Náš pes, kříženec (1. díl)

Náš pes, kříženec (1. díl)

Před dvěma a půl lety zhruba jsme si s přítelem pořídili pejska – je to kříženec jack russla teriéra a jezevčíka. Nikdy před tím jsme se o malé štěňátko nestarali, protože jsme vždy měli už odrostlé psy. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je starat se o něco tak malého. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale opak byl pravdou.

Pejsek byl krásný, malinký a roztomilý, jako všechna štěňata, že? Ale nevěřili by jste, kolik takové malé stvoření nadělá rámusu, hluku a nepořádku.

První problém byl spaní v posteli. Možná od původní majitelky byl naučený spát pěkně v postýlce, ale to jsme nechtěli tolerovat, tak jsme ho učili na své místo. Ale on se vždy strašně rozčiloval a neustále pištěl u postele, jelikož na ní nevyskočil, nedostal se tam. Po třech bezesných nocích a neustálého pískání psa jsme to nevydrželi a vzali ho k sobě do postele. Největší chyba, jakou můžete udělat! Pejsek se to pak špatně odnaučí… ale v zájmu našich nervů tohle byla jediná varianta.

Další věcí je odnaučit ho na všechno čůrat a kakat. Hmm? Taky oříšek! Nefunguje to, tak že ho postavíte na noviny a řeknete tady čůrej, ale taky to nefunguje. Nechtěl se na noviny naučit, natož tak čůrat venku… připadali jsme si, jak když se opravdu staráme o miminko. Sledovali jsme, když se napil, co bude dělat, jestli půjde na noviny, nebo ne. Běhali jsme za ním, a když se pokrčil do dřepu, že chce vykonat potřebu, rychle jsme ho přenášeli na noviny. Trvalo hodně, hodně dlouho než se naučil čůrat do něčeho a ne na podlahu nebo koberec.

Pak mi někdo prozradil, že nemají rádi, když čůrají a cáká jim to na nožičky. Tehdy jsem dostala vzácnou radu: koberec vyhoď, kup v krámu dětské podložky, jsou jako pleny, ale větší a rozlož mu ji na podlahu. Pohlcuje to zápach moči a jinam než na tu plenu se ti nevyčůrá. A hele zázrak se stal! Od té doby chodil jen na pleny a postupem času se naučil vykonávat potřebu jen a jen venku. Dnes se doma nevyčůrá i kdyby mu měl prasknout močový měchýř.

Úspěšně jsme zdolali další věc kterou se musel naučit a byla na řadě spousta dalších. Třeba kousání. Přišli jsme o spousty kožených pásků, hodinek, kapesníčku, spodního prádla a v neposlední řadě také ponožek. Kupovali jsme mu různé hračky gumové, plastové, nerozkousatelné, ale vše zdemoloval za pět vteřin. Pak jsme se rozhodli, že ho to nějak musíme odnaučit! Vždy, když jsme přišli domů a nic nebylo rozkousané, dostal odměnu a náležitě jsme ho pochválili, a pokud něco rozkousal, dostal přes čumák a vyhubováno. Velmi rychle porozuměl a naučil se.

Výchova a výcvik psa

Výchova a výcvik psa

Není až tak neobvyklý jev, že si mladá rodina pořídí nejlepšího přítele člověkapsa. Děti jsou nadšené, nevyvádí tolik lumpačin a mají tendenci se o svého chlupáče starat.

Ideální obrázek dokonalé rodiny mnohdy ničí špatná výchova psa. To jste pak obdařeni takovými případy, jako jsou rozkousané boty, roztrhané polštáře, loužičky po bytě, venku je „rozrytá“ zahrada, překousaný plot a sousedé si často stěžují na neustavné psí štěkání.

Štěňátka je nám líto

Autor obrázku: Maja Dumat

Základní problém s výchovou psa je to, že malého roztomilého štěňátka je nám líto, lépe řečeno – nechceme to drobné stvoření, určené převáže k mazlení, zahlcovat povely. Kdo ale tvrdí, že je nutná přísná drezura? Stačí jednoduché a přitom zřejmé pokyny a ukázka toho, co pejsek nesmí a může.

