Kočky jsou krásným a přítulným mazlíčkem. Ovšem na světě existuje neuvěřitelné množství druhů a plemen, tak je velice těžké najít si toho správného kamaráda. Pokud nechcete žádnou malou chudinku, ale pořádnou kočku či kocoura, tak si pořiďte mainskou mývalí kočku.
Plemeno, které poznáte
Mainskou mývalí kočičku si jen tak snadno nesplete, protože existuje jen pár druhů, které jsou takto výrazné. Díky její stavbě kostí, které jsou velice pevné a obalené tvrdým svalstvem a robustním hrudníkem, se jedná o opravdu mohutné plemeno. Takže budete mít doma krásně velkou a zdravou kamarádku. Ovšem pokud si vyberete kocoura, tak budete mít ještě většího kamaráda, protože u tohoto plemene je znatelný rozdíl mezi pohlavím. Zatímco kocouři váhu připomínají malé dítě, kočky jsou trošku menší nejen váhou, ale také její stavba těla je méně výrazná, ale i přesto jsou kočky dost mohutné, oproti jiným jemným plemenům.
Co si sebou přinesu, když se rozhodnu pro tuto kočičku?
Pokud přemýšlíte, že toto plemeno by mohlo zpříjemnit tu vaši domácnost, tak byste měli vědět i to, co vás s touto kočičkou čeká. Mainská mývalí kočka je velice přátelská a to nejen k lidem, ale dokonce i k menším dětem, na které je mnoho koček háklivé, ale také se dobře snášejí s jinými zvířaty. Takže pokud máte doma nějakou menší farmu, tak je právě toto plemeno tím vhodným. Kromě toho, že je tato kočička mazlivá, tak je také velice hravá, což je pro aktivního chovatele jedině dobře, protože bude s vámi chtít strávit jakoukoliv aktivní chvilku. A její aktivita a hravost, které z ní dělají roztomilou kočičku, vás bude doprovázet stále, protože je to vlastnost, s kterou tato kočka i umírá.
Jaká barvička ladí k mému interiéru?
Někteří si volí kočku i podle barvy, protože se jim třeba nudné šedé odstíny nelíbí a chtějí raději něco pestřejšího. Velkou výhodou tohoto plemene je právě jeho barevná rozmanitost, protože zde najdete téměř jakoukoliv barvu. Můžete si domů vzít koťátko, jak šedé, tak bílé, černé, ale také krémové či zlaté. Škála je opravdu rozmanitá. Avšak oblíbeným doplňkem koťátka je když má bílý límeček.
A jak se o tak speciálního kamaráda máme starat?
I když je mainská mývalí kočka výjimečným plemenem, tak žádnou speciální péči nevyžadují. Stačí, když jim poskytnete tolik času a péče, jako kterémukoliv jinému mazlíčku. Avšak pokud jí chcete do bytu, měli byste jí dopřát aspoň jednou za čas kvalitní venkovní výběh, kde by mohla být pořádně aktivní. Co se týče její srsti je velice jemná a dlouhá, proto si také vyžaduje občas vyčesat, ovšem jinak nepotřebuje žádný čas navíc.
Krásné a velké plemeno kočky působí dominantní dojmem, ale ve skutečnosti si domů přivezete správného a mazlivého kamaráda.
Na dovolenou se připravujeme většinou s velikou radostí, ale samozřejmě také i starostí. Máme v hlavě spoustu otázek, co že to vzít všechno sebou, abychom na nic nezapomněli, co ještě všechno musím před odjezdem zařídit a tak bych mohla pokračovat dále. Určitě to všichni dobře známe, hlavně my ženy. Stres před dovolenou, je naše specialita. Pokud máte doma čtyřnohého psího přítele a budete si chtít užít dovolenou společně, pak máte ještě jednu starost navíc. Určitě je potom na místě otázka, co všechno potřebuje – musí mít můj pes a jak ho na dovolenou a cestu správně připravit.
Stejně jako lidé i váš psí mazlíček pro vycestování do zahraničí potřebuje platný cestovní pas. Jak to myslím platný? Váš pes musí mít splněna všechno důležitá očkování pro tu danou zemi, kam se rozhodnete se svým čtyřnohým přítelem vycestovat. Nejsem žádný odborník, takže vám sem nebudu vypisovat, co je kde požadováno, ale určitě bez ohledu na to kam jedete, se neobejdete bez očkování proti vzteklině. Celkově by váš pes, měl být v dobré kondici a výborném zdravotním stavu. Nejlepší je tedy v dostatečném předstihu navštívit vašeho veterináře, kde si necháte pejska prohlédnout a zároveň se budete plně informovat. Každý veterinář vám zcela jistě sdělí požadavky té dané země, které jsou pro vycestování vašeho psa nutné. Myslete tedy na to a informujte se s dostatečným předstihem, ať vše v pohodě zvládnete.
Dále co musí určitě každý pejsek při cestách do zahraničí mít, je označení mikročipem. Označení mikročipem provádí opět váš veterinární lékař. Pro psa nic bolestivého, opravdu rychlá záležitost. Cena za aplikaci mikročipu u veterináře se pohybuje v rozmezí 500,- až 900,-Kč. Čip je možné aplikovat pejskovi v každém věku. Pokud víte, že vašeho mazlíčka budete chtít mít všude sebou, určitě doporučuji čip aplikovat již ve štěněčím věku. Tato povinnost platí například i pro návštěvu našich sousedů na Slovensku. To jen pro případ, že patříte k té starší generaci a máte pocit, že na Slovensku jste vlastně doma.
