Pes

5 velmi známých plemen psů

Plemen psů je opravdu hodně, vyjmenujeme a řekneme si dnes o pěti z nich, které jistě znáte. Třeba vám některý z nich padne do oka a vy si ho vyberete pro sebe a vaši rodinu.

Border kolie

Toto plemeno psa je úžasné, je to pes který je velmi inteligentní, aktivní, spolehlivý a velmi přátelský k ostatním psům i lidem. Je to plemeno, které může být celoročně venku, ale potřebuje velmi mnoho pohybu a proto se spíše hodí k domu se zahradou, kde bude mít dostatečný pohyb. Pokud má správného pána a dobře se o ni staráte, dokáže k vám velice přilnout a je velmi oddaná svému pánovi. Její typické rasy je dlouhá a černobílá srst, protáhlý dlouhý čumák, je to velice krásné a elegantní plemeno.

Německý ovčák

Asi nejvíce rozšířené plemeno tohoto psa. Popravdě je to pes spíše do terénu, nežli na zahrádku s domem. Je velmi aktivní a celý svůj život obětuje práci s pánem. Proto se tyto plemena hodí jako psi k policistům, vojákům nebo jako vyhledávači drog. Jsou velmi zapálení do své práce a milují ji, proto bude více spokojen, když může udělat užitečnou práci, než být někde zavřený. Stavbou těla je to velice pěkný a silný, s dobře vyvinutou svalovou soustavou. Jeho specifická barva je černo – hnědá s polodlouhými až krátkými chlupy.

Dobrman

Další z velice oblíbených plemen hlavně na služební účely je velmi chytrý a vznešený. Samozřejmě, při dobré a precizní výchově je to i láskyplné plemeno do rodiny, které vás vždy ochrání. Také se velmi fixuje na svého pána a samotu nemá zrovna v láce. Toto plemeno je jako ovčák, stavbou těla velmi svalnaté, ale přesto velmi rychlé. Jeho srst je velmi krátká ve většině případů černá lesklá, ale může být i hnědá.

Jack rosel teriér

Dnes už další z velmi oblíbených plemen, je velmi pohotový a aktivní společník. Samozřejmě je také velmi inteligentní a temperamentní. Je to pes, který se výborně hodí do rodiny s dětmi. Tento pes je oddaný celé rodině, ale vzhledem k jeho tvrdohlavosti to chce také důsledný výcvik, aby pejsek poslouchal a nedělal si co chce. Jeho zbarvení ve velmi specifické – směs bílé, černé a hnědé, jeho srst je velmi krátká a drsná. Stavbou těla je velmi malý, ale také jako u ostatních má velmi svalnaté tělo a rychlý běh.

Jezevčík

Ať už jakýkoli druh jezevčíka, toto plemeno je taky velmi dobrý společník a také velmi fixovaný na svého pána. Využívají je hlavně myslivci k honům a norování, je to velmi dobrý lovecký a norový pes. Toto plemeno je také velmi inteligentní a při správné výchově velmi poslušný.

Jeho barva může být různorodá, černohnědá, hnědá, zlatavá hnědá stejně tak jako jeho srst může být krátká lesklá, dlouhá nebo velmi drsná polodlouhá. Stavbou těla je velmi malinký, ale také zvláštně dlouhý, stavbu jezevčíka si nikdy nespletete.

Kočka nebo pes

Když si chceme pořídit jedno z těchto zvířátek a nemůžeme se rozhodnout jaké, je dobré si říct, co nám vyhovuje více.

Kočka

Pokud budeme chtít kočku, je to výborný společník ne jen do domu ale i do bytovky. Nenadělá tolik rámusu jako pejsek

Kočky jsou samotáři a pomazlit se půjdou jen když ony samy budou chtít, je to tvor kterého nenaučíte spousty věcí, jako třeba psa. Kočka je velmi samostatná a nepotřebuje nějak zvlášť pozornost. Dá se říci, že si poradí sama a nemusí na Vás být fixovaná na rozdíl od pejska. Proto je kočka výborný společník pro lidi, kteří nemají až tolik času aby se tomu zvířátku mohli neustále věnovat.

