Při výběru akvarijního osvětlení musíte být velice pečlivý. V první řadě mějte na paměti, že čím hlubší máte akvárium, tím intenzivnější světlo potřebujete, protože slabá světla by vám mohla prosvítit pouze polovinu vašeho akvária.
Pokud chováte ve vašem akváriu pouze rybičky a nic jiného, bude vám stačit klasické světlo a nemusí být nijak speciální. Pokud ovšem vaše rostliny v akváriu nejsou umělé a chcete, aby se rozrůstaly, pak bude vhodnější do světla investovat více peněz a pořídit si kvalitnější světlo.
Čím svítit?
Nejvhodnější a nejsnadnější řešení je použít zářivku. Příkon a počet zářivek závisí vždy na již zmiňované velikosti akvária. Jsou snadno k dostání a seženete je ve více barvách. Pamatujte si také, že rybičky potřebují i nějaké přírodní denní světlo. Takže i když si koupíte světlo, které napodobuje denní světlo, nebude stačit.
Rostliny rostou vždy za světlem, pokud tedy budete využívat pouze denního světla, pak je zcela možné, že vaše rostliny porostou nakřivo. Něco podobného se může stát i s rybičkami. Také jsou zvyklé se otáčet za světlem. Pokud tedy vaše rybičky plavou zcela evidentně křivě, pak je potřeba vyřešit i nějaké světlo navíc než je pouze přírodní. Není tedy vhodné akvárium umisťovat do místnosti, která je zcela bez oken.
Jak často do akvária svítit?
Většinou v každé literatuře najdete jiné požadavky na osvětlení akvária. Každá rostlina a rybička potřebuje jiné osvětlení a jiné podmínky v akváriu. Jedno mají ovšem stejné. Potřebují střídat denní a noční intervaly světla. V průměru je tedy vhodné mít akvárium osvětlené alespoň 10 – 12 hodin denně.
Chcete si pořídit psa, ale nevíte, které plemeno je pro vás to správné? Proto je nutné, abyste nejen koukali na vzhled, ale pročetli i nějaké články, které vám více prozradí o charakteru, historii a mnoho dalších, o budoucím psu.
Jak argentinská doga vypadá?
Argentinská doga je pes, který je poměrně vysoký, protože jeho výška v kohoutku dosahuje kolem šedesáti dvou centimetrů. Jde o psa, z kterého vyzařuje síly, díky jeho mohutnosti a také energie. Srst tohoto plemene je krátká – což je zhruba 1,5 až dva centimetry dlouhá, kromě toho je hladká a na omak měkká.
Jakou má argentinská doga historii?
Historie ve většině případů není tak podstatná, protože ať už plemeno bylo v minulosti jakékoliv, tak je několikrát přešlechtěno a také je jenom na majiteli, jak si dané zvíře vychová. Toto plemeno pochází z Jižní Ameriky, kde bylo předurčeno pro lovení vysoké zvěře.
Jaké má Argentinská doga vlastnosti?
Právě proto, že má Argentinská doga v minulosti lovení zvěře, umí být v případě nutnosti velice rychlá. Také jde o velmi inteligentní plemeno. Tato rasa je sama k sobě velice tvrdá, ale svou rodinu má ráda a je na ně velice milá, kromě své rodiny má také ráda ostatní psy, protože byla zvyklá na smečkový typ života, takže nemá potřebu na ostatní psy zaútočit. Avšak všechno záleží na tom, jaký máte k tomu zvířeti vztah, postoj a jak si ho sami vychováte. I z psa s dobrým charakterem může být zlý, když se mu paniček nebude věnovat nebo ho dokonce bude týrat a podobně.
Může být Argentinská doga i v baráku?
Argentinská doga je plemeno, které dokáže být venku na zahradě, zavřená v kotci, ale také uvnitř domu, avšak potřebuje poměrně dost aktivity, což neznamená, že byste museli každý den běhat dvacet kilometrů, ale nějaká procházka během dne a také nějakou aktivitu, která by zaměstnala jeho mozek, protože je to pes inteligentní a chce se rozvíjet.
Na co bych si měl při výchově tohoto psa dávat pozor?
