Toto krásné mohutné stvoření patří mezi jedno z největších psích plemen. Postupem času se vyšlechtilo několik druhů z tohoto plemene. Doga argentinská, brazilská, německá, tibetská…. A právě od dogy tibetské se odvíjí zajímavá historie tohoto psa.

Historie plemene

Původ a historie tohoto zvířete je opředena několika mýty o jeho vývoji. První zmínka přímo o doze ,,tibetské,, je zaznamenána k roku 1121 před naším letopočtem. V čínské knize Šu-king se traduje, že jeden z kmenů poslal dogu tibetskou někdejšímu císaři jako dar. Pes byl vycvičen, aby svého pána hlídal, ale zároveň chytal a zabíjel na povel lidi.

Postupem času se doga začíná označovat za psa válečného. Dogy jsou právem označovány za aristokratické psi. Ne jednomu z významných panovníků tito psi pomohli v bitvách. Časem doga začíná měnit nejen svůj vzhled, ale i význam pro soužití s člověkem.

Typické znaky dogy

Jedním z nejtypičtějších znaků přetrvávajících po staletí je velikost a mohutnost psa. Jeho výška v kohoutku se může přibližovat až k 80 centimetrům. Právě kontrastní vzhled tvoří tohoto psa krásným a zajímavým. Na jedné straně je štíhlost a ladnost těla, na straně druhé jeho mohutnost a výška. Jak se již zmiňuji v úvodu, z dogy tibetské se postupně začala šlechtit ostatní plemena, která se liší nejen barvou, ale i stavbou těla. Velikost jim však zůstává stále společným hlavním znakem.

Povaha psa

Co se týče povahových rysů, z válečného zvířete se stává mírnější a elegantnější stvoření. Doga lpí na společnosti svého pána a bývá mu plně oddaná. Přestože si od ostatních lidí udržuje odstup, nebývá agresivní.

Tento velký pes se nehodí pouze do velkého domu se zahradou. Pokud doze poskytnete dostatek času, pohybu a lásky, bude s Vámi spokojena i v malém bytě. Proto pokud chcete opravdu psa, který Vás ,,zahrne“ nejen velkým tělem, ale i obří láskou, popřemýšlejte právě o doze.

Rozhodli jste se do domácnosti pořídit pejska? Pak Vám gratuluji, už nikdy nebudete doma sami a vždy se budete mít komu svěřit. V němé tváři najdete přítele, který vás nezklame a vždy při vás bude stát. Co když však potřebuje právě stejnou měrou lidskou přítomnost a věrnost pejsek sám?

Často čteme o pejscích, kteří končí v rukou veterinářů po bezohledných podmínkách chovu majitele němé tváře. Tyto pejsky nejčastěji zachraňují občanská sdružení, například OS MÍSTO v Nové Pace a jeho dobrovolnice. Pejsci po odvezení z neutěšených podmínek, potřebují často veterinární péči, ale i tu emocionální a především trpělivost, protože jsou najednou v novém prostředí a nevědí, co mohou čekat. Často jsou to pejsci týraní, ale i nalezenci, kteří ztratili cestu domů, nebo pejsci například po zesnulých majitelích.

Ne vždy jde o nevychovance a agresory, vždy je však jejich příběh dojemný, pokud máte to štěstí, že ho znáte. Vzít odvahu do hrsti a jít se podívat do útulku, je velký zážitek. Najdete zde spoustu němých tváří čekajících právě na vás, nejtěžší je odejít jen s jedním obyvatelem útulku. Ptejte se ošetřovatelů v útulku, jak se vámi vybraný pes chová, jaké s ním mají zkušenosti ohledně chování k lidem ale i ostatním zvířatům. Zjistěte co nejvíce o jeho zdravotním stavu a potřebách a podle toho se rozhodujte, zda mu jste schopni náležitou péči poskytnout.

Psi, kteří si prošli útulkem, potřebují často mnohem více času pro získání důvěry ve své páníčky. Důležitá je tedy i trpělivost a vytrvalost. Pokud zahrnete svého psa důvěrou a vysvětlíte mu, jaké jsou hranice, bude Vám skvělým společníkem. Neznám věrnější psy, než ty, které našli jejich milující páníčci v útulku.

Zpočátku nechte svého nového psa vše očuchat a okoukat. Důležité je hned na začátku nastavit hranice a rozmyslet si základní věci. Kdo bude psím páníčkem, bude pes smět spát s vámi v posteli, bude mít přístup do celé domácnosti nebo mu třeba dveře do pokojů zavřete? Musíte počítat také s tím, že pes má již nějaké návyky vybudované a bude těžší ho převychovat, také to pravděpodobně zabere delší čas. Nechtějte od něj hned zázraky, ale dejte mu čas, aby se vyrovnal s novým prostředím a pravidly.