Pak přichází řada na nás. Jste již řádně informování, pas, čip, vše zařízeno a teď nastává otázka jak připravit pejska co nejlépe na cestu a co vše zabalit sebou? Opět i zde platí, stejně jako je tomu u nás lidí, tak je tomu i u našich psích mazlíčků. Někteří snášíme cestování naprosto hravě, nebo dokonce cestování milujeme, pro někoho jiného může být cestování zase zcela naopak, tak říkajíc „utrpení“. Jak tedy vašeho psa dobře připravit na delší cestu autem a co sebou?
Co všechno pro psa na dovolenou zabalit?
♦ Určitě myslete na dostatek potravy. Přesně si spočítejte, kolik toho váš pes sežere a mějte sebou dostatečnou zásobu. Nespoléhejte se na to, že žrádlo někde koupíte. Tedy pokud si nechcete přidělávat starosti navíc. Může se vám stát, že v dané zemi stejný druh žrádla pro vašeho psa neseženete, budete muset koupit něco jiného a víte jak to je. Pejsci z rychlé změny potravy, mohou mít zažívací problémy. Docela nepříjemnost na dovolené, po které určitě nikdo z nás netouží.
♦Právě pro případ zažívacích problémů, můžete mít pro psa první pomoc sebou. Já vždy mám přibalen rozpustný prášek „Smecta“. Rychlé použití a máte po problémech. Asi by se dal nějaký podobný přípravek koupit i v místní lékárně, ale opět, co nemáte vyzkoušeno, u toho nevíte, jak váš pes bude reagovat.
♦ A v neposlední řadě, přibalte pro vašeho psa, také oblíbené hračky, pochoutky, jeho vlastní misky a pelíšek. Pokud ne celý pelíšek, pak alespoň jeho deku, prostě něco na co je zvyknutý ať má v cizím prostředí pocit domácího zázemí.
Cestování autem
Vydáte-li se na dovolenou autem a váš pes je alespoň trochu na cestování v autě naučen, pak to nic zas tak hrozného nebude. Pokud bude mít váš pes v autě premiéru, také se to dá zcela určitě v klidu a pohodě zvládnout. Stačí dodržovat základní věci.
♦ Pokud před sebou máte opravdu dlouhou cestu, je dobré vyrazit, když ještě není veliké horko. To znamená nejlépe v ranních hodinách, nebo navečer. Cestování, tedy alespoň jeho první část, bude podstatně příjemnější.
♦ Pejska před cestou řádně vyvenčete. Nejlépe, když si uděláte trochu času navíc a půjdete na dlouhou procházku. Máte-li možnost, nechejte pejska hodně vyběhat. Bude lehce unavený a část cestování pro něj pak bude, dá se říci fajn odpočinek.
♦Dodržujte přestávky. Stejně jako u nás lidí, dlouhé sezení, žádná možnost pohybu, prostě unavuje a možná i trošku nudí, co říkáte? Dodržujte tedy pravidelné přestávky. Přestávky, při kterých vašemu pejskovi dopřejte trochu pohybu k vykonání potřeby a vyběhání se. Alespoň dle možností.
♦Dbejte na pitný režim. Ano dbejte na pitný režim. Ne pouze na ten svůj, což je samozřejmostí, ale i na pitný režim vašeho psa. Při každé přestávce, nezapomeňte vašemu mazlíčkovi, nabídnou čerstvou vodu. Pozor! Ne příliš ledovou, ale ani příliš teplou. Prostě akorát k osvěžení.
♦Je-li velké horko, potom svého psa osvěžujte. Při každé přestávce namočte svému pejskovi čumáček a pacičky.
♦Pozor na veliký teplotní rozdíl. S oblibou totiž dáváme naše klimatizace v autě na maximum. Znáte potom ten šok, když vylezete z auta ven. Nic příjemného. Proto myslete na vašeho čtyřnohého přítele. Rozdíl teploty v autě mezi teplotou venku by neměl být vyšší než pěti stupňů.
♦Nenechávejte vašeho psa při jízdě autem větší rychlosti koukat z okna ven. Ano často to vidívám. Uznávám, tento pohled mi pokaždé, když nějakého takového pejska vidím, vyloudí úsměv na rtech. Ale nedělejte to! Našim mazlíčkům tak hrozí zánět spojivek, nebo zánět uší. To by asi nebyla příjemná dovolená, co myslíte?
♦V žádném případě psa nenechávejte zavřeného v autě. Pokud jsou v létě vysoké teploty, v autě dosahují daleko větších hodnot a hrozí rychlé přehřátí vašeho psa. Nechci na to ani pomyslet, ale veliké teplo, dokonce může, zapříčiň i smrt vašeho mazlíčka. Tedy zde opatrně.
♦Pes by měl cestovat v odděleném prostoru. Po dobu dlouhého cestování, by měl mít váš pejsek soukromí a svůj vlastní prostor. Nejlépe přepravku k cestování určenou.