Jde o chytrého a příjemného psa, takže se učí velice rychle a bez obtíží. Avšak pokud se při výcviku dopustí sebemenší chybičky, je třeba mu ji neodpustit, protože by si mohl velice rychle zvyknout na to, že jsou mu malé chyby tolerovány a pak by bylo obtížnější ho přeučit. A tak jako každý pes potřebuje v době růstu dobrou stravu. Jinak jde o plemeno, s kterým byste neměli mít žádný problém.
I když se to nezdá, dnes už je možná chovat doma jako svého nového domácího mazlíčka lze prakticky cokoliv. Kromě králíků, křečků, psů, koček a mnohých dalších si můžete takto opatřit i originálně krásného malého exotického živočicha – a to lemura kata. Jak správně taková to zvířata chovat a spoustu dalších užitečných tipů a informací se dozvíte, pokud budete i nadále pokračovat ve čtení tohoto článku.
Základní informace o živočichovi
Lemura kata řadíme do řádu primátu, podřádu poloopice, do čeledi denní lemuři. Nalézt jej můžeme v korunách stromů na jihu a jihovýchodě ostrova Madagaskar. (Takového lemura můžete znát například jako Krále Jelimána z pohádky Madagaskar:) Patří mezi nejrozšířenější druhy lemurů na tomto ostrově. Mezi lidmi je velmi oblíbený – o tom svědčí i to, že je nejvíce chovaných druhem lemurů v Zoologických zahradách. Patří mezi ohrožené druhy. Jsou to býložravci, někteří se však živí i drobným hmyzem. Můžou se dožít i 20-ti let. Jeho obvyklá hmotnost se pohybuje mezi 2,5 – 3,5 kg.
Co se týče historie, pohybují se tito živočichové na Zemi už přes 59 milionů let. Jejich název je odvozen od římského slova ,lemuros‘, které označovalo duchy zemřelých, kteří se v noci ozývali velkým křikem a nářkem. Nenechte se ale zmást – nemusíte se vůbec bát, ve skutečnosti se jedná o roztomilé, mírumilovné živočichy, které si určitě zamilujete.
Žijí v početných skupinách – obvyklý počet jedné takovéto tlupy se pohybuje okolo 30-ti jedinců. Hlavní slovo ale zde nemá samec, jak je tomu známo například ve vlčích smečkách, ale nejzkušenější samice. Téměř vše se zde točí okolo mláďat. Samci jsou bývají po pubertě ze skupiny vyhnáni. Samice je schopná k oplodnění pouze 3 dny v roce. Jsou v březí přibližně 136 dní. Rodí obvykle jedno mládě, které se ihned po porodu zavěsí na srst matky na břiše. Takhle matka své mládě nosí po dobu přibližně 2 týdnů, poté se usadí na hřbet. Mláďata jsou kojena do věku 5 – 6 měsíců. Nemusí však sát mateřské mléko pouze od své matky, ale často pijí mléko i od ostatních samic tlupy. Samostatný se lemur stává zhruba ve věku 6-ti měsíců.
Popis
Dalo by se říct, že tento druh lemura vyniká takovým kočičím půvabem – tedy ve vzhledu i v pohyblivosti. Jejich délka (společně i s ocasem) může být dokonce až 100 cm (bez ocasu je to okolo 40 cm). Do se týče zbarvení jejich srsti, je hnědošedá až hnědorůžová. Jejich bříško však zůstává v bílé barvě. Dále mají dlouhý, pruhovaný černobílý ocas – ten lemurům pomáhá s udržením rovnováhy při skocích a také k dorozumívání ve vysoké trávě. Hlavu mají ve tmavošedém zbarvení s bílými tvářemi a černým čumákem. Jejich tvar těla by také mohl připomínat ten kočičí.
