DomácíMazlíček – 33. stránka – Stránky o Vašich mazlíčcích

Potraviny, které nepatří na psí jídelníček

Rádi dáváte vašemu mazlíčkovi dojídat po vás? Dejte si pozor, abyste ho neotrávili. Pro nás běžné potraviny, jako například česnek nebo cibule, mohou být pro zvířata toxická.

Čokoláda (káva)

Čokoláda obsahuje kofein a látku zvanou teobromin. Tyto látky mohou mít u zvířete za následek srdeční vady. Čokoláda je také velmi tučná, což může způsobovat problémy se slinivkou. Nejnebezpečnější je hořká čokoláda a čokoláda na vaření. O těchto problémech můžeme hovořit v případě, že dennodenně krmíme psa čokoládou. Pokud sní celou bonboniéru, je možné, že se problémy objeví až po pár dnech. Jestli-že váš pes sní pár kostiček čokolády, hrozí mu pouze průjem či žaludeční problémy. Je-li však váš pes nemocný, může mu uškodit i menší dávka čokolády z důvodu oslabení imunity.

Cibule, česnek

Obě tyto potraviny jsou pro psy toxické, jelikož narušují červené krvinky, které se starají o přenos kyslíku. Právě proto můžou způsobovat problémy s dýcháním, v lepším případě průjem a bolest břicha. Problémy přicházejí většinou po 24 hodinách, někdy se mohou projevit i po několika dnech.

Pecky ovocných stromů

Pecky obsahují látky, které se v trávicím systému přeměňují na jedy, ale to pouze v případě, že je pecka narušená, například škůdci. To způsobuje potíže s dýcháním, křeče, poruchy srdečního rytmu, později úmrtí. Může také dojít k žaludečním problémům, z důvodu kvašení ovoce, nebo k úmrtí z důvodu blokády střev peckou.

Ořechy a suché plody

Mezi obecná rizika patří například alergická rizika, nebo stejně jako u čokolády obsah tuku, který může způsobit problémy se slinivkou, u solených plodů může dojít k nebezpečí otravy solí. Prokazatelně nebezpečné jsou ovšem makadamové ořechy, které mohou způsobit otravu, která by neměla být smrtelná. Projeví se třesem, depresí, snížením pohybu pánevního dna a to do 12-24 hodin. Pokud je ale pes nemocný nebo snědl ještě jiný druh ořechů, například v čokoládě, k úmrtí může dojít.

Avokádo

Pro psa je to nejvíce toxické ovoce a to díky látce zvané persin, která může způsobit problémy se srdcem, které se projeví kašlem, otokem, odmítáním pohybu a následným uhynutím. Problémy mohou také nastat u nezralých kousků, jelikož obsahují dráždivé kyseliny. Zralé ovoce může způsobovat průjmy a nadýmání a to kvůli cukrům, které vznikají při kvašení.

Hrozinky

Hrozny jsou pro psa vysoce toxické, důvod ale není přesně známý. Většinou jde o alergické reakce či přecitlivělost. Hrozinky nejsou nebezpečné pro každého psa, rozhodně to ale nezkoušejte. Nejmenší počet, který způsobil smrt, bylo 8 kousků hrozinek.

Pozor na kosti

Syrové kosti nejsou pro psa nijak nebezpečné, kromě kuřecích kostí, které se štěpí a mohly by psovi poškodit žaludek. Pozor ale dejte na vařené, které jsou křehké a snadno se odlomí.

Brambory

Brambory nejsou pro psa nijak toxické ani nezpůsobí smrt, mohou ale způsobit střevní potíže, proto se nedoporučuje jimi psa krmit. Pod slupkou se totiž ukrývají jedovaté látky, které se ani vařením nezničí, ale vylouhují se do vody.

Dalšími potraviny, které by neměly být součástí psího jídelníčku, jsou například: žvýkačka, rajčata, čaj, droždí, sůl, houby, syrová játra, sýrový vaječný bílek či sušenky.

Chov inteligentních potkanů

Možná byste se divili, kolik obyvatel má u sebe doma jako domácího mazlíčka nějakého hlodavce. To, že chovají křečky, myšky a jiné docela roztomilé druhy, je ještě přijatelné. Ale spoustě lidí se hodně zatají dech, když někdo z kapsy vytáhne potkana nebo rovnou dva.