Pokud se rozhodnete pro cestování letadlem, pak také budete potřebovat přepravku k cestování určenou. Počítejte ale s tím, že určitě tato zkušenost pro vašeho psa, nebude nic příjemného. Oddělený zavazadlový prostor, samota, spousta neznámých hluků. Ano, to přesně vašeho pejska čeká. Samozřejmě, existují nějaké vhodné uklidňující prostředky, které vám doporučí váš lékař, ale i tak. Já sama jsem majitelkou malé čivavy, kterou při letech mám sebou v kabině jako „příruční zavazadlo“. Ohromná výhoda těchto malých plemen (pejsci max. 6 – 8kg). Neumím si totiž představit, že bych měla svého miláčka odložit do zavazadlového prostoru. Raději bych snad na dovolenou neletěla, nebo ji absolvovala autem. Pokud ovšem nemáte jinou možnost, i zde platí, včas se předem informovat na všechny potřebné detaily.
Po návratu s pejskem ze zahraničí domů, je vhodné, nechat psa opět prohlédnou veterinářem a odčervit. Přece jenom, jiné prostředí a jistota je jistota.
Přeji vám šťastné a klidné cestování s vaším čtyřnohým přítelem.
Může se to zdát asi trochu neobvyklé, ale dnes můžeme jako domácího mazlíčka chovat snad cokoliv. Výjimkou nejsou ani nutrie. I když se toto zvířátko může na první pohled zdát trochu nebezpečné, když si jej zkusíte chovat doma, jistě se doberete k jinému konci. Jak tohoto živočicha chovat a další informace si povíme v následujícím článku.
Základní informace
Tyto živočichy můžete znát také pod názvy, jako jsou “Vodní krysa“, “Řekomyš americká“ nebo obyčejně jako “Bobr bahenní“. Je to velký hlodavec, který původně pochází z oblasti Jižní Ameriky. Chová se často buď na maso, nebo na kožešinu. V některých částech světa se těmto živočichům podařilo rozmnožit, a to do takové míry, že se v těchto koutech světa používá spojení ‚Invaze nutrií‘. Ve světě je můžeme vidět téměř na všech kontinentech na březích jezer, řek, bažinách či potoků. Tedy kromě Antarktidy a Austrálie. Tělo dospělé nutrie měří obvykle od 40 – 70 cm. Ocas mívají dlouhý od 30 – 45 cm. Váha se pohybuje okolo 6 kg. Avšak dobře živený samec může vážit až 10 kg. Samec v zajetí až dokonce neuvěřitelných 12 kg.
Plemena nutrií
Nejznámější je klasická nutrie, která se obvyklé chová v barvě šedohnědé. Dále Nutrie Stříbrná, ta je v barvě tmavošedé, Nutrie Zlatá v barvě sytě oranžové nebo například Přeštická Nutrie, která může být vícebarevná.
Ustájení zvířete
Každé ustájení pro tyto živočichy by se mělo skládat z nějaké budovy, výběhu a vodní plochy. Výběh by měl být dostatečně velký – jeho rozměry by tedy měly být velké alespoň 200 x 250 x 80 cm.
Nutrie potřebují nějakou boudu. Té se jinak také přezdívá “budník“. Taková to bouda musí být vyrobená z materiálu, který se dá snadno čistit a dezinfikovat. Také se ale musí dobře tepelně izolovat, a to především v zimních měsících. Výška takového budníku obvykle bývá stejná jako výška ohrazení. Hloubka by se měla pohybovat okolo 80 cm. Dále by měl být v rohu umístěný vstup o rozměrech alespoň 20 x 30 cm. Denně jej musíte vyslat nějakou podestýlkou. Nejčastěji se jako podestýlka používá buď seno, nebo například piliny.
Co se týče vodní plochy, měla by být ohraničená nějakým pletivem, aby nutrie neutekla. Měla by být dostatečně velká – tedy alespoň tak, aby se v ní mohla nutrie bez problémů otočit. Jako vodní plochu jí můžete vytvořit nějaký menší bazének.
Potrava
Mláďata nutrií nesou obvykle od svých 16 – 20 dnů schopna přijímat pevnou tvarovanou potravu. Nutrie mají velmi rády zkrmování kukuřičných klasů. Pozor ale na jejich vysokou energetickou hodnotu. Nutrie bychom měli krmit alespoň dvakrát denně – a to například ráno a večer.
Přes léto je základem krmné stravy zelená píce. Z toho je pravděpodobně nejkvalitnější hlavně vojtěška. Při krmení sekanou trávou musíte dávat pozor na zapaření. Dále mají nutrie také velmi rády pařené brambory s travní řezankou, které však musíme zaprášit šrotem a přidat vitamíny a minerály. Nadměrné dávky takovýchto okopanin však můžou zvířeti způsobit trávicí problémy a záněty žaludku. Z jadrných krmiv se nejčastěji zkrmuje kukuřice, oves, ječmen a pšenice.
Zajímavosti o nutriích
Jako u každého živočicha, tak i u těchto zvířat existuje spousta zajímavostí. Mezi tu největší zajímavost z jejich života můžeme řadit například to, že po několika hodinách, kdy nutrie zemře, se jí ocas samovolně oddělí od těla.
Dále například že jejich invazní populace se zvětšuje či zmenšuje podle počasí – pokud je opravdu velká zima, trpí nutrie omrzlinami a více hynou. Pokud je zima mírnější, nutrie se naopak množí a zvětšují svůj areál směrem na sever.