Chov lemurů
Jejich výběh by měl být co nejvíce přizpůsoben k jejich přirozenému prostředí. Proto by měl být co největší a plný různých větví, na kterých by mohli lemuři trávit čas. Umí se přizpůsobit i naší teplotě. Za ideální lze však považovat teplotu okolo 28°C. (Pokud je například zima, a lemuři musí žít v uzavřeném výběhu, teplotu můžeme nastavit díky speciálnímu ultrafialovému světlu, které je k dostání na internetu.) Dále je dobré jim do výběhu přidat různé lana, žebříky či houpačky na hraní. Nesmí chybět ani nějaký větší kotec na spaní – rozměry takového kotce by měli být alespoň 3 x 3 x 2 m.
Potrava
Žijí v korunách stromů, a tak se živí hlavně ovocem, občas i zeleninou a drobným hmyzem. Dále mají také ve velké oblibě vejce ptáků.
Zajímavosti
Mezi pravděpodobně tu největší kuriozitu můžeme zařadit to, jak si samec namlouvá samičku. Většinou o samičku bojují alespoň 2 samci. Souboje probíhají tak, že si lemuři naparfémují konec ocasu podpažními žlázami a pak jím švihají soupeřovi kolem čumáku. Dále mají lemuři velký problém s termoregulací. To vede k jejich zvláštnímu chování – každé ráno si sednou otočení k rannímu slunci s rozpaženýma rukama a snaží se co nejvíce ohřát slunečními paprsky. Patří mezi druhy nejvíce ohrožené vyhubením.
To už je tedy opravdu všechno, jak vidíte, chov těchto zvířat není moc náročný. Mně už tedy nezbývá víc, než Vám popřát s lemury hodně štěstí! :-)
Už jsme si povídali o chovu mnohého hmyzu – cvrčků, strašilek, švábů a dalších. Dnes si ale povíme něco o chovu sarančat. I když se celkově hmyz u mnohých lidí nedá moc brát jako domácí mazlíček, sarančata umí být i milé přírůstky do rodiny. Jak na chov a spoustu dalších tipů jak na sarančata se dozvíte, pokud budete ve čtení následujícího článku pokračovat.
Základní informace
Sarančata patří do třídy hmyzu a podřádu rovnokřídlých. Dále do čeledi sarančovitých a podčeledi Gomphocerinae. Svým vzhledem může některým připomínat kobylku. Jedná se o středně velký hmyz, který se obvykle vyskytuje v zelené barvě. Má velmi silné zadní končetiny, které jsou zároveň přizpůsobeny ke skákání. Na hlavě se dále nachází dvě krátká tykadla směřující dopředu. Samička zpravidla nemá kladélko. Jsou to býložravci. Samce od samice rozeznáme podle toho, že samci vydávají třením noh o křídla zvuk, který může připomínat jemné vrzání. V dospělosti obvykle dosahují délky 3 – 6 cm. Saranče všežravá se může vyvinout do délky i 7 cm. Zpravidla platí, že samci jsou menší než samičky. Sarančata se obvykle v zimních měsících nepáří.
Druhy pro chov
Mezi nejoblíbenější druhy pro krmný chov se v posledních letech zařadili hlavně saranče stěhovavá (Vyskytuje se hlavně v jižní Evropě, Asii, Africe a v Austrálii) nebo například saranče všežravá. (Ta se vyskytuje především v Severní Africe a centrální Asii) Oba tyto druhy mají velký rozmnožovací potenciál. Samice obvykle snáší od 40 – 400 podlouhlých vajec. Při rozmnožování je u těchto druhů typické, samci vábí své samičky vrkáním. Jsou to velmi dobří letci.
Chov sarančat
Pro začátek bohatě postačí množství 40-ti dospělých jedinců.
Co se týče obydlí, valná většina chovatelů doporučuje mít nějaký větší plastový box, který je zevnitř pokrytý – například speciálně vyrobenou jemnou síťovinou proti hmyzu. Takto dobré pokrytí poskytne sarančatům dostatek místa pro svlékání. Takovéto obydlí můžete dále dozdobit nějakými větvemi. Můžete se ale také nechat speciálně na míru vyrobit insektárium – takové by mělo mít dno s otvory, které by zajišťovaly, aby se trus a zbytek potravy propadával ven. (Tyto otvory jsou obvyklé malé – mají pouze okolo 2 cm.)
Jako podestýlku můžeme použít i obyčejné piliny. Dále by neměly chybět misky na vodu a pro jídlo.