Pes nesmí být pánem

Ať jde o vlkodava, bernardýna, ohaře nebo maltézáčka, všichny plemena mají zajisté jednu společnou vlastnost pes není určen k tomu, aby byl pánem. Prostě to neumí. Je zvyklý dostávat pokyny, ty plnit a za to pak být oceněn. Je to jeho zaměstnání. Když psovi necháme potřebnou volnost a dáme jasně najevo, že ho holt „na uzdě“ neudržíme, přebírá pes roli pána, a tudíž nás neposlouchá. Roli však nezvládá a proto je roztěkaný, pobíhá neurvale a stejně tak se i chová.

Jak na výchovu

Autor obrázku: CRYSTAL ROLFE

Stejně jako děti navštěvují školu od stanovené zralosti – šesti let, tak i psa nezačínáme cvičit ihned, ale obvykle od půl roku jeho věku. Dáváme mu jasné pokyny – sedni, zůstaň, přines, apod.

Dlouhé rozmlouvání k pejskovi je zbytečné – nerozumí. Když ale naopak zvolíme techniku jednoduchých příkazů, a pes úkol splní, nezapomeneme ho pochválit, pohladit a obdarovat malým pamlskem. Budete spokojeni vy, i Váš věrný přítel.

Není nic krásnějšího, než domů donést malé, roztomilé štěně

Není nic krásnějšího, než domů donést malé, roztomilé štěně

Jak se o něj ale dobře postarat?

Pokud si zrovna kladete tuto otázku, čtěte dál. Štěně by nemělo být mladší než 8 týdnů, před touto dobou by se mělo učit socializovat své návyky od matky. Po tom, co si nového pejska přinesete domů, by jste mu měli  věnovat co nejvíce pozornosti, aby si na vás zvykl a necítil se osaměle. Hrajte si s ním co nejvíce a tím mu poskytnete rozpýtelní a zábavu.

1.      Ujistěte se, že jste si vybrali správného pejska

Autor obrázku: Les Chatfield

Má dostatečný kožíšek, aby mohl pobývat venku? Je dost malý, aby se vlezl do bytu? Je jeho temperament přiměřený tomu vašemu? Budete schopni ho dostatečně často venčit? To jsou základní otázky pro výběr druhu pejska. Zjistěte si i co nejvíce o povaze psa, kterého jste si vybrali.

2.      Zabetpečte dům, aby se štěne nezranilo

Štěňátka milují objevování nových věcí skrz svou tlamičku, proto aby nedošlo k nehodě, zabezpečte váš dům. Oddělejte všechny věci, které by se dali shodit či rozbít. Ukliďte kabely, které by mohlo rozkousat, zavřete okna nízko nad zemí. Také by jste měli uschovat všechny čistící prostředky a chemikálie z dosahu štěněte. Nenechávejte nikde malé předměty, které by mohlo vdechnou nebo spolknout.

3.      Kupte potřebné doplňky

Štěně bude potřebovat některé doplňky. Kromě pelíšku a misek na jídlo také vodítko, hračky a další potřeby. Pelíšek by měl být umístěn v teplé místnosti s umyvatelnými podlahami. Můžete mu ho vytvořit třeba z velkého polštáře, staré deky, peřiny či ručníků. Přesvědčte se, že je dostatečnš velký a měkký. Lepší bude, pokud budou jednotlivé části vypratelné a usušitelné zvlášť. Dále budete potřebovat dvě misky, jednu na jídlo a jednu na vodu. Je jedno jestli jsou plastové nebo skleněné, plastové se vám nerozbijí, těžší zase nebude tak lehké převrátit.

Autor obrázku: Brella Clara

Hračky můžou být různé, nejlepší jsou ty co se dají kousat, vydávají zvuk nebo se kutálejí. Kromě těchto základních věcí budete potřebovat také kartáč na česání psa, obojek, vodítko a nějaké přípravky na umývání psa či odblešení. Pro menší psi pořiďte vodítko s odvíjecím dosahem, větší psi ale musí být voděni na kratším a pevnějším.

4.      Zajistěte, aby se štěně cítilo jako doma

Ze začátku bude lepší, pokud bude štěně spávat v jedné místnosti s majitelem, aby se necítilo osaměle. První týdny odluky od matky můžou být velmi těžké. Naučte štěně na vaši blízkost a blízkost ostatních členů rodiny. Věnujte mu pozornost a hrajte si s ním. Po té co dovedete štěně domů, s ním projděte celý dům, aby vědělo, co se kde skrývá. Kromě hraní ho často škrábejte a hlaďte, aby mělo pocit, že je milováno.

