Příběhy – DomácíMazlíček

Jak jsme si ochočili týraného pejska

Jak jsme si ochočili týraného pejska my

Taky máte doma pejska, který se strašně bojí, a vy nevíte, jak ho ochočit? Řeknu vám, jak to bylo s naším pejskem, snad vám to pomůže. Obecně, jak jsem se doslechla, by to tak mělo být u většiny pejsků stejně, jako s tím naším.

Mamka je veterinární sestra, a tak má ke zvířatům opravdu blízko. Už tak máme doma plno zvířat od králíka přes papoušky, kočku, rybičky, morče až po želvu.

Jednou jí do práce přivezli naši Aničku – malého černého francouzského buldočka. Byla úplně vyzáblá, tak ji mamka vzala k nám domů, kde byla na kapačkách a měla se u nás přes víkend léčit. Anička už byla druhý den zdravější, a tak se pomalu pohybovala po našem baráku. Ale strašně se bála – nenechala se ani pohladit, a když se někdo přiblížil, zalezla pod stůl a nechtěla vylézt.

V neděli už si zvykla, ale stále byla velmi opatrná. Odpoledne už pak chodila jenom s mamkou – kamkoliv šla, Anička ji následovala. Večer ji ale musela odvézt zpátky a předat majitelům. O týden později ji k mamce přivezli znovu, že ji někdo nechal mrznout u popelnic – byl zrovna prosinec, a tak tam skoro umrzla. Byla taky velmi otlučená, což jasně ukázalo, že byla týraná. Když ji našli, už chyběl jenom kousek a umřela by.

Mamka se rozhodla, že si ji necháme, když ji její páníčci nechali u popelnic. Anička k nám první měsíc byla velmi nedůvěřivá. Když jsme ji venčili, utíkala rychle zpátky domů. Pak jsme si ji postupně ochočili.

Z mého názoru je nejlepší nechat pejska pořádně si zvyknout na nový domov a počkat, až se bude cítit bezpečně. Nám to trvalo asi něco málo přes týden. Prvně se pořád schovávala pod stůl a do všech různých koutů, pak si začala zvykat – třeba k nám přišla do obýváku, lehla si ke dveřím a pozorovala nás.

Dalším krokem je ho nechat si zvyknout na vás. Pejsek se prvně velmi bojí, a tak se nenechá ani pohladit, a když se přiblížíte blíž jak na 2 metry, obvykle se od vás oddaluje. Pejsek si musí zvyknout sám. Není dobré, když se na něj křičí nebo děláte hluk. Pejsek si zpravidla začne hodně zvykat tak po měsíci.

Co se týče venčení, tak jsme prvně chodili na hodně krátké procházky, potom si začala zvykat a teď má ráda dlouhé procházky a nemůžeme ji dostat domů.

Pro ochočení je potřeba opravdu hodně trpělivosti. Ale když ji máte a vydržíte, pejsek je za všechno vděčný a zůstane k vám loajální na celý jeho psí život.

Daněk jako mazlíček?

Pro mnoho lidí je nepředstavitelné chovat nějaké rádoby lesní zvíře. A myslím si, že pro ty, kteří bydlí v paneláku a nemají ani kousek pole, i nereálné. Každopádně, když máte kousek zbytečného pole a nechce se vám se sekat a jinak ho udržovat, tak je docela dobrý nápad.

Je fakt, že daňka nemůžeme označit jako domácího mazlíčka, protože to není zvíře, s kterým byste si mohli hrát, nebo si jej ochočit natolik, abyste si ho hladili. Navíc vždy žije ve stádu. Daněk je velmi chytré zvíře. A také docela nenáročné. Stačí, když mu oplotíte dostatek místa pro výběh a zařídíte nějaký zdroj vody.

Čím takové zvíře krmit?

