Mravenčí farma

Jistě už jste o tomto neobvyklém fenoménu, který se za posledních pár let rozvinul i na území České republiky, slyšeli. Místo rybiček si nyní můžete chovat své vlastní mravence. Díky speciálnímu gelu, ve kterém tyto zvířata žijí, můžete pozorovat, jak úžasný život vedou.

Akvárium

Správné mravenčí akvárium by mělo mít rozměry zhruba 135 x 70 x 30 mm. Do akvária se doporučuje dát zhruba deset až patnáct mravenců. Speciálně pro tento druh chovu si můžete na internetu a v některých zverimexech koupit speciální akvárium, které vždy stojí přibližně okolo 300,-. V tomto akváriu jsou mravenci zavření, takže se nemusíte obávat, že by mohli utéct.

Není nutné toto akvárium ani nějak často otvírat – nemusíte mravence krmit, protože se živí samotným speciálním gelem, ve kterém zároveň i žijí. Vašim speciálním úkolem však bude akvárium čas od času vyvětrat (doporučuje se tak jednou za měsíc) a odstranit mrtvé mravence – to se dělá hlavně proto, aby se nerozšířila infekce.

Gel, kterým je akvárium naplněné, je vynálezem NASA. Byl vytvořen pro sledování mravenců ve vesmíru. Obsahuje důležité minerály, vitamíny a aminokyseliny, které mravenci k přežití potřebují. Obvykle spotřebují opravdu malé množství za jednu generaci, a tak vám vydrží i pro generace další. Cena gelu se pohybuje zhruba okolo 240,-.

Obecné informace

Průměrná životnost mravenců se pohybuje okolo tří až šesti měsíců. Za celý svůj život, co žijí na vaší malé farmě, zkonzumují přibližně pouze 4% gelu. Přes průhledné sklo akvária můžete sledovat, jak si stavějí své chodby a jak žijí. Do nádoby jim ale za žádných okolností nesmíte přidávat další hmyz. Když si kupujete mravenčí farmu, měli byste dostat i dvě speciální paličky.

Těmi musíte do akvarijního gelu jednou nebo dvakrát píchnout – vytvoříte tak mravencům základy pro budování jejich chodeb. Jako jednu ze zajímavostí stojí za to zmínit, že pokud nějaký mravenec uhyne, nemusíte ho složitě vytahovat z gelu – ostatní mravenci ho sami vynesou nahoru, vy ho pak jenom zvednete a zlikvidujete pozůstatky.

Doufám, že byl pro vás článek zajímavý a užitečný. Nezbývá mi nic jiného, než vám popřát Hodně štěstí při chovu těchto vysoce inteligentních a neobvyklých živočichů!

Britská krátkosrstá kočka

Tento druh kočky se vyšlechtil ve Velké Británii kolem roku 1900. Vyšlechtěna byla křížením domácích krátkosrstých koček s velkým tělem a a perských koček. Její úplně první zbarvení bylo modré. Britská krátkosrstá kočka je jednou z nejoblíbenějších čistokrevných chovaných koček.

Povaha

Obecně je o těchto kočičkách známo, že jsou velmi milé a hodné. Když jsou ještě malé, mají velkou chuť si hrát. Jako jedny z mála koček jsou schopny snášet i ostatní zvířata v domě. I když většinu času tráví spánkem, sami si umí najít nějakou hravou aktivitu, která je umí na dlouhou dobu zabavit. Jsou velmi klidné a mazlivé, a tak se staly velmi oblíbené hlavně u starších lidí.

Popis

Jedná se o poměrně velkou kočku. Váží 4 – 8 kg. Má velké kulaté oči. Její tělo bývá mohutné až zavalité. Co se týče srsti, má ji jemnou a hebkou. Zbarvení bývá různé. Nejčastěji se však vyskytují barvy jako jsou černá, šedá, čokoládová, lila nebo třeba krémová.

