klec – DomácíMazlíček

Chov inteligentních potkanů

Možná byste se divili, kolik obyvatel má u sebe doma jako domácího mazlíčka nějakého hlodavce. To, že chovají křečky, myšky a jiné docela roztomilé druhy, je ještě přijatelné. Ale spoustě lidí se hodně zatají dech, když někdo z kapsy vytáhne potkana nebo rovnou dva.

Přitom je potkan také milé a inteligentní zvířátko a často umí být i přítulné.

Nenákladné a snadné na chov

Potkana si můžete pořídit docela jednoduše. Jsou k sehnání ve spoustě zverimexů a to v obou pohlavích. Nejsou drazí a dožívají se tak dvou až tří let, takže pokud chcete chov vyzkoušet, jsou těmi ideální mi zvířátky.

Co budete potřebovat

Klec – ideální je několikapatrová, aby si mohl potkánek nebo pořádně hrát. Nesmí chybět výbava, která zajistí možnost lození a prolézání. K tomu poslouží řebřík, pružinová spirála, kolotoč a různé jiné prolézačky. Dobré jsou i obyčejné silnější větve, nebo papírová trubka z role kuchyňských papírových ubrousků a delší.

Misky – ke krmení budeme potřebovat dvě, jednu na speciální krmivo pro hlodavce a druhou na jiné jídlo, jako třeba zeleninu, ovoce a jiné pamlsky.

Vystýlka – podesteleme například hoblinami pro hlodavce, nebo klasickým kočkolitem.

Umístění bydlení by mělo být na nějaké klidné místo, aby zde nebyl průvan, nesvítilo přímo na klec slunce.

Je lepší pořídit si dva jedince, ideálně stejného pohlaví, protože pokud budete mít páreček, dočkáte se brzy mláďátek. Může jich být klidně i 13 a březost trvá pouhé 3 týdny + možné dva tři dny navíc. Mláďátka jsou schopné dalšího rozmnožování za dva měsíce, pokud byste tedy měly páreček, můžete mít za chvíli nekontrolovatelné množství hlodavců.

Výběh – budete jim muset přizpůsobit nějaký prostor, kde se proběhnou. Kdybyste je vypustili ven, lehce vám utečou, a kdybyste je vypustili po bytě, rychle by si pochutnali na něčem, z čeho byste měli škodu a vztek.

Hlodavců se nemusíte bát, jsou to skutečně přítulní jedinci a rychle si na svůj domov zvykají. Jsou zvídaví, je s nimi legrace a je zábava pozorovat jejich dovádění. Zkuste si je pořídit a na vlastní oči poznáte kouzelné zvířátka.

Zebřičky (chůvičky)

Toto je velmi rozmanitý druh ptactva, jsou velmi malinké, ale taky hodně čiperné.

Pokud si takového ptáčka budeme chtít pořídit i vzhledem k jeho velikosti, musíme myslet na to, že zebřiček by se mělo chovat více, než jedna. Jsou to velice společenští ptáci a samotné by jí bylo opravdu moc smutno, proto se doporučuje chovat dva a více.

Jejich povaha je opravdu úžasná, jsou malincí a krásně zbarvení, vydávají zajímavý zvuk a i přesto, že štěbetají pořád, není to našim uším nepříjemný zvuk. Sama je ráda poslouchám. Mimo to samečci krásně zpívají. Jsou velmi rychlí a i přes jejich velikost doporučujeme velkou klec, protože chvilku neposedí na místě, pořád lítají a něco vymýšlí, jsou opravdu velmi roztomilé.

Co se týká ochočení, je to složitější, protože když máte minimálně dvě, jsou dost těžko ochočitelné. Ale pokud se jim věnujete a povídáte si s nimi, za chvíli se naučí nalézt na ruku a nebudou se vás bát, ale chce to chvilku trpělivosti.

Jejich strava je ve většině případů proso, to milují a i přesto, jak jsou malinké, dokáží toho spořádat opravdu hodně. Můžete jim dát i květ pampelišky, ten mají také rádi nebo jablko. Je to opravdu druh ptáka, který nepohrdne ničím, co mu dáte k snědku.

