DomácíMazlíček – 38. stránka – Stránky o Vašich mazlíčcích

Křeček

Rozhodli jste se sobě nebo dětem pořídit malé zvířátko, které nebude tolik náročné na obstarání a zároveň bude skvělým společníkem a naučí děti zodpovědnosti? Chystáte se pořídit si křečka? Tady je pár tipů pro začátečníky.

Vyberte si křečka

Na našem trhu je několik druhů křečka. Mezi ty nejběžnější patří Zlatý křeček, Křeček Syrský, Křeček Čínský a další. A i když jsou to tvorové nenároční, pokud je pořizujete dětem, je třeba zajistit, aby se naučily s nimi zacházet, aby nedošlo k jejich zranění.

Pokud si vybíráte křečka ze zverimexu dávejte pozor, aby byl zdravý. Přenos z obchodu domů je stresující zážitek a křeček často onemocní. Vyberte si aktivního křečka, ne takového, který je mokrý ze spodu nebo má uslzené oči. Pokud se vám zdá, že ne všichni křečci v teráriu jsou zdravý, raději nekupujte křečka z toho vrhu. Jejich nemoci jsou mezi nimi vysoce přenosné.

Příbytek

Existuje spousta možností jakou klec či box vašemu křečku pořídit. Můžete se inspirovat na internetu nebo přímo v obchodě s potřebami pro chovatele. Není vhodné používat akvária pro rybičky. Snažte se zajistit, aby váš křeček měl dostatek místa a vše co potřebuje – nádobku na vodu, misky, hračky, zákoutí, kam se může schovat.

Vyberte si také klec podle toho, zda se dá dobře čistit a zda je dobře přenosná. Klec by neměla být umístěna v průvanu a křeček by se neměl často koupat. Nachlazení u nich způsobuje problémy. Klec by neměla být ani na topení. Zajistěte, aby měl příbytek stálou teplotu. Jako podestýlku lze použít seno, slámu, piliny, kousky látek. Je dobré, aby je mohl křeček přehrabávat a dělat si hromádky, kde se bude moci schovat.

Krmení

Křečci jsou všežraví hlodavci, ale v jejich potravě převažuje rostlinná strava. Můžete jim zakoupit mix přímo ve specializovaném obchodě. Většinou je to mix obilí, semínek, kukuřice, oříšků, bylinek a podobně. Aby měli dostatek vitamínů, můžete jim také dávat čerstvou zeleninu a ovoce. Pro to, aby si brousili zoubky je potřeba je krmit i pevnou stravou jako suchý chleba nebo rohlík. Zajistěte, aby měli vždy přístup k čisté vodě. Tu můžete umístit do závěsného držáku na vodu, který zůstane déle čistý, nebo jim můžete dát vodu do misky, ale počítejte s tím, že ji budete muset často měnit.

Nemoci

Křečci jsou náchylní k různým nemocem. Od průjmu, nachlazení, po vypadávání srsti, nádorům a různým poraněním. Dbejte na pestrost jejich stavy, na stálost teploty jejich prostředí, po každém kontaktu s jinými zvířaty si umyjte ruce, pokud zjistíte jakýkoli problém, raději se poraďte se svým veterinářem.

Australský ovčák, pes velice inteligentní

Australský ovčák je plemeno, které bylo vyšlechtěno v USA ve 20. století. Avšak tento pes nemá kořeny v Americe, jeho předkové jsou totiž ovčáčtí psi dovezení z Austrálie. Podle svého původu je tedy i pojmenován.

Toto plemeno se vyznačuje vysokou inteligencí, a to tak vysokou, že obsazuje první místa v IQ žebříčcích mezi všemi ostatními plemeny. Geny tohoto psa obsahují pastevecký a ochranitelský pud, takže jeho chování je na prvním místě ochranitelské a překypuje oddaností svému pánovi. Velmi dobře se učí, a proto jsou dnes využíváni nejen k pasení ovcí a hlídání, ale také jako záchranářští psi.

