Labradorský retrívr (první část)

Labradorský retrívr (první část)

Autor obrázku: Andrea Arden

Labradorský retrívr je plemeno pocházející původně z New Foundlandu v dnešní Kanadě, stejně jako Novofundlandský pes. Labrador dostal jméno po oblasti Labrador v Anglii, kam byl přivezen později. Je to poměrně velké plemeno, obvykle vážící kolem 25 až 36 kil.

Často se ale stává, že v pozdějším věku, jsou i daleko těžší. Váha přes 40 kilo je ale u těchto psů brána jako obezita. Výška v kohoutku bývá kolem 56 až 62 cm.

Labrador se vyskytuje ve třech barvách, nejčastější je to smetanová, černá a nejméně obvyklá je čokoládově hnědá. Původně byla považována za správou pouze černá, v 19. století se k ní přidala i smetanová a v 30. letech 20. století byla konečně akceptována i hnědá.

Jejich temperament je popsán jako klidný, mírný, přátelský, trpělivý, otevřený a hravý. Díky jejich perfektnímu čichu jsou výbornými slídiči. Obvykle následují pachovou stopu, dokud nenajdou její původ. Policie a armáda je používá k hledání drogových zásilek, zlodějů nebo teroristů.

Autor obrázku: Eduardo Millo

Labradoři rádi nosí předměty v tlamě, dělají to s velkou jemností. Dokáží přenést vejce aniž by se rozbilo. Jsou velmi dobrými plavci, jejich kožich odpuzuje do určité míry vodu a proto se často používají na přinášení vodního ptactva při lovu.

Jsou výborní rodinní psy, skvěle si rozumí s dětmi a ostatními domácími zvířaty. Jen je někdy potřeba dohlédnout, aby svou nemotorností při projevování radosti nechtěně neshodili menší děti či neublížili jinému domácímu mazlíčkovi.

Jak krmit psa s chronickými střevními obtížemi

Jak krmit psa s chronickými střevními obtížemi

Majitelé psů často řeší otázku, které krmivo bude pro jejich miláčka nejvhodnější, ne každému pejskovi totiž vyhovuje to samé.

Autor obrázku: Taro the Shiba Inu

Při volbě stravy je nutné zvážit několik aspektůvelikost plemene, věk psa, způsob jeho života a také zdravotní stav. Na krmivu se nevyplácí šetřit, jelikož jeho složení ovlivňuje kvalitu a také délku života vašeho čtyřnohého kamaráda.

V případě mého psa se mi nejvíce osvědčilo podávání suchého granulovaného krmiva. A to hned z několika důvodů. V mladém věku trpěl častými střevními infekcemi doprovázenými krvavými průjmy a zvracením, obvykle velmi vysilujícími. Po poradě s veterinářem byla jako příčina obtíží stanovena nižší imunita trávicího traktu, který se nevyrovnal s přítomností u jiných psů běžných bakterií, které se do těla dostanou během venčení a kontaktu s psími exkrementy. Situace bývala nejhorší vždy na jaře a na podzim ve vlhkém počasí.

Léčba obvykle probíhala pomocí antibiotik a také byla doprovázena jedno až dvoudenní hladovkou s podáváním slabého černého čaje, posléze se přecházelo na rýžový odvar, rýži a cca po týdnu na normální stravu. Nutno podotknout, že udržet mého psa v dostatečné vzdálenosti od voňavých pokrmů byl velký problém, jakmile mu trochu otrnulo, snědl by všechno, na co přišel. Velmi mu chutnaly i masové konzervy ale třeba i vařené kuřecí maso, které jsem pokládala za dietní.

Autor obrázku: Chris Gladis

Problémy se však stále častěji objevovaly nejen po procházkách ve vlhku a v době, kdy je riziko infekce zvýšené, ale hlavně po jídlech, která obsahovala tepelně upravené maso. Nezbývalo, než se přeorientovat výhradně na stravu suchou. Jako mávnutím kouzelného proutku obtíže zmizely. Pro infekcemi stále zatěžovaný trávicí trakt byly granule zřejmě nejšetrnějším řešením.