Jejich zbarvení je velice pestré, jsou to krásně barevní ptáci, jejich nejvíce specifický znak je červený zobáček, který není zahnutý ale rovný a tlustý, jejich ocasy jsou bílé s černými pruhy a peří na těle může být různě barevné kombinace bílé, černé, béžové, světle šedé až tmavě šedé. Jsou různě barevné druhy, ale tohle jsou ty netypičtější, které kde seženete.

Co se týká rozmnožování asi také není lehké. Mám pár už rok, pořád se namlouvají a sameček zpívá, ale mladé zatím žádné, tak uvidíme, třeba se jim to časem povede.

Jsou to opravdu nádherní ptáci, nikdy se s nimi nebudete nudit jsou velmi vynalézavý a velmi aktivní. Je také dobré dát do klece ať už obyčejnou ošatku slaměnou, nebo malý košíček a trochu sena. Velmi rádi si staví hnízdečko a je velmi vtipné je u toho pozorovat, když se přou, kdo tam z nich dvou dá stéblo jako první a nebo když to jeden z nich udělá špatně, tak ten druhý letí a vyndá ho z ošatky… Je to také kvůli tomu, že si to vystelou a velmi rádi v ošatce spinkají.

Pokud začínáte s chovem ptáků, určitě doporučuji tento druh, jsou velmi hravé a i pro děti, nikdy se s nimi nebudete nudit, to zaručuji.

Rozmnožování činčil

Pokud se rozhodnete pro pár, samce a samici, musíte se řídit základními pravidly.

1) Pro páření musí být samice i samec starší 8 měsíců.

2) Samice by měla dosahovat váhy 550g, samec 500g aby se mohli pářit.

3) Další věc je, abyste měli připravenou jinou klec pro mláďata, abyste je mohli dát pryč od rodičů, až vyrostou. Nesmí se mezi sebou pářit! To je velmi důležité! Nemohou se spolu pářit kvůli deformaci až uhynutí mláďat.

4) Nesmí se spolu také nikdy pářit mutace bílá a bílá, velvet a velvet, pozor na to, dochází k úhynu mláďat a je to velmi nebezpečné!

Když je samička v říji, poznáte to tak, že sameček začne být hlučnější, bude ji pronásledovat a skákat na ni. Krátce po oplodnění ze sebe samička vyloučí hlenovou zátku, asi 3cm dlouho a takto poznáme, že je samice úspěšně oplodněna. Může se ale také stát že ji nenajdete, protože ji zahrabaly do podestýlky nebo ji pozřela.

Činčily jsou březí přibližně 16 týdnů a rodí se většinou 1 až 3 mláďata, ale tři jsou opravdu výjimkou, většinou jedno maximálně dvě. Velikou zvláštností je, že se mláďata narodí osrstěná a vidí. Samozřejmě březost poznáte i tak, že samička přibírá na váze a zvětšuje se jí bříško. Samicím bychom v době březosti měli dávat mnohem větší přísun potravy.

Většinou těsně před porodem tráví samička více času na dně klece. Je dobré klec před porodem vyčistit. Většinou rodí brzo ráno nebo v dopoledních hodinách. Porod je většinou velmi rychlý. Samičce nejdříve odejde plodová voda, poté placenta, kterou celou sežere a pak teprve mláďata. Z vlastní zkušenosti vím, že by se sameček neměl při porodu od samičky dávat pryč, protože jí pomáhá a ani při výchově mláďat – jsou oba moc dobří rodiče.

Když už jsou mláďata dost stará (8 týdnů) a žerou seno, granule, mají základní sociální návyky, můžeme je odstavit od samice a dát je do nové klece. Ale tady také pozor, pokud jsou sourozenci samec a samice, též je nedávat k sobě, aby se mezi sebou nespárovali.

Samička by se také 2týdny po porodu neměla koupat v písku, má ještě otevřenou dělohu a mohl by se jí tam dostat písek (zánět dělohy). Samička by také zpravidla neměla mít víc jak dva vrhy do roka, pokud jich má víc než dva, velice ji to vyčerpává.

