. Podobně jako Leguán Zelený je velmi oblíbený mezi chovateli. Pokud se chcete dozvědět jak se o něj starat, tak si přečtěte následující podnadpisy.
Potrava
Bazilišek Zelený je všežravec. Můžete mu dát najíst hmyz, sarančata, pavouky ale i změklé ovoce. Pro jeho život je důležité mu občas jídlo posypat vápníkem, který seženete v běžném zverimexu.
Terárium
Důležité je vědět, že Bazilišci mají problém s rozpoznáním skla v teráriu, a proto si srážkou mohou způsobit zbytečné zranění – proto je lepší sklo nějak zviditelnit. Bazilišek potřebuje dostatečně velké akvárium s bazénem – milují vodu a tráví v něm většinu času. Bazén by měl být dost velký, aby se do něj vešla alespoň polovina jeho těla. V jeho teráriu by nemělo chybět ani UVB záření. Na UVB záření se budou vyhřívat. (Bez něj neumí ani využít vápník ze stravy.) Do terária umístěte také klacíky na šplhání. Terárium vystelte speciálním vnitřním kobercem nebo zezimou. Pokud tam umístíte i rostliny, tak se bazilišek bude v teráriu cítit bezpečně a přirozeně. Živé rostliny mu pomáhají udržet tu správnou vlhkost v teráriu.
Popis Baziliška Zeleného
Může dorůstat až 80 cm, z toho tvoří dvě třetiny jenom ocas. Bazilišek Zelený má dlouhé zadní nohy s dlouhými prsty. Na zádech má takzvaný hřeben. Má dlouhý a tenký ocas. Jeho barva je zelená s nepravidelnými modrými skvrnami.
Chování Baziliška Zeleného
Bazilišci Zelení milují vodu – jak už jsem zmínila. A proto by v jeho teráriu neměl chybět bazén. Rádi šplhají. Více Bazilišků se navzájem dorozumívá kýváním hlavy. V případě že, se Bazilišek cítí ohroženě, anebo je v nebezpečí, utíká rychlým během po zadních nohách. Pomocí ocasu udržuje rovnováhu. Na krátkou vzdálenost umí dokonce i běhat po vodě.
Rozmnožování
Pohlavní dospělost je ve věku 18 – 24 měsíců. Bazilišci mají více pohlavních orgánů. Jeden má na hlavě, který používá k lákání samic – stejně jako ten druhý na zádech. Samice mají ale pouze jeden hřeben, který se nachází na hlavě. V čase rozmnožování samice naklade několik vajec. Mláďata se líhnou sama. Po porodu samice opouštějí hnízdo. Mládě je hned po vylíhnutí velmi samostatné – dokáže samo lézt, pohybovat se a dělat všechno aby přežilo.
Zajímavosti
Když se cítí ohroženě nebo je v nebezpečí, dokáže vyvinout až neuvěřitelnou rychlost 10 kilometrů za hodinu. Další zajímavostí je to, že dokážou běhat po vodě. Díky tomu se jí často přezdívá Ježíšova ještěrka. Když jsou pod vodou, dokážou zde vydržet až ohromných 30 minut.
Bazilišek Zelený v přírodě
Vyskytuje se křovinách a v nízkém stromoví, poblíž řek nebo jezer v Jižní Americe. Samci jsou teritoriální a své prostředí si chrání bojem. Jeho zelená barva mu poskytuje ve volné přírodě ukrýt před nepřáteli. Baziliškové žijí ve skupině a jsou velmi plaší tvorové.
Kočka je sama o sobě šelma, ale pokud chceme opravdu zvířátko, jako je tygr, tak to není jednoduché. Mít doma malou přítulnou kočku, která je zároveň divoká a podobná šelmě, se podařilo. Takže pokud po tom toužíte, podívejte se na inzeráty o bengálské kočce.
Něco málo z historie
Historie plemen je většinou velice nudná, a proto se nezmiňuje, avšak jak došlo k tomuto plemenu je poměrně zajímavé, a proto bychom měli znát aspoň kousek té historie. První zajímavostí je, že byly dva důvody, proč zkřížit plemena, tak aby vznikla bengálská kočka. Prvním z nich je sen mít doma krásnou, malou šelmu, ale takovou, co by nás hned při první příležitosti nesežrala, takže musí být i přítulná. A hned tím druhým jsou nemoci, protože bylo zjištěno, že šelmy nemají v sobě jistý druh genu, takže jsou imunní proti jedné nemoci, která je naopak u normálních koček a dokonce i lidí problémem. A proto to byl velký krok pro celé lidstvo.
Jak bengálská kočka vypadá?