Péče

Srst Britské krátkosrsté kočky by se měl jednou až dvakrát týden kartáčovat. (Doporučuje se v období línání odstraňovat odumřelou srst častěji) Proti přerostlým drápkům můžete koupit obyčejné škrabadlo. (Dostání v každém zvermixu. Cena záleží na velikosti) Dále pokud drápky při zatažení nevyčnívají, nemusí se stříhat. V opačném případě by se stříhat měli. (Nejčastěji drápky stříhají veterináři, je možné je ale speciálními nůžkami ostříhat sám doma)

Zajímavosti a cena

Za tu největší zajímavost u Britských krátkosrstých koček je, že většina koček tohoto plemena má krevní skupinu B. Cena jedné kočky je většinou od 5 000 Kč do 12 500 Kč. Záleží pak tedy na Vás, zda-li jste ochotní za tuto kočičku zaplatit tyto peníze.

Australský honácký pes

Australský honácký pes je známý hlavně pro svou vysokou inteligenci a chovaný hlavně k vedení stáda. Jeho vzhledem je velmi podobný modrému patařovi, který byl dřív využíván při nakládání dobytka do lodí. Spolu s Australskou kelpií Border je považován za nejpracovitější plemeno vůbec. Na rozdíl od ostatních psů je lehce ovladatelný.

Charakteristika

Je skromný, vytrvalý a samostatný. Na svého páníčka se většinou lehce upne a pak ho chce doprovázet téměř všude. Jeho téměř ojedinělou zvláštností je, že skoro vůbec neštěká. Kvůli jeho vlastnostem se používá k vyhledávání drog a výbušnin a jako záchranářský pes.

Historie

Australského honáka vyšlechtil Australský osadník Thomas Smith Hall na konci 19. století. Využil k tomu vlastnosti červeného bobtaila, psa dinga a kolie. Díky tomu je Australský honák všestranný a nebojácný. Podařilo se mu tedy vyšlechtit psa podobnému, už zmiňovanému, modrému patařovi.

Vzhled

Na první pohled můžete vidět jeho dokonale stavěnou svalnatou postavu, na které bychom nenašli slabé místo. Pes na výšku měří od 46 do 51 cm. Má hustou a hrubou srst a jemnou zimní podsadou, která ho udržuje v teple. Má dlouhý ocas. Váži zhruba od 16 do 23 kg. Co se týče barvy, tak se vyskytuje většinou ve dvou skupinách – modrá (modře skvrnitá či modře tečkovaná) a červená. (opět červené skvnirtá či tečkovaná) Barvy samozřejmě nejsou jednotné.

Modrou barvu zdědil tento pejsek po mramorově modré kolii. Štěňata se ale rodí bílá s malými tmavými skvrnami, podobná jsou například dalmatinům. Zbarvují se až po 4 až 5 týdnech. Průměrný věk Australského honáckého psa je 12 až 14 let.

Péče

Jako štěně je velmi temperamentní, to způsobuje to, že se musí mírně krotit. Není doporučován styk s dětmi. Když je dospělý, potřebuje hodně pohybu, proto je dobré si ho pořídit spíše do rodinného domu s velkou zahradou, která mu umožní hodně pohybu.

Signální psi pro lidi se sluchovým postižením

Jistě už jste slyšeli o speciálně vycvičených psech pro slepé. Existuje ale i speciální výcvik, na kterém se pejsci naučí pomáhat lidem se sluchovým postižením. Jak se tito psi cvičí a další informace se dozvíte v následujícím článku.

Obecné informace

Asistenční signální pes pro neslyšící je pro každého, kdo má sluchové problémy. Pejsek dokáže signalizovat zvuky, a tak je každému ohromným pomocníkem. Nejčastěji se pro tento druh pomoci cvičí psi rasy Labradorský retrívr. Tento druh pochází z Velké Británie, bývá obvykle velký 51 – 61 cm a váží okolo 30 kg. Dále se také využívají psi jako Německý ovčák, Border Kolie či Belgický ovčák Malinois.