Pes je to velice přátelský a lidumilný. Pokud ale jde o ochranu pána, dokáže být velmi autoritativní a neváhá nasadit i vlastní život.

Australský ovčák je velmi silný pes průměrně vysoký kolem 55cm. Váží okolo 20 až 27kg. Má hustou srst, která ho vždy dobře chrání před chladem a vodou. Existuje několik barevných variant, a všechny mohou obsahovat další bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je okolo 13ti let.

Tito psi jsou velmi časově nároční, potřebují, aby se jim jejich páníček věnoval denně alespoň pár hodin. Milují pohyb a kontakt s člověkem, proto není vhodné je chovat zavřené v kotcích na zahradě. Potřebují časté vycházky a hodně pohybu. Rádi aportují, běhají a také plavou.

První vrh tohoto plemene byl v České republice odchován až v roce 2002 v chovatelské stanici Puella Fera.

Napsala Denisa Žídková

Výchova a výcvik psa

Není až tak neobvyklý jev, že si mladá rodina pořídí nejlepšího přítele člověka – psa. Děti jsou nadšené, nevyvádí tolik lumpačin a mají tendenci se o svého chlupáče starat.

Ideální obrázek dokonalé rodiny mnohdy ničí špatná výchova psa. To jste pak obdařeni takovými případy, jako jsou rozkousané boty, roztrhané polštáře, loužičky po bytě, venku je „rozrytá“ zahrada, překousaný plot a sousedé si často stěžují na neustavné psí štěkání.

Štěňátka je nám líto

Základní problém s výchovou psa je to, že malého roztomilého štěňátka je nám líto, lépe řečeno – nechceme to drobné stvoření, určené převáže k mazlení, zahlcovat povely. Kdo ale tvrdí, že je nutná přísná drezura? Stačí jednoduché a přitom zřejmé pokyny a ukázka toho, co pejsek nesmí a může.

Pes nesmí být pánem

Ať jde o vlkodava, bernardýna, ohaře nebo maltézáčka, všichny plemena mají zajisté jednu společnou vlastnost – pes není určen k tomu, aby byl pánem. Prostě to neumí. Je zvyklý dostávat pokyny, ty plnit a za to pak být oceněn. Je to jeho zaměstnání. Když psovi necháme potřebnou volnost a dáme jasně najevo, že ho holt „na uzdě“ neudržíme, přebírá pes roli pána, a tudíž nás neposlouchá. Roli však nezvládá a proto je roztěkaný, pobíhá neurvale a stejně tak se i chová.

Jak na výchovu

Stejně jako děti navštěvují školu od stanovené zralosti – šesti let, tak i psa nezačínáme cvičit ihned, ale obvykle od půl roku jeho věku. Dáváme mu jasné pokyny – sedni, zůstaň, přines, apod.

Dlouhé rozmlouvání k pejskovi je zbytečné – nerozumí. Když ale naopak zvolíme techniku jednoduchých příkazů, a pes úkol splní, nezapomeneme ho pochválit, pohladit a obdarovat malým pamlskem. Budete spokojeni vy, i Váš věrný přítel.

Péče o kotě

Mezi důležité body péče o kotě patří pravidelné krmení, hraní a péče o jeho zevnějšek.

Krmení

Kotě má větší nárok na nutriční vyváženost jídla než dospělá kočka. Je potřeba, aby jejich krmení bylo bohaté na proteiny, vitamíny a stopové prvky, důležité pro jejich zdravý výzvoj. Váha kotěte se za první týdny života zdvojnásobí až ztrojnásobí. Dokud jsou malá, je lepší je krmit několikrát denně, aby si doplnily potřebnou energii. Navíc kočky milují krmení a proto je tato činnost uklidňuje.

Pro kotě je potřeba kupovat speciálně vyvinutou stravu, která se liší od té pro dospělé kočky. Raději vybírejte pečlivě. Velmi malá koťátka mají velmi malé zoubky, proto je pro ně vhodnější potrava z konzervy.