Zpravidla se doporučuje, aby se teplota postupně zvyšovala – 25°C od kladiště až do 35°C ke světelnému zdroji. Takovou teplotu můžeme vytvořit pomocí speciálních žárovek či jiných – např. Topnými kameny. Pro rozměry 40 x 50 x 35 nám bude stačit 60W žárovka. Dobrá teplota může výrazně ovlivnit rozmnožování. Samci potřebují alespoň 12 hodin denně svítit, aby se mohli rozmnožovat. (V zimních měsících až 16 hodin) Pozor ale, abyste neumístili žárovku přímo do chovné nádoby – sarančata by se o ně mohla spálit. Pozor i na topné kabely, které by mohly překousat.
Krmení
Za naprostý základ stravy sarančat lze určitě považovat hlavě seno a čínské zelí či trávu. Sarančata můžeme ale nadále krmit ovesnými vločkami (saranče stěhovavé si na tomto obzvláště pochutná), dále ovesný šrot, kukuřičná vřetena, kukuřičný šrot,foukanou rýži, sušené mléko, obiloviny a další. Dále také zelené krmení, jako například salát. Dále je dobré dát do obydlí seno.
Zajímavosti
Sarančata jsou sami o sobě velmi zajímavým hmyzem. Mezi jeho největší zvláštnost můžeme řadit například to, že sluchové orgány se nenacházejí na hlavě – jako u lidí, ale na bocích zadečku.
Pokud jste došli až sem, jste na úplném konci článku o chovu sarančat. Doufám tedy, že se Vám článek líbil a sami si zkusíte tento nádherný druh hmyzu chovat. Mně už nezbývá víc, než Vám s tím popřát Hodně štěstí!
V první řadě si řekneme, že kočka je převážně masožravec a podle toho vypadá i její zažívací systém. Je úplně jiný, než u psů. Kočky, které nežijí v přírodě, mají sklon jíst častěji, ale jakou stravu zvolit abychom jim neublížili? Rozhodně své kočce nedávejte lidskou stravu. Ta se pro ni nehodí. Možná, že si teď všichni říkáte:„Ale já občas své kočce dám nějaké ty zbytky od oběda…“ Opravdu pozor na to! Lidská strava může vaší kočce spíše ublížit, než ji potěšit. Vyloženě jedovatá je pro kočky čokoláda, česnek a také hroznové víno.
Podle toho volte stravu, která je určená přímo pro ně. Máte na výběr ze dvou možností – granule či masové konzervy.
Granule
Pokud se rozhodnete Vašemu mazlíčkovi kupovat granule, dávejte přednost těm, které jsou balené v uzavřených pytlících. Na nich si můžete přečíst složení, takže budete vědět, co své kočce podáváte. Na rozdíl od vážených granulí ze zverimexů. Možná na oko vypadají dobře, ale víme ve skutečnosti co v nich všechno je. Proto doporučujeme raději granule balené. V současné době je na našem trhu k dostání velké množství těchto výrobku, takže máte opravdu z čeho vybírat.
Výhody granulí
Příjemná vůně. Co si budeme povídat. Každý máme rád, když naše jídlo příjemně voní. To je přece první dojem a to se o některých konzervách říci nedá, obzvláště o těch nekvalitních.
Granule v sobě mají spoustu živin a vitamínů např. pro krásnou srst, zdravé zuby apod., takže už nemusíte Vaší kočce dávat nic jiného.
Tento druh krmiva se nekazí jako například masové konzervy.
Závěr
Obecně platí pravidlo – je dobré najít si jednu oblíbenou značku krmiva a u té zůstat. Časté střídání může přivést zažívací problémy a obzvláště, pokud Vaší kočičce chutná to, na co je zvyklá. Proč tedy kupovat jiné.
A pamatujte si, že to co kočky oceňují na lidech, není podávání potravy, které používají za samozřejmost, ale to, že je s nimi někdy zábava.
Činčila, jaký to úchvatný tvor. Činčila je hodně podobná křečkovi a to svým zjevem, chováním a stravovacími návyky. Je velmi praktická, každý kdo se s ní seznámí, má chuť si ji také pořídit. A to kvůli svému vzhledu i kvůli jejímu společenskému chování.