Pokud jste ve čtení toho článku došli až sem, ocitli jste se na samém konci. Jistě již i Vy můžete sami říct, že nutrie jsou opravdu zajímavá zvířata a určitě by stálo za to, je začít doma chovat. Mně už nezbývá nic jiného, než Vám s tímto chovem popřát hodně štěstí!
Toto krásné mohutné stvoření patří mezi jedno z největších psích plemen. Postupem času se vyšlechtilo několik druhů z tohoto plemene. Doga argentinská, brazilská, německá, tibetská…. A právě od dogy tibetské se odvíjí zajímavá historie tohoto psa.
Historie plemene
Původ a historie tohoto zvířete je opředena několika mýty o jeho vývoji. První zmínka přímo o doze ,,tibetské,, je zaznamenána k roku 1121 před naším letopočtem. V čínské knize Šu-king se traduje, že jeden z kmenů poslal dogu tibetskou někdejšímu císaři jako dar. Pes byl vycvičen, aby svého pána hlídal, ale zároveň chytal a zabíjel na povel lidi.
Postupem času se doga začíná označovat za psa válečného. Dogy jsou právem označovány za aristokratické psi. Ne jednomu z významných panovníků tito psi pomohli v bitvách. Časem doga začíná měnit nejen svůj vzhled, ale i význam pro soužití s člověkem.
Typické znaky dogy
Jedním z nejtypičtějších znaků přetrvávajících po staletí je velikost a mohutnost psa. Jeho výška v kohoutku se může přibližovat až k 80 centimetrům. Právě kontrastní vzhled tvoří tohoto psa krásným a zajímavým. Na jedné straně je štíhlost a ladnost těla, na straně druhé jeho mohutnost a výška. Jak se již zmiňuji v úvodu, z dogy tibetské se postupně začala šlechtit ostatní plemena, která se liší nejen barvou, ale i stavbou těla. Velikost jim však zůstává stále společným hlavním znakem.
Povaha psa
Co se týče povahových rysů, z válečného zvířete se stává mírnější a elegantnější stvoření. Doga lpí na společnosti svého pána a bývá mu plně oddaná. Přestože si od ostatních lidí udržuje odstup, nebývá agresivní.
Tento velký pes se nehodí pouze do velkého domu se zahradou. Pokud doze poskytnete dostatek času, pohybu a lásky, bude s Vámi spokojena i v malém bytě. Proto pokud chcete opravdu psa, který Vás ,,zahrne“ nejen velkým tělem, ale i obří láskou, popřemýšlejte právě o doze.
Rozhodli jste se do domácnosti pořídit pejska? Pak Vám gratuluji, už nikdy nebudete doma sami a vždy se budete mít komu svěřit. V němé tváři najdete přítele, který vás nezklame a vždy při vás bude stát. Co když však potřebuje právě stejnou měrou lidskou přítomnost a věrnost pejsek sám?
Často čteme o pejscích, kteří končí v rukou veterinářů po bezohledných podmínkách chovu majitele němé tváře. Tyto pejsky nejčastěji zachraňují občanská sdružení, například OS MÍSTO v Nové Pace a jeho dobrovolnice. Pejsci po odvezení z neutěšených podmínek, potřebují často veterinární péči, ale i tu emocionální a především trpělivost, protože jsou najednou v novém prostředí a nevědí, co mohou čekat. Často jsou to pejsci týraní, ale i nalezenci, kteří ztratili cestu domů, nebo pejsci například po zesnulých majitelích.
Ne vždy jde o nevychovance a agresory, vždy je však jejich příběh dojemný, pokud máte to štěstí, že ho znáte. Vzít odvahu do hrsti a jít se podívat do útulku, je velký zážitek. Najdete zde spoustu němých tváří čekajících právě na vás, nejtěžší je odejít jen s jedním obyvatelem útulku. Ptejte se ošetřovatelů v útulku, jak se vámi vybraný pes chová, jaké s ním mají zkušenosti ohledně chování k lidem ale i ostatním zvířatům. Zjistěte co nejvíce o jeho zdravotním stavu a potřebách a podle toho se rozhodujte, zda mu jste schopni náležitou péči poskytnout.
Psi, kteří si prošli útulkem, potřebují často mnohem více času pro získání důvěry ve své páníčky. Důležitá je tedy i trpělivost a vytrvalost. Pokud zahrnete svého psa důvěrou a vysvětlíte mu, jaké jsou hranice, bude Vám skvělým společníkem. Neznám věrnější psy, než ty, které našli jejich milující páníčci v útulku.
Zpočátku nechte svého nového psa vše očuchat a okoukat. Důležité je hned na začátku nastavit hranice a rozmyslet si základní věci. Kdo bude psím páníčkem, bude pes smět spát s vámi v posteli, bude mít přístup do celé domácnosti nebo mu třeba dveře do pokojů zavřete? Musíte počítat také s tím, že pes má již nějaké návyky vybudované a bude těžší ho převychovat, také to pravděpodobně zabere delší čas. Nechtějte od něj hned zázraky, ale dejte mu čas, aby se vyrovnal s novým prostředím a pravidly.
Pokud vydržíte a najdete si k sobě cestu, bude vaším nejlepším a nejvěrnějším společníkem. Sama jsem si touto cestou prošla, ale o tom zase příště.