Tady je pár základních bodů, kterými se řídit v průběhu krmení:

nevyrušujte kotě v průběhu jídla, nechte kotěti klid a dostatek času na krmení
misky s jídlem a pitím by měly být umístěny na klidném místě, kde nebude kočka ničím rušena
je potřeba zajistit, aby měla celodenně dostupnou čistou vodu, to pomáhá udržet koťata zdravá
dejte misku s vodou dostatečně daleko do misky s jídlem, tak si nebude spojovat pití jen s dobou krmení
použijte misku, která se nedá lehce převrátit, misky s jídlem čistěte po každém krmení, misky s vodou jednou denně
čtěte si návod na obalu krmení, ale nemusíte se jím řídit doslova, kočka si bude sama regulovat své krmení
pokud používáte suché krmení jako granule, můžete denní dávku nasypat do misky a nechat kotě, aby si samo určilo, kdy se půjde najíst
nedávejte kočkám ani koťatům kraví mléko, je pro ně špatně stravitelné

Hraní

Hraní je velmi důležitou aktivitou koťat. Každý den je pro ně novým dobrodružstvím, které rozvíjí jejich inteligenci, zručnost a vztah k člověku. Je důležité, aby mělo kotě dostečné množství různorodých podnětů, aby se rozvíjelo všestranně. Pokud nechcete nechat kotě chodit ven, kupte mu velké množství různých hraček, aby se vyvíjel jeho instinkt a odvaha.

Kočky a děti

Kočka může rozvíjet osobnost dítěte. Může rozvíjet smysl pro zodpovědnost a pocit užitečnosti. Nenechávejte ale děti aby se staraly o kočku sami bez vašeho dohledu. Malé děti nedokáží rozlišit co zvířeti způsobí bolest, nebo co mu může být nepříjemné.

Péče o srst a zuby

Kartáčovat koťata by se měla alespoň jednou týdně na nějakém podkladu, který se dá vyhodit. Je třeba zkontrolovat, zda jejich srst neobsahuje blechy nebo klíšťata. Pokud ano, můžete se poradit s veterinářem jak postupovat s jejich odstraněním.

Zuby je třeba čistit a brousit suchou tvrdou stravou. Kontrolujte jestli neobsahují velké množství kamene nebo zanícené dásně. Pokud kotěti zapáchá z úst, nebo má velké množství slin nebo jí méně, může mít problém se zuby. V tomto případě se opět obraťte na veterináře.

Koupání

Pokud se rozhodnete kotě koupat, je třeba ho k tomuto naučit v brzkém věku. Počítejte s tím, že kotě se bude vehementně bránit. Nejlepší je namočit kotě do mělké nádoby, voda musí být teplá, dávejte pozor, aby se šampón pro kočky nedostal kotěti do očí.

Není nic krásnějšího, než domů donést malé, roztomilé štěně

Jak se o něj ale dobře postarat?

Pokud si zrovna kladete tuto otázku, čtěte dál. Štěně by nemělo být mladší než 8 týdnů, před touto dobou by se mělo učit socializovat své návyky od matky. Po tom, co si nového pejska přinesete domů, by jste mu měli věnovat co nejvíce pozornosti, aby si na vás zvykl a necítil se osaměle. Hrajte si s ním co nejvíce a tím mu poskytnete rozpýtelní a zábavu.

1. Ujistěte se, že jste si vybrali správného pejska

Má dostatečný kožíšek, aby mohl pobývat venku? Je dost malý, aby se vlezl do bytu? Je jeho temperament přiměřený tomu vašemu? Budete schopni ho dostatečně často venčit? To jsou základní otázky pro výběr druhu pejska. Zjistěte si i co nejvíce o povaze psa, kterého jste si vybrali.