5.      Buďte opatrní

Štěňátka jsou stejně jako děti křehká. Dávejte si pozor, aby jste mu při hře omylem neublížili. Zvedejte je podebráním ruky pod jejich hrudní kostí, nezvedejte je za kůži. Štěňátka jsou velmi zvídavá, proto dávejte pozor, kam jdou, aby si neublížili. Ujistěte se, že se jim nemůže nic stát.

Zdraví štěňat, jejich upravování a trénink

Zdraví štěňat, jejich upravování a trénink

Štěňata jsou náchylná k různým nemocem. Je potřeba je očkovat a pravidelně nechat zkontrolovat u veterináře.

1.      Udržujte okolí štěněte čisté a bezpečné

Autor obrázku: andreaplanet

Prostředí v jakém se štěně pohybuje má velký vliv na jeho zdraví. Dbejte, aby se štěně nemohlo nikde zranit. Zajistěte také, aby pelíšek štěněte byl vždy čistý. Snažte se denně kontrolovat, zda si pes nepřinesl nějakou špinavou věc z venku, každý týden vyměnte hadru, na které spí. Pokud se pes počůrá, vyměňte pelíšek okamžitě. Oddělějte všechny rostliny, které jsou potenciálně nebezpečné. Jsou to třeba lilie, rododendron, muškát, oleandr…

2.      Zajistěte štěněti dostatek pohybu

Různé rasy vyžadují různé množství pohybu. Tělo štěněte se teprve vyvíjí, proto je nepřemáhejte ( například dlouhými běhy ). Začněte učit štěně chození na procházky v kratších intervalech několikrát denně. Učte ho zvyknout si na ostatní zvířata, aby se přivyklo sociálnímu prostředí.

3.      Pravidelně navštěvujte veterináře

Vakcinace probíhá obvykle mezi 6 až 8 týdny. Štěně by mělo být také odčerveno. Mezi 12 a 16 týdny by mělo být očkováno proti vzteklině. Také je třeba si rozmyslet, zda nebudeme chtít psa kastrovat. Je to lepší, než později řešit, co s nechtěnými štěňaty. Odměňte svého psa za návštěvu veterináře.

4.      Sledujte jeho zdravotní stav

Pokud budete vašeho pejska pečlivě sledovat, zachytíte většinu příznaků velmi brzy. Oči by měly být jasné a neměly by produkovat žádný výtok. Stejně tak nos by měl být čistý. Kožich psa by měl být lesklý a čistý. Dejte pozor, pokud má pokožku drsnou, zčervenalou, má na ní vyrážku, podráždění, škrábe se, kouše se, má zánět nebo průjem, vezměte psa k veterináři.

5.      Kartáčování psa

Autor obrázku: Taro the Shiba Inu

Kartáčujte psa několikrát týdně. Pokud ho na to naučíte, bude si to užívat. Kartáčováním psa také kontrolujete stav jeho kůže a srsti. Kartáč nebo hřeben si vyberte podle rasy vašeho psa.

Pokud má chlupy dlouhé a husté, je lepší hřeben. Pokud má chlupy kratší, můžete ho kartáčovat. Plememena jako Novofundlandský pes nebo Bernský Salašnický pes musí být vyčesávána pravidelně. Dvakrát do roka mění srst a proto vyčešete obrovské množství chlupů.

6.      Stříhání drápků, čistění zubů

Nechte si vysvětlit veterinářem jak stříhat štěněti drápky. Dlouhé drápky se můžou třepit nebo lámat. Můžou také způsobit poničení podlah nebo nábytku. Hračky a žvýkačky pro psy pomáhají urdžovat jejich zuby zdravé. Můžete také používat zubní kartáček a pastu speciálně vyvinutou pro psy.

7.      Koupel psa

Pes by se měl občas vykoupat, není třeba to ale nijak přehánět. Narušovala by se tím jejich přirozená ochrana pokožky. Raději je nechte si zaplavat nebo je venku při hře osprchujte čistou vodou.

8.      Trénování štěněte

Hned po tom, co si štěně přivedete domů, je začněte trénovat na toaletu mimo dům. Později by se to učilo obtížněji. Dále ho naučte základní povely jako sedni, zůstaň, lehni, ke mně, k noze. Přivykněte také co nejdříve štěně na jízdu autem. Později nebude mít strach do něj nastoupit.

Chcete si pořídit pejska?

Chcete si pořídit pejska?