Zpočátku jsem podávala granule s kuřecím masem pro malá plemena a aktivní psy, ale po několika letech konzumace se projevily kožní problémy – suché lupy, které dle závěru veterináře mohly být způsobeny právě složením dosud užívaných granulí. Přešli jsme tedy na granulované jehněčí s rýží a troufám si tvrdit, že tato volba již byla skutečně správná a okamžitě se projevila na kvalitě srsti.

Dnes je mému psovi 12 let a kupujeme granule určené pro seniory malého vzrůstu. Pokud  v nestřeženém okamžiku nesní můj mazlíček něco zakázaného, problémy jsou ty tam. Je ale třeba podotknout, že tato rovnováha je velmi křehká a pokud dojde k nějakým dietním chybám, okamžitě se projeví návratem obtíží.

Venčení pejsků – druhá část

Venčení pejsků – druhá část

Autor obrázku: ClickFlashPhotos / Nicki Varkevisser

Na používání domácí toalety můžete naučit i svého pejska, zejména pokud je ještě ve štěněcím věku, podotýkám, že by však měl patřit k těm menším plemenům, kterým budou i v dospělosti rozměry prodávaných záchodů stačit. Jako náplň se používá tzv. kočkolit, v prodejnách s potřebami pro domácí mazlíčky je široký výběr různých druhů, které zajistí komfort zvířeti i hygienickou čistotu.

Zpočátku je dobré toaletu umístit do blízkosti pelíšku, aby to pejsek neměl daleko, případně nemusel čekat, až mu otevřete dveře do místnosti. Je potřeba zvíře motivovat, neúspěšný pokus ignorovat, naopak hodně chválit a odměňovat za každé povedené vyprazdňování. Pes si záchod spojí s příjemným prožitkem a bude tam rád chodit.

Autor obrázku: Rocky Mountain Feline Rescue (formerly known as Animal Rescue and Adpotion Society)

Stelivo do kočičích toalet je hrudkující, tudíž je dobré vzniklou hromádku okamžitě vyklidit, aby se v bytě nedržel nepříjemný zápach a jedenkrát týdně celý obsah vyměnit, záleží samozřejmě také na frekvenci používání.

Rozhodně ale nezapomínejte na pravidelné procházky, i když jejich účelem není primárně vykonání potřeby, zvláště dospělí psi potřebují kontakt s okolím a ostatními příslušníky svého druhu, a tak, přestože Vám bude doma pes čůrat jako fenka, venku bude velmi rád značkovat.

Domácí toaleta je výborným pomocníkem pro zaměstnané lidi, kteří nemají tolik času se svému mazlíčkovi věnovat, nemusejí se bát, že až přijdou z práce domů, najdou na zemi nemilé překvapení. Nicméně o to více by se potom měli svému kamarádovi věnovat a vzít ho alespoň na jednu velkou procházku denně.

Praktickou stránku kočičího WC ocení i majitelé pejsků nemocných či starých, kterým se třeba již špatně chodí ven nebo nevydrží čekat na možnost vyprázdnění dlouho.

Venčení pejsků – první část

Venčení pejsků – první část

Kdysi dávno jsme se s přítelem rozhodli, že si pořídíme pejska. Představa byla jasná, do pražského bytu jsem si přála čtyřnohého kamaráda co nejmenší velikosti. Nejen kvůli omezenému prostoru, ale hlavně z hlediska jeho hygieny.

Co dělat, pokud opravdu chcete mít doma pejska, ale nemáte čas na pravidelné venčení?

Autor obrázku: sneakerdog

Pořídili jsme si štěňátko pražského krysaříka, dnes už poměrně rozšířeného plemene, které ale před dvanácti lety bylo přeci jen méně obvyklé. Přivezli jsme si ho jako novoroční dárek a vládla tehdy poměrně tuhá zima, malému pejskovi se vůbec nechtělo být venku, natož tam vykonat svou potřebu. Neúspěšné venčení samozřejmě končilo loužičkou hned za dveřmi či hromádkou na koberci u pelíšku.