2. Zabetpečte dům, aby se štěne nezranilo

Štěňátka milují objevování nových věcí skrz svou tlamičku, proto aby nedošlo k nehodě, zabezpečte váš dům. Oddělejte všechny věci, které by se dali shodit či rozbít. Ukliďte kabely, které by mohlo rozkousat, zavřete okna nízko nad zemí. Také by jste měli uschovat všechny čistící prostředky a chemikálie z dosahu štěněte. Nenechávejte nikde malé předměty, které by mohlo vdechnou nebo spolknout.

3. Kupte potřebné doplňky

Štěně bude potřebovat některé doplňky. Kromě pelíšku a misek na jídlo také vodítko, hračky a další potřeby. Pelíšek by měl být umístěn v teplé místnosti s umyvatelnými podlahami. Můžete mu ho vytvořit třeba z velkého polštáře, staré deky, peřiny či ručníků. Přesvědčte se, že je dostatečnš velký a měkký. Lepší bude, pokud budou jednotlivé části vypratelné a usušitelné zvlášť. Dále budete potřebovat dvě misky, jednu na jídlo a jednu na vodu. Je jedno jestli jsou plastové nebo skleněné, plastové se vám nerozbijí, těžší zase nebude tak lehké převrátit.

Hračky můžou být různé, nejlepší jsou ty co se dají kousat, vydávají zvuk nebo se kutálejí. Kromě těchto základních věcí budete potřebovat také kartáč na česání psa, obojek, vodítko a nějaké přípravky na umývání psa či odblešení. Pro menší psi pořiďte vodítko s odvíjecím dosahem, větší psi ale musí být voděni na kratším a pevnějším.

4. Zajistěte, aby se štěně cítilo jako doma

Ze začátku bude lepší, pokud bude štěně spávat v jedné místnosti s majitelem, aby se necítilo osaměle. První týdny odluky od matky můžou být velmi těžké. Naučte štěně na vaši blízkost a blízkost ostatních členů rodiny. Věnujte mu pozornost a hrajte si s ním. Po té co dovedete štěně domů, s ním projděte celý dům, aby vědělo, co se kde skrývá. Kromě hraní ho často škrábejte a hlaďte, aby mělo pocit, že je milováno.

5. Buďte opatrní

Štěňátka jsou stejně jako děti křehká. Dávejte si pozor, aby jste mu při hře omylem neublížili. Zvedejte je podebráním ruky pod jejich hrudní kostí, nezvedejte je za kůži. Štěňátka jsou velmi zvídavá, proto dávejte pozor, kam jdou, aby si neublížili. Ujistěte se, že se jim nemůže nic stát.

Rhodéský ridgeback

Rhodéský ridgeback patří do skupiny ohařů, což jsou lovečtí psy. Původně pochází z Afriky, kde se používal k hlídání domorodců před lvy a jinými nebezpečnými zvířaty. Dokázal také lovit ve skupince tří až čtyř psů. Byl známý tím, že po ulovení zvířete počkal na svého pána, než ho zabil.

Vzhled

Rhodéský ridgeback je lehce rozpoznatelný pro svůj obrácený pás chlupů na zádech. Odtud pochází i jeho jméno, v angličtině se řekne ridge back. Pruh bývá kolem 5cm široký, ve svém nejširším místě. Pás vypadá jako by měl v místě chlupy zježeny. Psi by měli mít 63 až 69cm v kohoutku a vážit kolem 39 kilogramů. Fenky mají mít asi 61 až 66 cm a zhruba 32 kilogramů.

Ridgebackové jsou obvykle svalovití, a mají oříškově hnědou až hnědo-zlatou barvu. Jejich srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Na hrudi a tlapkách se může vyskytovat bílá. Pes má velkou hlavu, plochou mezi ušima. Čenich je dlouhý, zakončen černým, hnědým nebo hnědo-červeným čumákem, záleží na barvě srsti. Jeho oči jsou kulaté a mají hnědou barvu. Středně velké uši jsou vysoko posazené a přepadávají dolů. Jeho přední nohy by měly být rovné a silné. Ocas je dlouhý, zužující se směrem ke konci.