Jak získat psa

Pokud se rozhodnete zažádat si o pejska, je dobré si sjednat osobní schůzku, kde s Vámi vyplní všechny potřebné dotazníky a dodají informace. Tento dotazník obvykle požaduje nějaké ty informace přímo o Vás, Vaší rodině a tak dále. Poté podepíšete smlouvu, kterou musí doprovázet doporučení od lékaře a doklad ZTP/P, ZTP a když tak i doklad TP. Toto vše je podmínkou, aby Vás zařadili do pořadníku žadatelů. Poté Vám vyberou pejska podle Vašich představ.

Výcvik trvá zhruba od 6 do 8 měsíců. Během výcviku máte samozřejmě pravidelné schůzky s cvičitelem, který Vám ukáže jak na to a průběžně Vás o všem informuje. Jako u psů speciálně vycvičených pro slepé, i tady musí každý pejsek složit závěrečnou zkoušku, než je předán do péče. Předávání pejska probíhá obvykle přímo u Vás doma. Cvičitel je s Vámi po celou dobu výcviku, a je k dispozici i po předání. Obvykle pomáhá psa přihlásit na Úřad a tak podobně. Po secvičení musíte složit svou zkoušku i Vy a dokázat, že jste schopný svého nového pejska ovládat jak na veřejnosti, tak doma.

Co všechno pejsek dokáže

Když si toho opravdu skvělého a užitečného pejska pořídíte, dokáže k Vám být ne jenom úžasný a věrný kamarád, ale dokáže Vám dát vědět, když Vám někdo například zavolá, napíše sms, někdo zazvoní, dopere pračka či zazvoní budík.

Tito speciálně vycvičení psi jsou tedy opravdu užitečná zvířata. Doufám, že Vám článek pomohl a obohatil Vaše vědomosti.

Na závěr už Vám jen popřeji Hodně štěstí s těmito zvířaty!

Chcete, aby byl váš pes zdravý a kvalitně živený? Sáhněte po premiových či superpremiových krmivech.

Každý majitel pejska si přeje, aby prospíval, správně rostl, vyvíjel se, měl dostatek živin pro zdraví mozku, lesklou srst, pevné kosti i zuby atd. Jestliže se zajímáte o kvalitní krmivo pro psy, vězte, že rozdíl mezi levnými krmivy a těmi dražšími, které však obsahují vše, co psi potřebují, je skutečně obrovský.

Zaměřte se na holistická krmiva

Holistické krmivo, neboli také celostní krmivo, je takové, které se nesnaží pejska pouze zasytit, ale zároveň mu dodává veškeré potřebné živiny pro jeho celkovou vitalitu a zdraví. Tento druh krmení vám dá jistotu, že svému čtyřnohému miláčkovi dopřáváte to nejlepší, co se na našem trhu nachází. Řadí se mezi TOP krmiva.

Obsahuje velký podíl masa, minerály, vitamíny, ale dokonce i bylinky, nenasycené mastné kyseliny a mnohé jiné. Již při výrobě je dbán důraz na volbu kvalitních surovin, z nich je vyráběno.

Granule, nebo raději konzervy?

Mezi nejběžněji používané se řadí suché krmivo neboli granule pro psy. Již před jejich nákupem sledujte složení, často se v nich nachází velké množství soli, kukuřice, aromat a o skutečné maso jsou ochuzeny. Premiové a superpremiové granule seženete např. od výrobců jako Pro Pac, Monge Gemon nebo Willowy. Neobsahují konzervanty a vašeho psa výborně zasytí, dodají mu vše potřebné a přitom si na nich skutečně pochutná.