S krmením je to podobné jako u lesní zvěře. (např. jako u jelenů) Přes léto spása trávu (když jí nespase tolik, co třeba kráva) a po případě dokrmujete zrním. Pro daňka je nejvhodnější ječmen. Na podzim jim klidně můžete do ohrady naházet jablka, která už jsou pobitá (nebo z jiných důvodů nejsou vhodná k uskladnění.) Zase byste to neměli přehánět s množstvím, ale na druhou stranu – jak už jsem zmínila, tak daněk je chytré zvíře a ono samo ví, kdy má dost. V zimě mu dáte do ohrady balík sena, sem tam nasypete kaštany, žaludy nebo jeřabiny. A dále přikrmujete ječmenem.

Jak je to s mláďaty?

Když daněk nahání danielu, říká se, že je v říji. Každá samice daňka má jedno mládě. (je výjimkou, když porodí dvě mláďata a stává se to opravdu zřídka kdy.) Daniela podobně jako srnce nemusíte při porodu nijak pomáhat. Mláďata přicházejí na svět v červu (nebo červenci). Ale může se stát, že vlivem dlouhodobě stejného počasí, může samice porodit dříve, ale i později.

Daněk a jiná zvířata dohromady?

Daněk je zvíře, které nemá problém soužit s jinými zvířaty. V ohradě mohou být společně s muflony, s kterými jsou si velmi podobní. Ale také s krávou, husami, kozou… Navíc daněk může být jistým způsobem zajímavé zvíře i pro děti. Protože každoročně daněk shazuje své paroží ( „lopaty“ – plochý tvar) a děti se mohou zabavit hledáním jich po ohradě a také zkoumáním toho, jak se za ten rok změní. Takže pokud máte ohradu a nevíte co do ní, zkuste si pořídit daňka.

Grimm

Náš děda měl šedesáté narozeniny a my jsme přemýšleli, co mu máme koupit. Došli jsme k závěru, že babička s dědou potřebují nějaké zpestření do života a proto by bylo nejlepší koupit jim něco, s čím si budou moci pohrát, zabavit se a jaké aby jim to přidalo trochu starosti. A tak jsme došli k nápadu koupit psa.

Zprvu jsme netušili, jaké plemeno bychom měli pořídit. Nechtěli jsme nějakého velkého psa, jelikož jsme měli strach, že by ho nezvládli. Ale zároveň jsme nepotřebovali tak zvaného „plyšáka „, který by se válel po pohovce. Náš děda je amatérský myslivec, tak jsme si řekli, že by bylo dobré koupit mu nějaký doprovod do lesa. Mnoho jsme studovali – pročetli jsme si spousty informací o mnoha plemenech. A nakonec jsme došli k Jagteriérovi. (Jag – z německého překladu znamená myslivec a teriér – je všeobecně menší pes.)

Tak jsme jeli k chovateli. Nejen, že jsme si vybrali krásné štěňátko, ale také jsme se dozvěděli další informace a mimo jiné poznali i rodiče našeho malého Grimma.

Už jak jsme byli na dvorku a vybírali jsme si, které ze štěňátek je to pravé, věděli jsme, že se děda s pejskem opravdu nudit nebude. Protože toto plemeno je velmi neposedné. Je snad stále v pohybu, navíc je velmi rychlý.

Když později došlo na předávání dárku, tak jsme měli obavy, zda jsme udělali správně. Měli byste vidět, výraz našeho dědečka, když spatřil tu velikou krabici, z které se ozývalo kňourání. Ačkoliv měl strach, z toho co ho čeká, s radostí otevřel krabici. Samozřejmě se mu Grimm velice líbil. Přesto ze začátku namítal, že se obává, že na něj nebude mít dostatek času. Nakonec si našel čas a svého mazlíčka si sebou bral do lesa. A pak nám velmi dlouho popisoval, jak střelil srnku, a jak velmi rychle a efektivně jí Grimm našel.

A své kamarády i nás bavil tím, jak viděl svého psa skákat až metr nahoru. Dokonce se o Grimma staral, tak že se účastnil i několika soutěží a v mnohých i uspěl. Nyní je rád, že toto velmi živé zvířátko má a je na něj právem pyšný.