Přišla jsem tehdy s nápadem naučit psíka chodit na kočičí toaletu a byla jsem hned na počátku úspěšná. Zvolili jsme druh záchodu bez vrchního dílu, aby se pes nebál vejít dovnitř, velmi rychle pochopil účel tohoto zařízení a „nehody“ se stávaly čím dál větší výjimkou.

Autor obrázku: Hajime NAKANO

Nakonec se stala tato toaleta běžnou součástí jeho života, navštěvoval ji i v noci a kdykoliv byl doma sám, nemusel se zkrátka stresovat čekáním na příchod páníčků a následné venčení. Dokonce, jakmile viděl na návštěvě stejné zařízení, okamžitě ho využil, měli jsme i malý cestovní záchůdek na dovolené, do kterého taktéž bez problémů chodil.

Jaký vybrat pelech pro vašeho psa?

Jaký vybrat pelech pro vašeho psa?

V dnešní době je na trhu celá škála pelíšků pro psy, jak ale vybrat ten správný?  Podíváme se krok za krokem.

Druhy pelechů

Autor obrázku: Emery Way

1. látkové pelechy                

výhody:

* velký výběr barev

* obvyklý „rantlík“ o který se pejsi rádi opírají

* měkký materiál

* prošití na více místech, díky kterému se náplň neodděluje od sebe

* možnost praní v pračce

Látkový pelech je mezi chovateli snad nejoblíbenější díky barevným variantám, skladnosti a údržby. Je k dostání v různých velikostech, nevrže, neskřípe a vydrží nejedno poškrábání od drápků. I psi si užívají odpočinku plnými doušky.

Pokud je tento pelech obohacen o vyztužený okraj, pak věřte, že svému mazlíčkovi uděláte skutečnou radost. Nejenže je tento pelíšek opravdu pohodlný a měkký, navíc psům poskytuje oporu pro jejich záda a hlavu. Vždyť i vy rádi spočinete na polštáři a opřete se zády o pelest postele či zeď. Proč tedy tento komfort nedopřát i vašemu kamarádovi? :-)

2. proutěné pelechy

výhody:

* pevný materiál

* snadná údržba

* možnost vložení polštáře či deky dovnitř

Proutěné pelechy jsou zajisté vhodným odpočívadlem pro fenu se štěňaty. Dělají se i v největších velikostech, díky tomu máte pod dohledem kojící matku i její štěňátka, která ráda „utíkají do světa“

3. plastové pelechy

výhody:

* snadná údržba

* zdravotně nezávadné

* odolný materiál

* nutnost pořídit polštář či deku dovnitř

Plastové pelechy jsou nejpraktičtější co se údržby týká, jsou zároveň zdravotně nezávadné, jelikož se v jejich vláknech nedrží špína a bakterie. Nevýhodou je tvrdý materiál, na kterém by neměl pes ležet, škodí to jeho kloubům a kostře. Je nutno pelech vystlat ať už polštářem či dekou.

Autor obrázku: Wonderlane

 4. vyhřívané pelechy

výhody:  

* převážně vhodné pro nemocné psy, malá plemena či štěňata

* nabízí stálé teplo, regulace teploty

* napájení na 12V

Vyhřívané pelechy jsou dobrým pomocníkem při léčení nemocných  psů nebo pro malá plemena či štěňata. Jsou také vhodné na zahřátí po dlouhé procházce v sychravém počasí.

5. zdravotní pelechy

výhody:

* působí proti otlakům

* vhodný pro pohyblivě postižené psy nebo pro psy s otoky

* vhodný pro velká plemena

* vyplněn speciálními polyetylenovými kuličkami

Zdravotní pelechy pomáhají velkým plemenům v regeneraci kloubů nebo uvolnění páteře. Jako jedinou nevýhodu shledávám vrzání polyetylových kuliček, které může být psům nepříjemné. Chvíli taky trvá než se pelech uzpůsobí tělu psa, mezi kuličkami je vzduch, který se užíváním bude stlačovat a tím i tvarovat.