Domácí mazlíček
Je nenáročná, ale musíte se o ní dobře starat jako o každé domácí zvíře. Nevystavovat ji výkyvům teplot, dopřát ji líbivé a prostorné umístění a dbát na to aby se během dne mohla fyzicky vybíjet.
Je přátelská a můžete ji nosit s sebou kamkoliv půjdete. Lze ji hezky a elegantně schovat. Ale pozor aby vám venku někde nevypadla, může se už navždy ztratit. Proto je dobré si ji vychovat, aby uměla chodit na vodítku. Je to reálné.
Jak se chová
Vždycky dbejte na to, aby měla dost prostoru a měla hodně překážek a prolézaček. Je inteligentní, takže ráda uvítá nové a nové překážky ve svém místečku. Jsou přizpůsobivé, ale každý by se k nim měl chovat hezky. Vycítí špatné prostředí nebo klima a mohou i zemřít stresem, který na ně doléhá z vašeho chování nebo když je u vás doma něco děsí.
Také jsou dost zvědavé a nenajedené. Mohou vás pokousat, když je chcete skrz klec pohladit. Nemusí to bolet, ale každá činčila kouše jinak. Stejně jako křeček jsou v noci nejaktivnější, takže pokud možno tak ji na noc umístěte někam pryč od ložnice.
Ona a jiný tvor
Nedávejte ji dohromady s jiným zvířetem nebo jinou činčilou. Mohlo by to špatně dopadnout. Jediné kdy ji můžete skamarádit je situace kdy je ona ještě mládě a vy k ní přidáte jiné mládě to by bylo možné. Jinak si zvyknou na to, že ve vašem bydlišti se nachází i jiné zvíře. Hlídají si však své teritorium, takže jim do klece už jiné zvíře nedávejte ani jinou činčilu.
Co byste o ní měli vědět
Pozor na své věci. V tomhle případě je to škůdce. Když ji necháte volně pobíhat po bytě, tak vám přehrabe a hlodá všechno, na co přijde. Takže pozor na elektrické vedení, nohy u stolů nebo u židlí a může hlodat i do koberce. Spíš je lepší ji u toho hlídat, když je puštěná a v případě neplechy ji odnést buď zpět do klece, nebo do jiné místnosti.
Je uváděno, že jsou vhodné pro alergiky, ale ne vždy a u každého je toto tvrzení pravdivé. Záleží na tom, jak silnou alergii člověk má. Stejně jako si každý myslí že jsou činčily vhodné pro malé děti, také to není úplná pravda. Děti si s nimi chtějí hrát, ale toto zvíře opravdu není na hraní. Je divoké a spíše se potřebuje vybíjet než mazlit.
Patří mezi ohrožené druhy
Domů si nejčastěji lidé pořizují činčilu vlnatou. Je to totiž jediný druh, který žije v zajetí a z jeho ostatních druhů je nejpočetnější. Činčily jsou totiž ohrožené a většina z nich byla vyhubena už v přírodě nebo kvůli jejich srsti. Nicméně činčila vlnatá se ještě rozděluje na tři poddruhy a to: La-Plata, Costina a Raton
Mlok. Jistě jste už o něm slyšeli. Ať už z knihy Karla Čapka nebo z televize. Tento ohrožený druh se dá chovat i v domácnosti. Jak na to? Je to snadné. Pokud se o tohoto tvora budete náležitě starat, sami jistě uvidíte v čem spočívá jeho krása.
Obecné informace
Salamandra Salamandra neboli náš mlok je na seznamu ohrožených druhů, a tak pro jeho chov musíme získat speciální povolení od správy CHKO. Účelem tohoto povolení je navrácení mloků zpět do přírody. Odborně se to nazývá reintrodukce. V zajetí se mohou dožít až 50-ti let.