Hned když se podíváte na toto plemeno, ať už vezmete nějakou fotografii anebo si naživo prohlédnete koťátka, tak vás napadne, že držíte malého tygříka, protože bengálská kočka svým vzhledem tygra opravdu hodně připomíná. Má stejné barvy a dokonce i velice podobnou strukturu srsti. Avšak existují i případy, kdy se tato kočka narodí i v „zimním“ provedením a pak máte bílého tygra. Na první pohled v nás vyvolají stejný pocit, jako tygři, a to tedy majestátné a dominantní zvířátko, ale na ten druhý pohled poznáte, že jde o hodnou a roztomilou kočičku.
A jaká je povaha tohoto tygříka?
Bengálské kočky jsou nejen krásné, ale také mají mnoho jiných obdivuhodných vlastností, jako je vysoká inteligence či vytrvalost. A rozhodně se v nich kousek tygra nezapře, jsou výbornými lovci, dokážou být velice obratné. Ale má hodně i z domácí kočky, zejména pokud jde o zvědavost a hravost. Tato kočička nebude chybět u žádné návštěvy, jen proto, aby jí něco neuniklo. Také můžeme říct, že tyto kočičky jsou perfektní, protože mají rády svůj režim, který je dán rituály, které se rozhodně nemění. Takže pokud je zvyklá, že každé ráno vám bude u snídaně sedět na klíně, tak musíte snídat ve stejném čase na stejném místě. Přestože je to poměrně divoké plemeno, vycházejí i s dětmi, což u koček není jistotou. A pokud chcete nahradit velkého psa, malou kočičkou, tak berte právě toto plemeno, protože to si můžete stejně jako psa vodit na vodítku. Kromě vodítka tyto kočky milují vodu, takže se nedivte, když se přidají k vaší koupeli.
Bengálská kočka je nádherné plemeno, avšak musíte se o něj starat. Nemyslíme tím nějakou speciální péči, jen jí musíte projevovat svou lásku, tím, že se jí budete věnovat a budete si s ní hrát a budete mít doma dokonalou šelmu.
Kdo chová psa venku a na zahradě, bude pro něj potřebovat kvalitní psí boudu. Pro některá plemena celoroční pobyt venku vhodný není, pro jiná je ideální. Na trhu je mnoho rozdílných variant a pro každého pejska se hodí trošku jiná. Psí boudy už dnes dokážou poskytnout opravdové pohodlí a luxus, dávno nejde o pár stlučených prkýnek se střechou. Kvalitní výrobek uvnitř udrží příjemnou teplotu, pes je v suchu, závětří a cítí se v bezpečí. Jak na výběr psího obydlí?
Velikost a parametry psí boudy
Nezaměřujte se pouze na dokonalý design, bouda pro psa má jisté důležité parametry, které musí splnit, aby vašemu mazlíčkovi vyhovovala. Jako první musíme vyřešit její optimální velikost. Ta závisí na velikosti právě vašeho mazlíčka v dospělosti, pozor, pokud psík ještě roste! Výška vchodu by měla jen lehce převyšovat jeho kohoutkovou výšku. Velkým plusem je, má-li bouda i předsíňku, která napomáhá udržení tepla. Hlavní místnost by neměla být příliš velká, ale ani malá. Prostor se musí rychle zadýchat a vyhřát tělesným teplem, aby v zimních měsících psíkovi nebyla zima, zároveň by se měl mít možnost uvnitř otočit a napřímit.
Pozor na kvalitní zateplení
Zateplení je v našich klimatických podmínkách nezbytné. Potřebují jej i plemena dlouhosrstá. Nejčastěji jsou využity polystyrenové desky, levné a odolné vůči vodě, a to jako výplň mezi dvěma stěnami. Piliny, sláma či papír mohou nasáknout vodou a plesnivět. Zateplená by měla být i střecha. Dbáme na zaizolovanou podlážku a praktické je otevírání střechy, aby se bouda snadno čistila. Bouda může být dřevěná i zděná. Nechcete-li stavět boudu pro psa sami, můžete ji jednoduše koupit. Krásné a poctivě zhotovené psí boudy různých parametrů najdete na www.zoodum.cz. Nechybí dokonce ani rádce pro výběr velikosti a detailní rozpis rozměrů jednotlivých výrobků. Díky tomu určitě koupíte správně.
Právě jste si pořídili štěňátko a hrne se na vás spousta informací, jak se správně o nový přírůstek ve vaší rodině starat? Sama to velice dobře znám. Nechceme nic zameškat a tak informace doslova vyhledáváme. Chceme se dovědět co nejvíce. Všechno co se týče „těchto drobečků“ nás velice zajímá. Chceme vědět co je správné, jak správně štěně vychovávat, jak a čím štěně správně krmit, kdy můžeme jít poprvé se svým psem ven a tak dále. Otázek, které nás zajímají, je spousta, stejně tak jako dostupných informací.