Pokud vydržíte a najdete si k sobě cestu, bude vaším nejlepším a nejvěrnějším společníkem. Sama jsem si touto cestou prošla, ale o tom zase příště.

Plemeno psa Čivava, si bezesporu vyžádalo velikou pozornost, převážně velké části dětského publika, filmem „Čivava z Beverly Hills“. Kdo by tento příběh neznal. Určitě všichni víme, o jaký film se jedná.  Právě v tomto příběhu, je nám Čivava představována jako velice ušlechtilý, vznešený pejsek dobrých způsobů, s mimořádně vyvinutou inteligencí, který je předurčen k našemu rozmazlování, hýčkání a v neposlední řadě krášlení. Jak je tomu ve skutečnosti? Je tomu opravdu tak?

O plemeni Čivava najdeme stejně jako o každém jiném plemeni psa, spoustu odborné literatury. V této odborné literatuře je nám pak popisován původ plemena psa, charakteristické povahové rysy, stavba těla a vzhled, zbarvení srsti, zkrátka základní údaje tohoto plemena. Já bych se v tomto článku nechtěla zabývat tím, co je typické pro „Čivavky“. Všichni, kteří tyhle pejsky milujeme, jistě víme, že se vyznačují především svojí hlavičkou jablíčkového tvaru, krátkým a rovným čumáčkem, či velkými výraznými oči. Chtěla bych se na plemeno Čivava podívat z jiné stránky, té chovatelské, nebo chcete-li z pohledu majitele Čivavy.

Tohle plemeno si zasluhuje opravdu daleko více pozornosti, než že je bráno pouze jako hračka na hraní a rozmazlování. Jedná se sice o nejmenší psí plemeno na světě, ale v žádném případě ne duší. Tenhle ač vzrůstem malý pejsek, je duší opravdový velký pes, úžasný společník a kamarád. Pokud majitelem Čivavy již jste, pak přesně víte, o čem mluvím. Pokud majitelem Čivavy ještě nejste, ale právě zvažujete, že byste si takového pejska pořídili a všemožně vyhledáváte informace, pak jste zde správně. Určitě byste z mého pohledu, tedy pohledu chovatele měli vědět, zvážit níže zmíněné základní věci.

♦ Nepořizujte si psa pouze jako doplněk. Právě u tohoto plemena, tomu bohužel v hodně případech bývá. Nadchneme se tím, že je pejsek maličký, rozkošný, v současné době navíc neustále, tak říkajíc IN a řekneme si, bez nějakého dlouhého přemýšlení, co že to pro mne za jisté změny v životě bude znamenat, to prostě nějak zvládnu. O Čivavě je dobré vědět, že jsou to pejsci, kteří jsou opravdu společenští. Vyžadují vaší pozornost a hlavně vaší přítomnost. Nedovoluje-li vám to zaměstnání, aby mohl být tento malý společník s vámi, pak byste opravdu měli popřemýšlet. Popřemýšlet o tom, zda tedy vážně Čivavu a když, tak pak možná rovnou dvě. Že dva pejsky v žádném případě nechcete? Pak čtěte dál.

Možná jste si všimli, že spousta majitelů Čivav, má více než jednoho mazlíčka. Proč tomu tak je? Jak jsem již psala. Jedná se o psa velice společenského, který bez vaší dlouhé nepřítomnosti skutečně strádá. Pokud tedy budete odcházet do práce a váš pejsek bude většinu času doma sám, vážně by tesknil. Nepřeháním, když říkám, strádal. Pokud má doma psího společníka, může si hrát, po dobu vaší nepřítomnosti se prostě zabaví a pak to není až takový problém. Samozřejmě i tak vás potřebuje, žádná náhrada nefunguje. Jste pro něj jednoduše řečeno všechno. Ale alespoň vy budete mít klid na duši, váš pejsek společnost a to vítání až přijdete z práce domů, si možná ani nedovedete představit.

Já mám svoji „Čivušku“ neustále všude sebou. Od malinka je zvyklá na dlouhé cestování, auto, letadlo, můj pracovní režim, na mé přátele, aktivity, prostě můj život a tím pádem i její život. Chápete jak to myslím. Prostě téměř pořád až samozřejmě na nějaké výjimky jako je třeba kino, divadlo jsme spolu.