Chovné prostory činčil

Jak by měla vypadat klec, neboli bydlení pro činčilu? Můžeme si ji podrobně projít.

Klec musí mít určité rozměry. Výška by měla být minimálně 1metr a dostatečně prostorná s dostatečným množstvím poliček. Nedílnou součástí klece musí být větve ovocných stromů na hlodání a obrušování zubů i pro šplhání.

Podestýlka můžou být piliny nebo hobliny, také jsou speciální podestýlky pro činčily. Určitě by měla klec obsahovat také napáječku s čerstvou vodou a mističky na krmivo – nejlépe závěsné.

V kleci by také měla být větší nádoba s pískem pro činčily, ve kterém se koupou, aby si udržovaly stále hezkou a čistou srst. Je lepší při každodenním pouštění činčil ven, jim misku s pískem dát doprostřed místnosti, protože určitě z misky něco vysypou. Pozor nikdy činčilu nekoupejte ve vodě!!!

Další věcí v kleci by měl být domeček. Nám v domečku nechtěly spát tak jsme zvolili hamak závěsný, ten si velice oblíbily a spaly jedině tam.

Určitě by se měly objevit v kleci i nějaké hračky nebo věci na kousání, jinak budou okusovat celou klec. My jsme volily velké větve stromů, chvilku jim trvá, než se na nich vyřádí… a taky kostky s vápníkem. Pozor aby neobsahovali sůl, jen čistý vápník!

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli klec – drátěnou nebo dřevěnou, hlavně aby měly dostatek prostoru na běhání a skákání a také aby byla klec dobře zabezpečena. Z vlastní zkušenosti vím, že spousty zavírání si dokážou otevřít a pak se divíme, že přijdeme z práce a činčilka nám běhá po bytě.

Chov činčil

Činčila, říkáme si, copak je to za zvířátko? A jakpak to vůbec vypadá? Znám to?

Jsou to krásní tvorové a pokud si je ochočíte, velmi vděční. Dá se říci, že je to něco mezi veverkou a králíkem. Jsou různých barev a mutací těchto zvířátek, řekla bych, je až nespočetně mnoho.

Nejčastěji chované druhy

* Činčila standard – barva tmavě až světle šedá

* Black velvet – sametově černé zbarvení se světlým bříškem

* Wilson white – celá úplně bíla krom konců uší a ocasku ty má černě nebo tmavě zbarvené

* Black ebony – barva ebenově černá

* Tower beige – dominantní béžová

* Afro violet – barva fialová

* Činčila sapphire – lesklá tmavší šedo modrá barva

* Dark ebony – úplně uhlově černá

To by byly asi ty nejvíce chované druhy barevných mutací. Pokud se rozhodneme, že si činčilu pořídíme, musíme myslet hlavně na to, abychom jí mohli věnovat dostatek času a také velké chovné prostory. Činčily potřebují denní vypouštění z klece a proběhnutí, jsou velmi hyperaktivní. Také potřebují hodně pozornosti a péče, jinak vám obrátí klec „vzhůru nohama“.

Další věcí je, jestli se rozhodnout pro jednu nebo pro dvě činčily. Pokud bude jedna, vyžaduje dvakrát více času, pokud dvě budou mít navzájem společnost a nebude to tolik náročné. Ale pozor, ne každá činčila se snese.

Další pravidlo nezbytné pro chov činčily – nejsou mazlíčci na mazlení, mají v sobě hodně genů z divočiny, a proto nemají rády, když na ně saháte nebo je chytáte. Pořád nejsou natolik přizpůsobeny, aby jste se s ní mohli mazlit, jako například s králíkem. Nezoufejte, v každém případě jsou i výjimky, které potvrzují pravidlo a pokud jsou ochočené, rády po vás budou běhat a drbat vás ve vlasech a myslím, že i při pravidelném vypouštění z klece si s nimi užijete mnoho legrace.