Přitom je potkan také milé a inteligentní zvířátko a často umí být i přítulné.

Nenákladné a snadné na chov

Potkana si můžete pořídit docela jednoduše. Jsou k sehnání ve spoustě zverimexů a to v obou pohlavích. Nejsou drazí a dožívají se tak dvou až tří let, takže pokud chcete chov vyzkoušet, jsou těmi ideální mi zvířátky.

Co budete potřebovat

Klec – ideální je několikapatrová, aby si mohl potkánek nebo pořádně hrát. Nesmí chybět výbava, která zajistí možnost lození a prolézání. K tomu poslouží řebřík, pružinová spirála, kolotoč a různé jiné prolézačky. Dobré jsou i obyčejné silnější větve, nebo papírová trubka z role kuchyňských papírových ubrousků a delší.

Misky – ke krmení budeme potřebovat dvě, jednu na speciální krmivo pro hlodavce a druhou na jiné jídlo, jako třeba zeleninu, ovoce a jiné pamlsky.

Vystýlka – podesteleme například hoblinami pro hlodavce, nebo klasickým kočkolitem.

Umístění bydlení by mělo být na nějaké klidné místo, aby zde nebyl průvan, nesvítilo přímo na klec slunce.

Je lepší pořídit si dva jedince, ideálně stejného pohlaví, protože pokud budete mít páreček, dočkáte se brzy mláďátek. Může jich být klidně i 13 a březost trvá pouhé 3 týdny + možné dva tři dny navíc. Mláďátka jsou schopné dalšího rozmnožování za dva měsíce, pokud byste tedy měly páreček, můžete mít za chvíli nekontrolovatelné množství hlodavců.

Výběh – budete jim muset přizpůsobit nějaký prostor, kde se proběhnou. Kdybyste je vypustili ven, lehce vám utečou, a kdybyste je vypustili po bytě, rychle by si pochutnali na něčem, z čeho byste měli škodu a vztek.

Hlodavců se nemusíte bát, jsou to skutečně přítulní jedinci a rychle si na svůj domov zvykají. Jsou zvídaví, je s nimi legrace a je zábava pozorovat jejich dovádění. Zkuste si je pořídit a na vlastní oči poznáte kouzelné zvířátka.

Proč mít doma psa

Přemýšlíte o tom, že si pořídíte domácího mazlíčka a měl by to být pejsek? Pak vězte, že důvodů, proč jej doma mít je opravdu hodně. Tento čtyřnohý kamarád vám dokonale zpestří váš život. Je to velmi milý společník a je vždy věrný svému páníčkovi.

Pejsek na vás nikdy nebude naštvaný. Maximálně tehdy, když bude mít prázdnou misku, nebo vy budete jíst něco, co by si dal i on. To je snad jediné, kdy se s vámi bude takzvaně hádat. Jinak je to zvíře milující svého pána a je schopen pro vás nasadit i svůj vlastní život.

Vždy když přijdete domů, bude pejsek nesmírně rád a také vám to dá patřičně najevo. Jeho radost bude tak obrovská, že se budete domů těšit mnohem více, než doposud. Ano, pejsek vám svou láskou dá najevo, že vás velmi rád vidí a že je šťastný, že jste opět spolu.

Psí láska je neskutečná

Psí láska je neskutečná a každého jistě potěší. Pejsek vám bude neustále nablízku. Pokud si sednete k televizi, ihned bude u vás s touhou se se svým páníčkem pomazlit. Ráno vás bude vesele vítat, když budete vstávat. Život s pejskem je naprosto úchvatný.

Pokud se však rozhodnete s pejskem žít, musíte i vy vašemu čtyřnohému příteli dát to, co on potřebuje. Kromě jídla a pití je to tedy dostatečné venčení a to za každého počasí každý den. Je to velká oběť, ale pejsek se vám za to vše odvděčí.

Jste rozhodnuti si pejska pořídit. Je jasné, že jej opravdu chcete a přemýšlíte, jakého doma mít. Ještě před tím, než začnete prohlížet inzeráty a vybírat, zvažte, jestli nepomůžete nějakému opuštěnému psíkovi z útulku. Takový pejsci milují své páníčky ještě intenzivněji, pomůžete mu od nehezkého života a ukážete mu život krásný v rodině, kde ho budete milovat.