Konzervy pro psy můžete zvolit, chcete-li svému čtyřnohému příteli dopřát doplněk stravy, ale stejně tak, chcete-li ho jimi krmit jako plnohodnotným krmivem. Kvalita konzerv je také různá, najdete konzervy jak běžné, tak vysoce kvalitní plnomasové, jež obsahují 98 – 100 % masa.

Holistická krmiva, superpremiové i premiové granule i konzervy pro psy najdete kupříkladu na internetových stránkách Propacky.cz. Stačí jen zvolit typ, který bude odpovídat stáří, vzrůstu a aktivitám vašeho psa a pak už se radovat z pohledu na jeho šťastné oči a celkovou radost vždy, když bude vědět, že přišel čas krmení.

Chov gekončíka nočního

Dnes si povíme o chovu gekončíka nočního. Pokud Vám toto nic neříká, jedná se o malého živočicha, který svým vzhledem připomíná malou ještěrku. Obecně je známo, že chovat tyto živočichy není vůbec těžké, jestli je to pravda se však můžete přesvědčit sami. Jak na to a další informace se, pokud budete pokračovat ve čtení následujícího článku.

Obecné informace

Tyto živočichy se nedoporučuje chovat v párech z toho důvodu, že samci obvykle bývají hodně aktivní a samici by tak po čase uhonili. Je ale možné chovat více samiček (pokud nemáte v plánu zvířata rozmnožit) nebo jednoho samce – v jednom teráriu by neměli být dva samci! Došlo by totiž k bojům, které by mohly skončit úmrtím jednoho z nich.

Gekončíci patří do kmene strunatců, je to obratlovec a patří do čeledi gekonovitých. Obvykle se vykytují v oblasti Indie, Pákistánu a Afghánistánu. Dorůstají velikosti okolo 25 cm. Na končetinách mají pět prstů a drápky. Dožívají se až neuvěřitelných 20-ti let. Obvyklá barva gekončíka bývá hnědo-žlutá s tečkami nebo se skvrnami. Jejich oči mívají vertikální zornici s volnými víčky.

Terárium

Jako každé zvíře, musíme i gekončíkovi terárium přizpůsobit tak, aby se cítil jako ve svém přirozeném prostředí. Klasické terárium pro zařízené pro gekončíka by mělo mít minimální rozměry 100 x 50 x 35 cm. Můžete na terárium také přilepit nějaký plakát na kterém je obrázek, který gekončíkovi připomíná jeho přirozené prostředí. (Je ale obecně známo, že se pak terárium hůře čistí.)

Takový obrázek se dá koupit buď přes internet nebo v obyčejném obchodu se zvířecími potřebami. Na stropě terária by mělo být umístěno nějaké větrání. Větrání můžete vyrobit například z nějakého pletivového pásu, který zároveň zabrání gekončíkovi utéct. Součástí terária může pak dále být nějaká menší skleněná terasa, kterou můžete posypat pískem.

Gekončík se také velmi rád schovává. Proto je dobré mu do terárka udělat co nejvíce míst, kam by si mohl zalézt a schovat se. (To můžete udělat například z obráceného květináče nebo nějaké jiné nádoby, do které vyřežete otvor jako vchod.)

Tyto úkryty se také dají sehnat ve všech možných obchodech se zvířecími potřebami. Pozor ale aby zde nebyly nějaké ostré hrany, o které se by se mohl živočich poranit. Je dobré zde umístit i nějaké živé rostliny – ty udržují vhodné klima a navíc poskytují zvířeti stín a chlad. Je dobré terárko minimálně dvakrát do týdne porosit – nejlépe v době, kdy vypínáte světlo. (Do terária je možné nainstalovat žárovku, ale i bez ní se živočich obejde. Doporučuje se ji používat v hodně tmavých místnostech, bohatě ale stačí, když umístíte terárium někde blízko okna.)