Jsou to robustnější obojživelníci, kteří mají protáhle tělo s krátkými končetinami. Jejich tělo zakončené dlouhým silným ocasem. Mají velkou hlavu s vykulenýma očima a zakulacenou pusou. V dospělosti měří průměrný mlok od 18 do 28 cm. Zbarvení je různé – záleží na poddruhu, nejčastěji se však vyskytují v barvě černé se žlutými flíčky umístěné po celém těle. Zbarvení však neurčuje pohlaví jedince!
Prostředí ve volné přírodě
Tento druh zvířátek obývá výhradně vlhká lesní místa či louky, které jsou blízko vody. Pokud však klade larvy, žije naopak daleko od vody.
Výběr terária
Jako u každého tvora by mělo být jeho terárium zařízeno tak, aby se co nejvíce podobalo jeho přírodnímu obydli. Pro chov musíme nejprve vědět, že jsou to vlhkomilná zvířata, milují šplhání, mají rádi listnaté (mohou být i smíšené) lesy a pro rozmnožování potřebují vodu.
Co se týče pozadí, je dobré použít členitější pozadí, po kterém by mohli lézt. Doporučuje se zde umístit nějaké hladké kameny, pokud nejsou k dostání, můžete si horniny sami vytvořit – základem takového pozadí bývá polystyrén, na který se dá malta, která se upraví právě tak, aby vyhovovala lezeckým potřebám mloků. Než malta zaschne, posypte jí například pískem – tím se vytvoří hornina, po které se budou pohybovat. Dávejte si ale pozor, aby se v teráriu neobjevily nějaké ostré hrany, o které by se mohli mloci poranit. Dále nesmí být kvůli možnosti pádu moc vysoké.
Pokud chcete mloky rozmnožovat, umístěte zde bazének. Rozměry bazénku 30 x 20 x 15 cm bohatě postačí. Mezi kamínky je dobré taky umístit nějaké rostliny. Nejlépe takové, aby udrželi v teráriu vlhkost – například mech či nějaké to kapradí. Jako podestýlku bude nejlepší zvolit rašelinu. Na tu můžete položit opět buď měch nebo dubové listí.
Nejvhodnější rostliny do terária jsou například bromélie, láčkovky, trpasličí vietnamské orchideje a kombinace kapradiny a mechu.
Chování
Bývají aktivní především v noci nebo večer. Přes den se naopak ukrývá pod listím či pod kamením, kde spí a je zároveň chráněn před slunečním zářením. Když je však vlhko nebo prší, vylézá ze své skrýše i přes den. Pohybuje se pomalu. Na svou obranu používá jed salamandrin. Ten vyměšuje ze svých žláz, které se nacházejí pod očima. Pro lidi není příliš nebezpečný, když se však dostane do očí, může vyvolat pálení a svědění.
Potrava
Na jejich jídelníčku se nacházejí především malí až středně velcí bezobratlí živočichové, což jsou žížaly či stonožky. Dále drobný hmyz, červi, pavouci a další.
Rozmnožování
Pohlavní životnost mloka nastává zhruba ve věku tří až šesti let. Páření většinou probíhá v létě – hlavně koncem léta, a na podzim. Mloci jsou živorodí, popř. Vejcorodí. Vajíčka se tedy obvykle vyvíjejí v těle samičky. Samička klade vajíčka naklade zhruba v měsících od března až po květen do studánek, jezírek či pomalu tekoucích toků. Larvy bývají obvykle velké okolo 2 až 3 cm. V průměru jich naklade až kolo čtyřiceti. Tyto larvy bývají masožravé. Živí se rybím potěrem, členovci nebo drobnými korýši. Je zde také často projevován kanibalismus. K proměně larev dochází okolo věku 3 měsíců – obvykle tedy v červenci nebo srpnu.
Křeček je oblíbenou domácí myškou. Lze ho sehnat v každém zverimexu a lze sehnat každý dostupný druh. Křečka má doma nebo měl snad každý. A každý kdo ho má nebo i měl ví, že sice nepotřebuje až tak moc péče ale je potřeba na něho dávat pozor. Zjistěte si tedy všechny možné druhy křečků u nás.