Jedním z důležitých bodů, který by nás měl zajímat, je bezesporu pravidelné očkování a opakované odčervení štěněte. Stejně tak jako později odčervení již dospělého psa. Očkování i odčervení je velice důležitou součástí zdravotní péče našeho psa. V tomto článku si tohle téma trošku zpřehledníme. Zodpovíme si otázky jako kdy nejlépe, jakými způsoby a hlavně proč bychom určitě tuhle součást péče neměli zanedbávat. Takže, jdeme na to.
Štěňátko si domů přivážíme většinou zhruba kolem osmého týdne jeho života. Dříve by vám žádný správný chovatel ani neměl chtít štěně předat. I když jsme již netrpělivý, vyplatí se na štěňátko si chvilku počkat. Je důležité, aby štěňátko právě do již zmiňovaného osmého týdne svého života, bylo s matkou. Nenaléhejte tedy a určitě dejte na rady chovatele. Správný chovatel, vám prostě mladší štěně nepředá! Proč to zmiňuji? Protože první očkování, stejně jako opakované odčervení štěněte musí udělat chovatel. Na všechno se při koupi svého nového mazlíčka informujte. Kolikrát bylo štěně odčerveno, kdy bylo poprvé očkováno, čím je krmeno a tak dále. Ostatně informace o prvním očkování stejně jako o odčervení naleznete v očkovacím průkaze psa, který vám musí chovatel zároveň se štěnětem předat. Dále přechází tato povinnost na vás. A kdy tedy správně očkovat a odčervit své štěně. K tomu vám poslouží následující přehled.
♦ Očkování štěněte:
6. – 7. týden života štěněte /provádí se první očkování.
9. – 10. týden života štěněte / druhé přeočkování (psinka, parvoviroza, inf. laryngotracheitida + inf. hepatitida, parainfluenza, leptospiroza, coronaviroza).
3. – 6. měsíc života štěněte/provádíme první očkování proti vzteklině.
Přesné očkování vám vždy určí váš veterinární lékař. Na trhu je spousta očkovacích vakcín a samozřejmě se přihlíží také k tomu, kdy bylo vaše štěně poprvé očkováno a jaká vakcína byla použita. Od toho se odvíjí vše dále. Určitě, když si pořídíte štěně, navštivte svého veterináře a na všechno se řádně přeptejte a informujte.
Obecně ale můžeme říct, že štěně by mělo být očkováno v rozmezí od šestého až čtrnáctého týdne, třikrát a to proti základním infekčním nemocem. Očkování proti vzteklině, potom na konci celého očkování, tedy mezi třetím až šestým měsícem, života štěněte. Vzteklina se obvykle očkuje samostatně. Není to taková zátěž pro celý organismus vašeho psa, obzvláště u malých ras by mohlo být očkování hůře snášeno.
Každé štěňátko očkování snáší jinak. Některé je naprosto v pohodě, jiná štěňátka „naříkají“. Ne při samotném očkování, ale potom později doma. Někdy se může v místě vpichu objevit malá boulička, která při doteku, nebo určitém pohybu vaše štěňátko bolí. Vše je pouze dočasné. Já vím, je nám těch drobečků líto, ale druhý den už většinou o ničem nevědí. Pokud přeci jen chcete trošičku pomoci, pak se můžete bouličku pokusit jemně rozmasírovat. Štěně by mělo mít po očkování klid, žádná „divočina“. Ostatně uvidíte, že vaše štěňátko bude chtít spát.
♦ Očkování dospělého psa:
Dospělého psa očkujeme potom jedenkrát do roka. Proti vzteklině a také proti základním infekčním nemocem.
Víte jak správně odčervit svého psího přítele?
A teď krátce k tématu, odčervení štěněte. Jak jsme si uvedli na začátku. Odčervení je velice důležitou součástí zdravotní péče našeho psa, stejně jako očkování. Proč tomu tak je? Proč je pravidelné odčervení tak důležité? Při správném a pravidelném odčervení chráníme nejen svého psího miláčka, ale také tím samozřejmě chráníme sami sebe. Hlavně malé děti. Znáte to, jak se naši nejmenší se svým psím přítelem mazlí, hrají. Co je moje, to je tvoje. Mnoho vnitřních parazitů pak mohou být přenášeny ze zvířat na člověka. Takže pravidelné odčervení opravdu nepodceňujte. Pro vašeho psího přítele je to velice důležité, aby měl krásný, plnohodnotný život bez zbytečných komplikací a jak jsme si již napsali, pro nás také.
Kde můžete produkty k odčervení psa koupit? U každého veterináře. Můžete si vybrat, zda použijete k odčervení svého psa pastu, nebo tabletu. Každý správný veterinář vám jisto jistě rád poradí, jaká forma je pro vašeho psa nejvhodnější. A kdy správně a pravidelně své štěně odčervit? K tomu vám opět poslouží následující přehled.
♦ Odčervení štěněte:
První odčervení u štěňat bychom měli dělat ve věku 14 dní a nejlépe použít pastu.