Terárko by se ale mělo vytápět. To je možné udělat speciální topným kamenem, který by měl být puštěný 24 hodin denně. Je vhodné jej vypínat při zimování. Kromě topného kamenu byste měli také používat alespoň 25W žárovku – gekončíci se mimo jiné také velmi rádi vyhřívají. V nádrži by měl vzniknout teplotní gradient – pod zdrojem tepla okolo 35°C a u země okolo 25°C. V noci však může teplota klidně klesnout k 20°C.

Potrava

Dospělí gekoni se musí krmit alespoň třikrát týdně. Není moc dobré nechat se svého gekončíka přejídat. Při krmení obvykle dospělý gekončík zkonzumuje v průměru okolo 2 – 4 cvrčků. Co se týče samotného složení potravy, mají tito živočichové v oblibě cvrčky, sarančata, šváby, potemníky brazilské, jednodenní holátka myší, potemníky moučné a další. (S potemníky ale opatrně – mohou přivést zvířeti zažívací problémy.)

Všechna tyto zvířata ke krmení můžete koupit v každém zverimexu za poměrně slušnou cenu. Dále je také nutné gekončíkům měnit alespoň dvakrát denně vodu.

Doufám tedy, že se Vám článek o gekončících líbil a dopomohl k chovu těchto neuvěřitelně krásných zvířat.

Akvarijní dekorace

Akvarijní dekorace

Pořídili jste si právě domů akvárium a zjišťujete, že z té polici vypadá smutně a bez nápadu? Rozhodně nezoufejte, nebude dlouho trvat a vaše akvárium se stane ozdobou celého vašeho domu. Pro mě osobně je velice zajímavé sledovat dění v akváriu. Je to mnohem pestřejší než sledování nějakých nudných seriálů v televizi a navíc se tím odreagujete od povinností všedního dne.

Rybičky

Rozhodně nejdůležitější ozdoba vašeho akvária. Dejte si záležet na výběru rybiček. Mějte přitom na paměti, že rybičky vždy rostou podle toho, jak velké mají akvárium. Pokud je vaše akvárium opravdu malé, nepořizujte si rybičky, které dorůstají obvykle větších velikostí. Ve zverimexu vám rádi poradí, které rybičky mohou být spolu v jednom akváriu.

Písek/kamínky

Na dno se dají umístit buď drobné kamínky, nebo písek. Pokud jste vybrali variantu písku, zeptejte se raději ve zverimexu, zda rybičky, které si chcete do akvária pořídit, písek snesou. Písek je možné pořídit od velice jemného až po velice hrubý. Je možný k dostání v několika barvách. Pokud máte vyřešené dno akvária, můžete řešit další dekorace.

Rostliny

Rostliny tvoří podstatnou část dekorace ve vašem akváriu. Mohou mít podobu buď umělých rostlin, nebo živých rostlin. Nebuďte na omylu, že umělé rostliny v akváriu vypadají neohrabaně. Kolikrát jsou umělé rostliny mnohem hezčí než živé rostliny a to z jednoho prostého důvodu – živé rostliny mohou být okusovány rybičkami, tedy v závěru vám zbyde pouze pár lístků a to nevypadá moc reprezentativně.

Skalky, kořeny a kameny

Nenechte se mýlit, že rostliny jsou jediná dekorace vašeho akvária. Proto je tedy vhodné pořídit si nějaké skalky, kořeny a kameny do akvária, aby nebylo tak prázdné, a aby se rybičky necítili osamocené. Taky mějte na paměti, že všechny tyto věci by měly být přírodní a potřebují pravidelně čistit a to nejen z ohledu krásně vypadajícího akvária, ale také pro dobro vašich rybiček.

Ostatní ozdobné dekorace

Někteří lidé dávají do svého akvária i umělé barevné rybičky. Je tedy možné si koupit barevné rybičky, které vložíte do akvária a ony plavou.

Přeji hodně štěstí při pořizování akvária!