Domácím mazlíčkem už nemusí být jen kočka nebo pes, ale také miniprasátko. Lidé je mohou chovat také v bytech. Dokonce se naučí i samo chodit na kočičí záchod. Jsou inteligentní a ochočené. Mohou se dožít až 20-ti let. Rádi se pasou – doporučují se procházky. Požadují si pozornost chovatele. Mohou mít různé barvy například od černé až bílou. Kůže prasátka je velmi podobná lidské kůži, a proto je toto zvířátko vhodné i pro alergiky.
Chov
Miniprasátko se může chovat v bytě, i když je pro něj lepší rodinný dům. Jestliže chcete chovat prasátko v bytě, je potřeba být trpělivý a věnovat mu dostatek času. Mají rádi procházky – venčí se jako psi na vodítku. Prasátka chovaná venku potřebují zateplenou boudu se závětřím a v zimě podestýlku, do které se budou moci zahrabat. Prasátka mají ráda i ostatní zvířata. Zhruba jednou za rok je potřeba očkování proti července a dvakrát do roka odčervení. Prasátka jsou otužilá. Nemívají skoro žádné nemoci.
Potrava
Záleží na počasí a umístěním. Jejich strava by měla obsahovat seno, trávu a nemělo by chybět ani ovoce. Můžou jíst také tvrdé pečivo, těstoviny nebo brambory. Krmí se dvakrát za den. Mohou se jim dávat i psí granule. Naopak bychom jim neměli dávat tučná jídla, maso anebo sladkosti. Přestože miniprasátka milují jídlo, majitelé by je neměli nechávat se přežírat. Jejich strava se musí hlídat.
Gottinérské miniprasátko
Je trochu větší miniprasátko. Gottinérské miniprasátko je velmi chytré a společenské zvíře, které je také velmi čistotné a naučené chodit na záchodek. S dodržováním hygieny není žádný problém. Svým chováním je velmi podobné kočkám. Vážit by prasátko mělo v dospělosti kolem 30 kg. Váhu však ovlivňuje strava prasátka. Pohlavní dospělost je od 4 měsíců, připouští se po roce a březost trvá 100 až 115 dní. Nevykastrovaní samečci mohou zapáchat, i přesto že se koupou, a proto je lepší je nechat u veterináře vykastrovat. Prasátka jsou hravá a vyžadují pozornost .
Royal Dandie, extreme danie
Plemeno vyšlechtěno v Americe ve státě Oregon. Údajně dorůstá až o ¼ menší velikosti než běžná miniprasátka a váží maximálně do 15 až 20kg. Dorůstá velikosti asi jako čivavy. Jsou velmi čistotná a hravá. Dožívají se asi 18-ti let
Výhody miniprasátek
Miniprasátka mají spoustu výhod – jsou to velmi společenská zvířata, a tak mají dobrý vztah i s ostatními zvířaty. Jsou milá k i dětem. Jsou také velmi čistotná a vhodná i do bytu. Velmi rychle se učí – jsou dokonce považovány za nejchytřejší zvířata. Tedy hned po opicích a delfínech. Nejsou nemocná, a tak potřebují akorát teplo, zdravou stravu a láskyplné zacházení. Cena za miniprasátko se pohybuje většinou kolem 7000 až 10 000 Kč, ale dá se samozřejmě sehnat i levněji.
Plemeno psa Čivava, si bezesporu vyžádalo velikou pozornost, převážně velké části dětského publika, filmem „Čivava z Beverly Hills“. Kdo by tento příběh neznal. Určitě všichni víme, o jaký film se jedná. Právě v tomto příběhu, je nám Čivava představována jako velice ušlechtilý, vznešený pejsek dobrých způsobů, s mimořádně vyvinutou inteligencí, který je předurčen k našemu rozmazlování, hýčkání a v neposlední řadě krášlení. Jak je tomu ve skutečnosti? Je tomu opravdu tak?
O plemeni Čivava najdeme stejně jako o každém jiném plemeni psa, spoustu odborné literatury. V této odborné literatuře je nám pak popisován původ plemena psa, charakteristické povahové rysy, stavba těla a vzhled, zbarvení srsti, zkrátka základní údaje tohoto plemena. Já bych se v tomto článku nechtěla zabývat tím, co je typické pro „Čivavky“. Všichni, kteří tyhle pejsky milujeme, jistě víme, že se vyznačují především svojí hlavičkou jablíčkového tvaru, krátkým a rovným čumáčkem, či velkými výraznými oči. Chtěla bych se na plemeno Čivava podívat z jiné stránky, té chovatelské, nebo chcete-li z pohledu majitele Čivavy.
Tohle plemeno si zasluhuje opravdu daleko více pozornosti, než že je bráno pouze jako hračka na hraní a rozmazlování. Jedná se sice o nejmenší psí plemeno na světě, ale v žádném případě ne duší. Tenhle ač vzrůstem malý pejsek, je duší opravdový velký pes, úžasný společník a kamarád. Pokud majitelem Čivavy již jste, pak přesně víte, o čem mluvím. Pokud majitelem Čivavy ještě nejste, ale právě zvažujete, že byste si takového pejska pořídili a všemožně vyhledáváte informace, pak jste zde správně. Určitě byste z mého pohledu, tedy pohledu chovatele měli vědět, zvážit níže zmíněné základní věci.