V neposlední řadě nesmíme zapomínat, že činčily jsou hlodavci a to velmi zdatní, takže pro výběh mimo klec musíte zajistit místnost, kde nebudete mít nic, co by Vám mohly zničit. Na spousty věcí jsou to poměrně chytrá zvířata, ale na okusování nábytku a zdiva asi ne. Nepochopí, že to nemají dělat, takže jediná možnost hlídat je a odhánět, nebo je nechat běhat v místnosti, kterou nezničí. Další pozor bychom měli dávat na kabely jakékoliv, rozkoušou vše, co jim přijde pod tlamičku, takže pokud pouštění mimo klec, vždy s dozorem.

V každém případě, ať tak či tak, jsou moc milými a zábavnými společníky v domácnosti a nikdy se s nimi nebudete nudit.

Ochočení činčil

Ochočení činčil není jednoduchá věc, jako u každého zvířátka, které si přivezete domů. Poté, co si činčilu přivezete domů, je dobré ji hned dát do klece a ne ji vypouštět ven. Musí si na Vás zvyknout je to velice energické zvíře.

Obydlí činčil

Klec by měla být veliká podle toho, kolik činčil chcete chovat, ale i jedna činčila potřebuje prostor a pohodlí. Nejlepší klec je drátěná, neměla by být ničím natřená, protože rádi okusují klece. Spousty lidí, včetně mě jsme zvolili klec vlastní výroby ze dřeva. Jediná nevýhoda je že ji okusují. V kleci by neměly chybět poličky, aby činčily mohly skákat z poličky na poličku. Jsou velmi pohyblivé a málokdy zůstanou v klidu.

Pokud budete vyrábět svou vlastní klec, nezapomínejte na potažení silným pletivem, které nerozkoušou, rádi koušou a slabé pletivo pro ně není překážka. Další věcí je umístění klece – měla by být na světle, ale ne na přímém slunci, nebo v průvanu, mohly by totiž onemocnět. Nedílnou součástí klece by měly být větve nejlépe ovocných stromů. Činčily nejen že po nich lezou, ale obrušují si o ně zuby, proto větve nesmějí v žádném případě chybět.

Aklimatizace činčily

Jak má klec vypadat jsme si řekli a vrátíme se k tomu, co dělat, když činčilu přivezeme domů:

Dáme ji do klece a budeme ji chvilku pozorovat, než prozkoumá své nové okolí. Po nějaké chvíli strčíme do klece celou ruku a počkáme, co se bude dít. Činčila vám po ní pravděpodobně začne lézt a prozkoumávat. Můžeme zkusit dát na dlaň rozinku (jejich nejoblíbenější pamlsek) a počkat, až si pro ni přijde a uvidíte, že ano, protože rozince neodolá žádná činčila. Pak můžete zkoušet různé praktiky – otevřít dvířka, nastavit se ke kleci tak, aby Vám mohla skočit na ramena, i tam bude velmi spokojená.

Pokud máme tohle vše za sebou a činčila i Vy jste to bez problému zvládli, nechte otevřená dvířka a činčilu nechte vyběhnout z klece. Sami si sedněte v místnosti na podlahu a pozorujte co se bude dít. Pokud k Vám přiběhne a vyskočí si na Vás dejte jí rozinku jako pamlsek a za nedlouho budete kamarádi.

Je to dlouhý proces ochočování, ale pomalu a jistě si na Vás zvykne a pak už stačí, když Vás uvidí, bude Vám skákat po rameni a nohách, bude Vás drbat ve vlasech. Samozřejmě nikdy to nebude zvířátko na mazlení, sem tam se nechá podrbat za dobrotu, ale nikdy se s ní nebudete moci muchlovat, nemají to rády.

Spousta lidí říká, že je to kvůli ještě nevyprchaným genům z divočiny, někdo zase, že nemají rády, když se na ně sahá kvůli srsti. Názory jsou různé, jediné, co mohu potvrdit z mnoha odchovaných činčil je to, že jsou činčily, které se nenechají ani pohladit a jsou činčily, které si ke mně přijdou jedině pro podrbání a laskání. Z toho vyplývá, že každá z nich je jiná a jedinečná.

Jak se starat o morčata

Rozhodli jste se, že pro vás je ideální zvířátko zrovna morče? Pokud bydlíte v panelovém domě nebo chcete kamaráda, který bude tichý a nenáročný, vybrali jste si dobře. Morčata jsou ideální také do rodin s malými dětmi. Jsou to klidná, společenská zvířátka a určitě vám udělají spoustu radostí.