Chov fretky

Každý ví, že chovat fretku doma, je takový risk ohledně jejího zápachu. Komu to nevadí, může chovat fretku doma, ale je potřeba ji zajistit takové to zázemí a místečko.

Každý chovatel se musí rozhodnout, jestli bude fretku chovat doma nebo venku někde na zahradě.

Chov venku

První věc je si uvědomit aby pro fretku byla klec nebo stavení dobré v letních dnech, ale v těch mrazivých. Fretka je velmi aktivní a pohyblivé zvíře, takže by se měl brát i ohled na velikost kvůli jejímu pohybu. Je také důležité jí pouštět i ven a brát ji na procházky, aby nemusela být stále zavřená.

Nejlepším řešením je ji postavit voliéru, což je veliká klec postavená venku a v té kleci je jakási bouda se střechou, kde může fretka spát. Měla by být trochu větší. Pro fretku je důležité tam mít místo na spaní, místo na jídlo a nějaký volný prostor. Nedávejte fretce prostor menší než 1x 0,7x 0,5. Na klec je jasné že můžete postavit z kovu. Nebo je dobrá technika svařit k sobě nějaké kovové tyčky. Nebo použít pletivo. Je to v podstatě jedno. A bouda nebo ten její domeček by měl být dřevěný, a co to půjde, tak zateplený. Voliéru lze postavit i na balkoně ale, jelikož, balkony nejsou zrovna moc velkých ploch, berte ji častěji na procházky.

Pokud to je ve vašich možnostech, můžete fretce postavit voliéru, kde se nachází kmen od stromu. Bude za to jen ráda. Šplhá, tak by to pro ni byla dobrá zábava, kdybyste ji potom na večer už zavřeli. Pokud to nelze, tak í tam můžete umístit třeba nějakou silnou tyč, aby po ní mohla šplhat.

Do boudy jí umístěte misku s potravou. Zapamatuje si že, tam má potravu a také pokud nemá prostor venku, je důležité ji tam umístit něco na její výkaly, třeba do nějakého menšího starého lavoru, do toho nasypat písek a vložit i nějaký její výkal, aby si opravdu zapamatovala že, je to místo pro vykonání potřeby.

Miska na potravu by měla být taková, aby i fretka nepřevrhla s tím jídlem a k tomu ji tam umístit napáječku s vodou, taky nějakou těžkou a silnou, aby ji fretka nemohla převrhnout. Při tom jak je fretka zvědavá a aktivní by si mohla vodu vylít, nebo si do ní i vlézt. Proto je dobré volit něco, co ona nemůže tak zkoumat na vlastní kůži.

Venkovní klece

Jsou možné, pokud chováte víc fretek najednou. Musí být ale velkoplošné, aby každá fretka měla svůj osobní prostor. Taky je potřeba jim pořídit nějaký „krmelec“ aby se z něho mohly najíst všechny a napajedlo i s více vývody. Ale tohle zařízení je možné praktikovat pouze venku.

Co je důležité znát při chovu venku

Venkovní chování je důležité zajistit kvůli změně počasí a střídaní období. Fretka vyžaduje pozornost, pokud ji máte venku, měli byste za ní chodit, brát ji na procházky a věnovat se jí. Jinak by mohla zdivočet a mohla by vás i chtít pokousat. V zimě se musíte starat, aby vám voda v napajedle nezmrzla, a v létě musíte kontrolovat, t zda má fretka vody dostatek. Když se chystá zima, fretka by se měla trochu přikrmit, aby nabrala trochu tělesného tuku a v létě by zase měla o něco shodit. Proto by se jí mělo měnit krmivo a měla by se vždy vážit.

Chov doma

Není tak komplikovaný jako chov venku. Fretky jsou mazlivější a milejší. Nejsou tak divoké. Jediný problém je se zápachem. Toto se nezbavíte, u fretky je to přirozené. Jelikož šplhají s radostí, budou vám lézt na skříně, po stolech, některé jsou tak zdatné, že vylezou i na pračku. Taky vám všechno projdou, každou mezírku a každý prostor.