Temperament

Rhodéští ridgebackové jsou inteligentní, loajální k rodině a odměření k cizincům. To ale neznamená, že by k cizím lidem byli agresivní. Raděj je budou ignorovat. Tato rasa potřebuje pozitivní trénink, dobrou socializaci a důslednost. Často to není nejlepší volba pro nezkušené chovatele.

Ridgebackové mají pevnou vůli, rádi vymýšlí hlouposti, jsou ochranářtí vůči svému pánovi a rodinně. Jako každý jiný pes, pokud jim není věnováno dostatek času a nejsou trénovaní, mohou být agresivní. Vzhledem k jejich atletické postavě vyžadují dostatek pohybu. Ideální bude, pokud s nimi budete jezdit na kole nebo běhat. Pokud mají dost aktivity, dokážou být doma klidní.

Ridgebackové jsou zároveň velmi citlivý a špatné zacházení by se vám mohlo vrátit. Jsou schopni se učit, pokud pozitivně odměňujete. Ke svému cvičiteli musejí mít důvěru. Ridgebackové mají velmi dobrou paměť, proto se snažte chovat se k nim fér. V žádném případě psa netrestejte.

Zdravotní problémy

Rhodéský ridgeback je odolné plemeno, které dobře zvládá rozdílné teploty. Zato je náchylné k dysplazii kyčelního kloubu, infekčním zánětům jater, koronavirózám, parvovirózám a cystám.

Displazie kyčelního kloubu je onemocnění dědičné. U této nemoci se pořádně nevytvoří kyčelní jamka a kloub pak správně nezapadá. Pokud je forma lehčí, nejspíš neuvidíte žádné příznaky, u těžších forem pes napadá na nohu, snaží se ji odlehčovat, má problémy při chůzi, snaží se vyhnout pohybu. Infekční zánět jater je viróza, která se dostane do těla vdechnutím. Jeho příznakem je vysoká horečka, skleslost, nechuť k jídlu. Koronaviróza je vir vyvolávající zažívací potíže. Dostává se do těla psa z infikovaných výkalů jiných psů. Způsobuje zvedání žaludku, zvracení, průjem. Parvoviróza je infekční onemocnění ohrožující štěňata. Přenáší se také z výkalů a má podobný průběh – nechutenství, zvracení, průjmy. Pokud se včas neléčí, může dojít až k úmrtí zvířete.

Zajímavosti

Ridgebackové se dříve používali k lovu lvů v Africe, proto dokážou běhat bez unavení i při vysokých teplotách. Psi bývají agresivní k cizím psům nebo kočkám. Snažte se ho proto od mala navyknout na jiná zvířata. Pokud se nudí, bude se vám snažit rozkousat věci. Dopřejte mu hodně pohybu a jeho vlastních hraček. Pokud nebudete dostatečně důslední, bude se vám snažit dominovat.

Jak se starat o kotě (druhá část)

Navážeme na první část článku o péči o koťátko a řekneme si, jaké vybavení bychom si měli připravit předem.

Pelíšek, podušku

Je jedno, jestli koupíte pelíšek přímo ve zverimexu nebo kotěti vytvoříte postýlku z krabice a polštářů nebo dek. Snažte se ho umístit na klidné, teplé místo v domě. Výplň pelíšku by měla být z látky, která se dá vyprat. Nebuďte zklamaní, když si kotě hned nezvykne ji používat. Možná ji budete muset i párkrát přesunout podle toho, kde si to vybere kočka.

Přednosný košík nebo box na kočku

Košík je nezbytný i pokud neplánujete cestovat dál než k veterináři. Většinu cestovních košíků můžete zakoupit v obchodě. Hledejte takový, který bude mít dostatek místa, bude dobře větraný, nebude se z něj dát utéct a bude jednoduché jej čistit. Dejte pozor, aby byl pro kočku bezpečný. Nejčastěji jsou košíky dělané z lehkého plastu nebo sklolaminátu.