Tady je pár základních rad a tipů, než začnete hledat toho správného psa pro Vás, Vaši rodinu nebo děti.

Důležité je si uvědomit, že pes vyžaduje dostatečnou péči, pohyb a trénink. Pokud nechcete psa trénovat přímo k dovednostem, jako je nošení kořisti, hledání či hlídání domu, nebo na závody a soutěže, budete potřeboat alespoň základní znalosti, aby jste svého psa naučili poslušnosti. Není nic horšího, než  když pán poslouchá svého psa.

Jakého psa si pořídit?

To by měla být základní otázka. Rozmyslete se dobře, raději rozhodnutí odložte, než aby jste pak nebyli schopni o psa správně pečovat. Základní otázky:

Autor obrázku: Mike Baird

1)      Velikost:

Důležité je vědět, jak by měl být pes velký. Pokud máte malé děti, je možné, že by jim svou nemotorností mohl velký pes ublížit. Do menších prostor a ke starším lidem, kteří nechodí tolik ven, se bude hodit také spíše pes menší. Naopak jako hlídací pes bude lepší velké plemeno.

2)      Temperament:

Vyberte si psa, který se svým temperamentem bude nejvíce hodit k tomu vašemu. Pokud hledáte psa do rodiny s dětmi, je třeba vybrat klidného, společenského, který má rád lidi a nevadí mu, když ho malé děti škádlí. Pokud jste sportovec a dokážete psa zvládat, hodí se k vám klidně velké plemeno, které potřebuje dostatek pohybu. Naopak pokud chcete psího kamaráda do bytu, bude lepší si pořídit menšího psíka, kterého uzvednete a můžete přenášet po schodech.

3)      Ven nebo dovnitř:

Důležitý aspekt výběru je, zda psa chcete chovat venku ve výběhu či na zahradě nebo budete psa brát domů. Někteří psi jako třeba Bernský Salašnický pes, Novofundlandský pes či Husky jsou schopni celoročně pobývat venku či v boudě. Mají hustý kožich, který je chrání jak před zimou tak před horkem.

4)      Za jakým účelem si ho pořizujete:

Pokud si pořizujete psa pro hlídání domu, pravděpodobně budete chtít, aby často pobýval venku, zároveň ale nesmí být příliš důvěřivý vůči cizím lidem a musí vzbuzovat respekt. Pokud jej chcete naopak cvičit na aportování, soutěže nebo lov, musí být inteligentní a dobře přizpůsobitelný.

Autor obrázku: snuzzy

5)      Stáří:

Dalším důležitým faktorem je rozmyslet se, zda chcete štěně nebo již dospělého psa. Štěně si vychováte sami, ale budete ho muset nejprve naučit veškeré návyky co se týče hygieny, krmení, povelů a podobně. Dospělí pes už většinou všechny tyto základní věci umí, ale nevíte, zda neutrpěl nejaké trauma nebo zda nemá nějaké povahové rysy, které by jste špatně snášeli.

6)      Zda chceme čistokrevného psa, nebo křížence:

U čistokrevného psa, by měl být zřetelný původ, tedy povaha a temperament psa by měla odpovídat jeho plemenu. Nemusí to být ale pravidlem. Špatnou výchovou se toho dá dost zkazit. Naopak o křížencích se říká, že jsou inteligentnější, nemůžete ale tolik předvídat jejich chování. Citlivý a zkušený člověk by ale měl po pár hodinách poznat povahu pejska.

7)      Zda chcete pejska z útulku:

Určitě jeden z nejušlechtilejších způsobů jak si pořídit pejska je adobtovat ho z útulku. Po Vánocích bývají útulky plné a pejsci budou určitě šťastní pokud najdou novou rodinu. Většina pejsků v útulcích má ale špatnou zkušenost s lidmi, a proto jsou plaší, špatně ovladatelní, na své pány žárlí nebo jsou agresivní. Takový pejsci vyžadují už speciální péči a pro obyčejného člověka by bylo velice náročné se jich ujmout.

8)      Pes nebo fenka

A v neposlední řadě je potřeba se rozmyslet, zda chcete fenku nebo psa. Fenky bývají mírnější, lépe ovladatelné, prostě submisivnější než dospělý pes. Musíte ale být připraveni, že fenka 2x do roka hárá a v případě, že ji neuhlídáte, bude mít štěňata. I když dnes je již celkem běžná jejich kastrace.