Tím, že pejskovi obzvláště pak Čivavě věnujete spoustu času, jako také prostoru pro samostatné vyžití, prostě zahrnujete ho do svého života se vším všudy, posilujete zároveň i jeho socializaci. Upevňujete tak také vaše společné harmonické soužití. Určitě víte, co se o Čivavách všeobecně říká. Jsou uštěkané, koušou, jsou to prostě takový nevyrovnaní pejsci. Není to pravda. Vše je pouze o vašem přístupu. Bude-li pes držen neustále sám doma, malé vyžití, malá pozornost, vaše častá nepřítomnost, špatná socializace, pak ano. To je to již zmiňované výše. Čivava potřebuje společnost a pak budete mít vedle sebe opravdový poklad. V opačném případě, místo pokladu malého cholerika.

♦ Čivavy milují učení, jsou velice vnímavé a zvídavé. A jsme opět u toho. Čivava je opravdu inteligentní a vnímavý pes, který rád rozvíjí svoji „osobnost“. Podíváte-li se na cvičení Agility, jsou právě Čivavy, daleko před ostatními pejsky. Pro svůj malý vzrůst, lehkost, vrozenou inteligenci a zmiňovanou chuť učit se novým věcem, s lehkostí zdolávají nejrůznější překážky, jako jsou například tunely, kladiny, různé skoky, slalom a tak dále. Pro pejska i pro vás může být společné cvičení super zábava a tento váš „malý velký přítel“, vám vaši pozornost, bude mnohonásobně vracet zpět.

♦Vhodná je zvýšená starostlivost a opatrnost. Tito drobní pejsci zasluhují trochu vaší zvýšené opatrnosti a starostlivosti. V tuhých mrazivých dnech jsou více náchylní na prochladnutí. Proto vidíte často ty kouzelné oblečky. Uznávám, někdy to pánečkové přehánějí, ale při tuhých zimách jsou v podstatě nutností. Tím, že jsou to veselý a hravý tvorečkové, také zlomeniny nejsou výjimkou. Tento drobný pes má velkou odvahu a tak se vůbec nebude bát seskočit i z vysokého gauče či křesla. Pokud máte doma parkety, které jsou kluzké, stačí pak špatný doskok a zlomenina může být raz dva na světě. Se svojí váhou v dospělém věku, která by neměla překračovat 3kg, si také zasluhují jemnější zacházení. Jsou to prostě křehká stvoření. Nejsou tedy vhodné k malým dětem. Lehko dojde nepozorností k úrazu.

♦ Výhody tohoto malého společníka. Protože je Čivava malá vzrůstem, nepotřebujete velké prostory. Stačí maličký koutek na pelíšek a je to. Pokud přece jenom velký prostor pro bydlení máte, pak uvidíte, že se bude „Čivuška“ i tak neustále držet ve vaší blízkosti. Bude-li mít prostor 100m2, vaše Čivava se jisto jistě narve do posledního prostoru vedle vás, kde najde místo. Proto i pelíšek byste měli umístit tam, kde je hlavní součást dění ve vaší rodině. Co se krmení týče, také není potřeba nosit domů, tahat se s 10kg pytli s granulemi. Můžete navíc i stravu vařit, nic náročného. A v neposlední řadě, uklízení psích exkrementů. Všichni pánečci bychom tohle měli dělat, i když uznávám, že vzhledem k tomu jak to na některých místech, v našich parcích vypadá, asi neděláme. U tohoto malého pejska je to naprostá hračka. U všech pejsků by uklízení exkrementů mělo být samozřejmostí, ať to děláme s láskou či nikoli, prostě je to součástí naší péče o psa.

Co z tohoto článku tedy vyplívá naprosto jednoznačně. Čivava je pes stejně jako každý jiný, se svými potřebami. Svým drobným vzrůstem je malinko křehčí a zaslouží si trošku speciální přístup. A nejpodstatnější bod všeho. ČIVAVA JE OPRAVDOVÝ SPOLEČNÍK, KTERÝ K ŽIVOTU POTŘEBUJE SVÉHO PÁNA VČETNĚ CELÉ RODINY. SAMOTU NESNÁŠÍ PŘÍLIŠ DOBŘE.

Tak krásné, hravé a veselé soužití.

autorem článku je Michelle Kraus

Psí smysly

Tento článek je pro ty, kteří se chtějí o svých mazlíčcích dozvědět víc, než jste už možná věděli. Dozvíte se, které smysly mají více rozvinuté a které naopak méně. Nejvíce rozvinutým smyslem u psa je čich. Výborný čich mají například i morčata. Pes si dokáže zapamatovat různé pachy. Jestli se chcete dozvědět více, přečtěte si následující článek.