Misky na jídlo a pití

Nejlepší materiál na misku pro kočku je sklo, keramika nebo nerez ocel. Misky by měly být těžší, aby se nedaly lehce převrátit. Kočka by měla mít přístup k čisté vodě po celý den. Misky na jídlo by měly být čistěny po každém krmení.

Záchod

Kočičí záchod a lopatka jsou nezbytné. I pokud má kotě přístup na zahradu, je potřeba je nejdříve přivyknout na nový domov a toaletu. Jejich záchod musí být vždy dostupný a musí být jednoduché ho najít. Vyberte přiměřeně hluboký záchod, aby kotě nerozházelo odpad ven.

Záchody zakoupené ve zverimexu není potřeba měnit každý den. Stačí odstranit odpad a mokrá místa a nahradit je novou podestýlkou. Jednou týdně by měl být opláchnut horkou vodou. Je potřeba být opatrní, kočičí trus může obsahovat různé toxiny a také silně zapáchat. Nebezpečný je hlavně pro těhotné ženy z důvodu přenosu toxoplasmózy.

Jak se starat o kotě (první část)

Rozhodli jste se pořídit sobě nebo dětem kotě a zajímá vás co vše je potřeba pro jejich komfort? Tady je pár základních tipů, jak připravit váš domov pro nového člena rodiny.

Kočky jsou na rozdíl od psů daleko tvrdohlavější a svobodnější. Budete tedy muset počítat s tím, že se budou častěji toulat, pokud je pustíte ven a že si nenechají tolik dominovat. Děti by se měly nejdřív naučit s koťaty zacházet, aby jim nechtíc neublížily.

Kdy je kotě připraveno změnit domov?

Kotě by nemělo být odebráno své matce dříve než po 8 týdnech od narození. Do té doby je kojeno matkou. Koťatům nedávejte kravské mléko, raději jim kupte náhražky mateřského mléka nebo jim dávejte vodu. Kravské mléko by jim mohlo způsobit žaludeční potíže a průjem.

První dny kotěte v novém domově

První dny doma jsou zásadní pro vytvoření důvěry a vztahu mezi kotětem a jeho novou rodinou. Proto se snažte přivést kotě domů v období klidu, ne v době kdy je doma rušno a dělají se různé úpravy. Kotě bude potřebovat nějaký čas, než si zvykne na nové prostředí.

Mělo by mu být umožněno, aby si v klidu prošlo každou místnost domu. Až potom, co si zvykne na dům a pravidelné krmení, by mu mělo být umožněno jít ven. Pokud se rozhodnete nechat kočku chodit ven, mějte na paměti, že tam na ni číhá více nebezpečí a později už ji nenaučíte být doma.

Jak si připravit dům na příchod kotěte?

Než kotě přinesete domů, odstraňte všechny nebezpežné předměty. Například elektrické dráty, kabely, ostré předměty, plastové pytle, čistící prostředky a jedovaté rostliny. Raději kotě hlídejte při hře, aby nedošlo ke spolknutí hračky. Také dejte pozor, aby jste zakryly všechny díry a věci, ve kterých by se mohlo kotě zapříčit.

Bydlíme se psem, nebo pes s námi?

Již v historii bývali psi nepostradatelnými společníky lidí. Lidé jim důvěřovali, podnikali s nimi mnoho aktivit, především lov. Přesto vše měli psi zpravidla své místo u boudy. V současnosti je to jinak.

Psi již nějaký čas nejsou jen hlídači domu, ale jsou opravdoví přátelé a mnohdy spolubydlící s různými výhodami a je jedno, zda je to pejsek s průkazem původu nebo „obyčejný voříšek“. Čím se liší život současných psů od těch historických?

Boudu vyměnili za teplý pelíšek/ pokud ne rovnou za postel
Jí granule a ne zbytky
Je jim dopřávána kvalitní lékařská péče
Jsou rozmazlováni – psími dobrotami, masážemi, hračkami, oblečky
Školky, školy, tábory a hotely pro psy umožňují vzdělání i zábavu
Luxusní doplňky-diamantové obojky, vodítka,…
Cestují společně s páníčky na dovolené
Mají hlídání
Mnozí mají zdravotní pojištění, pojištění pro případ škod,…

Největší rozmazlování zažívají mazlíčci osamělých lidí a pak v rodinách, kde už odrostly děti. Dá se říci, že v mnohých rodinách pes nahrazuje děti nebo je považován za dalšího člena rodiny.