Jsou také velmi kultivované, čistotné a chytré, proto se hodí i do bytu. Samozřejmě pokud máme kočku od koťátka, taky dokáže pěkně řádit. Lézt po záclonách, po kuchyňské lince a vlastně po celém bytě, protože taková číča se dostane úplně všude.

Pokud si budeme chtít pořídit pejska samozřejmě taky můžeme do bytu, ale v tomto případě je lepší volit menší plemena, než větší. Větší plemena psů potřebují prostor a hlavně dostatek pohybu, na což je úplně ideální dům se zahradou kde může pejsek běhat pořád.

Pejsek potřebuje taky spousty pozornosti a náklonnosti, protože pes je schopný si z rodiny určit jednoho pána, pro kterého by byl schopen položit život. Zbytek rodiny bude mít samozřejmě taky rád, ale ten jeden člen, kterého si vybere pro něj bude prioritou.

Pejsek potřebuje také už od malinka výcvik, pokud ho necháme růst, jako kůl v plotě, ovládne pes nás, ne my jeho. Pro je dobré pejska už odmalinka cepovat, co si může a nemůže dovolit, aby se to naučil a věděl to, a podle toho se také bude chovat. Vše záleží na tom, jak si ho vychováte.

Samozřejmě různí psi mají různé povahy stejně jako u lidí, někteří jsou líní a neaktivní a jiní jsou aktivní až moc… Podle toho taky musíme vybírat.

Pokud si třeba do panelového domu pořídíme jack russla, jezevčíka, nebo menšího teriéra, může nastat problém. Tyto plemena jsou psi velmi tvrdohlavý a temperamentní a nevydrží chvilku na jednom místě, takže by se mohlo stát, že až se vrátíte z práce, štěně vám rozcupuje celý byt.

Pokud pejsek do bytovky, je lepší volit z mírnějších plemen třeba bišonek, čivava, yorkšír, máltézslý psík, americký buldoček, mops i některé druhy jezevčíků. Pokud budeme chtít velkého psa, je určitě lepší mít pro něj prostor, jako jsou bernardýni, dogy, vlkodav, bernský salašnický pes, vlčák atd. Jsou různé druhy a rasy psů, a pokud si ho budeme chtít pořídit, musíme popřemýšlet, jakého pejska si vybereme.

Tolik shrnutí, záleží jen na vás, koho si vyberete, ale vždy u toho používejte hlavně rozum. Stává se že si lidé pořídí zvířátko a pak je z určitých důvodu – ať už malé prostory, nebo nedostatek času, vyhazují na ulice, v horším případě a v tom lepším dají nebo uváží u útulku… je to velice smutné, že spousty lidí si neuvědomí, že takovéto zvíře už je velká zodpovědnost a nemůžete ho jen tak odkopnout. Je to také živý tvor, který má právo na krásný a dlouhý život.

Proto pořizování pejska nebo kočičky opravdu s velkou rozvahou.

Náš pes, kříženec (2. díl)

Podělím se s vámi o další radosti a starosti, které jsme s rostoucím pejskem zažili.

Další věcí s postupem času bylo poslušnost a chození na vodítku. Jelikož je to velmi temperamentní pes, připadám si kolikrát, že mám na vodítku bernardýna a ne malého jack russla.

Koupili jsme velmi výbornou věcičku: když jdete s pejskem ven, dáte mu na tlamu jakýsi náhubek, ale vodítko nepřipoutáte na kšíry nebo obojek, ale na ten náhubek. Pejsek pokaždé když táhne, utáhne se mu náhubek. Asi za týden se naučí chodit u nohy bez problémů.

Poslušnost je tedy dodnes věc, kterou jsme ještě pořád nedostali pod kontrolu. Vyzkoušeli jsme i mnoho tréninků a výcviků, ale zatím nic nepomáhá. Má svoji hlavu i když ví, že něco udělal špatně. Nechce poslouchat i přesto, že se na výcviku všechno základní naučil – sedni, dej pac, lehni, překul se, panáčkuj, přiběhnout k noze…

Když je na volno a uvidí psa nebo člověka, je nezastavitelný a neovladatelný. Čeká nás toto léto ještě jeden výcvik u někoho jiného, tak uvidíme, jak se mu povede tady. Je velmi učenlivý a velice ho baví dělat takové věci, ale jednou nemá náladu a je novladatelný.

