Chovné prostory činčil

Jak by měla vypadat klec, neboli bydlení pro činčilu? Můžeme si ji podrobně projít.

Klec musí mít určité rozměry. Výška by měla být minimálně 1metr a dostatečně prostorná s dostatečným množstvím poliček. Nedílnou součástí klece musí být větve ovocných stromů na hlodání a obrušování zubů i pro šplhání.

Podestýlka můžou být piliny nebo hobliny, také jsou speciální podestýlky pro činčily. Určitě by měla klec obsahovat také napáječku s čerstvou vodou a mističky na krmivo – nejlépe závěsné.

V kleci by také měla být větší nádoba s pískem pro činčily, ve kterém se koupou, aby si udržovaly stále hezkou a čistou srst. Je lepší při každodenním pouštění činčil ven, jim misku s pískem dát doprostřed místnosti, protože určitě z misky něco vysypou. Pozor nikdy činčilu nekoupejte ve vodě!!!

Další věcí v kleci by měl být domeček. Nám v domečku nechtěly spát tak jsme zvolili hamak závěsný, ten si velice oblíbily a spaly jedině tam.

Určitě by se měly objevit v kleci i nějaké hračky nebo věci na kousání, jinak budou okusovat celou klec. My jsme volily velké větve stromů, chvilku jim trvá, než se na nich vyřádí… a taky kostky s vápníkem. Pozor aby neobsahovali sůl, jen čistý vápník!

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli klec – drátěnou nebo dřevěnou, hlavně aby měly dostatek prostoru na běhání a skákání a také aby byla klec dobře zabezpečena. Z vlastní zkušenosti vím, že spousty zavírání si dokážou otevřít a pak se divíme, že přijdeme z práce a činčilka nám běhá po bytě.

Ochočení činčil

Ochočení činčil není jednoduchá věc, jako u každého zvířátka, které si přivezete domů. Poté, co si činčilu přivezete domů, je dobré ji hned dát do klece a ne ji vypouštět ven. Musí si na Vás zvyknout je to velice energické zvíře.

Obydlí činčil

Klec by měla být veliká podle toho, kolik činčil chcete chovat, ale i jedna činčila potřebuje prostor a pohodlí. Nejlepší klec je drátěná, neměla by být ničím natřená, protože rádi okusují klece. Spousty lidí, včetně mě jsme zvolili klec vlastní výroby ze dřeva. Jediná nevýhoda je že ji okusují. V kleci by neměly chybět poličky, aby činčily mohly skákat z poličky na poličku. Jsou velmi pohyblivé a málokdy zůstanou v klidu.

Pokud budete vyrábět svou vlastní klec, nezapomínejte na potažení silným pletivem, které nerozkoušou, rádi koušou a slabé pletivo pro ně není překážka. Další věcí je umístění klece – měla by být na světle, ale ne na přímém slunci, nebo v průvanu, mohly by totiž onemocnět. Nedílnou součástí klece by měly být větve nejlépe ovocných stromů. Činčily nejen že po nich lezou, ale obrušují si o ně zuby, proto větve nesmějí v žádném případě chybět.

Aklimatizace činčily

Jak má klec vypadat jsme si řekli a vrátíme se k tomu, co dělat, když činčilu přivezeme domů:

Dáme ji do klece a budeme ji chvilku pozorovat, než prozkoumá své nové okolí. Po nějaké chvíli strčíme do klece celou ruku a počkáme, co se bude dít. Činčila vám po ní pravděpodobně začne lézt a prozkoumávat. Můžeme zkusit dát na dlaň rozinku (jejich nejoblíbenější pamlsek) a počkat, až si pro ni přijde a uvidíte, že ano, protože rozince neodolá žádná činčila. Pak můžete zkoušet různé praktiky – otevřít dvířka, nastavit se ke kleci tak, aby Vám mohla skočit na ramena, i tam bude velmi spokojená.

Pokud máme tohle vše za sebou a činčila i Vy jste to bez problému zvládli, nechte otevřená dvířka a činčilu nechte vyběhnout z klece. Sami si sedněte v místnosti na podlahu a pozorujte co se bude dít. Pokud k Vám přiběhne a vyskočí si na Vás dejte jí rozinku jako pamlsek a za nedlouho budete kamarádi.

Je to dlouhý proces ochočování, ale pomalu a jistě si na Vás zvykne a pak už stačí, když Vás uvidí, bude Vám skákat po rameni a nohách, bude Vás drbat ve vlasech. Samozřejmě nikdy to nebude zvířátko na mazlení, sem tam se nechá podrbat za dobrotu, ale nikdy se s ní nebudete moci muchlovat, nemají to rády.

Spousta lidí říká, že je to kvůli ještě nevyprchaným genům z divočiny, někdo zase, že nemají rády, když se na ně sahá kvůli srsti. Názory jsou různé, jediné, co mohu potvrdit z mnoha odchovaných činčil je to, že jsou činčily, které se nenechají ani pohladit a jsou činčily, které si ke mně přijdou jedině pro podrbání a laskání. Z toho vyplývá, že každá z nich je jiná a jedinečná.