Další odčervení potom ve 14-ti denních intervalech (dvou nebo tři týdenních intervalech) a to až do věku tří měsíců našeho štěněte. Opakované a pravidelné odčervení je velmi důležité.
Od stáří tří měsíců, pak štěně odčervíme každé tři měsíce (to znamená ve věku 3, 6, 9 a 12 měsíců).
Jak je tomu potom u dospělého psa?
♦ Odčervení dospělého psa:
Dospělý pes by měl být odčerven nejméně dvakrát ročně. Ale lépe je častěji než dvakrát do roka. Hlavně, když se pes pohybuje v místech s vyšším rizikem nákazy, s vyšším rizikem výskytu parazitů. Tím mám na mysli například parky, volné výběhy určené k venčení psů, psí školy a tak dále. Všichni bychom měli psí exkrementy uklízet, ale určitě víte, jak to na některých místech vypadá. Právě na takových místech je potom samozřejmě daleko vyšší riziko nákazy pro vašeho psího miláčka.
Kdybychom chtěli postupovat úplně přesně, pak by pes měl být odčerven na základě vyšetření stolice. Jsou-li ve stolici zjištěni paraziti, pak je odčervení nutné, nejsou-li zjištěni žádní paraziti, pes odčerven být nemusí.
Standardně lze však říci, jak již bylo napsáno, psa je vhodné odčervit minimálně dvakrát za rok. Pokud se pes vyskytuje v „ rizikových oblastech“, jakože každý pejsek si rád zaběhá ve výběhu a tak dále, pak je doporučeno dospělého psa odčervit čtyřikrát do roka. To znamená ve tříměsíčních intervalech. Já svého psa odčervuji dle doporučení. Jak se k tomu postavíte vy, je zcela na vás.
Věřím, že po přečtení tohoto článku budete mít alespoň trochu přehled kdy, jak a proč svého psa pravidelně odčervit a očkovat. Přeji vám zdravé a radostné společné soužití.
Pořizujete si domů štěňátko a nevíte, jaký pelíšek pro něj bude nejvhodnější? Není divu, v dnešní době je na trhu mnoho různých druhů. Co je tedy důležité při koupi pelíšku?
V prvé řadě je důležité zaměřit se na velikost. Lepší je vždy koupit větší, než aby potom pejskovi v dospělosti z pelíšku čouhaly všechny čtyři nohy a ocásek k tomu. Dále dávejte velký pozor, aby v pelíšku či na něm nebylo něco pro pejska nebezpečného. Zvažte také, kde ho chcete umístit, a jaký materiál pro vás i pejska bude nejlepší.
Důležité je také to, kam pelíšek umístíte. Nemělo by tam být moc horko, ani moc zima, nemělo by to být místo, kde o něj každý zakopne, ale ani místo, na které za celý den nikdo nezavítá. Pelíšek byste měli pravidelně čistit.
Pro vás by měl být pelíšek vašeho miláčka naprosté tabu. Odtud by pejska nikdo neměl násilím brát, či mu tam strkat ruce. Je to zkrátka jeho útočiště, místo, kde se může schovat a kde se bude cítit naprosto v bezpečí a pohodě.
Jaký pelíšek tedy vybrat?
Klasický pelíšek
Klasickým typem pelíšku je myšlen pelech ve tvaru mističky, ať už kulaté, či hranaté. Buď je celý udělaný z látky, nebo je vanička plastová. V tomto případě je dovnitř třeba dát nějaký starý polštář, či deku, aby byl pro pejska pohodlný. Je ke koupi v každém zverimexu, v různých velikostech a barevných provedeních.
Boudička
Boudička, nejčastěji celá látková, je vhodná do bytu, spíše pro menší pejsky. Poskytuje jim dokonalé útočiště, a navíc „schovávačku“. Zde můžou nerušeně spinkat, či pozorovat okolí. V boudičce se na rozdíl od klasického pelechu budou cítit více v bezpečí.
Košík
Jako dokonalý pelíšek postačí pejskovi i proutěný košík, vystlaný polštářem, nebo dekou. Zde ale dbejte na to, aby ho pejsek nerozkousával. Mohl by se poranit.
Gauč
V dnešní době se vyrábějí psí pelíšky připomínající obyčejný gauč. Tento pelech dokonale zapadne do interiéru a pro psy je velice pohodlný. Avšak je trochu vyšší, proto jej doporučujeme pro větší pejsky.
Bouda
Pokud máte psa volně puštěného venku na zahradě, je pro něj nejlepší postavit, či koupit boudu dřevěnou. Pro větší pohodlí pejska je vhodné ji vystlat dekou, nebo polštářem. Dbejte ale na to, aby se neporanil vyčuhujícími hřebíky, či třískami.
