Pes – 10 nejoblíbenějších ras (první část)

Přemýšleli jste, zda si máte koupit psa? V případě, že jste si vše důkladně rozmysleli a dospěli jste k názoru, že budete mít na štěňátko dostatek času a hlavně chuť se o něj starat, nastává další otázka, tedy jakou rasu si vybrat.

Hodně to záleží na tom, kde bydlíte. Pokud žijete v malém bytě, je nutné na to brát ohled a přemýšlet spíše o nějaké menší rase (jezevčík, maltézský psík, bígl), která nebude trpět nedostatkem pohybu. Pokud, ale vlastníte domek se zahrádkou, není problém pořídit si většího psa. (labrador, retrívr, německý ovčák)

Musíte myslet i na to, kolik času svému čtyřnohému miláčkovi budete ochotni věnovat. Jestliže jste hodně pracovně vytížení, není dobré si kupovat psa, u kterého jen péče o srst zabere více jak hodinu denně. A to už vůbec nemluvím o takových rasách, které potřebují minimálně dvě hodiny denně strávit v přírodě, protože jinak se doma nudí a vlastně svým způsobem trpí.

Až si vše důkladně promyslíte, měli byste si také koupit nějakou odbornou publikaci o psech, abyste zjistili, jak konkrétně se máte o danou psí rasu starat, aby byla úplně spokojená.

Věřím, že pokud si vyberete pejska, přesně podle vašich představ a hlavně možností, budete velmi spokojeni a Váš domácí mazlíček také.

Přehled deseti nejoblíbenějších psích ras v České republice:

Německý ovčák

– výborně se hodí do domku se zahrádkou, kde skvěle ohlídá Váš majetek
– s dobrou výchovou je snadno ovladatelný a velmi věrný
– potřebuje velké množství pohybu, proto je vhodný pro lidi, kteří mají dostatek volného času

Jezevčík

– hodí se spíše do bytu, ale jako hlídač je k nezaplacení
– s výchovou už je to trošku horší, tato rasa je velmi tvrdohlavá a ráda si dělá, co chce, nikdy se úplně nepodaří docílit, aby jezevčík byl zcela poddajný
– neobyčejně chytrý a vynalézavý především pokud se jedná o jeho vlastní pohodlí
– miluje lov, ale vždycky se k Vám vrátí
– obětavý a věrný společník, který Vás bude zbožňovat
– vhodný pro lidi, kteří zase až tolik volného času nemají, ale budou ho brát jako člena rodiny a tolerovat mu občasné neposlouchání

Labradorský retrívr (druhá část)

I když dospívají kolem třetího roku života i poté jsou velmi aktivní a hraví. Jako štěňata jsou velice zvídavá a i po tomto věku si zachovávají svoji nebojácnost, entusiasmus a důvěřivost. Zavděčíte se jim jakoukoli hrou, ale házení balónku je jednou z jejich nejoblíbenějších.

Dokáží nekonečné hodiny běhat tam a zpět a nosit míček komukoli, kdo je ochoten ho znovu hodit. Jelikož jsou známí svou chutí, často nerozlišují mezi jídlem a předměty, které se sníst nedají. Jsou velice nakloněni jakémukoli jídlu a často se ho dožadují. Majitel musí dávat pozor, aby se rychle nestali obézními.

Labradoři jsou spíše tišší psi. I když někdy štěkají, obzvláště na zvuk neznámého původu, nejsou dobrými hlídači. Jsou většinou otevření a důvěřivý i k cizincům, proto se nevyplatí, pořizovat si je na hlídání majetku. Jejich vysoká inteligence a náklonnost k lidem je dělá dobře trénovatelnými pro záchranu, terapii nebo hledání či vodění lidí.

Co se týče štěňat, neměla by být oddělena od své matky do 8 týdnů po narození. Délka jejich života se pohybuje mezi 10 a 12 lety, a většinou je to celkově zdravé plemeno s pár většímy problémy. Těmi jsou problémy s klouby, obzvlášť pokud je pes těžší, někteří mohou mít problémy s očima, často také trpí kolapsy po náročném pohybu.

Pokud máte staršího labradora a necháte ho celý den běhat s mladším, možná vám druhý den nebude moci vstát, bude se třepat nebo bude při chůzi padat na stranu. V pozdějším věku je třeba hlídat, aby se nepřehřáli, aby nedocházelo k vyčerpání. Dalším problémem je již zmíněná obezita. Obezita může vést k různým dalším onemocněním jako například cukrovka nebo osteoporóza.

Pes by měl alespoň jednou denně, lépe dvakrát, jít na 30ti minutovou procházku. Pokud máte zahradu, kde může běhat s ostaními psi, je to ještě lepší. Labrador ač dokáže velkou část dne strávit ležením uvnitř domu, rozhodně to není pes do paneláku. Ač je klidný, nejlépe mu bude v domě s výběhem nebo alespoň s člověkem, který je aktivní a časté procházky jsou samozřejmostí.

Labradorský retrívr (první část)

Labradorský retrívr je plemeno pocházející původně z New Foundlandu v dnešní Kanadě, stejně jako Novofundlandský pes. Labrador dostal jméno po oblasti Labrador v Anglii, kam byl přivezen později. Je to poměrně velké plemeno, obvykle vážící kolem 25 až 36 kil.

Často se ale stává, že v pozdějším věku, jsou i daleko těžší. Váha přes 40 kilo je ale u těchto psů brána jako obezita. Výška v kohoutku bývá kolem 56 až 62 cm.

Labrador se vyskytuje ve třech barvách, nejčastější je to smetanová, černá a nejméně obvyklá je čokoládově hnědá. Původně byla považována za správou pouze černá, v 19. století se k ní přidala i smetanová a v 30. letech 20. století byla konečně akceptována i hnědá.

Jejich temperament je popsán jako klidný, mírný, přátelský, trpělivý, otevřený a hravý. Díky jejich perfektnímu čichu jsou výbornými slídiči. Obvykle následují pachovou stopu, dokud nenajdou její původ. Policie a armáda je používá k hledání drogových zásilek, zlodějů nebo teroristů.

Labradoři rádi nosí předměty v tlamě, dělají to s velkou jemností. Dokáží přenést vejce aniž by se rozbilo. Jsou velmi dobrými plavci, jejich kožich odpuzuje do určité míry vodu a proto se často používají na přinášení vodního ptactva při lovu.

Jsou výborní rodinní psy, skvěle si rozumí s dětmi a ostatními domácími zvířaty. Jen je někdy potřeba dohlédnout, aby svou nemotorností při projevování radosti nechtěně neshodili menší děti či neublížili jinému domácímu mazlíčkovi.