Jak se tedy postarat o vaše morče co nejlépe?

Morče žije v průměru 5-6 let. Velikostí je větší než křeček, ale menší než králík. Jejich srst může být krátká i dlouhá až na zem, drsná i jemná jako chmýří. Záleží jen na vás, jaký druh si vyberete. Morčata jsou skvělými společníky. Tito hlodavci málo kdy koušou a jsou známí tím, že pískají radostí, když jejich oblíbený člověk vstoupí do místnosti. Morčata jsou skvělými mazlíčky pro starší děti, které zvládají zacházení s nimi.

Bydlení

Morčata jsou společenská zvířata, která jsou raději v malých skupinkách. Pokud budete mít dvě a více stejných pohlaví dohromady, budou skvělými přáteli. Pokud si pořídíte pár, čekejte brzy přírůstek do rodiny.

Snažte se pořídit morčeti co největší klec. Měla by mít alespoň 80 centimetrů na délku a na šířku. Je potřeba, aby klec měla pevné dno. Může být plastová s železnými mřížemi. Nikdy nepoužívejte skleněné akvárium, není tam dostatečný přísun vzduchu. Dejte si záležet na umístění jejich příbytku. Neměl by být na přímém slunečním světle nebo topení, kde by bylo moc horko, ale ani v průvanu. Morče by se nemělo nachladit. Místnost by měla mít kolem 18 až 23 stupňů.

Dno klece vystelte pilinami, slámou nebo senem. Je jedno čím, pamatujte ale, že to budete muset často měnit. Morčata dokážou dělat pěkný nepořádek. Ráda se schovávají, když si hrají, proto jim dejte do klece nějaké rourky nebo plechovky od kávy. Dejte pozor, aby neměly ostrý okraj. Na spaní jim zajistěte místo, kde se mohou schovat. Například položená půlka květináče. Dále nějaké kameny a dřeva na šplhání.

Strava

Nejjednodušší je zakoupit mix určený přímo pro morčata ve vašem obchodě pro chovatele. Morčata jsou býložravá, proto jim bude chutnat ovoce i zelenina, obiloviny, oříšky i semínka. Morčata by se měla krmit dvakrát denně v menších dávkách. Ujistěte se, že jim vždy odděláte jídlo, které by se mohlo zkazit. Stejně jako člověk si morčata nedokážou vytvořit vitamín C, proto ho musí přijímat z potravy. Můžete jim dát třeba půl pomeranče nebo kousek zeleniny, která obsahuje vitamín C. Čistá voda by měla být dostupná po celý den.

Čištění

Podestýlku jim vyměňujte alespoň jednou týdně, ale nečistoty odstraňujte denně. Klec vždy umyjte horkou vodou. Ujistěte se, že klec je suchá, než do ní dáte čistou podestýlku. Morčata si potřebují brousit zoubky stejně jako ostatní hlodavci, proto jim do klece vždy vkládejte větvičku ze stromů. Ujistěte se, že není chemicky ošetřena. Je potřeba, aby si na vás morče zvyklo co nejdříve, potom bude jednodušší s ním manipulovat. Morče lze také kartáčovat, ale není to nutné. Morčata si srst čistí sami od sebe.

Cvičení

Nechte morče alespoň jednou denně běhat po pokoji. Ujistěte se, že jste zabezpečili pokoj proti úniku a že se nemůže nikde zranit. Tyto hlodavci musí být pod neustálým dohledem, pokud jsou puštěni, mají tendence kousat cokoli, k čemu se přiblíží. Proto nejdříve odstraňte veškeré elektrické kabely a jiná zařízení.

Zdraví

Pokud máte pocit, že je morče nemocné, okamžitě vyhledejte veterináře. Obvyklé znaky, že něco není v pořádku, jsou: letargie, nechutenství, průjem, kašel, kýchání. Morčata jsou také náchylná na parazity, jako jsou vši.