Nejznámější druhy
Křeček Polní
Je to ohrožený druh, v obchodě se zvířaty ho neseženete, protože jak je uváděn jeho název, tak žije ve volné přírodě. Ne každý však má to štěstí spatřit ho na vlastní oči. Poznáte ho tak že je nadměrně větší než ostatní křečci co jsou určeny pro domácí chov. Někdy si ho lze splést se syslem.
Tento křeček se vždy zazimuje, když nastane zimní období a většinu část zimy hibernuje. Jako potrava mu stačí hmyz nebo larvy některých drobných živočichů dále také zrní a rostliny.
Křeček zlatý
Tento křeček se nazývá podle barvy své srsti. Lze ho sehnat s jakoukoliv strukturou své srsti, ale barva je vždy zlatá. Také si musí brousit své zuby, které má celý život. Tito křečci nejsou nějak zvlášť milý ani k lidem ani ke svému druhu, proto mu nikdy do svého prostoru nepořizujte partnera nebo kamaráda. Poprali by se. Křeček zlatý má svou povahu, buď vás bude ignorovat, nebo se s vámi klidně bude mazlit. Záleží na něm. Samice jsou velmi agresivní, pokud mají mláďata.
Křeček džungarský
Křeček džungarský je jeden z nejmenších křečků. Jsou velmi inteligentní, pokud se s nimi sžijete a oni si na vás zvyknou a třeba vám utečou z klece, tak když ho budete chtít chytit, tak se i nechají. Neutečou.
„Koupili jsme křečkovi kouli, ve které jsme ho nechali chodit a koule se koulela po kuchyni potom po obýváku a tam a zpátky a najednou jsme uslyšeli takové klapnutí, došlo nám, že jde o křečka, tak jsme běželi se na něho podívat a koule byla rozpůlená a křeček tam seděl a koukal. Nikam neutekl a nechal se od nás chytit a odnést do klece.“
Je tedy velmi aktivní v noci a ve dne spí. Nanosí na sebe piliny a nenechá o sobě vědět. Ocení věci jako prolézačky a domečky a různé věci pro křečky. Vyhraje si s nimi.
Křečík Roborovského
Je také jeden z nejmenších křečků. Jeho potrava je především zrní a rostliny občas hmyz. Jeho návyky jsou stejné jako u Džungarského. Je aktivní spíše přes noc a ve dne spí. Svou srst mění podle ročního období.
Křečík čínský
Má dlouhý ocas a velké černé očička. Také se vyznačuje svými tvářemi, které jsou veliké a kulaté. Jeho kukuč je opravdu jako křeček. Jiný křečci nemají tak poměrně výrazný obličej jako tento křeček. Jeho tělo je ale štíhlé a hbité. Takže by vám mohl utéct a už se nikdy neukázat. Potřebuje si brousit své zuby, a co se jídla týče, tak toho moc nesní.
Na závěr
Tyto druhy křečků jsou nejznámější a nejvíce domácky chované. Existuje spoustu druhů křečků, ale většinou žijí ve volné přírodě. Křečci žijí na celém světě, seženete je na každém kontinentu, kde je život. Vždycky je ale dobré si o daném druhu něco zjisti. Každý křeček je jiný a může pocházet z jiné oblasti než je ta naše. Nevystavujte je velkému slunečnímu záření a taky je nevystavujte velké zimě nebo zimnímu počasí bez tepla. Nenechávejte je bez dozoru o samotě (mimo jejich útočiště). A pokud vám utečou a budou vám běhat po bytě, je taky možné, že vám budou překousávat různé kabely od elektrických zařízení. Tak pozor.
Tento úžasný tvor vás zaujme hlavně svou nádhernou barvou. Gekoni modří jsou nádherní a aktivní živočichové. Když mu pořídíte terárium a obstaráte potravu, můžete doma chovat tohoto mazlíčka i vy. Měří 6-8 cm. Jedná se o denního živočicha a při jeho pozorování se určitě nudit nebudete.
Terárium
V teráriu by se měla udržovat teplota přes den okolo 29-32 stupňů a přes noc okolo 22-25 stupňů. Velikost terária by měla být 35 x 45 x 40 cm. Na dno akvária dejte rašelinu nebo vrstvu říčního písku. Do terária umístěte dostatek větví na lezení. Terárium osázejte různými druhy živých rostlin. Nejvíce se hodí popínavé rostliny nebo různé druhy bromélií. Na dno položíme několik kamenů. Nezapomeňte ani na UVB a UVA záření. Žárovku na vyhřívání umístíme nad plochý kámen. Na studené místo dáme vrstvu vlhkého písku.
