výchova – DomácíMazlíček

Když si přivezeme štěňátko

Je to obrovský pocit štěstí a adrenalinu. Jedete se kouknout na štěňátka. Všichni doufáte, že si vás jedno z nich vybere a stanou se z vás nerozluční kamarádi.

Co takové malé štěňátko potřebuje

Chovatelé většinou při prodeji malé kuličky radosti dávají pytlík granulí, které pejsek dostával. Měli by také upozornit na to, že ze začátku je dobré mu granulky namáčet do vody. Hlavně se nesmí zalévat mlékem. Nový chovatel by si měl vyžádat, pokud je štěňátko starší, očkovací průkaz od chovatele a zkontrolovat s prodávajícím očkování, popř. se domluvit, která ještě chybí a kdy by se měla přibližně uskutečnit. Dokud nemá za sebou všechna očkování, neměl by moc chodit na místa kde se běžně venčí psi, nebo k cizím psům.

V den, kdy si ho vezete domů, už by měl mít nachystaný pelíšek, mističky a nějakou tu hračku. Hned po příjezdu mu ukažte jeho pelíšek, musí si ho prohlídnout a očichat. Ukažte mu i misku s vodou a granulky. Nechte ho, aby šel na průzkum. Pokud bude chtít jít i tam kam bude mít v budoucnu zakázáno, hned ho pokárejte – jemně, aby se vás nebál. Už od malinka mu musíte dávat najevo, kam může a kam ne. Celý den až do večera se mu věnujte a hrajte si s ním.

Je to štěňátko, které ještě nemá osvojené návyky. Snažte se ho naučit, aby loužičky a tzv. housenky dělal venku. Ze začátku budete mít pocit, že pořád jen chodíte s hadrem. Pokud vypozorujete, že vám loužičky dělá na jednom místě, stačí na to místo dát nepromokavou podložku, které se dávají pod miminka při přebalování. Přece jenom jste si pořídili taky miminko. Vždy, když vrátíte domů a loužička bude jinde než na podložce, pokárejte ho. Naopak, když bude vše v pořádku, dejte mu odměnu, nějaký ten piškotek nebo mu hoďte hračku.

Pro celou rodinu je to něco nového, malého a roztomilého. Každý člen rodiny by se s ním chtěl mazlit, chodit ho venčit a házet mu hračky. Nezapomínejte však, že je to teprve krátce, co jste ho vytrhli z jeho rodného prostředí. Musí si teprve zvyknout na vás. Pak ho beze strachu klidně můžete vzít na návštěvu ke známým. Dejte si pozor, aby se na něj všichni hned nevrhli a nepolekali ho, je to ještě drobeček.

Nechte ho, ať si postupně zvyká na děti, pokud je máte. Neodhánějte je od něho, ale vysvětlete jim, že je to ještě miminko a jak se k němu mají chovat. Štěňátko si rychle zvykne jak na vás tak na prostředí, které se stalo jeho domovem.

Náš pes, kříženec (2. díl)

Podělím se s vámi o další radosti a starosti, které jsme s rostoucím pejskem zažili.

Další věcí s postupem času bylo poslušnost a chození na vodítku. Jelikož je to velmi temperamentní pes, připadám si kolikrát, že mám na vodítku bernardýna a ne malého jack russla.

Koupili jsme velmi výbornou věcičku: když jdete s pejskem ven, dáte mu na tlamu jakýsi náhubek, ale vodítko nepřipoutáte na kšíry nebo obojek, ale na ten náhubek. Pejsek pokaždé když táhne, utáhne se mu náhubek. Asi za týden se naučí chodit u nohy bez problémů.

Poslušnost je tedy dodnes věc, kterou jsme ještě pořád nedostali pod kontrolu. Vyzkoušeli jsme i mnoho tréninků a výcviků, ale zatím nic nepomáhá. Má svoji hlavu i když ví, že něco udělal špatně. Nechce poslouchat i přesto, že se na výcviku všechno základní naučil – sedni, dej pac, lehni, překul se, panáčkuj, přiběhnout k noze…

Když je na volno a uvidí psa nebo člověka, je nezastavitelný a neovladatelný. Čeká nás toto léto ještě jeden výcvik u někoho jiného, tak uvidíme, jak se mu povede tady. Je velmi učenlivý a velice ho baví dělat takové věci, ale jednou nemá náladu a je novladatelný.