Na psy se mluví jako na lidské tvory, plánují se jim zábava a vzdělání. Při plánování dovolené jim zajišťují majitelé hlídání, hotely či je berou s sebou. Nejen že psi jezdí autem-kde mají vlastní bezpečnostní pásy, ale běžně létají po celém světě.

Lidé přizpůsobují svůj denní program, plánují si volno tak, aby byli co nejvíc času se svým čtyřnohým mazlíčkem. Kupují jim dárky, pořádají oslavy narozenin, kupují oblečky. Nakupují granule s myšlenkou, které má jejich Alík, Azor či Don nejraději. Když kňučí na chodbě, tak ho zcela výjimečně vezmou do postele a už je z toho zvyk. Když přijedou děti na návštěvu, zjistí, že nemají „kde spát“ protože jejich postel už přece patří Ajše. Křeslo v obývacím pokoji už má také svého majitele apod.

Čím si to psi zasloužili? Psi nám pomáhají relaxovat, pomáhají nám překonávat krizové situace svojí láskou a věrností. Brání svoji rodinu, svého pána a přítele. Vítá ho při příchodu upřímně. V těch nejhorších životních situacích nás neopustí.

A věrného přítele je potřeba si vážit a hýčkat. Není tedy divu, že psi spí v posteli, dostávají dárky a lidé za ně utrácí mnohdy více peněz než za sebe.

Není potom divu, že si nahrazujeme lidskou společnost mnohdy zákeřnou, za společnost psí, která nás nezradí.

Chameleon jako domácí mazlíček?

Doba, kdy se za domácího mazlíčka považoval jen pejsek a kočička je dávno za námi. Stále více domácností hledá potěšení v koupi roztomilého, očima koulícího chameleona. A co vy? Máte na něj také zálusk?

Chameleon jemenský je velmi originální plaz, který Vás na první pohled zaujme svou schopností měnit zabarvení a vymrštit svůj jazyk do vzdálenosti až 10 cm. Velmi nápadnou část jeho těla tvoří hlava s přilbou, která u samců dosahuje výšky až 8 cm. Nejde tedy o žádného malého tvorečka, v dospělosti může totiž měřit i s ocasem až 65 cm.

Bydlení

Ve světě se chameleon vyskytuje v nejvlhčích částech Arabského poloostrova, je tedy nutné zajistit mu podmínky odpovídající jeho životu ve volné přírodě. Velikost terária by měla být alespoň 50x50x60 cm. Nejdůležitější potřebou chameleona je vlhkost a teplo, které pohlcuje celým svým tělem. Zajistit mu veškerý komfort je tedy jak z hlediska ekonomického, tak časového velmi náročné.

Potrava

Chameleon je všežravec, upřednostňuje ale živočišnou stravu. Základ tvoří hmyz všeho druhu, nejčastěji však cvrčci a sarančata, dospělý jedinec nepohrdne ani myšími mláďaty. Z rostlinné stravy mu největší radost uděláte měkkým a šťavnatým ovocem. Voda pro něj představuje základ života, kromě pravidelného vlhčení je možné naučit ho pít i z vodní nádržky.

Pohlaví

Pokud nechcete chameleony chovat, ideálním výběrem je samec. Samice je menšího vzrůstu, dožívá se kratšího věku a je náchylná ke komplikacím spojeným s falešnou březostí. Průměrný věk je u ní kolem 2-3 let, kdežto u samce až 6 let.

Pokud Vás nadchla představa mít tohoto fascinujícího tvora doma, nejste rozhodně sami! Odměnou za jeho koupi pro Vás jistě bude pohled na jeho bezstarostný život, který ve svém novém domově prožije.