Brojler

Autor obrázku: אנונימוס לזכויות בעלי-חיים

Co to Brojler vlastně je? Je to slepice, která se nechová kvůli vajíčkům, ale na maso. Koupíte ho jako maličké, žluté, sotva vylíhnuté kuřátko (úplně jako mládě slepice) Ale zůstává žluté i při zabíjení. U brojlera nejde úplně poznat, zda jde o samičku či samce. Maximálně jen podle toho, jaký má kohoutek.

Čím brojlera krmit?

Dokážete si představit velkou halu, kde je jeden brojler nalepený na druhém, ani se pomalu nemůže pohnout? Tak přesně tak žije kuře, které si koupíte v supermarketu. A toto kuře je živeno rychlosměsí, což je pochopitelné, vyjde to levněji a také kuře rychle nabírá a to znamená, že půjde rychle na porážku a rychle do obchodů na prodej. Ale o tom svědčí i to, že tohle kuře obsahuje hormony, což někomu může (ale nemusí) ublížit. A zejména se to projevuje na větším růstu prsou u žen, či větší ochlupení, dřívější celulitida a podobně.

Ale pokud si chováte brojlera sami doma, tak určitě nechcete, aby bylo plné hormonů a jiných chemických látek. Tak co mu teda dát? Je to jednoduché. Vezmete si pořádné rukavice, srp a půjdete na pole sbírat kopřivy. Kopřiva jako rostlina obsahuje mnoho železa a živiny, které potřebuje nejen to malé kuřátko, ale i člověk.

Navíc kopřiva je nejoblíbenější potravou tohoto zvířete. A když doma máte deset brojlerů, tak natrháte zeleninovou bednu, tak těch deset brojlerů nakrmíte ráno i večer, protože holé kopřivy jim nemůžete dát a tak do nich přidáte zrní a chleba. Ale čerstvý chleba nesmí jíst žádné zvíře. Tak vezmete chleba, co jste doma nesnědli nebo se domluvíte s pekárnou a oni vám za nějakou úplně směšnou cenu dají tvrdý chléb. Ale pokud byste chtěli ušetřit, tak jenom poprosíte sousedy o tvrdý chleba. Tento tvrdý chléb necháte namočený ve vodě. Když tu vodu nasaje, tak ho vytáhnete a tu vodu z něj vymačkáte. Chleba bude na takovou kaši, ale brojleři to mají rádi.

Takže to shrneme. Kopřivy natrháte na poli, chleba vezmete ze svých zbytků, popřípadě vyptáte u sousedů. Ano, je kolem toho starost, protože brojler dostává dvakrát denně a pořád musí mít vodu (tak jako každé zvíře), ale to není až takový problém, protože dnes jde zakoupit napáječka v podobně kbelíku. Budete vědět, co to zvíře má v žaludku a při obědu můžete být v klidu, že jíte zdravě a netrápíte své tělo dalšími chemikáliemi.

Jak dlouho se brojler chová?

Vždy se říká, že pokud máte doma deseti denní brojlery, tak je vykrmujete cirka dva měsíce. Ale záleží to zejména podle toho, jakou chcete váhu. (dva měsíce jsou optimální, protože takové kuře má kilo a půl až dvě kila)

Jak zabíjet?

Na tom není nic těžkého. Normálně mu odříznete hlavu. Pak je dobré ho dát do horké vody, protože brojlera je nutné oškubat a když ho necháte chvíli v horké vodě, tak to jde lépe. Ve vydělání vnitřností není žádný problém. Normálně ho rozděláte, jako byste ho chtěli dát na půlku a vyberete všechno ven. Žaludky se dají rozříznout (a možná u některých ještě uvidíte, jak tam mají zelenou hmotu z kopřiv), proprat a také sníst.

A jídlo?

Je to normální kuřecí maso. Takže skelet můžete použít na polévku. Nebo kuře dát jen péct do trouby. Existuje mnoho receptů na pečené kuře – Kuře na pomerančích, na medu a podobně. Nebo si jej rozporcovat a dát zvlášť stehna, křidélka. Udělat jako řízky nebo cokoliv jiného.

Kuřecí maso je měkké a na přípravu téměř nenáročné. (až na prsa, která při pečeném kuřeti jsou suchá, ale pokud je oddělíte a naložíte v nějaké marinádě, tak jsou také velmi chutná a už nejsou suchá)

Tak pokud chcete dobré, zdravé, domácí maso, tak víte co. Nechť vám rostou.