♦ Nepořizujte si psa pouze jako doplněk. Právě u tohoto plemena, tomu bohužel v hodně případech bývá. Nadchneme se tím, že je pejsek maličký, rozkošný, v současné době navíc neustále, tak říkajíc IN a řekneme si, bez nějakého dlouhého přemýšlení, co že to pro mne za jisté změny v životě bude znamenat, to prostě nějak zvládnu. O Čivavě je dobré vědět, že jsou to pejsci, kteří jsou opravdu společenští. Vyžadují vaší pozornost a hlavně vaší přítomnost. Nedovoluje-li vám to zaměstnání, aby mohl být tento malý společník s vámi, pak byste opravdu měli popřemýšlet. Popřemýšlet o tom, zda tedy vážně Čivavu a když, tak pak možná rovnou dvě. Že dva pejsky v žádném případě nechcete? Pak čtěte dál.
Možná jste si všimli, že spousta majitelů Čivav, má více než jednoho mazlíčka. Proč tomu tak je? Jak jsem již psala. Jedná se o psa velice společenského, který bez vaší dlouhé nepřítomnosti skutečně strádá. Pokud tedy budete odcházet do práce a váš pejsek bude většinu času doma sám, vážně by tesknil. Nepřeháním, když říkám, strádal. Pokud má doma psího společníka, může si hrát, po dobu vaší nepřítomnosti se prostě zabaví a pak to není až takový problém. Samozřejmě i tak vás potřebuje, žádná náhrada nefunguje. Jste pro něj jednoduše řečeno všechno. Ale alespoň vy budete mít klid na duši, váš pejsek společnost a to vítání až přijdete z práce domů, si možná ani nedovedete představit.
Já mám svoji „Čivušku“ neustále všude sebou. Od malinka je zvyklá na dlouhé cestování, auto, letadlo, můj pracovní režim, na mé přátele, aktivity, prostě můj život a tím pádem i její život. Chápete jak to myslím. Prostě téměř pořád až samozřejmě na nějaké výjimky jako je třeba kino, divadlo jsme spolu.
Tím, že pejskovi obzvláště pak Čivavě věnujete spoustu času, jako také prostoru pro samostatné vyžití, prostě zahrnujete ho do svého života se vším všudy, posilujete zároveň i jeho socializaci. Upevňujete tak také vaše společné harmonické soužití. Určitě víte, co se o Čivavách všeobecně říká. Jsou uštěkané, koušou, jsou to prostě takový nevyrovnaní pejsci. Není to pravda. Vše je pouze o vašem přístupu. Bude-li pes držen neustále sám doma, malé vyžití, malá pozornost, vaše častá nepřítomnost, špatná socializace, pak ano. To je to již zmiňované výše. Čivava potřebuje společnost a pak budete mít vedle sebe opravdový poklad. V opačném případě, místo pokladu malého cholerika.
♦ Čivavy milují učení, jsou velice vnímavé a zvídavé. A jsme opět u toho. Čivava je opravdu inteligentní a vnímavý pes, který rád rozvíjí svoji „osobnost“. Podíváte-li se na cvičení Agility, jsou právě Čivavy, daleko před ostatními pejsky. Pro svůj malý vzrůst, lehkost, vrozenou inteligenci a zmiňovanou chuť učit se novým věcem, s lehkostí zdolávají nejrůznější překážky, jako jsou například tunely, kladiny, různé skoky, slalom a tak dále. Pro pejska i pro vás může být společné cvičení super zábava a tento váš „malý velký přítel“, vám vaši pozornost, bude mnohonásobně vracet zpět.
♦Vhodná je zvýšená starostlivost a opatrnost. Tito drobní pejsci zasluhují trochu vaší zvýšené opatrnosti a starostlivosti. V tuhých mrazivých dnech jsou více náchylní na prochladnutí. Proto vidíte často ty kouzelné oblečky. Uznávám, někdy to pánečkové přehánějí, ale při tuhých zimách jsou v podstatě nutností. Tím, že jsou to veselý a hravý tvorečkové, také zlomeniny nejsou výjimkou. Tento drobný pes má velkou odvahu a tak se vůbec nebude bát seskočit i z vysokého gauče či křesla. Pokud máte doma parkety, které jsou kluzké, stačí pak špatný doskok a zlomenina může být raz dva na světě. Se svojí váhou v dospělém věku, která by neměla překračovat 3kg, si také zasluhují jemnější zacházení. Jsou to prostě křehká stvoření. Nejsou tedy vhodné k malým dětem. Lehko dojde nepozorností k úrazu.
♦ Výhody tohoto malého společníka. Protože je Čivava malá vzrůstem, nepotřebujete velké prostory. Stačí maličký koutek na pelíšek a je to. Pokud přece jenom velký prostor pro bydlení máte, pak uvidíte, že se bude „Čivuška“ i tak neustále držet ve vaší blízkosti. Bude-li mít prostor 100m2, vaše Čivava se jisto jistě narve do posledního prostoru vedle vás, kde najde místo. Proto i pelíšek byste měli umístit tam, kde je hlavní součást dění ve vaší rodině. Co se krmení týče, také není potřeba nosit domů, tahat se s 10kg pytli s granulemi. Můžete navíc i stravu vařit, nic náročného. A v neposlední řadě, uklízení psích exkrementů. Všichni pánečci bychom tohle měli dělat, i když uznávám, že vzhledem k tomu jak to na některých místech, v našich parcích vypadá, asi neděláme. U tohoto malého pejska je to naprostá hračka. U všech pejsků by uklízení exkrementů mělo být samozřejmostí, ať to děláme s láskou či nikoli, prostě je to součástí naší péče o psa.