Je tedy jen na vás, jakou postel vašemu psíkovi pořídíte, ať tak či onak, zaručeně každý pes má nejraději místo blízko svého pána, ideálně v jeho posteli :-)

Dokážete se postarat o psa? Zamyšlení pro budoucí majitele

Dokážete se postarat o psa? Zamyšlení pro budoucí majitele

Předtím, než se rozhodnete dovézt k vám domů čtyřnohého přítele, měli byste si ujasnit pár důležitých otázek a to sice:

1. chci aby žil pes se mnou nebo vedle mě?

2. chci malé nebo velké plemeno? fenu či psa?

3. jsem ochotna se kvůli němu/ní změnit?

 

Tyto otázky jsem vybrala záměrně, protože mi přijdou jako opravdu nejdůležitější. S příchodem pejska do vašeho světa se nemění jen jeho život, ale hlavně ten váš. Ač se to možná nezdá, je opravdu velký rozdíl, jestli váš pes žije vedle vás nebo s vámi.

Když jsme si s přítelem Radkem (dnes již manželem ) pořizovali psa, prakticky jsme měli jasno, že chceme opravdu velkého a statného hlídače. Takových plemen je samozřejmě hodně, ale nás víceméně zaujala nejvíce dvě a to sice: výmarský ohař a rhodeský ridgeback.

Obě tato plemena jsou lovecká a tedy i aktivní, což nám vyhovovalo, vzhledem k tomu, že jsme oba sportovně založeni. Kdo by tipoval, že jsme si vybrali ridgebacka, kvůli jeho „pruhu“ na zádech, mýlil by se.

Ano, vybráno bylo dle barvy, oranžová prostě zvítězila :-).. O pohlaví jsme víceméně ani nediskutovali, obecně známo, že psi (pumři) jsou celkově mohutnější.

Dnes už víme, že vybírat si psa, podle kritérií, která jsme zvolili, je absolutní blbost. Můžu jen děkovat nevím komu, že Radek dopředu načetl knihy o tom, co se smí a nesmí, o tom, kterak se o mazlíčka starat. Nutno podotknout, že nadšený z toho, že by se měl starat o „něco“ o co vlastně ani pořádně nechce, nebyl. Ale když muž miluje, je schopen potlačit spoustu svých vlastních přesvědčení.

Maxim, tak se náš hafan jmenuje, na nás vlastně zbyl. Což přikládám notné dávce štěstí, vzhledem k tomu, že vrh jedenácti štěňat obsahoval pouze tři pumry. Když vstoupíte do místnosti, proti vám se rozběhne deset malých kuliček a vy nevidíte modrou šňůrku, kterou má mít kolem krku váš pes, trošku znejistíte..nám ovšem stačilo podívat se o dva metry dál abychom zjistili, že náš mazlíček sedí v misce se žrádlem a nemá absolutně žádný zájem jít se s námi seznámit. Už tenkrát jsem ho bezmezně milovala. Za pouhé další dva týdny měl být náš..

Celou dobu jsem byla smířena s tím, že jak Maxík povyroste, půjde na zahradu do kotce, přeci jen nevystrčíme tříměsíční mimino v lednu ven na mráz. Radek nechal postavit luxusní kotec s dvoumístnou zateplenou boudou vystlanou kobercem a já se pomalu loučila s hedvábnou kuličkou, která spala každou noc pod mou dekou.

Ale jak jsem se já sama zamilovala na první pohled, Radkovi to stačilo na pohled pátý. Kotec zůstal opuštěný a Max dál rostl v našem malém bytečku. Jako oběť štěněčího věku počítám: okousanou lednici, troubu, dřevěné schody, pár střevíců, jedny adidasky a rozházené puzzle, které jsem skládala půl roku, po celém pokoji.

Ze štěněčích let vyrostl krásný a sebevědomý pes, který pořád, ač váží 43kilo, spí s námi v posteli. Život se nám změnil od základu, Max se na nás fixoval takovým způsobem, že chvíle delší než šesti hodin se pro něj stává nesnesitelnou. Časovou odluku chápe pouze ve spojení s velkým černým kufrem.