Daněk jako mazlíček?

Pro mnoho lidí je nepředstavitelné chovat nějaké rádoby lesní zvíře. A myslím si, že pro ty, kteří bydlí v paneláku a nemají ani kousek pole, i nereálné. Každopádně, když máte kousek zbytečného pole a nechce se vám se sekat a jinak ho udržovat, tak je docela dobrý nápad.

Je fakt, že daňka nemůžeme označit jako domácího mazlíčka, protože to není zvíře, s kterým byste si mohli hrát, nebo si jej ochočit natolik, abyste si ho hladili. Navíc vždy žije ve stádu. Daněk je velmi chytré zvíře. A také docela nenáročné. Stačí, když mu oplotíte dostatek místa pro výběh a zařídíte nějaký zdroj vody.

Čím takové zvíře krmit?

S krmením je to podobné jako u lesní zvěře. (např. jako u jelenů) Přes léto spása trávu (když jí nespase tolik, co třeba kráva) a po případě dokrmujete zrním. Pro daňka je nejvhodnější ječmen. Na podzim jim klidně můžete do ohrady naházet jablka, která už jsou pobitá (nebo z jiných důvodů nejsou vhodná k uskladnění.) Zase byste to neměli přehánět s množstvím, ale na druhou stranu – jak už jsem zmínila, tak daněk je chytré zvíře a ono samo ví, kdy má dost. V zimě mu dáte do ohrady balík sena, sem tam nasypete kaštany, žaludy nebo jeřabiny. A dále přikrmujete ječmenem.

Jak je to s mláďaty?

Když daněk nahání danielu, říká se, že je v říji. Každá samice daňka má jedno mládě. (je výjimkou, když porodí dvě mláďata a stává se to opravdu zřídka kdy.) Daniela podobně jako srnce nemusíte při porodu nijak pomáhat. Mláďata přicházejí na svět v červu (nebo červenci). Ale může se stát, že vlivem dlouhodobě stejného počasí, může samice porodit dříve, ale i později.

Daněk a jiná zvířata dohromady?

Daněk je zvíře, které nemá problém soužit s jinými zvířaty. V ohradě mohou být společně s muflony, s kterými jsou si velmi podobní. Ale také s krávou, husami, kozou… Navíc daněk může být jistým způsobem zajímavé zvíře i pro děti. Protože každoročně daněk shazuje své paroží ( „lopaty“ – plochý tvar) a děti se mohou zabavit hledáním jich po ohradě a také zkoumáním toho, jak se za ten rok změní. Takže pokud máte ohradu a nevíte co do ní, zkuste si pořídit daňka.

Grimm

Náš děda měl šedesáté narozeniny a my jsme přemýšleli, co mu máme koupit. Došli jsme k závěru, že babička s dědou potřebují nějaké zpestření do života a proto by bylo nejlepší koupit jim něco, s čím si budou moci pohrát, zabavit se a jaké aby jim to přidalo trochu starosti. A tak jsme došli k nápadu koupit psa.

Zprvu jsme netušili, jaké plemeno bychom měli pořídit. Nechtěli jsme nějakého velkého psa, jelikož jsme měli strach, že by ho nezvládli. Ale zároveň jsme nepotřebovali tak zvaného „plyšáka „, který by se válel po pohovce. Náš děda je amatérský myslivec, tak jsme si řekli, že by bylo dobré koupit mu nějaký doprovod do lesa. Mnoho jsme studovali – pročetli jsme si spousty informací o mnoha plemenech. A nakonec jsme došli k Jagteriérovi. (Jag – z německého překladu znamená myslivec a teriér – je všeobecně menší pes.)

Tak jsme jeli k chovateli. Nejen, že jsme si vybrali krásné štěňátko, ale také jsme se dozvěděli další informace a mimo jiné poznali i rodiče našeho malého Grimma.

Už jak jsme byli na dvorku a vybírali jsme si, které ze štěňátek je to pravé, věděli jsme, že se děda s pejskem opravdu nudit nebude. Protože toto plemeno je velmi neposedné. Je snad stále v pohybu, navíc je velmi rychlý.