Výcvik nás naučil spousty věcí: Když chcete, aby si sednul, postavíte se před pejska, nejlepší je mít v ruce nějaký pamlsek, který má rád a pravou rukou mu pokynete a řeknete důrazně SEDNI. Pokud sedne, dáte mu pamlsek a takhle to opakujete několikrát dokola a pejsek to brzy pochopí.

Povel lehni – zase mít v ruce pamlsky, stoupnete si před něj a řeknete mu sedni, odměníte, poté mu přiložíte levou ruku nad zadek v sedu a pamlsek mu dáte před čumák, ale dolů aby se pro ně musel sehnou a lehnout si k tomu. Rychle řeknete lehni, aby věděl hlasový povel. Zase několikrát opakujete a po desáté už si pejsek lehá sám, aniž ho musíte tlačit k zemi, nebo mu dávat pamlsek před čumák.

Jsou to triky, které jsem do té doby neznala a nejlepší na tom je, že fungují :-) Takto ho můžete naučit cokoliv, na pamlsky, pejsek si totiž zapamatuje, že pokud udělá co chcete, dostane za to dobrůtku tak proč ne?

Když to shrnu, našemu pejskovi budou tenhle rok tři, ale musím říci, že se toho za tu dobu spoustu naučil. Něco na výcviku, něco jsme ho naučili postupem času sami. Záleží jen na Vás, kolik času mu budete věnovat a věřte mi, pes zabere opravdu hodně času a trpělivosti.

Aby byl hodný a poslušný, je to jako u dítěte… Pokud si ho chcete vychovat, aby poslouchalo a bylo vychované a ukázněné, musíte mít tvrdou ruku a být odhodlaní. To samé platí i u psa, zvláště u temperamentních plemen, které pokud necháte růst jako dříví v lese bude ovládat on vás, ne vy jeho.

Nebojte se psa za špatnou věc potrestat a za dobrou pochválit, není na tom nic špatného. Pejsek musí vědět kdo je pánem domu a musí to jako člen rodiny respektovat, stejně jako vy respektujete pejska po celý jeho život a náramně a 100násobně se vám to vrátí na jeho oddanosti, důvěře a lásce k Vám.

Náš pes, kříženec (1. díl)

Před dvěma a půl lety zhruba jsme si s přítelem pořídili pejska – je to kříženec jack russla teriéra a jezevčíka. Nikdy před tím jsme se o malé štěňátko nestarali, protože jsme vždy měli už odrostlé psy. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je starat se o něco tak malého. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale opak byl pravdou.

Pejsek byl krásný, malinký a roztomilý, jako všechna štěňata, že? Ale nevěřili by jste, kolik takové malé stvoření nadělá rámusu, hluku a nepořádku.

První problém byl spaní v posteli. Možná od původní majitelky byl naučený spát pěkně v postýlce, ale to jsme nechtěli tolerovat, tak jsme ho učili na své místo. Ale on se vždy strašně rozčiloval a neustále pištěl u postele, jelikož na ní nevyskočil, nedostal se tam. Po třech bezesných nocích a neustálého pískání psa jsme to nevydrželi a vzali ho k sobě do postele. Největší chyba, jakou můžete udělat! Pejsek se to pak špatně odnaučí… ale v zájmu našich nervů tohle byla jediná varianta.

Další věcí je odnaučit ho na všechno čůrat a kakat. Hmm? Taky oříšek! Nefunguje to, tak že ho postavíte na noviny a řeknete tady čůrej, ale taky to nefunguje. Nechtěl se na noviny naučit, natož tak čůrat venku… připadali jsme si, jak když se opravdu staráme o miminko. Sledovali jsme, když se napil, co bude dělat, jestli půjde na noviny, nebo ne. Běhali jsme za ním, a když se pokrčil do dřepu, že chce vykonat potřebu, rychle jsme ho přenášeli na noviny. Trvalo hodně, hodně dlouho než se naučil čůrat do něčeho a ne na podlahu nebo koberec.