Zrak

Psi vidí mnohem lépe než lidi. To je způsobeno díky vysokému obsahu rodospinu  (látky s obsahem vitamínu A) v očních tyčinkách a obrazovou vrstvou nad sítnici, která násobí množství světla pronikající zornicí, vidí psi lépe za šera. Pes skvěle vidí na dálku, dokáže rozpoznat pohyb až na kilometr daleko. Naopak ale neumí dobře rozeznávat tvary nebo detaily. Díky binokulárního vidění dokáží krátkolebá plemena odhadnout vzdálenost velmi dobře. Naopak dlouholebá plemena mají široko postavené oči, a to způsobuje, že mají větší zorné pole a mají omezené prostorové vidění. Ostrost vidění má každé plemeno jiné. Nejlépe psi vidí na vzdálenost od sedmi až sta metrů.

Sluch

Sluch je u psů mnohem rozvinutější než u lidí. Je to neuvěřitelné, ale Váš mazlíček může slyšet dokonce ultrazvuk nebo zvuk o frekvenci až 35 000 hertzů. Tato schopnost má však i své nevýhody, jako například, že jim jsou velmi nepříjemné hlasité zvuky, jako například hlasitá hudba nebo ohňostroj. Výstřely jsou pro psy dokonce bolestivé. Jestliže Váš pes přestane dobře slyšet kvůli hlasitým zvukům z vnějšího prostředí, může ztratit i smysl pro rovnováhu. Velkou výhodou je pro psy to, že pokud se chtějí zaměřit jen na jeden zvuk, dokážou uzavřít své vnitřní ucho tak, aby ostatní zvuky oddělily.

Čich

Čich je u psů nejvyvinutějším smyslem. Díky jejich učenlivosti bývají psi dokonce pro svůj čich speciálně cvičení. Využívají se například k hledání drog nebo k sledování pachové stopy na zemi či ve vzduchu. Čichová paměť znamená to, že si dokáží zapamatovat opakované pachy. Nejlépe vyvinutý čich mají obvykle hlavně dlouholebí psi.

Chuť

Chuť u psa není příliš rozvinutým smyslem. Psi vnímají čtyři základní chutě: sladké, slané, hořké a kyselé. Vnímají chuť potravy spíše čichem. Podle chuti pes vylučuje několik druhů slin. Když ochutná potravu, budou se mu tvořit slizké a hlenovité sliny, ale jestli ochutná nějakou nepoživatelnou věc, jako například hračku, začnou se mu tvořit řídké sliny. Složení slin může ovlivnit správné trávení Vašeho mazlíčka.

Hmat

Hmat u psa znamená citlivost celého těla. Vnímat bolest, doteky či svědění. Toto vše funguje díky kožnímu smyslovému ústrojí. Nejcitlivější místo na těle je břicho, čenich, vnitřní část ucha a pohlavní orgány. Psi nedokáží hmat použít k rozpoznání předmětů.

Teď už jste se dostali na samotný konec. Snad se Vám tento článek o smyslech Vašeho mazlíčka líbil a dozvěděli jste se o něm něco nového.

Jorkšírský teriér

Jorkšír je často přirovnáván díky svému vzhledu ke lvovi. Jedná se o plemeno malého vzrůstu, které je velmi společenské. Hodí se do bytu a povahově je vhodný do rodinného prostředí. V dnešní době ho proslavily hlavně celebrity a tak se stává oblíbeným mazlíčkem i v našich domácnostech. Jeho výhodou je, že nelíná, takže je vhodný i pro alergiky.

Historie: Pochází z oblasti Yorkshire. V 11. století platil v Anglii pro poddané zákaz lovu, a tak si vyšlechtili teriéra. Původně byl chovaný anglickými poddanými, kdy sloužil k doprovázení horníků do šachet. Dále byl využíván k chytání potkanů a krys, popř. králíků. Dělníci pořádali i zápasy teriérů a krys. V 19. století se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti a dodnes je velice oblíben. Čistokrevným plemenem byl uznán roku 1886.

Povaha: hravý, inteligentní a živý. Je dobrým společníkem vyrovnané a temperamentní povahy. Výborný hlídač, který cokoliv nevítaného ohlásí štěkáním. Miluje děti a svým odzbrojujícím pohledem si získá každého. Milují zeleninu (mrkev a papriku)i ovoce.

Hmotnost: 1,8 kg – 3,2kg.

Výška: 20-25 cm v kohoutku.

Vzhled: krátké a pevné tělo. Krátký čumák s černým čenichem. Malá plochá lebka, rovná záda. Hrudník klenutý do písmene ,,O“. Ocas kupírovaný.