Je to parťák, jakého by člověk pohledal a i když nám „vzal“ část naší svobody, dnes už jsme si jisti, že jsme rádi, že se tak stalo. Máme kamaráda, který je s námi když jsme smutní, veselí, když se nám nedaří i když potřebujeme aby nás někdo vyslechl a neutekl od nás.

My se kvůli němu změnili a nikdy bychom to nevrátili zpět. Náš Max s námi opravdu žije a pokud je to pouto tak silné, žít bude navěky.

Jestli jste si jisti, že jste natolik silní, abyste se mohli postarat o psa, který s vámi bude, pokud to zdraví dovolí, minimálně deset let, že jste schopni tu být pro něj stejně jako on bude schopný být tu pro vás, potom do toho jděte! Lepšího přítele nenajdete.

Jak správně koupat psa

Jak správně koupat psa

Každý pejsek by se měl jednou za čas vykoupat. Nejen proto, aby nezapáchal, ale je to také zdravé.

Každý pes by se měl koupat a to bez ohledu na plemeno nebo věk či kondici.  Koupáním totiž pečujete o srst svého mazlíčka, která tak bude zdravá a lesklá. Koupáním také pečujete o kůži, ze které smýváte nečistoty, pachy, alergeny a odstraňujete mrtvé kožní epitely.

Intervaly mezi koupáními závisí na druhu srsti, ale obecně se psi koupou dvakrát až třikrát ročně. Dlouhosrstí psi by se měli především vyčesávat. Koupat by se potom měli v době línání, což je na jaře a na podzim. Naopak psi s kudrnatou srstí, by se měli koupat častěji, i když nelínají.

Pro udržení krásné a zdravé srsti je důležité správné koupání, ale i výběr správných pomůcek.

Používejte šampony, které jsou určeny výhradně pro psy. V žádném případě nepoužívejte přípravky určené lidem. Pokud si myslíte, že přípravky pro děti jsou mnohem šetrnější než obyčejné výrobky pro dospělé, není to tak a ani ty nepoužívejte. I dětské šampony jsou pro zvířecí kůži agresivní. Některým psům ale nevadí, proto je občas použít můžete. Normální šampony jsou pro mě příliš kyselé. Psy potřebují šampon s jinou hladinou pH.

Šampony určené pro psy mají většinou více účinků, takže nejen, že váš pes bude mít krásnou lesklou srst, ale tyto šampony vám pomůžou i s parazity nebo jinými potížemi, protože mají většinou dezinfekční účinky.

Před koupáním psa vykartáčujte, ať nemáte ve vaně zbytečné chlupy. Navíc tím odstraníte kožní epitely.

 Někteří psi rádi utíkají z vany, takže ho možná budete muset přidržet. Každý ale zná svého psa, takže ví, jaká opatření udělat, aby mu neutekl a nezamokřil celou koupelnu.

Podle velikosti psa můžete použít nádobku, kterou ho můžete polívat, abyste ho celého namočili.

Voda by měla být vlažná, o něco méně teplá, než byste zvolili pro sebe. Nezapomeňte, že pejskovi se koupel také musí líbit a nesmí ho voda spálit.

Polévejte ho postupně od hřbetu a nakonec namočte hlavu. Tam ale opatrně, nezapomeňte, že do uší se nesmí voda dostat!

Hlavu namočte spíše rukou nebo ji opatrně polijte tak, aby voda nenatekla ani do očí.

Potom naneste šampon a vmasírujte jej do srsti. Nevynechejte žádné místo. Umyjte jak hřbet, tak břicho, končetiny a opatrně hlavu.

S oplachováním také opatrně, ať voda nenateče nikam, kam nemá. Nezapomeňte opláchnout všechna místa pořádně, ať nikde nezůstane šampon.