Co z tohoto článku tedy vyplívá naprosto jednoznačně. Čivava je pes stejně jako každý jiný, se svými potřebami. Svým drobným vzrůstem je malinko křehčí a zaslouží si trošku speciální přístup. A nejpodstatnější bod všeho. ČIVAVA JE OPRAVDOVÝ SPOLEČNÍK, KTERÝ K ŽIVOTU POTŘEBUJE SVÉHO PÁNA VČETNĚ CELÉ RODINY. SAMOTU NESNÁŠÍ PŘÍLIŠ DOBŘE.
Žáby jsou velmi fascinující tvorové. Jejich vzhled i způsob života je ojedinělý a naprosto unikátní. Pokud jim je poskytnuté akvaterárium, je možné je i rozmnožit, což je pro žáby něco jako smysl života.
Nejvhodnější druhy pro chov
Nejvhodnějšími a nejrozšířenějšími druhy pro chov se v posledních letech staly pralesnička harlekýn, pralesnička Anthonyova , pralesnička pruhovaná, pralesnička batikovaná a drápatka vodní. Samozřejmě se dá chovat i plno dalších druhů.
Jak vybrat vhodné akvaterárium?
Prvním – a tím nejdůležitějším krokem je výběr správného akvaterária. Rozměry a tvar akvaterária se zpravidla vybírá podle požadavků určitého druhu žab a velikosti daného druhu. Dále podle pohybu a chování. Druhy, které se pohybují vetšinou na zemi potřebují akvaterárium větší. Žáby stromové naopak potřebují akvaterárium vysoké a vybavené větvemi, které vytváří těmto žábám prostor pro pohyb.
Žabky, které jsou aktivní přes den by nadále měli mít i vhodné světlo. Důležitá je délka světelné periody, která se volí podle délky změn denního světla. Ta se volí i podle změn světelných dní ročního období. Světlo včetně tepla se zajišťuje pomocí speciálních žárovek do terárií se spektrem (Cena jedné žárovky se pohybuje okolo 450,-), který je podobný dennímu světlu. Manipulace s žárovkami je v podstatě libovolná – mohou být umístěny jak uvnitř akvaterária, tak zvenku. Důležité je ale aby byly z dosahu žab.
Žáby musí mít ve svém akvateráriu možnost zalézt si do chladného koutu a naopak na místo, kde se mohou vyhřívat. Nádržky s vodou (Opět se volí podle požadavků druhu – větší vyžaduje filtraci i vytápění. Pokud ale určený druh vodu nepotřebuje, vytvořte v části akvaterária mokřinu) se ohřívají topítky pro akvaterária.
Co se týče tepla je možné využít například speciální topné kabely či kameny, které se zabudovávají pod substrát – např. Silnější vrstva rašeliny. (Topné kameny obvykle stojí okolo 300,- a topné kabely okolo 400,- – 500,-. Lze ale sehnat i levněji.) Vlhkost se udržuje okolo 90% každodenním rosením. Tu kontrolujeme vlhkoměrem.
Vhodné rostliny do akvaterária jsou například zelenec, filodendron a další. Kromě rostlin se hodí vystlat akvaterárium i například přírodním korkem. Co se týče teploty, tak například pralesničky vyžadují denní teplotu okolo 22-26°C (v noci pokles teploty okolo 3-5°C)
Potrava
Valná většina žab se stravují převážně hmyzem, nervy či členovci. Avšak větší žáby se živí i jinými žábami, hlodavci či obratlovci. Někdy dokonce i hady a želvy. Většina žab svou kořist uloví svým dlouhým lepkavým jazykem – jediný druh, který takhle neloví je čeleď žab pipovitých. Ty příjmají potravu normálně ústy. Všechny žáby během přijímání potravy mrkají.
Pohlaví žab
Pohlaví u žab se dá poznat poměrně snadno. Samečci většinou bývají menší, barevnější a bývají vybavení ozvučnými vaky či zvětšenými bubínky. (Hlasitým kvákáním si namlouvají samičku) Dále jsou jejich přední končetiny delší. Na těch se nachází mozoly. (Slouží k lepšímu přidržení samičky při páření – to obvykle probíhá ve vodě)
Páření
Jak už jste se dočetli o trochu výše, páření probíhá většinou ve vodě – tedy v období dešťů, kdy je vlhkost vysoká. Sameček vyhledá vlhké tmavé místo, kde dovede samičku. Pokud ji místo vyhovuje, naklade zde vajíčka. Vajíčka většinou naklade v počtu 20 – 25. (Opět závisí na druhu žáby). Poté na ně sameček vypustí sperma. Po nakladení vajíček samička místo opouští. Po dobu vývoje se o ně tedy stará sameček. Po 1 – 2 týdnech ze vajíček líhnou pulci. Jakmile se narodí, sameček si je naloží na záda a odnese do odstátých kalužin.
Doufám, že se článek líbil a některým pomohl s chovem žabek.