V dnešní době je mnoho možností, jak pejskům udělat co nejpohodlnější místečko na spaní. Sice jim stačí i obyčejný polštář, či deka pohozená v koutě, nejvděčnější vám ale stejně budou, když jim dovolíte spát u vás v posteli.
Tento papoušek bývá skvělým společníkem. Dokáže napodobit zvuky jako například zvonění telefonů. Dokáže se naučit i pár slov. Více o tomto druhu papouška se dozvíte v následujícím článku.
Popis
Papoušek senegalský může dorůstat do délky kolem 23 cm a vážit 120 – 170 gramů. Dožívat se mohou i přes čtyřicet let. Samičky bývají menší než samci. Hlavu mají šedo – černou. Mají malé tmavé oči a šedý zobák. Jejich záda, křídla a hrdlo jsou zbarvené do zelena a břicho je žluté. Ocasní peří je šedé. Na břichu mají žlutý vzor, který připomíná písmeno V. Samice mají delší ,,písmeno V“ a menší hlavu než samci.
Potrava
Můžete jim dávat směs pro střední a velké papoušky, která se musí doplňovat čerstvým ovocem a zeleninou. Stravu můžete zpestřit piškoty, těstovinami nebo i trochou sýra. Čas od času i lžičkou mletého masa nebo míchanými vejci, aby měli dostatek bílkovin. Jako zdroj vápníku jim poslouží sépiová kost. Nikdy nesmíte papouškovi senegalskému dát avokádo, protože je pro ně silně jedovaté. Nezapomeňte ani na každodenní čistou vodu. Můžete jim dávat i granule pro papoušky, které obsahují všechny potřebné složky.
Klec
Stačí klec o velikosti 70 x 40 x 40 cm. Vhodná je i klec pro velké papoušky. Do klece můžete dát bydla z ovocných stromů s průměrem asi 2 cm. Pravidelně je ale vyměňujte. Doporučují se spíše keramická krmítka než plastová. Dejte mu dvě nebo tři krmítka. Jednu na vodu, jednu na jídlo a ta třetí může sloužit k podávání pamlsků. Krmítko na vodu mu dejte větší, protože se v něm bude papoušek i koupat. Na dno klece můžete dát obyčejné noviny. V kleci by neměla chybět ani sépiová kost. Pro zábavu můžete papouškovi do klece dát papírovou ruličku z toaletního papíru. Na dvířka klece si můžete dát visací zámek, protože tento papoušek je velmi chytrý a umí si sám otevřít dvířka.
Papoušek senegalský jako společník
Tento mazlíček bývá také báječným společníkem. Má zvídavou a veselou povahu. Svého majitele překvapí i spoustou kousků. Zvládne se naučit pár jednoduchých fráziček a slov, ale vyniká hlavně v imitování mobilu a jiných zvuků. Jednou z jeho charakteristických vlastností je fixace na jednoho člověka. Měli by jste tomuto papouškovi věnovat dostatek času a každý den si ho vytahovat.
Život v přírodě
Papoušek senegalský se vyskytuje na savanách a v zalesněných oblastech jižní Afriky. Hnízdí v korunách stromů a snáší zhruba 3 bílá vejce. Se svým hejnem se dorozumívá spoustou zvuků. V přírodě se mohou dožívat i kolem třiceti let.
Pořídili jste si štěňátko. Šli jste na všechno s rozvahou, věnovali pejskovi dostatek prostoru a času, aby si zvyknul na svůj nový domov, všechno úžasně funguje a teď opět stojíte před dalším úkolem. Naučit své štěně být samotné doma. Samozřejmě, že nechcete, aby si o vás všichni sousedé v okolí povídali, cože to tam s tím vaším pejskem děláte, když celé dny jen kňučí. Proto je potřeba myslet na to, že bude muset být také někdy samo doma, už od začátku.
Když štěně přivezeme domů, je potřeba se štěněti hodně věnovat, vše ho učit, být mu na blízku a ze štěňátka se pak pomaličku stane takový náš malý „závisláček“. To je všechno v pořádku, přesně tak to má totiž být, ale pomaličku musíme začít myslet také na to, že se štěňátkem, nebudeme moc být věčně a tedy ho na tuhle situaci začít pomaličku připravovat.
Vím, že vám trhá srdíčko už jen samotná představa, že tohle malé stvoření budete muset opustit na nějakou delší dobu a nechat samotné, ale tak to prostě je a čím dříve si psa naučíte, tím lépe pro vás oba. Se zvykáním si na tuhle novou situaci musíte začít pomalu a opět svojí roli hraje odměňování, vaše trpělivost a důslednost. Kdy je tedy ta nejvhodnější doba psa učit zvykat na samotu a jak na to?