Jak se starat o papouška – první část

Nejlepší cesta jak si pořídit skvělého kamaráda, je pořídit si papouška. Připravte se ale na to, že papoušci potřebují hodně péče a nepatří k nejjednodušším domácím mazlíčkům. Za to ho ale, budete moci naučit mluvit a papoušek se stane výborným společníkem pro celou rodinu. Jeho veselé barvy rozjasní váš domov.

Klec:

Papoušek potřebuje klec, takže budete muset koupit takovou, která bude dostatečně velká, aby měl dostatek prostoru rozevřít svá křídla v plném rozsahu. Měla by být vyrobena nejlépe z drátu, aby ji papoušek neprokousal. Ujistěte se, že dveře jsou dostatečně velké, aby se do nich vešel, a také zajistěte, aby dveře nešli otevřít zevnitř.

Papoušci jsou velmi inteligentní, takže budete muset použít sofistikovaný způsob zavíracího mechanismu, na který nebude moci přijít. Nezapomeňte, že ve větší kleci se bude papoušek cítit šťastnější.

Hračky:

Papoušci si rádi hrají, proto jim pořiďte nějaké hračky, jako je zrcadlo, houpačku a hračku co vydává nějaký zvuk. Ujistěte se, že hračky nejsou škodlivé nebo nebezpečné, pokud je bude mít tendenci ohlodat.

Podestýlka:

Spodek klece musí být zaplněn buď natrhaným papírem nebo pilinami, slámou nebo pískem. Písek je nejvhodnější, protože papoušek z něj může získat nějaké minerály a zároveň si o něj může brousit svůj zobák.

Čištění:

Čistěte klec velmi pečlivě alespoň jednou za tři měsíce. Je potřeba umýt celou klec, i jednotlivé kovové mříže a spodek klece. Je potřeba je pořádně opláchnout, umýt jemným saponátem a také vydezinfikovat. Alespoň dvakrát do týdne ukliďte papouškův trus a vyčistěte misky s vodou a krmením. Papoušci nemají rádi špinavé prostředí a jeho životní cyklus se zkrátí, pokud bude žít v nepořádku.

Křeček

Rozhodli jste se sobě nebo dětem pořídit malé zvířátko, které nebude tolik náročné na obstarání a zároveň bude skvělým společníkem a naučí děti zodpovědnosti? Chystáte se pořídit si křečka? Tady je pár tipů pro začátečníky.

Vyberte si křečka

Na našem trhu je několik druhů křečka. Mezi ty nejběžnější patří Zlatý křeček, Křeček Syrský, Křeček Čínský a další. A i když jsou to tvorové nenároční, pokud je pořizujete dětem, je třeba zajistit, aby se naučily s nimi zacházet, aby nedošlo k jejich zranění.

Pokud si vybíráte křečka ze zverimexu dávejte pozor, aby byl zdravý. Přenos z obchodu domů je stresující zážitek a křeček často onemocní. Vyberte si aktivního křečka, ne takového, který je mokrý ze spodu nebo má uslzené oči. Pokud se vám zdá, že ne všichni křečci v teráriu jsou zdravý, raději nekupujte křečka z toho vrhu. Jejich nemoci jsou mezi nimi vysoce přenosné.

Příbytek

Existuje spousta možností jakou klec či box vašemu křečku pořídit. Můžete se inspirovat na internetu nebo přímo v obchodě s potřebami pro chovatele. Není vhodné používat akvária pro rybičky. Snažte se zajistit, aby váš křeček měl dostatek místa a vše co potřebuje – nádobku na vodu, misky, hračky, zákoutí, kam se může schovat.

Vyberte si také klec podle toho, zda se dá dobře čistit a zda je dobře přenosná. Klec by neměla být umístěna v průvanu a křeček by se neměl často koupat. Nachlazení u nich způsobuje problémy. Klec by neměla být ani na topení. Zajistěte, aby měl příbytek stálou teplotu. Jako podestýlku lze použít seno, slámu, piliny, kousky látek. Je dobré, aby je mohl křeček přehrabávat a dělat si hromádky, kde se bude moci schovat.