Pak mi někdo prozradil, že nemají rádi, když čůrají a cáká jim to na nožičky. Tehdy jsem dostala vzácnou radu: koberec vyhoď, kup v krámu dětské podložky, jsou jako pleny, ale větší a rozlož mu ji na podlahu. Pohlcuje to zápach moči a jinam než na tu plenu se ti nevyčůrá. A hele zázrak se stal! Od té doby chodil jen na pleny a postupem času se naučil vykonávat potřebu jen a jen venku. Dnes se doma nevyčůrá i kdyby mu měl prasknout močový měchýř.

Úspěšně jsme zdolali další věc kterou se musel naučit a byla na řadě spousta dalších. Třeba kousání. Přišli jsme o spousty kožených pásků, hodinek, kapesníčku, spodního prádla a v neposlední řadě také ponožek. Kupovali jsme mu různé hračky gumové, plastové, nerozkousatelné, ale vše zdemoloval za pět vteřin. Pak jsme se rozhodli, že ho to nějak musíme odnaučit! Vždy, když jsme přišli domů a nic nebylo rozkousané, dostal odměnu a náležitě jsme ho pochválili, a pokud něco rozkousal, dostal přes čumák a vyhubováno. Velmi rychle porozuměl a naučil se.

Očkovat anebo neočkovat?

Ono odpovědět na takovouhle otázku rozhodně v podstatě nejde. Očkování má svoje kladné, ale i záporné stránky. Teď záleží především na tom, zda vaše zvířátko chodí ven a stýká se s ostatními venku žijícími zvířaty. Pakliže na vše odpovíte ano, určitě by se domácí malíček měl nechat naočkovat.

Autor obrázku: 807th Medical Command (Deployment Support)

Nicméně, vím z vlastní zkušenosti, že neočkované zvíře je mnohem zdravější a odolnější než očkované. Může však záležet na mnoha faktorech. Zda bylo v nejranějším věku silné, jak rychle se oproti ostatním sourozencům (pokud pochází z většího vrhu) dostávalo k misce s krmením, jakou mělo velikost při narození.

Okolností je spousty, a proto si nedovolím na rovinu prohlásit, že zvíře by se nemělo očkovat. Záleží na rozhodnutí majitele. Může do toho zapadat i finanční situace, ale to si dovolím tvrdit, je až na posledním místě. Pokud si člověk pořídí čtyřnohého společníka, musí počítat s určitou finanční odpovědností.

Očkování zvíře především chrání, a proto by se mělo brát jako samozřejmost. Přesto se najdou lidé, kteří o jeho účinnosti pochybují a domnívají se, že by se nemělo používat. S tím vyvstává další otázka, kam se obrátit pro radu? Nejlépe na veterináře, kam se svým zvířátkem chodíte, ten jej už zná a ví, jak mu pomoci, proto bude nejlépe vědět, co použít.

Irský vlkodav

Irský vlkodav patří mezi nejvyšší známá psí plemena na světě. Svou výškou a postavou budí na první pohled respekt. Byl vyšlechtěn křížením chrta a dogovitých plemen už někdy před naším letopočtem a jak jeho jméno napovídá, určen byl k nahánění a zabíjení vlků.

Do Irska přišel s Kelty, známými chovateli a šlechtiteli psů. Přesto, že byl dlouhou dobu oblíben na šlechtických dvorech a nazýván královským psem, časem toto plemeno zaniklo, hlavně kvůli úplnému vyhubení vlků v Irsku a postupným úpadkem zájmu o něj. Dnešní vlkodavové byli znovu vyšlechtěni v devatenáctém století podle dávných vzorů.

Dospělí psi měří v průměru kolem 85cm v kohoutku a váží zhruba 60kg. Fenky jsou o několik centimetrů menší a váží asi 45kg. Srst má nejčastěji šedou barvu, ale může být i žíhaná, červená, černá, hnědá či bílá.

Povaha tohoto plemene je velmi přátelská, vyrovnaná a mírná. Nechovají se agresivně a raději ustoupí, když má dojít ke konfliktu. Přesto je důležité při výchově mladého psa důsledně dbát na poslušnost a především ho naučit spořádaně chodit na vodítku, protože při jeho váze v dospělosti si těžko poradíte s tím, že se bude snažit tahat a měnit směr. Někdy se v něm ale přece jen mohou projevit původní lovecké instinkty a proto je také vhodné zvykat ho už od malička na kočky a jiná zvířata v domácnosti a okolí.