Pejska na tuto situaci připravuje pomaličku a již odmalička. První odloučení od vás by měla být krátká. Stačí hodinku až dvě. Nejlépe, když před tím než pejska opustíte, půjdete společně na dlouhou procházku, nebo si budete hodně hrát. Jde prostě jen o to, aby vaše štěňátko bylo unavené. Je-li unavené, lépe svoji samotu ze začátku bude snášet, protože v podstatě celý čas bez vás prospí. Zatím co když opustíte štěňátko, které je zcela aktivní a plné energie, připravte se na to, že zcela hladký průběh tohle odloučení se od vás, mít nebude. Určitě tedy štěně unavte. Vše je pouze o tréninku, zvyku a malá štěňátka si na vše zvykají velice rychle.
Opusťte tedy vaše štěně. Já jsem na svého „mazlíčka“ vždycky mluvila, říkala, že se brzy vrátím (i když vím, že konkrétním slovům nerozumí, ale jsem přesvědčena, že na své vlastní bázi vnímání, pejsci velice dobře vědí, co že po nich chceme či co jim sdělujeme). Prostě pro můj lepší pocit, jsem se před každým odchodem rozloučila. Chvíli jsem počkala za zavřenými dveřmi, jestli se bude ozývat štěkání, kňučení, jestli bude vyvádět. Bylo mi jasné, že kdyby taková situace nastala, stejně musím odolat a štěně nechat. Takže v podstatě, jen pro moji zvědavost jsem chvíli počkala, co se bude dít. Byla jsem překvapena. Žádné velké naříkání nebylo. Párkrát nějaké kuňkání, nic hrozného, opravdu krátkou dobu a pak klid. Úžasné.
Myslete na to, že i kdyby štěně sebevíc vyvádělo, alespoň chvíli musíte vydržet. V žádném případě, ale vážně v žádném případě se nevracejte ihned domů! Tento malý tvoreček, je velice vnímavý a rychle by si dal dohromady, že čím větší pláč, kňučení a hluk působí, tím rychleji mu přispěcháte na pomoc.Zadělali byste si tak na budoucí možné problémy. Jediné co můžete udělat, intervaly kdy štěně opouštíte zkrátit na minimum a následně prodlužovat.
To stejné platí i u takových reakcí na druhé pejsky při venčení. Jestli-že váš pes na druhé pejsky venku štěká, schovává se vám za nohy a vy ho z ochranářských důvodů berete do náruče či dáváte pamlsky, opět si zaděláváte na budoucí problémy. Váš pes, si tohle vaše chování, vysvětlí přesně opačně.Čím větší hluk, tím větší pozornost. Super, ale ne pro vás!
Až se vrátíte domů, čeká vás ohromné vítání. Nikdo vás nepřivítá vřeleji jako váš pes. Ať přijdete v noci, pozdě, se špatnou náladou, prostě v jakémkoli stavu a náladě, tento malý společník bude vždy štěstím bez sebe, že vás má opět doma. Také byste štěňátko měli samozřejmě po příchodu domů odměnit nějakým pamlskem, alespoň ze začátku.
Intervaly mezi vašimi odchody a příchody pak jednoduše prodlužujte a máte zvládnuto.
Dokud bude vaše štěňátko malé, potom většinu času prospí. Odejde-li z domova, do vašeho příchodu stráví téměř na 100% veškerý čas ve svém pelíšku. Bude-li starší, větší, potom bude také odvážnější a zvídavější. Proto byste měli před odchodem ze svého domova, myslet na to, že ve vašem domě číhá spousta nebezpečí a tato nebezpečí eliminovat.
Před odchodem z domova se ujistěte, zda nemůže např. překusovat kabely, zda máte zajištěné zásuvky, zda se vám někde volně nepovalují malé a ostré předměty, které by váš pes mohl spolknout, zda nemůže okusovat květináče, některé pokojové květiny jsou pro psa přímo životu nebezpečné.
A pak existuje spousta věcí v naší domácnosti, které jsou pro pejsky úžasnou zábavou, ale vy se po příchodu domů, už tak zcela jistě bavit nebudete. Pokud jste majitelem většího psa, pak bývají hodně oblíbené odpadkové koše, koše na prádlo, nejrůznější časopisy, noviny. Buďte proto opatrní na své doklady, zda je máte mimo dosah vašeho psa. Ujistěte se, že máte zavřené dveře od WC, nikdy byste nevěřili kolik papíru je z jednoho toaletního papíru. Pokud přijdete domů a nějaké takové překvapení na vás bude čekat, pak svého psa nekárejte. Aby vaše kárání bylo účinné, musíte totiž psa přichytit přímo při činu. S odstupem času si pes tyhle dvě spojitosti dohromady nedá.
Věcí, které naše psí mazlíčky zajímají, je v našich domácnostech spousta a na všechny budete postupem času přicházet. I pejsci mají svoji fantazii a někdy provádějí opravdu pořádné psí kusy.