Potrava pro gekona
Gekoni se živí převážně hmyzem. Jejich potrava jsou většinou švábi, cvrčci, sarančata nebo smýkaný hmyz. Mláďata se krmí octomilkami. Čas od času můžeme dát i moučního červa ale nesmíme mu ho podávat moc často. Vodu gekoni olizují při rosení.
Chování gekona modrého
Jedná se o velmi rychlého tvora. Samci jsou zbarveni do tyrkysově modré barvy a samice do zelenohnědé. Nedoporučuje se chovat více samců, protože samci jsou velmi dominantní. Většinou se chovají samci s několika samicemi nebo pouze samec. Dospělý pár dejte do nádrže o velikosti 120 x 120 x 40 cm. Jestliže chceme chovat pár, tak mláďata hned po vylíhnutí dáme zvlášť – do malého terária asi 20 x 20 x 30cm a to z důvodu, aby se mláďata snadno uchytili a snadno si našli octomilky.
Zhruba za měsíc je dáváme do většího terária. Samice kladou vajíčka jednou za tři týdny. Vajíčka obvykle přilepí pevně na sklo akvária nebo na list. Asi za dva měsíce se vylíhnou mláďata. Mláďata začínají jíst sami zhruba za dva dny. Gekoni se páří většinou několik dnů po snůšce.
Abychom si vůbec mohli pořídit akvárium, musíte prvně vyřídit spoustu věcí. Kromě vybavení akvária, musíte také vyřešit, kam vůbec nádrž s vodou postavíte – tedy musíte najít to nejvhodnějším místo ve vašem bytě. Nikdy nemůžete akvárium postavit obyčejně na zem. Musíte pod něj umístit nějaký stolek, popřípadě akvárium vložit do „skříňky“, kde bude vidět pouze nádrž a nahoře budou umístěna otevírací dvířka, kterým se k akváriu dostanete, abyste rybičky nakrmili, rozsvítili jim světlo apod. Toto je jenom příklad, takových míst můžete mít v bytě spoustu.
Vše týkající se akvária a jeho vybavení je zařízeno a teď už chybí pouze ta maličkost umístit nádrž na vhodné místo. Pokud už se takto rozhodujete, závisí to také na velikosti akvária. Pokud si chcete domů přinést například jedno kulaté akvárium s jednou rybičkou, pak nebudete mít tolik problémů ho někam umístit. Horší je to v tom případě, pokud chcete vyzdobit celou stěnu vašeho bytu. Je dobré si tedy pamatovat, abyste akvárium neumisťovali:
nejde jenom o to někam umístit nádrž akvária, potřebujete osvětlení, filtr a jiné věci, které se musí k akváriu dát. Potřebujete tedy mít kolem vašeho akvária pár zásuvek, aby vaše rybičky vůbec přežily
nikdy neumisťovat nad, vedle nebo celkově v blízkosti topení, pokud nechcete v blízké době malovat nebo platit sousedům za to, že jste je vytopili
nejvhodnější místo je každopádně na rovině
umisťovat na místa, kde je dostatek světla
neumisťovat na místa, kde je spousta věcí kolem- chcete přeci na své akvárium vidět a kochat se tou nádherou
v případě výše zmíněného malého akvária není vhodné ho umisťovat nikam k oknu
myslete také na to, že až bude nádrž plná vody, bude akvárium dost těžké, takže s ním bude těžké manipulovat, pokud si náhodou rozmyslíte akvárium umístit na jiné místo
mějte vždy nad akváriem nějaké víko, rybičky jsou velice hravé a rády vyskakují z vody
z vlastní zkušenosti vím, že ne vše se dá uhlídat – jednou mi z ničeho nic prasklo akvárium, když se z boku rozlepilo. Jsou to bohužel zkušenosti, které jsou a budou a nijak se jim neubráníme