Baron

Baron je pes našeho souseda, je to bernardýn. A jak je známo, tak každý bernardýn je takové uslintané „tele“ nehrozně veliký, pořád žere a vypadá mile. Samozřejmě je vše o výchově. A pravděpodobně nějaká negativní výchova dopadla i na tohoto psa, protože všechny milé vlastnosti ztratil.

Náš soused měl na víkend malé dítě na hlídání. A jak je známo, každé dítě si rádo hraje a jako malé neví, co může a nemůže. A zvlášť toto dítě, protože je velmi hyperaktivní. Bylo samo venku a Baron byl puštěný. Tak malý si začal s ním hrát. Problém byl v tom, že si vzal klacek a začal do toho psa tím klackem rýpat. Psa to otravovalo a začal vrčet, ale malé dítě nepřestalo a dál rýpal do psa. Po chvilce si to pes nenechal líbit a tomu malému dítěti prokousl nos.

Samozřejmě, že soused neměl nechat malé dítě samotné venku s takovým velkým psem, zvláště když ten pes to dítě neznal a není na něj zvyklý. A také to nebyl jediná jeho nepříjemná situace.

Toho psa má každý všeobecně zapamatovaného jako zákeřného, protože pokousal nejednoho člověka. A navíc, vždy když šel člověk za plot, se pes zprvu zdál naprosto v pohodě. Zaštěkal, ale pustil člověka dovnitř. Ale v momentě, když je člověk k tomu psu zády, tak on zaútočí a kousne ho do hýždí.

Nevím, proč to ten pes dělá, jestli to má nějak v sobě vžité. Ale soused ho určitě nijak netýrá. Je pravdou, že mu moc času nevěnuje, ale dává mu najíst, napít, má volný výběh, kdykoliv chce.

Jinak si myslím, že bernardýn je takové milé, hravé plemeno, co má rado děti. Jenom sousedův Baron je asi výjimkou.

Ale jako pes je Baron nádherný, dokonce se u souseda zastavili nějací lidé, aby se ho zeptali, odkud toho psa má. Zůstali se sousedem v kontaktu a zavolali mu, že si koupili psa od stejných lidí. A všechno v pohodě. Několikrát ho zvali, ať se jde na něj podívat. A vážně i na souseda jako cizího člověka vítal přívětivě. (ale za přítomnosti majitelů.) Bez nich je to hlídač, ale říkali, že neměli s ním žádný problém, co se týče, že by napadl nějakou osobu. A jsou s ním nadmíru spokojeni. Mají dvě malé děti, s kterými pes krásně vychází, hezky si spolu hrají.

Norbert

Naši známí si chovají mnoho zvířat, ale zejména prasata. A protože si řekli, že vepřového masa mají dost, tak se rozhodli, že si pořídí i hovězí. Tak různě sháněli informace, jaké plemeno by bylo nejvhodnější. Přečetli mnoho inzerátů a mnoho doporučení, ale stále se nemohli rozhodnout. Chvíli tomu nechali čas a odjeli na prodloužený víkend do Maďarska.

Autor obrázku: Tobias Akerboom (at hutmeelz)

V Maďarsku, mimo jiné, taky viděli velmi zajímavé plemeno krávy – hned se domluvili s majitelem a za tři týdny jim přepravník domů přivezl krávu a býka. A tento páreček byl spíše atrakcí než obědem, protože první dvě měsíce k nim chodili lidé a koukali na ně. Je pravda, že je to celkem zvláštní plemeno, protože nejen býk, ale i kráva mají rohy. Býk velmi ostré a prakticky (na útok) zasazeny. Kráva má rohy sice blíže u sebe a méně ostré, protože špička na konci je mírně zatočená do zadu, přesto všechno jde z nich respekt. Zvlášť, když se jim podávalo krmení. (známí, právě proto, že chovají mnoho zvířat – mají i velký výběh) A když kráva nebo býk zpozorovali, že někdo jde do ohrady s kýblem v ruce, začali tak neuvěřitelně proti té osobě běžet, že kolikrát vypadalo, že nezastaví. (vždycky to vyšlo :-) )