Pokud je máte doma, rozlučte se ozdobami a vázami na skříních. Fretka cokoliv je lehčí než ona, převrhne a věc se rozbije. Buď bud mít volný prostor bez dozoru, nebo ji budete muset zavírat a pouštět ji jen při dozoru. Takže je nejlepší je pořídit ji nějakou prostornou klícku, kde bude mít boudičku na spaní a šplhadlo. Aby se mohla zabavit i jako zavřená v kleci. Do klece ji dejte misku s pískem, misku s jídlem a také napájelo. Berte ji na procházky a dopřejte jí dostatek pohybu.

Kočičí útulek

Kočičí útulek je instituce, která se stará o kočky, které nemají domov. Lidé, kteří v útulku pracují, se snaží těmto kočičkám co nejvíce zpříjemnit život a najít jim nové majitele.

Do útulku se kočky mohou dostat různě. Může je zde přivést policie, mohou je zde donést lidé, kteří kočičku náhodou najdou, i lidé, kteří se o svou kočku už dále nemohou starat. Často se do útulku dostanou kočky, i koťátka, které jsou nějak zraněné. Útulky se jim snaží zajistit veškerou možnou péči, avšak takovýchto kočiček je hodně, a peněz málo.

Veterinární vyšetření, operace, krmení, pelíšky, hračky, záchůdky… To vše něco stojí. Proto je důležité kočičí útulky podporovat. Je možné útulkům zasílat finanční příspěvky na fungování, či poslat materiální dárky pro kočky, jako třeba krmivo, pelíšky atd. Také existuje možnost dočasné adopce. Kočičku máte u sebe jen na určitou dobu, dokud ji někdo neadoptuje. Nejvíce ale útulkům pomůžete tím, že u vás některý z jejich svěřenců najde nový, láskyplný domov.

Adoptovat kočičku z útulku není vůbec těžké. Stačí, když dokážete, že můžete poskytnout kočce domov, ve kterém se bude cítit dobře, a ve kterém nebude nijak strádat.

Pokud nemáte možnost si kočičku adoptovat, některé útulky poskytují tzv. virtuální adopci. Ta funguje tak, že po dobu co je kočka v útulku, přispíváte libovolnou částkou na její péči. Tato možnost je skvělá pro lidi, kteří by chtěli kočičkám pomoct, avšak sami si je vzít domů z různých důvodů nemohou.

Bohužel, většina lidí, kteří si chtějí pořídit kočku, raději koupí koťátko, než aby pomohli starším kočičkám z útulku. Je pochopitelné, že si každý chce užít svého mazlíčka už od mala. Potom ale starší kočky zůstávají v útulcích, kde je nemožné, aby dostali veškerou lásku, kterou potřebují.

Proto, pokud máte v plánu koupit si kočičku, zkuste se první podívat do některého kočičího útulku. Je téměř jisté, že se do některé z těchto opuštěných, němých tváří na první pohled zamilujete. A věřte, že kočka z útulku vám bude velice vděčná za to, že dostala druhou šanci k tomu žít láskyplný život.

Chov červů

Je to sice velmi neobvyklé, ale dnes už se za domácího mazlíčka v mnohých domácnostech pokládají i mouční červi. Tento druh živočichů je oblíbený zvláště u sběratelů a chovatelů tohoto typu zvířat. Jak na to, jestli je chov obtížný a další zajímavé věci se můžete dozvědět, pokud budete ve čtení toho článku pokračovat.

Obecná charakteristika

Dohromady máme, tedy z těch nejznámějších, tři druhy. Jsou to Potemník moučný (Tenebrio Molitor), Potemník brazilský (Zophobas Morio) a Plesnivec obilní (Alphitobius laevigatus) – ten je znám i pod přezdívkou Potemník buffalo. Společně tito živočichové spadají do třídy hmyzu, do řádu: brouci a do čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae).