Když později došlo na předávání dárku, tak jsme měli obavy, zda jsme udělali správně. Měli byste vidět, výraz našeho dědečka, když spatřil tu velikou krabici, z které se ozývalo kňourání. Ačkoliv měl strach, z toho co ho čeká, s radostí otevřel krabici. Samozřejmě se mu Grimm velice líbil. Přesto ze začátku namítal, že se obává, že na něj nebude mít dostatek času. Nakonec si našel čas a svého mazlíčka si sebou bral do lesa. A pak nám velmi dlouho popisoval, jak střelil srnku, a jak velmi rychle a efektivně jí Grimm našel.

A své kamarády i nás bavil tím, jak viděl svého psa skákat až metr nahoru. Dokonce se o Grimma staral, tak že se účastnil i několika soutěží a v mnohých i uspěl. Nyní je rád, že toto velmi živé zvířátko má a je na něj právem pyšný.

Baron

Baron je pes našeho souseda, je to bernardýn. A jak je známo, tak každý bernardýn je takové uslintané „tele“ nehrozně veliký, pořád žere a vypadá mile. Samozřejmě je vše o výchově. A pravděpodobně nějaká negativní výchova dopadla i na tohoto psa, protože všechny milé vlastnosti ztratil.

Náš soused měl na víkend malé dítě na hlídání. A jak je známo, každé dítě si rádo hraje a jako malé neví, co může a nemůže. A zvlášť toto dítě, protože je velmi hyperaktivní. Bylo samo venku a Baron byl puštěný. Tak malý si začal s ním hrát. Problém byl v tom, že si vzal klacek a začal do toho psa tím klackem rýpat. Psa to otravovalo a začal vrčet, ale malé dítě nepřestalo a dál rýpal do psa. Po chvilce si to pes nenechal líbit a tomu malému dítěti prokousl nos.

Samozřejmě, že soused neměl nechat malé dítě samotné venku s takovým velkým psem, zvláště když ten pes to dítě neznal a není na něj zvyklý. A také to nebyl jediná jeho nepříjemná situace.

Toho psa má každý všeobecně zapamatovaného jako zákeřného, protože pokousal nejednoho člověka. A navíc, vždy když šel člověk za plot, se pes zprvu zdál naprosto v pohodě. Zaštěkal, ale pustil člověka dovnitř. Ale v momentě, když je člověk k tomu psu zády, tak on zaútočí a kousne ho do hýždí.

Nevím, proč to ten pes dělá, jestli to má nějak v sobě vžité. Ale soused ho určitě nijak netýrá. Je pravdou, že mu moc času nevěnuje, ale dává mu najíst, napít, má volný výběh, kdykoliv chce.

Jinak si myslím, že bernardýn je takové milé, hravé plemeno, co má rado děti. Jenom sousedův Baron je asi výjimkou.

Ale jako pes je Baron nádherný, dokonce se u souseda zastavili nějací lidé, aby se ho zeptali, odkud toho psa má. Zůstali se sousedem v kontaktu a zavolali mu, že si koupili psa od stejných lidí. A všechno v pohodě. Několikrát ho zvali, ať se jde na něj podívat. A vážně i na souseda jako cizího člověka vítal přívětivě. (ale za přítomnosti majitelů.) Bez nich je to hlídač, ale říkali, že neměli s ním žádný problém, co se týče, že by napadl nějakou osobu. A jsou s ním nadmíru spokojeni. Mají dvě malé děti, s kterými pes krásně vychází, hezky si spolu hrají.

Norbert

Naši známí si chovají mnoho zvířat, ale zejména prasata. A protože si řekli, že vepřového masa mají dost, tak se rozhodli, že si pořídí i hovězí. Tak různě sháněli informace, jaké plemeno by bylo nejvhodnější. Přečetli mnoho inzerátů a mnoho doporučení, ale stále se nemohli rozhodnout. Chvíli tomu nechali čas a odjeli na prodloužený víkend do Maďarska.