Co se týče samotných procházek, není vlkodav až tak náročný jako jiná velká plemena. Klidně mu bude stačit pravidelná kratší procházka a delší trasu si můžete nechat třeba až na víkend.

Důležitá je pro něj vyvážená a kvalitní strava a to především v mládí, kdy dochází k velkému růstu během několika měsíců. Vyhnete se tak problémům s klouby a kostmi, které v případě nedostatečného příjmu živin v tomto období mohou hrozit. Psovi pak způsobují velké bolesti a někdy nezbývá než operativní řešení.

I srst potřebuje náležitou péči v podobě pravidelného česání a kartáčování. Zhruba dvakrát ročně se doporučuje její trimování, což je ruční vytrhávání odumřelých chlupů. Srst tak nejen získá na kráse, ale hlavně se jedná o prevenci kožních problémů. Na dotek je srst vlkodava sice hrubá a tvrdá, ale přesto si její hlazení jistě zamilujete.

Toto plemeno je vhodné pro všechny, kteří hledají milého a přátelského společníka. Bude mu jistě lépe v domě se zahradou než v bytě, ale zároveň nepatří uvázat ke kotci. Není to hlídací pes a nedělá mu dobře samota. Vlkodava je třeba brát doprostřed rodinného kruhu jako jejího právoplatného člena. Za to se jistě odmění svou láskou a oddanou věrností.

autorem článku je Martina Limbergová

Německý boxer

Německý boxer je robustnější plemeno typické svým krátkým, zploštělým čumákem. Boxer byl vyšlechtěn z Anglického buldoka v Německu, poprvé vystavován v Mnichově v roce 1895 a o rok později byl založen jejich Klub. Dříve byl využíván jako honák a hlídač, dnes jako služební a rodinný pes.

Jméno Boxer mělo vzniknout, podle jedné teorie, z jejich postoje na zadních nohou, kdy boxují předními. Těžko říct, zda se tato teorie alespoň blíží pravdě.

Vzhled

Hlava je velice silná a musí být v proporci ke zbytku těla. Největší pozornost je na čumáku, který musí mít správnou velikost a sílu. Jeho velikost ke zbytku hlavy by měla být 1:3. Vždy musí mít záhyby, které budou směřovat od kořene nosu směrem dolů. Navíc by měl mít lehký podkus, což znamená, že by jeho dolní čelist měla směřovat ven a být o malinko delší než horní.

Boxeři byli původně tupírování jak na ocase, tak na uších, a tato tradice je pořád v některých státech dodržována. Ale v mnoha zemích je to naopak zakázáno, díky bojovníkům za práva zvířat a tlaku veterinářů.

Barva a srst

Boxeři jsou krátkosrsté plemeno, s lesklým hladkým kožichem, který je přilepený k tělu. Uznávané barvy jsou světle hnědá a žíhaná tmavší hnědá, s bílou náprsenkou a chodidly. 20-25% všech boxerů je bílých. Tito psi jsou původně hnědí, ale jejich bílé značky jsou excesivní.

Tito psi jsou více náchylní k rakovině kůže nebo spálení na slunci. Navíc je tato barva spojena s větším procentem hluchých psů, na jedno či na obě uši. Toto zbarvení není uznávané na oficiální soutěže, ale mohou se účastnit agility soutěží a jsou využívání jako terapijní psi.

Temperament

Boxeři patří do skupiny molosských plemen, vzniklé v Německu v 19. Století spolu s Mastifem a Buldoky. Boxeři jsou skvělá plemena, která potřebují pozornou péči. Jsou milující a věrní jejich pánovi a domovu. Jsou neškodní doma, ale nedůvěřivý k cizím lidem. Mají hravou a radostnou povahu, ale jsou stateční a odhodlaní, když se naštvou.

Boxeři jsou aktivní, energická plemena a mají tendence být velmi dobrými společníky dětem. Jejich inteligence, dobrá vůle a umírněnost je dělají oblíbenými rodinnými psy. Hodí se k aktivnějším pánům, jejich síla a energie vyžaduje hodně pohybu. Pokud se nudí jsou schopni přehrabat vaši zahradu nebo rozkousat vaše boty. Boxeři jsou také výborní hlídači. Díky jejich nedůvěře k cizím lidem, ostražitosti a vytrvalosti štěkat velice dlouho, jsou ideálními ochránci majetku.