Zvíře potom vysušte ručníkem nebo fénem. Některá zvířata se ale vysoušeče vlasů bojí, takže ho jenom pořádně osušte ručníkem a nechte uschnout někde, kde je teplo a není tam průvan, mohl by se nachladit.

Je psí jídlo zdravé a šetrné? – 2. část

Je psí jídlo zdravé a šetrné? – 2. část

Přírodní složky jsou pro vašeho pejska tou nejlepší možností

Naštěstí, existuje mnoho přírodních, organických, a dokonce i celostních krmiv pro zvířata v zájmovém chovu nyní na trhu. Krmivo pro domácí zvířata, které je označeno jako certifikované či organické znamená, že tyto subjekty mají splňovat přísné normy.

Široká paleta lze nalézt v obchodech pro mazlíčky a dokonce i rychlé vyhledávání na internetu poukazuje na několik různých značek. To znamená, že si máte uvědomit, že „vše-přírodní“ a „organické“ jsou populárními marketingovými pojmy v těchto dnech. Takže jen se ujistěte tím, že ještě otočíte balíček znovu a přečtěte si seznam složek.

Co takhle vegetariánská strava

Možná budete chtít jít s vegetariánskou alternativou, která je zcela uskutečnitelná. Mnoho značek nyní nabízí zeleninu jako hlavní součást jejich potravy pro domácí zvířata. Můžete se i dočíst na internetu, že jsou lidé, kteří krmí 100% rostlinnou stravou své vlastní psy.

Zatímco je tato metoda poněkud časově náročnější, než-li jen podáte odměrku granulí do mísy, co je však úžasné na této metodě je, že víte, o každé ingredienci, jenž váš pes sní, a co jde do jeho zažívání. Co je víc, než-li vegetariánská strava snižující vaše emise uhlíku, přičemž vzniká spíše vodní stopa.

Naši psi a kočky se na nás musejí spolehnout a nemůžou si vybrat, co budou jíst. Tudíž se ujistěte tím, že budete číst etikety, abyste věděli, co dáváte za krmení svým chlupatým členům rodiny.

Je psí jídlo zdravé a šetrné? – 1. část

Je psí jídlo zdravé a šetrné? – 1. část

Milovníci psů neodolají nekoupit či nedat svému miláčkovi nějaký dárek třeba každičký měsíc, prostě se snaží o ně hezky starat, aby se měli dobře. I když to může znít velmi lákavě, když si zvolíte, že chcete klidně náklady zvýšit, aby váš pes měl kvalitní jídlo, což je důležitým faktorem i pro lidi.

Víte však, co je v jídle, na kterém si váš zvířecí miláček pochutnává? Nevěděli jsme to ani my, dokud náš pes nezačal stonat, což vypadalo na podrážděný žaludek, a to bylo zneklidňující, a proto jsme se rozhodli udělat takový maličký výzkum.

Co se ukrývá v psím jídle

Když jsme se náhle podívali na složky uvedené na našem psím jídle, byli jsme velice ohromeni, jaké jsou vysoké vedlejší produkty používané v konvenčních značkách. Vedlejší produkty jsou rekonstituovaným odpadem z hovězího a drůbežího průmyslu, jako jsou krky, nohy a střeva dobytka, které jsou považovány za nevhodné k lidské spotřebě.

Navíc, první složkou v mnoha potravinách v supermarketu na psím jídle je kukuřice, pšenice nebo sója, žádný z nich není lehce stravitelné. Pak to tak dopadá, že mletá kukuřice byla tím, co narušilo našemu psovi žaludek.

Co by nemělo rozhodně chybět

Tak kde začít při přechodu na potraviny, jenž by měly být lepší pro vašeho domácího mazlíčka? Nejprve si pozorně přečtěte etiketu, takže víte, co váš pes nebo kočka budou jíst. Mějte na paměti, že první složka je nejdůležitější.

Vyžaduje se, aby společnosti uváděly seznam složek, které jsou v krmivu pro domácí zvířata, a první složka by měla být buď maso nebo ryby. Poté by na seznamu neměla chybět zelenina a jiné přísady, které jsou zdravé. Ujistěte se, že složka na seznamu neobsahuje umělé konzervační látky ani barviva.