Ale pak přišlo období, kdy se býk s krávou chtěli spářit. Kráva byla spíše ještě hodnější, v pohodě se nechávala hladit. Ale býk začal být velmi nebezpečný. Útočil, byl agresivní, a každý měl strach do ohrady vejít. Sám majitel – Radek z něj měl (ne přímo strach) ale respekt určitě. Přece jenom to bylo hrozně mohutné zvíře a z těch rohů šel strach sám osobě, natož potom, co začal být agresivní. A když šel Radek krmit, tak vždycky měl u sebe dlouho kovovou tyčku, aby se mohl bránit. Ale i tak někdy neunikl nějakému fakt nepříjemnému zranění. (nic vážnějšího to nebylo, ale i tak – dostat takovou ránu)

Nejhorší na tom bylo, že jejich starší dcerka Karolínka ke všem zvířatům chovala jistou citovou přitažlivost. A nejvíce měla ráda právě onoho býka. Před tím, než začal být agresivním, tak za ním sama do ohrady chodívala, hladívala ho. Někdy je sama nakrmila a často si s ním povídala. (no, spíše jen na něj mluvila :-) ) Ale po tom, co se z něj stalo něco neovladatelného, měla zákaz do ohrady chodit.

Jenomže se jednou stalo, že jela spolu se svým otcem (často a ráda mu kolem zvířat pomáhala) traktorem dovést zvířatům do ohrady balík sena. Když Radek chtěl zaparkovat traktor, tak ona vylezla ven (Radek se několikrát ujišťoval, že není býk v dohledu), aby mohl dát traktor co nejblíže pletivu. Ale ona nečekala na Radka a pomalu sama šla z ohrady k domu. Jenomže se z ničeho nic proti ní ten býk rozběhl. A to Radek zrovna zaparkoval, snažil se troubit, ale býk byl jak smyslu zbavený. Radek měl smrt v očích. Strašný strach, že ten býk zaútočí i na jeho dceru. A když byl býk u téměř u ní – ona na něj zařvala. A býk najednou zastavil, chvíli na ní koukal a pak se otočil a šel. Ale od té doby měla panický strach do té ohrady jít.

Chvíli potom býka nechali zabít – mimochodem měl 7 metráků. (protože kráva byla skotná = těhotná) To zase byla lehce agresivní kráva. Nikomu nikdy neublížila, ale snažila se sem tam vykopnout kopýtko. Ale u ní to bylo přece jenom snesitelnější a také k pochopení, protože hlídala “dítě“, které v sobě nosila. To už za ní chodila i Karolínka.

Když se narodilo malé telátko, tak zase přišla doba, kdy bylo více atrakcí než dobytkem. A bylo opravdu roztomilé. Zajímavost byla, že se narodilo jako hnědé, ale jak rostlo, tak měnilo barvu. Nejprve z tmavě hnědé do béžové. A nakonec se zbarvilo do takové bílo-šedé. (barva jeho rodičů)

A proč vůbec nadpis Norbert? Malé telátko bylo kravička. A když vyrostlo, mělo opravdu výrazné vemeno. A paní sousedka byla z té kravičky tak nadšená, že ji pojmenovala. Nás opravdu velmi pobavilo, když na něj volala Norberte. No, paní z vesnice a přehlédne takové vemeno. :-)

Tak kdybyste náhodu uvažovali o nějakém maďarském plemeni hovězího, tak pořádně zvažujte. Známí si sice nikdy nestěžovali a dokonce nyní přemýšlejí o dalším telátku (protože někdo v blízkosti má býka). Ale přece jenom mít býka i krávu doma, jak jste si přečetli, může být nebezpečné.