Autor obrázku: Tobias Akerboom (at hutmeelz)

V Maďarsku, mimo jiné, taky viděli velmi zajímavé plemeno krávy – hned se domluvili s majitelem a za tři týdny jim přepravník domů přivezl krávu a býka. A tento páreček byl spíše atrakcí než obědem, protože první dvě měsíce k nim chodili lidé a koukali na ně. Je pravda, že je to celkem zvláštní plemeno, protože nejen býk, ale i kráva mají rohy. Býk velmi ostré a prakticky (na útok) zasazeny. Kráva má rohy sice blíže u sebe a méně ostré, protože špička na konci je mírně zatočená do zadu, přesto všechno jde z nich respekt. Zvlášť, když se jim podávalo krmení. (známí, právě proto, že chovají mnoho zvířat – mají i velký výběh) A když kráva nebo býk zpozorovali, že někdo jde do ohrady s kýblem v ruce, začali tak neuvěřitelně proti té osobě běžet, že kolikrát vypadalo, že nezastaví. (vždycky to vyšlo :-) )

Ale pak přišlo období, kdy se býk s krávou chtěli spářit. Kráva byla spíše ještě hodnější, v pohodě se nechávala hladit. Ale býk začal být velmi nebezpečný. Útočil, byl agresivní, a každý měl strach do ohrady vejít. Sám majitel – Radek z něj měl (ne přímo strach) ale respekt určitě. Přece jenom to bylo hrozně mohutné zvíře a z těch rohů šel strach sám osobě, natož potom, co začal být agresivní. A když šel Radek krmit, tak vždycky měl u sebe dlouho kovovou tyčku, aby se mohl bránit. Ale i tak někdy neunikl nějakému fakt nepříjemnému zranění. (nic vážnějšího to nebylo, ale i tak – dostat takovou ránu)

Nejhorší na tom bylo, že jejich starší dcerka Karolínka ke všem zvířatům chovala jistou citovou přitažlivost. A nejvíce měla ráda právě onoho býka. Před tím, než začal být agresivním, tak za ním sama do ohrady chodívala, hladívala ho. Někdy je sama nakrmila a často si s ním povídala. (no, spíše jen na něj mluvila :-) ) Ale po tom, co se z něj stalo něco neovladatelného, měla zákaz do ohrady chodit.

Jenomže se jednou stalo, že jela spolu se svým otcem (často a ráda mu kolem zvířat pomáhala) traktorem dovést zvířatům do ohrady balík sena. Když Radek chtěl zaparkovat traktor, tak ona vylezla ven (Radek se několikrát ujišťoval, že není býk v dohledu), aby mohl dát traktor co nejblíže pletivu. Ale ona nečekala na Radka a pomalu sama šla z ohrady k domu. Jenomže se z ničeho nic proti ní ten býk rozběhl. A to Radek zrovna zaparkoval, snažil se troubit, ale býk byl jak smyslu zbavený. Radek měl smrt v očích. Strašný strach, že ten býk zaútočí i na jeho dceru. A když byl býk u téměř u ní – ona na něj zařvala. A býk najednou zastavil, chvíli na ní koukal a pak se otočil a šel. Ale od té doby měla panický strach do té ohrady jít.

Chvíli potom býka nechali zabít – mimochodem měl 7 metráků. (protože kráva byla skotná = těhotná) To zase byla lehce agresivní kráva. Nikomu nikdy neublížila, ale snažila se sem tam vykopnout kopýtko. Ale u ní to bylo přece jenom snesitelnější a také k pochopení, protože hlídala “dítě“, které v sobě nosila. To už za ní chodila i Karolínka.

Když se narodilo malé telátko, tak zase přišla doba, kdy bylo více atrakcí než dobytkem. A bylo opravdu roztomilé. Zajímavost byla, že se narodilo jako hnědé, ale jak rostlo, tak měnilo barvu. Nejprve z tmavě hnědé do béžové. A nakonec se zbarvilo do takové bílo-šedé. (barva jeho rodičů)

A proč vůbec nadpis Norbert? Malé telátko bylo kravička. A když vyrostlo, mělo opravdu výrazné vemeno. A paní sousedka byla z té kravičky tak nadšená, že ji pojmenovala. Nás opravdu velmi pobavilo, když na něj volala Norberte. No, paní z vesnice a přehlédne takové vemeno. :-)

Tak kdybyste náhodu uvažovali o nějakém maďarském plemeni hovězího, tak pořádně zvažujte. Známí si sice nikdy nestěžovali a dokonce nyní přemýšlejí o dalším telátku (protože někdo v blízkosti má býka). Ale přece jenom mít býka i krávu doma, jak jste si přečetli, může být nebezpečné.