Výcvik nás naučil spousty věcí: Když chcete, aby si sednul, postavíte se před pejska, nejlepší je mít v ruce nějaký pamlsek, který má rád a pravou rukou mu pokynete a řeknete důrazně SEDNI. Pokud sedne, dáte mu pamlsek a takhle to opakujete několikrát dokola a pejsek to brzy pochopí.

Povel lehni – zase mít v ruce pamlsky, stoupnete si před něj a řeknete mu sedni, odměníte, poté mu přiložíte levou ruku nad zadek v sedu a pamlsek mu dáte před čumák, ale dolů aby se pro ně musel sehnou a lehnout si k tomu. Rychle řeknete lehni, aby věděl hlasový povel. Zase několikrát opakujete a po desáté už si pejsek lehá sám, aniž ho musíte tlačit k zemi, nebo mu dávat pamlsek před čumák.

Jsou to triky, které jsem do té doby neznala a nejlepší na tom je, že fungují :-) Takto ho můžete naučit cokoliv, na pamlsky, pejsek si totiž zapamatuje, že pokud udělá co chcete, dostane za to dobrůtku tak proč ne?

Když to shrnu, našemu pejskovi budou tenhle rok tři, ale musím říci, že se toho za tu dobu spoustu naučil. Něco na výcviku, něco jsme ho naučili postupem času sami. Záleží jen na Vás, kolik času mu budete věnovat a věřte mi, pes zabere opravdu hodně času a trpělivosti.

Aby byl hodný a poslušný, je to jako u dítěte… Pokud si ho chcete vychovat, aby poslouchalo a bylo vychované a ukázněné, musíte mít tvrdou ruku a být odhodlaní. To samé platí i u psa, zvláště u temperamentních plemen, které pokud necháte růst jako dříví v lese bude ovládat on vás, ne vy jeho.

Nebojte se psa za špatnou věc potrestat a za dobrou pochválit, není na tom nic špatného. Pejsek musí vědět kdo je pánem domu a musí to jako člen rodiny respektovat, stejně jako vy respektujete pejska po celý jeho život a náramně a 100násobně se vám to vrátí na jeho oddanosti, důvěře a lásce k Vám.

Náš pes, kříženec (1. díl)

Před dvěma a půl lety zhruba jsme si s přítelem pořídili pejska – je to kříženec jack russla teriéra a jezevčíka. Nikdy před tím jsme se o malé štěňátko nestarali, protože jsme vždy měli už odrostlé psy. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je starat se o něco tak malého. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale opak byl pravdou.

Pejsek byl krásný, malinký a roztomilý, jako všechna štěňata, že? Ale nevěřili by jste, kolik takové malé stvoření nadělá rámusu, hluku a nepořádku.

První problém byl spaní v posteli. Možná od původní majitelky byl naučený spát pěkně v postýlce, ale to jsme nechtěli tolerovat, tak jsme ho učili na své místo. Ale on se vždy strašně rozčiloval a neustále pištěl u postele, jelikož na ní nevyskočil, nedostal se tam. Po třech bezesných nocích a neustálého pískání psa jsme to nevydrželi a vzali ho k sobě do postele. Největší chyba, jakou můžete udělat! Pejsek se to pak špatně odnaučí… ale v zájmu našich nervů tohle byla jediná varianta.

Další věcí je odnaučit ho na všechno čůrat a kakat. Hmm? Taky oříšek! Nefunguje to, tak že ho postavíte na noviny a řeknete tady čůrej, ale taky to nefunguje. Nechtěl se na noviny naučit, natož tak čůrat venku… připadali jsme si, jak když se opravdu staráme o miminko. Sledovali jsme, když se napil, co bude dělat, jestli půjde na noviny, nebo ne. Běhali jsme za ním, a když se pokrčil do dřepu, že chce vykonat potřebu, rychle jsme ho přenášeli na noviny. Trvalo hodně, hodně dlouho než se naučil čůrat do něčeho a ne na podlahu nebo koberec.