Všechny tyto druhy jsou běžně chované v domácnostech. V dospělosti bývají nenápadní a objevují se v sytě černé barvě. Velikostně jsou poměrně malincí. Při výběru, který druh je ten nejlepší záleží samozřejmě i na velikosti. Potemním buffalo se objevuje ve velikosti okolo 0,7 cm. Potemník moučný má 1,5 cm a Potemník brazilský něco málo přes 2 cm. Pocházejí ze spíše suchých a teplých stanovišť.

Larvy

Larvy Potemníka buffalo jsou těsně před zakuklením velcí přibližně 1,5 cm. U Potemníka moučného se délka jeho těla pohybuje okolo 2,5 cm. U Potemníka brazilského to může být až neuvěřitelných 4,5 cm. Tělo larev bývá kryté silnou chitinovou pokožkou. Na tu si dávejte velký pozor – ve velkém množství bývá těžce stravitelná.

Larvy dále obsahují značně velké množství tuku, ale svou výživnou hodnotu jsou nyní vyhledávány chovateli jako krmný hmyz. (Takový, který se dá lehce chovat v domácích podmínkách.)

Potrava

I když se to může zdát zvláštní, hlavní složkou jejich potravy bývají jejich vlastní larvy. Jídelníček dále můžeme doplnit kousky zeleniny či ovoce. Dále samozřejmě nesmí chybět obyčejná voda. V případě chovu i Potemníka brazilského mu můžete čas od času dát i kousek nějakého toho masa.

Chov potemníkových brouků

Jako nejméně náročný druh pro tento chov je ze všech zmíněných červů nejvhodnější Potemník moučný. (Může být i Potemník buffalo, Potemník brazilský je však v náročnosti chovu nejtěžší.)

Co se týče nějakého toho obydlí, bohatě postačí i malá obyčejná plastová nebo skleněná miska. (Na Potemníka brazilského musí být ale rozměry misek větší.) Co se tedy týče rozměrů, záleží na počtu červů. Pokud jich máte více, budete potřebovat prostory větší, pokud jich chováte ale méně, postačí menší. Na každou larvu by měl připadat substrát o velikosti až čtyřikrát větší, než je ona sama. Může dojít i ke kanibalismu.

Jedinou – a tou nejdůležitější věcí, kterou musíte brát v potaz je, aby měli červi dostatečné větrání. Pozor ale, aby díry pro tento účel nebyly moc velké a červi by neutekli.

Ohledně teploty je to celkem jedno. Nejradši mají obyčejnou pokojovou teplotu.

Substrát by měl sahat do výšky maximálně 4 cm pod okraj. Ten se může skládat například z ovesných vloček, kukuřičného šustí, které se běžně prodává jako podestýlka pro domácí mazlíčky v každém druhém zverimexu, otrub, suchého pečiva, bramborového škrobu, drceného krmení pro akvarijní rybičky nebo granule pro psy jako zdroj bílkovin.

Odchov

Pokud se rozhodnete, že chcete nechat Potemníky brazilské se rozmnožit, doporučuje se chovat je menším množství. Ideální počet se pohybuje okolo 10-ti jedinců. Dále musí mít tito Potemníci větší prostor k pohybu. Musí se udržovat vyšší teplota, ideální teplotou je asi 25° C a vyšší. Vývojový cyklus u toho Potemníka trvá od 4 do 6 měsíců.

Co se týče Potemníka moučného, vývojový cyklus trvá podle nastavení teploty. Obvykle je to ale okolo 2 až 3 měsíců. Zvýšenou teplotou a pravidelnou navlhčenou potravou můžeme vývoj zrychlit.

Doufám, že se článek o tomto neobvyklém živočichovi, který je u některých považován za domácího mazlíčka, líbil a dopomohl Vám s chovem. Sami si chov můžete doma vyzkoušet.