Středoasijský pastevecký pes

Je to plemeno, které je přizpůsobeno být s ovcemi či jinými pasteveckými zvířaty, aniž by jim ublížilo. Ale také ho můžete mít jako domácího mazlíčka. Není to sice malý panelákový plyšák, ale pokud máte dům se zahradou, tak vám je dobře ohlídá.

Mnoho lidí sice má pocit, že je to agresivní plemeno, což usuzují podle jeho vzhledu. Protože u tohoto psa se už v prvním měsíci (aby to jako štěně necítil) tupíruje jak ocas, tak i uši. Ale pokud se vám to nelíbí – nebo někteří to berou jako týraní – samozřejmě to není povinností. Ale co agresivity týče, tak to záleží zejména na výchově. Toto plemeno rozhodně v genech nemá žádnou agresivitu (jako to bývalo u Kavkazských psů.), jenom můžete pocítit jistý odpor k Romům nebo opilým lidem. Tu opilost vycítí mnoho plemen a také začnou vrčet nebo se začnou jakkoliv jinak projevovat. To, proč toto plemeno pozná Roma a cítí k němu odpor, nevím.

Toto plemeno má dvě zbarvení. Buď to je takový bílo-šedý nebo zlato-béžový. A stává se, že když je matka bílo-šedá a otec béžově-zlatý a mají štěňata, tak v jednom vrhu může být třeba 5 psů béžových a 3 psi zlatí. (ale tak to je i jiných plemen.)

Tento pes je velmi chytrý. A když mu pán odjede na více dní někam pryč, tak to pozná a začne smutnit (zejména tak, že moc nejí). Dalo by se říct, že je i citlivý, protože hezky vychází s dětmi a dokonce i s koťátky. A není to jen hlídač, ale je i hravý.

A pokud ho máte od štěněte, tak i učenlivý. Nemá problém naučit se základní povely, jako jsou, sedni, lehni, na místo (do boudy), dej pac – záleží jen na vás, kolik mu věnujete času.

Já si osobně myslím, že je to vhodný pes do domácnosti, když máte malé děti. A je přizpůsobivý. Jenom se potřebuje sem tam proběhnout. (ale i s malým psem musíte chodit na procházky)

Papoušek Agarponis

Papoušek Agarponis začíná být v poslední době dost oblíbený po celém světě. Oblibu získali hlavně kvůli snadnému chovu a velké barevné rozmanitosti. Chovat je může i naprostý začátečník.

Agarponis se většinou chová v klecích, ale můžeme se i setkat s chováním ve vnitřních a venkovních voliérách. Chov v kleci je dobrý, pokud chybí dostatek prostoru nebo finančních prostředků pro vybavení voliér. Chování v kleci ale také znemožňuje nechtěné křížení jedinců. V kleci by se měli ptáci chovat po párech. Velikost klece pro jeden pár by se měla pohybovat okolo 80x50x40 cm. (d.x š.x v.)

Dalším způsobem chovu agarponisů je chov ve vnitřní voliéře. Tento způsob je pro ptáky přirozenější, protože mají mnohem více prostoru. Voliéry se mnou vyskytovat všude po domě kromě sklepa. Je ale nutné zabezpečit stálé teploty a v zimě vlhkost 50-60% při 10-15°C. Je dobré postavit voliéru alespoň z jedné strany ke zdi, kde agarponis může okusovat omítku, ve které se vyskytuje plno minerálních látek.

Asi nejlepším způsobem chovu agarponise je chov ve venkovních voliérách. Zde jsou ptáci nejvíce přiblíženi k volné přírodě. Velkou nevýhodou může být riziko přenosu nemocí od volně žijícího ptactva. Venkovní voliéra by měla být zakryta z 1/3, aby se ptáci mohli schovat před sluncem a špatným počasím.

Ptáky necháváme hnízdit od začátku dubna, kdy teploty stoupnou na 15°C – rozvěsíme do voliéry budky a vpustíme do ní ptáky. Budky jsou vždy zavěšené do stejné výšky, cca 20 cm od stropu.

Mláďata krmí z počátku pouze samice, ale pak začnou oba rodiče. Je nutné dávat agarponisům vaječnou míchanici, protože obsahuje nezbytné živiny mláďat. Kroužkování se provádí kolem 10. dne.