Krmení

Křečci jsou všežraví hlodavci, ale v jejich potravě převažuje rostlinná strava. Můžete jim zakoupit mix přímo ve specializovaném obchodě. Většinou je to mix obilí, semínek, kukuřice, oříšků, bylinek a podobně. Aby měli dostatek vitamínů, můžete jim také dávat čerstvou zeleninu a ovoce. Pro to, aby si brousili zoubky je potřeba je krmit i pevnou stravou jako suchý chleba nebo rohlík. Zajistěte, aby měli vždy přístup k čisté vodě. Tu můžete umístit do závěsného držáku na vodu, který zůstane déle čistý, nebo jim můžete dát vodu do misky, ale počítejte s tím, že ji budete muset často měnit.

Nemoci

Křečci jsou náchylní k různým nemocem. Od průjmu, nachlazení, po vypadávání srsti, nádorům a různým poraněním. Dbejte na pestrost jejich stavy, na stálost teploty jejich prostředí, po každém kontaktu s jinými zvířaty si umyjte ruce, pokud zjistíte jakýkoli problém, raději se poraďte se svým veterinářem.

Jak se starat o morče

Morčata – malá a tulivá stvoření, která vnesou radost do života snad každému. Jsou velmi společenská a hravá. Zvířátko jednoduché na chov, které je oblíbené snad u každé rodiny s dětmi.

Morče se dá chovat v kleci nebo v teráriu. Jako podestýlka většinou slouží hobliny, pod které je dobré dát noviny, pro lepší sání, nebo na podestýlku dát seno. Pokud si všimnete, že morče žere noviny, měly byste je oddělat. Že to bude dělat je ale docela pravděpodobné. Například křečci, kteří to také dělají, si někdy z novin staví i hnízda. Dále pak není dobré dávat místo podestýlky piliny. Jsou příliš drobné a mohou být pro zvíře i nebezpečné.

Do klece také patří nějaká miska na krmení, nejlépe těžká, aby ji zvířátko nepřevrátilo a dále miska na vodu nebo napáječka. Napáječka je z jistého ohledu lepší, protože se voda nevylívá, neznečišťuje klec a nerozmáčí krmivo. Svému morčátku můžete přidat i domeček, aby se mělo kam schovat, když bude chtít mít klid nebo si jenom odpočinout.

Morče se krmí směsí, kterou běžně koupíte ve zverimexu. Do klece ale neodmyslitelně patří nějaká větvička, nejlépe z ovocného stromu, kterou morčátko bude moct ohlodávat. Tohle je nezbytnost, protože morče je hlodavec, které se o své zuby stará tím, že si je obrušuje. Pozor ale, aby to nebyla větev z nějakého jedovatého stromu, například tisu. Místo větvičky můžete dát zvířátku kus starého chleba.

Morčata mají velice ráda trávu, proto je dobré, pokud máte možnost, občas ho pustit ven, ale nezapomeňte, že musíte vytvořit ohrádku, aby vám zvířátko neuteklo. Pozor také na to, čím se venku krmí. Chutnají jim pampeliškové listy, jetel, ale i vojtěška. Ale raději kontrolujte, co žere. Tráva také nesmí být ničím postříkaná a neměla by se zkrmovat tráva rostoucí u silnice.

Morče nepohrne ani zeleninou. Má rádo petrželovou nať, ale i mrkev či kedluben. Neodmítne ani jablko, i když nejraději má jádřinec.

Morčata mají ráda čistotu, proto je dobré každý den odstraňovat zbytky potravy a hlavně pravidelně měnit vodu. Jednou týdně potom odstranit podestýlku a dát novou.

Jak už bylo zmíněno, morčata jsou sice čistotná zvířata, ale někdy prostě nezabráníte tomu, aby se na srsti neudělaly chuchvalce. Aspoň jednou týdně byste měli zvíře vykartáčovat. Zbavíte ho tím chuchvalců, odumřelých chlupů, ale promasírujete mu i pokožku. Když se to bude morčátku líbit, možná si u toho bude i pobrukovat. Takovýto problém mívají většinou morčata angorská, která mají dlouhé chlupy a měly by se jednou za čas i okoupat.