V mnoha článcích jste se dočetli, jak začít s chovem těch typických domácích zvířat, málokde se však píše, jak začít chovat například takového kraba. I když to může znít šíleně, krabi fungují jako neodlučitelný člen rodiny v mnoha domácnostech. Láká i Vás mít doma toto neobvyklé zvířátko? Jak na to, čím ho krmit a plno dalších informací a tipů si řekneme v následujícím článku.
Oblíbené druhy pro chov
V posledních letech se nejoblíbenějším a nejrozšířenějším druhem pro chov stal Krab suchozemský (Cardisoma armatur). Toho můžete znát i pod přezdívkami jako jsou ‚krab tříbarvý‘ nebo jako ‚krab harlekýn‘. Tento druh pochází ze sladkých, brakických, ale i slaných vod a břehů Jižní Ameriky a současnosti i Afriky. Co se týče velikosti, může dorůstat až neuvěřitelných 15 cm. Průměrná délka je však okolo 13 cm. Má na svém těle mnoho různých pestrých barev. Tou nejtypičtější barvou je pro ně jasná modř, která se nachází na jakoby stále vyleštěném hřbetě. Další barvou je oranžová, kterou můžete pozorovat v okolí končetin. Pokud chcete chovat více jedinců, doporučuje se mít jednoho kraba a pak další samičky. Samozřejmě záleží na Vás, ale když je v akvateráriu více než jeden krab, začnou se prát, což by nemuselo dopadnout dobře.
Vhodné obydlí pro kraba
Tyto zvířata jsou doma jak na souši, tak ve vodě. Aby se krabům dobře bydlelo – tedy aby měli dostatečné pohodlí, musíme jim tedy přichystat prostorné akvaterárium, které musí být zařízené tak, aby se krabi mohli koupat ve vodě (Voda by měla být zhruba na jedné třetině akvaterária.) anebo procházet na souši. (Souš by měla být zbylé dvě třetiny akvaterária ještě spolu s říčním pískem a oblázky) Co se týče rozměrů – pokud chováte například jeden pár krabů, doporučuje se, aby rozměry akvaterária byli alespoň 120 cm x 50 cm x 30 cm. (Výška akvaterária může být nižší, krabi totiž většinou moc nešplhají)
Voda musí být dostatečně hluboká. Za ideální hloubku se považuje taková, ve které se může krab ponořit celý. Krabi si rádi hrabou v písku, a tak by se v akvateráriu mělo objevovat množství písku takové, aby se v něm mohl krab dostatečně vyhrát. Co se týče přechodu z vody na souš, měl by být spíše volnější – neměl by zde být tzv. ‚schod‘. Dále můžeme nádrž obohatit nějakými těmi kameny nebo dřevem. Další oblibou krabů je schovávat se. Proto vytvoříme i nějaké úkryty, kam se můžou přesunout.
Teplota vody by se měla pohybovat okolo 23°C. (K tomu se dá pořídit speciální akvarijní topítko s termostatem) Na nejteplejším místě by měla teplota dosahovat až 35°C. Aby bylo teplo i na souši, musíme svítit speciální lampičkou s UV zářením – to prospívá pevnému krunýři a navíc k tomu dává barvám schopnost se pořádně ‚rozzářit‘. Krabi ale zároveň ve svém akvateráriu musí mít chladné místa. Dále jim svědčí, pokud je v akvateráriu dostatečná vlhkost. Tu můžeme udělat tak, že akvaterárium čas od času pokropíme nebo jej uzavřeme (a necháme nějaké otvory na dýchání) a vlhkost by se měla utvořit sama.
Pokud budete do akvaterária chtít i nějaké rostliny, pořizujeme nějaké vodní a vlhkomilné. Musíme ale počítat s tím, že je občas krabi sami konzumují.
Voda se musí pravidelně filtrovat. Pokud je voda znečištěná, hrozí onemocnění. Když vyměňujeme vodu, nesmíme zapomenout na to, že voda chlorovaná musí alespoň den odstát, než ji použijeme. Je možné do vody přidat i mořskou sůl – ta má antiseptické účinky. (Lžičku na 100 l)
Potrava
Jsou to všežravci. Jako stravu jim můžeme servírovat různé druhy zeleniny a ovoce. Dále taky nějaké rostliny – například pampelišky nebo jitrocel. Pokud chcete dát krabům i maso, použijte libové – například rybí, žížaly či hovězí. Dnes už existuje i speciální konzervy s jídlem pro kraby. Je dobré jim občas přimíchat do jídla rozdrcenou sépiovou kost, díky které budou mít dostatek vápníku. Čas od času taky sežerou svůj vlastní svlečený krunýř, toho se však nemusíte zaleknout – právě naopak. Dodává jim to potřebné minerály.
Základní výbavou psa by měl být obojek. Není to jen módní doplněk, ale také velmi praktická věc. Můžete tak označit, že tento pejsek je váš mazlíček, díky obojku můžete s pejskem chodit na procházky a taky díky speciálním obojkům můžete svým mazlíčkům ulevit od různých nepřátel.