Vyvážený příjem vitamínů je důležitý nejen pro člověka, ale i pro Vaši kočku, a jelikož žijeme v moderní době, můžete i Vy dopřát své kočce díky různým doplňkům stravy pevné zdraví a kvalitní dlouhý život. Všechny dostupné léky zakoupíte ve své lékárně nebo si nechte poradit u Vašeho zvěrolékaře, případně zkuste přírodní vitamíny, které jsou obsaženy v různých potravinách. A jaké že vitamíny to naše kočičky potřebují?
Bílkoviny
Na rozdíl od člověka potřebuje kočka o polovinu více bílkovin. Koťata dokonce mnohem více. Vhodným zdrojem bílkovin je maso nejlépe vařené ne syrové! Dále také mléko přičemž můžete použít i sušené. Vaše kočka také potřebuje tuky. Ty pro ně znamenají, nejkoncentrovanější zdroj energie. Jejich podíl ve stravě může dosáhnout až 64%
Můžete Vaší kočce podávat například sádlo, ale ne olej. Ten by mohl poškodit zásobu tuku v těle kočky.
Vitamín A
Kočky potřebují vitamín A k tvorbě bílých krvinek, které zamezují výskytu infekce. Kočkám musíte podávat hotový vitamín. Jejich tělo není schopné si přetvořit karoten na vitamín jako například u psů. Jako zdroj tohoto vitamínu, bychom Vám doporučili játra, ale pouze jako doplněk k běžné stravě, např. ke granulím.
Vitamín E
Nedostatek tohoto vitamínu se může vyskytnout u koček, které jsou krmeny převážně masem z tuňáka. Příznaky nedostatku vitamínu E jsou špatná pohyblivost a horečka. A proto si pamatujte méně je někdy více i v případě tuňáka. Jedna malá zajímavost. Kočky, které jsou březí, mají větší příjem potravy a potřebují tak až 2x více vitamínů.
Takže nezapomínejte na Vaše čtyřnohé miláčky – Nejen Váš pes, ale i Vaše kočka potřebuje pravidelný přísun vitamínu pro bohatý a kvalitní život.
Když si pořizujete do domácnosti nějaké mazlíčka pro rozptýlení, měli byste také vědět, jak se o něj máte starat, k čemuž samozřejmě patří také strava. Protože právě strava je pro jakékoliv zvíře stejně tak důležitá jako třeba pro člověka.
Na co nesmíme zapomenout
Když vybíráme pejskovi krmivo, tak bychom měli sledovat, zda obsahuje veškeré složky, které váš mazlíček potřebuje. V každém případě musí v jeho potravě být obsaženo dostatek bílkovin, tuků, ale také nějaké vitamíny, protože potrava může ovlivnit nejen zdraví, ale také vzhled vaše mazlíčka. Je samozřejmostí, kterou není nutno připomínat, že jakékoliv zvíře potřebuje denně čerstvou a čistou vodu a je jedno, pokud vaším mazlíčkem bude kočka, pes či morče.
Jednoduchá a oblíbená strava
Mezi nejčastější krmiva pro psy a jiné mazlíčky patří granule, protože je to velmi jednoduché. Stačí, když je nasypete do misky. Většina granulí mají velkou výhodu v tom, že jsou rozděleny podle plemene a věku psa, takže by váš pes měl dostat ideální složky, které v daném stádiu potřebuje. Výhodou je také to, že granule se vám nezkazí, takže můžete zakoupit velký pytel, který někde schováte a jen z něj odebíráte. Samozřejmě, že je důležité prostudovat složení granulí, které vám budou ležet třeba v garáži, aby opravdu obsahovaly to, co má váš pes rád a co potřebuje. Přestože existují granule, které mohou být vhodné, tak mnozí doporučují kombinovat je i s jiným typem potravy.
Jídlo jako od maminky
Mnozí mají svého mazlíčka jako třetí dítě, zejména pokud jde o důchodce, kterým jejich děti už odešly z domu, a podle toho se o své mazlíčky také starají. Často jim vyvařují obědy, což je pro psa jednoznačně nejlepší, avšak nesmíte jídlo hodně kořenit anebo používat nějaké suroviny, které by mohly zvířeti vadit. Pravdou je, že tento typ krmiva pro psy je náročným pro páníčka, protože nad ním stráví mnoho času, také musí přemýšlet o tom, aby pes nejedl stále to samé dokola a navíc je to poněkud dražší, než koupit pytel granulí.
A co takhle nevařit?
Někteří lidé, zejména majitelé větších plemen, svým psům dávají granule, které sice kombinují například s masem, ale dají psu to maso neupravené, tedy v syrovém stavu. Vždy se říkalo, že nejlepším krmivem pro psy jsou kosti, které bychom měli svému mazlíčkovi sem tam dopřát, ale měli bychom to uvážit podle velikosti plemena.
Konzervy a pasty jsou také řešení
Pro zpestření psího krmiva můžete kombinovat granule například s konzervami či různými pasty, které jsou oblíbené, protože mají aromatickou chuť, takže vaši psy si je velmi oblíbí. Ale pokud se podíváte na obsah, tak zjistíte, že mnoho konzer má velký obsah vody, což znamená, že vaše psy moc nenasytí.
Je důležité, čím svého mazlíčka krmíte, protože tím ovlivníte nejen jeho krásu, ale zejména jeho zdraví.