Zdraví

Mezi onemocnění, na která jsou boxeři náchylní, patří rakovina, nemoci srdce, dysplazie kyčelního kloubu, epilepsie, degenerativní myelopatie, různé alergie, roztahování žaludku, problémy střev atd. Podle UK Kennel klubu je až 38% smrtí u starších psů způsobeno rakovinou, 21% umírá na stáří, 7% onemocnění srdce a 7% procent na onemocnění spojená se střevy.

Boxeři potřebují vyváženou zdravou stravu a dostatek pohybu, aby byli dlouho zdraví. Díky jejich čumáku špatně snáší vysoké teploty a vlhkost, proto by se neměli přepínat v horkém letním počasí. Jinak jsou to výborní společníci na běh nebo jiné sportovní aktivity.

Maďarský ohař

Maďarská ohař je plemeno vyšlechtěno v Maďarsku a používáno k lovu. Tento pes je velice dobrý ve slídění a dokáže svou kořist sledovat dlouhou dobu. V maďarsku je označován jak Viszla.

Historie

Maďarský ohař byl vyšlechtěn z několika různých plemen. V 9. století ho Maďaři přivedli do Karpatské nížiny, kde byl dále šlechtěn k loveckým účelům. V 15. a 16. století byli tito psi křížení s Tureckými psi východního typu, po kterých zdědili barvu. Dnes je oblíbený lovecký pes, kvůli svým výtečným vlastnostem a schopnosti sledovat kořist.

Popis

Tento ohař je středně velký, krátkosrstý, nenápadný, se střední šlachovitou postavou. Jeho uši jsou převislé a hlava je menší. Ocas může být tupírován, ale není to třeba. Jejich výraz je živý a pozorný. Rozměry psa a fenky jsou malinko odlišné. Psi jsou kratší a robustnější, fenky jsou delší a štíhlejší. Velikost psa je 57 až 62cm, velikost fenky je 53 až 58cm, váha je 22 až 28 kilo. Oči má hnědé, oválné s inteligentním výrazem. Barva jeho srsti je zlato-hnědá někdy až do červena.

Temperament

Viszly jsou přátelští psi, velmi veselí, energičtí, přítulní a milují svého pána a rodinu. Jsou velice inteligentní, proto není těžké je vycvičit, pokud se jim věnujete. Tento pes si rád udržuje kontakt se svým pánem, proto je to výborné plemeno na procházky.

Během procházky se bude ke svému pánovi neustále vracet a vybíhat zase dopředu. I doma vás bude nejspíše následovat všude, kam půjdete. Někdy je označován jako „suchý zip“, protože k vám velmi rychle přilehne. Toto plemeno potřebuje spoustu pohybu, je potřeba mu věnovat čas, proto je lepší, aby byl se sportovně založeným člověkem. Doma se začne rychle nudit, proto je vhodný do domku se zahrádkou.

Maďarský ohař není agresivní k jiným lidem ani ke zvířatům, v případě strachu by ale mohl zaútočit. Naopak, nesnáší agresi ze strany pána, a pokud ho budete často trestat, přestane vám věřit. Viszla je velice citlivé plemeno a je často emocionálně fixované na svého pána. Pokud máte rádi vlastní klid, Viszlu si nepořizujte. Bude vám neustále v patách, na druhou stranu, bude vděčným společníkem.

Cvičení

Tento pes je velice vstřícný, a pokud ho budete pozitivně odměňovat, a bude považovat učení za hru, velice brzy ho naučíte základním povelům. Vzhledem k tomu, že jsou i výborní lovci a slídiči, je dobré jim dát komplexní trénink. Naopak nehodí se příliš jako hlídací pes. I když vás svým štěkotem upozorní na zloděje, není to pes, který by mohl být venku sám bez svého pána. Ani jeho pozitivní přístup k cizím lidem ho nepředurčuje pro tuto funkci.