Podle čeho obojek vybrat?
Obojek by měl vašemu pejskovi sedět, takže byste měli vybírat podle velikosti vašeho mazlíčka. Pravdou je, že většině obojků můžete přitáhnout anebo naopak roztáhnout podle potřeb, takže jsou univerzálními pro každé plemeno. Pro někoho je rozhodující také materiál. Někdo se rozhodne pro klasiku, kterou je kůže, jiní zase preferují moderní materiály. Každopádně záleží na tom, co se líbí páníčkovi, protože sám pes si tento doplněk vybrat nemůže.
Speciální obojky jsou in
Dnes se prodávají i speciální obojky, které mají jisté funkce navíc. Takovým oblíbeným je obojek, který pomáhá vašim mazlíčkům zbavit se parazitům, takže obojek odpuzuje klíšťata, blechy a jiný hmyz, který je nepříjemný. Ale vedle těchto existují i takové druhy, jako jsou elektrické obojky, které zase pomohou vaše psy lépe vychovávat. Někteří sice tvrdí, že je to jen trápení mazlíčka, ale jiní si tito obojky velice chválí. Opět záleží na pohledu páníčka a toho, co od daného výrobku očekává.
Obojek versus postroj
Poslední dobou jsou velice oblíbené také postroje, o kterých se tvrdí, že jsou pro mazlíčka pohodlnější, protože ne nedusí, tak jako obojek. Navíc z postroje se vám nemůže pes vysmyknout, takže je téměř nemožné, aby vám někde na procházce utekl, hned co uvidí první kočku či veverku. Navíc postroje mohou mít různé varianty, takže milovníci módy je také používají jako módní doplněk pro své mazlíčky.
Na obojku nesmí chybět známka
Jedním z důvodů proč dát svému pejskovi kolem krku obojek, je také to, že kdyby se vám náhodou někdy někde zatoulal, aby jej mohl dobrý člověk odvést zpátky domů anebo vám aspoň zavolal, kde toho svého mazlíčka máte. Proto je výhodou, když svému mazlíčkovi necháte udělat na obojek známku, na kterou kromě jeho jména necháte napsat také vaši adresu a nejlépe i telefonní číslo. Známka pro psa s těmito údaji je velice praktická a není to moc drahý doplněk, navíc to vypadá velmi pěkně.
Pes bez obojku musí být smutný, protože se nepodívá nikde jinde, než na vaši zahradu. Protože bez obojku nemůžete jít ani na procházku. A obojek je rozhodně i módní doplněk, který k psu patří a sluší mu.
Každý chceme bydlet pohodlně a mít se dobře. K tomu potřebujeme to správné sídlo. Dopřejte to také svému pejskovi a pořiďte mu správnou psí boudu. Výběr je podmíněn několika faktory. Jak na to vám poradíme v tomto článku.
Psí bouda jako ochrana před nepřízní počasí
Není složité odvodit, co bude hlavním účelem psí boudy. Ochrana před deštěm, větrem a dalším nepříznivým počasím je hlavní účel, který psí bouda musí splnit. Stává se útočištěm pro všechny psy, kteří mají vstup do domu zakázaný a zůstávají venku víceméně po celý rok bez ohledu na počasí. Vhodný výběr pomůže zajistit pejskovi dostatečné pohodlí a hlavně možnost přístřešku i při opravdu špatných podmínkách. Pořízení boudy umožní psovi chránit se před deštěm, což může být prevence proti nachlazení či jiným zdravotním problémům.
Dostatečné rozměry
Je jasné, že velcí psi se nevejdou do boudy vytvořené pro malá plemena. Při výběru je tedy nesmírně důležité sledovat rozměry, které by měly odpovídat velikosti psa a zároveň ponechávat volný prostor pro jeho přirozený pohyb uvnitř. Bouda pro psa má mít pořádnou střechu a otvor, kam se pes bez problému protáhne. Vnitřní prostor by měl být trochu větší, aby se v něm pes mohl libovolně otáček a pohybovat. Pokud si nevíte rady, nechte si poradit od odborníků, kteří vám doporučí vhodné rozměry právě pro vašeho psa.
Kvalitní materiál a zpracování
Aby byly zajištěny všechny vlastnosti, kvůli kterým páníčkové pořizují pro své psy boudy, musí být vyrobeny z kvalitního materiálu se správným zpracováním. Základ tvoří pevná odolná střecha a bytelné stěny, přes které neprofoukne vítr. Dřevo by mělo být lakované bez vyčuhujících šroubů a hřebíků. Konstrukce by celkově měla být zbavena nebezpečných prvků s rizikem poranění psa. Nejvhodnější jsou právě dřevěné boudy díky přírodnímu materiálu s požadovanými vlastnostmi.