Věk: dožívá se 12-14 let

Barva srsti: dlouhá srst je rozdělena od nosu k ocasu pěšinkou. Na hrudníku je bohatě rostlá. Barevně se vyskytuje nejčastěji tmavá ocelová modř. Srst směrem od těla stává světlejší i o několik odstínů

Výchova: pozor, dá se snadno rozmazlit. Důležité je ve výchově usměrňování. Výchova se doporučuje do 2 let věku. Vhodné je zvykat pejska od malička na samotu. Pokud to neuděláte, vydrží celé hodiny naříkat. Je to statečný a nebojácný pes, dovolí si cokoliv i k velkým plemenům, proto je nutné ho ochránit, jinak by mohlo lehce dojít k úrazu.

Péče: Nutná je pravidelná údržba srsti v podobě česání několikrát týdně, aby nefilcovatěla. Koupání jen s kvalitním šampónem a kondicionérem. Pro lesk a výživu srsti se používají vitamíny. Protože jejich ochlupení nemá podsadu, jsou náchylnější na horko, déšť, chlad. Oblečky u tohoto plemene nejsou módním výstřelkem, ale spíše potřebou. Překvapivě i přes dlouholeté šlechtění, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Často se vyskytuje jen zubní kámen, ale tomu se dá předejít čištěním zubů speciální pastou pro psy. Známá červená mašlička není na ozdobu, ale zabraňuje padání chlupů do očí a pak následnému zánětu.

Energii domácího mazlíčka si musíte užívat

Je mnoho pejsků, zejména štěňat, kteří mají spoustu energie. Proto si také hledají jisté aktivity sami, ovšem ty se nám ne vždy líbí, a tak je nejlepší zvolit nějaký způsob, jak využít jeho energie a společně třeba cvičit agility. 

Co si mám představit pod pojmem agility?

Jedná se o speciální cvičení s vaším pejskem, které je založeno na různých trasách a překážkách, které společně s pejskem musíte překonat. Trasy mohou být různé, ale důležité je to, že vy budete se svým psem, abyste mu ukázali tu správnou cestu. On se tím jednak naučí spoustu nových povelů, ale zároveň se zbaví nadbytečné energie a pohraje si. Je opravdu důležité, aby čas strávený cvičení, byl příjemně stráveným časem jak pro vašeho mazlíčka, tak i pro vás.

Vyskočit, prolézt a slalom

Pro každého pejska jsou jinak zvolené překážky, protože každé plemeno zvládne něco jiného a navíc je také rozdíl v tom, zda je váš mazlíček teprve začátečník anebo už jste s ním párkrát cvičili. Každopádně mezi ty základní překážky patří skok přes tyč, která se dává do různých výšek. Dále prolézt tunelem, který může být buďto pevný anebo látkový. A také slalom mezi tyčkami.

Můj pejskem může taky?

Pravdou je, že jsou plemena, která se na tohle cvičení hodí více. Ovšem když budete snaživí, tak můžete agility cvičit s každým pejskem. Podstatné je správně zvolit překážky, ale o to by se měl postarat váš trenér a pak je také velmi důležitá motivace, protože to musí vašeho pejska bavit. Když jej to nebaví, můžete se snažit jakkoliv, ale stejně si s ním neporadíte. Na správnou motivaci jsou dobré například piškoty, což by mělo fungovat jako odměna za to, když to váš mazlíček udělá všechno dobře.

 Jsme v tom opravdu dobří!

Agility není jen sport na vybití energie, ale je to jistý druh sportu, ve kterém jsou i soutěže a pokud je váš pejskem opravdu dobrý, tak s ním klidně můžete jít na soutěže. Ovšem to už vyžaduje opravdu poctivé trénování. Většinou chodí na soutěže ti, co se cvičení věnují s pejskem už od malička. Je to jako se sportem u lidí, čím dříve daná osoba začne, tím lépe má sport natrénovaný a lépe se jí daří, stejně tak to platí i u vašeho mazlíčka. Ovšem mohou existovat i výjimky.

Jde se na trénink

Trénování agility s pejskem by měl být na hřištích a podobně, kde jsou rozmístěné překážky. Pravdou je, že jsou oblasti, kde se tímto cvičením s mazlíčkem zabývají méně a kde více. Například v našem hlavním městě najdete rozhodně méně příležitosti, než na Moravě. A je jasné, že nikdo nebude dojíždět několik desítek kilometrů, jen proto, aby si mohl pohrát a zacvičit se svým psem. Ovšem hřišť stále přibývá, takže určitě najdete vhodné místo, kde byste mohli chodit.

Cvičení se psem je užitečný nejen pro přebytek energie, ale také proto, aby se pes naučil jistý řád a hlavně lépe poslouchat vašim povelům.