Zdraví

Viszly jsou náchylné k dysplazii kyčelního kloubu. Toto onemocnění se projevuje v pokročilém věku, pes se snaží vyhnout pohybu, odlehčuje jednu nohu, našlapuje opatrně. U této nemoci kyčelní kloub správně nezapadá do kyčelní jamky. Také některé druhy rakoviny a sabaceozní adenitis. To je genetická, nevyléčitelná nemoc kůže. Je to autoimunní onemocnění, způsobuje vyrážky kůže a dosud se neví, co ji způsobuje.

Australský ovčák, pes velice inteligentní

Australský ovčák je plemeno, které bylo vyšlechtěno v USA ve 20. století. Avšak tento pes nemá kořeny v Americe, jeho předkové jsou totiž ovčáčtí psi dovezení z Austrálie. Podle svého původu je tedy i pojmenován.

Toto plemeno se vyznačuje vysokou inteligencí, a to tak vysokou, že obsazuje první místa v IQ žebříčcích mezi všemi ostatními plemeny. Geny tohoto psa obsahují pastevecký a ochranitelský pud, takže jeho chování je na prvním místě ochranitelské a překypuje oddaností svému pánovi. Velmi dobře se učí, a proto jsou dnes využíváni nejen k pasení ovcí a hlídání, ale také jako záchranářští psi.

Pes je to velice přátelský a lidumilný. Pokud ale jde o ochranu pána, dokáže být velmi autoritativní a neváhá nasadit i vlastní život.

Australský ovčák je velmi silný pes průměrně vysoký kolem 55cm. Váží okolo 20 až 27kg. Má hustou srst, která ho vždy dobře chrání před chladem a vodou. Existuje několik barevných variant, a všechny mohou obsahovat další bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je okolo 13ti let.

Tito psi jsou velmi časově nároční, potřebují, aby se jim jejich páníček věnoval denně alespoň pár hodin. Milují pohyb a kontakt s člověkem, proto není vhodné je chovat zavřené v kotcích na zahradě. Potřebují časté vycházky a hodně pohybu. Rádi aportují, běhají a také plavou.

První vrh tohoto plemene byl v České republice odchován až v roce 2002 v chovatelské stanici Puella Fera.

Napsala Denisa Žídková

Výchova a výcvik psa

Není až tak neobvyklý jev, že si mladá rodina pořídí nejlepšího přítele člověka – psa. Děti jsou nadšené, nevyvádí tolik lumpačin a mají tendenci se o svého chlupáče starat.

Ideální obrázek dokonalé rodiny mnohdy ničí špatná výchova psa. To jste pak obdařeni takovými případy, jako jsou rozkousané boty, roztrhané polštáře, loužičky po bytě, venku je „rozrytá“ zahrada, překousaný plot a sousedé si často stěžují na neustavné psí štěkání.

Štěňátka je nám líto

Základní problém s výchovou psa je to, že malého roztomilého štěňátka je nám líto, lépe řečeno – nechceme to drobné stvoření, určené převáže k mazlení, zahlcovat povely. Kdo ale tvrdí, že je nutná přísná drezura? Stačí jednoduché a přitom zřejmé pokyny a ukázka toho, co pejsek nesmí a může.

Pes nesmí být pánem

Ať jde o vlkodava, bernardýna, ohaře nebo maltézáčka, všichny plemena mají zajisté jednu společnou vlastnost – pes není určen k tomu, aby byl pánem. Prostě to neumí. Je zvyklý dostávat pokyny, ty plnit a za to pak být oceněn. Je to jeho zaměstnání. Když psovi necháme potřebnou volnost a dáme jasně najevo, že ho holt „na uzdě“ neudržíme, přebírá pes roli pána, a tudíž nás neposlouchá. Roli však nezvládá a proto je roztěkaný, pobíhá neurvale a stejně tak se i chová.

Jak na výchovu

Stejně jako děti navštěvují školu od stanovené zralosti – šesti let, tak i psa nezačínáme cvičit ihned, ale obvykle od půl roku jeho věku. Dáváme mu jasné pokyny – sedni, zůstaň, přines, apod.

Dlouhé rozmlouvání k pejskovi je zbytečné – nerozumí. Když ale naopak zvolíme techniku jednoduchých příkazů, a pes úkol splní, nezapomeneme ho pochválit, pohladit a obdarovat malým pamlskem. Budete spokojeni vy, i Váš věrný přítel.