Pak mi někdo prozradil, že nemají rádi, když čůrají a cáká jim to na nožičky. Tehdy jsem dostala vzácnou radu: koberec vyhoď, kup v krámu dětské podložky, jsou jako pleny, ale větší a rozlož mu ji na podlahu. Pohlcuje to zápach moči a jinam než na tu plenu se ti nevyčůrá. A hele zázrak se stal! Od té doby chodil jen na pleny a postupem času se naučil vykonávat potřebu jen a jen venku. Dnes se doma nevyčůrá i kdyby mu měl prasknout močový měchýř.

Úspěšně jsme zdolali další věc kterou se musel naučit a byla na řadě spousta dalších. Třeba kousání. Přišli jsme o spousty kožených pásků, hodinek, kapesníčku, spodního prádla a v neposlední řadě také ponožek. Kupovali jsme mu různé hračky gumové, plastové, nerozkousatelné, ale vše zdemoloval za pět vteřin. Pak jsme se rozhodli, že ho to nějak musíme odnaučit! Vždy, když jsme přišli domů a nic nebylo rozkousané, dostal odměnu a náležitě jsme ho pochválili, a pokud něco rozkousal, dostal přes čumák a vyhubováno. Velmi rychle porozuměl a naučil se.

Domácí mazlíček – důležitý výchovný prostředek

Možná to znáte. Vaše ratolest vyroste z plínek, má spoustu otázek „a ploč?“ a řítí se do věku, kdy touží po zvířátku. Myslím, že každý rodič toto zná i z vlastního osobního prožitku. Obdobím, kdy bychom dali cokoliv za koťátko, štěňátko, kuřátko, si jistě prošel každý. A jistě šťastnější ten, jehož přání bylo vyslyšeno.

Pojďme se nyní společně zamyslet nad touto otázkou důkladněji. Rodič si svůj zákaz před dítětem většinou obhajuje strachem z bakterií, nesčetných onemocnění, nepořádku a velké odpovědnosti. Naopak!

Pojďme si zde nastínit pár základních argumentů, proč si pořídit zvířecího kamaráda.

Je prokázáno, že dítě vyrůstající v domácnosti se zvířaty a přirozeně se vyskytující mikroflórou, má mnohem silněji vyvinut imunitní systém. To, že pouze sterilně uklizená domácnost je pro dítě bezpečná, je mýtus. Dětský organizmus se totiž v průběhu svého vývinu má možnost setkat s řadou bakterií, které jeho život neohrozí a pomohou mu získat přirozenou obranyschopnost.

Nevšimli jste si, jak se v posledních letech zvýšil výskyt alergií u dětí? Na tom má samozřejmě velký podíl i prostředí, které napomáhá vzniku dermatitid a astmatu. Nicméně pokud dítě vyrůstá a setkává se se „zdravou špínou“, můžeme vzniku některých alergií předejít.

Druhým argumentem, který je velmi opomíjen, je setkání dítěte s přirozeným životním cyklem. Pokud mu domů pořídíte dejme tomu malého křečíka džungarského, povedete ho k zodpovědnosti za živého tvora.

Takový křečík není náročný na péči a nechá se velmi snadno ochočit. Zpravidla se dožívá 2 let a vaše dítě tak bude mít možnost vidět, jak takový tvor vyrůstá, žije a umírá. Možná si pomyslíte, že je to kruté děti seznamovat se smrtí. Naopak! Je to opravdu důležité. Dítě bude u celého jeho života a nakonec bude seznámeno se smrtí tím nejpřirozenějším způsobem.

Opravdu by stálo za to zamyslet se nad tím. Nemůže naše přehnaná péče a starost způsobit dětem do dospělého života mnohem více problémů? Nebudou se se smrtí vyrovnávat mnohem hůře, když před ní byly celé dětství ochraňovány? I když to bude poprvé bolet, děti uvidí, že i odchod je přirozenou součástí života a to je podle mého názoru velmi důležitým výchovným aspektem.

Ale takhle rozhodně neskončíme.

Není tím nejlepším argumentem pro pořízení domácího mazlíčka čirá dětská radost a štěstí? Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když se vám splnilo vaše nejvroucnější přání. Anebo jaký pocit ve vás zanechalo to, že se vám nesplnilo… Přeji vám krásné chvíle plné radosti, pohody, lásky a vzájemného porozumění s novým členem vaší domácnosti.