 

Domácí mazlíčci

Domácí mazlíčci

Při rozhodování, zda si domů pořídit domácího mazlíčka, velmi dobře zvažte, jestli ano nebo ne. Nezáleží na tom, zda ho chcete pořídit samy sobě nebo někomu ve Vašem okolí.

Vždy pečlivě uvažte, zda dotyčný, který bude mít mazlíčka doma, se o něj dokáže dostatečně postarat. Jedna věc je mít takového mazlíčka, aby Vám dělal společnost Vám, či Vašim potomkům. Druhou stránkou věci však je, že každý mazlíček potřebuje svou specifickou péči – krmení, pelíšek, vodu, péči o srst, zuby, drápky, či jinou zdravotní péči, jako je očkování a preventivní prohlídky u zvěrolékaře.

Mít doma živého mazlíčka je obrovská zodpovědnost a je potřeba si to velmi pečlivě probrat to se všemi členy rodiny. Co když se rozhodnete odjet na delší dovolenou? Co uděláte, abyste zajistily, že např. pes, kočka, křeček, králík či jakékoliv jiné zvířátko, mělo dostatek potravy, vody procházky či tolik potřebný pohyb.

V tomto případě je jediným řešením zajistit náhradní péči: někoho, kdy buď bude docházet k Vám domů a o vše potřebné se postará, nebo si onen dotyčný po dobu Vaší nepřítomnosti postará o Vašeho mazlíčka v náhradním prostředí mimo Váš domov.

V dnešní době již také existuje mnoho psích a kočičích hotelů, které se o Vaše zvířátko postará po dobu, kdy budete na dovolené. Pokud se rozhodnete, že si přeci jen živé zvířátko domů pořídíte, nejprve si pořiďte, vše, co je třeba, abyste měli vše připravené, než mazlíček dorazí poprvé k Vám domů.

Pokud si nejste jisti, zda máte vše nebo to, co by dané zvířátko mělo mít, poraďte se s odborníky. Stačí zajít do zverimexu a tam Vám zcela určitě rádi poradí, co je pro plánované pořízení zvířátka potřeba. Vhodné pelíšky, krmítka, pítka, krmivo či stelivo a jiné nutné přípravky na péči o zuby, drápky, srst, vodítka, kartáče a toalety. Existuje mnoho možností a variant, a proto je lepší poradit se prodavačů ve zverimexu či chovatelských potřebách, co z toho je nejvhodnější.

I na internetu se mnoho lidí podělilo o své zkušenosti s daným druhem zvířat a rádi Vám poradí, jak se co nejlépe o zvoleného mazlíčka postarat. Co mají a nemají rádi, co znamená takové a takové chování, jakými očkováními by měla zvířátka projít a podobné vychytávky, které Vám usnadní péči. Jakmile budete mít vše potřebné připraveno, můžete se vydat pro Vašeho mazlíčka, ať již do zverimexu, k soukromému chovateli nebo do útulku.

Rozmyslete si, jaký druh zvířátka je pro Vás nejvhodnější. Zda větší nebo menší plemeno, vhodnost zvířátka do bytu či domu se zahradou a zda se toto zvířátko hodí, jako společnost pro Vaše děti.

První den bude zvířátko zcela jistě ve stresu z cesty a následně z nového prostředí u Vás doma. Nejlépe bude, když mazlíčkovi dáte několik dní na adaptaci v novém domově, budete na něj nebo na ni tiše promlouvat, zlehka hladit a hlavně nedělat zbytečně rychlé pohyby.

Pak si určitě Vašeho mazlíčka získáte a další soužití bude bezproblémové. Nikdy bezdůvodně zvíře netrestejte, nebo se může stát, že Vám bude oplácet stejnou mincí. Zvíře není hračka, ale živá bytost, to si uvědomte, a pokud péči o něj nezvládnete, nepořizujte si ho, nebo může skončit v útulku nebo ještě hůře „na ulici“.