Chov sarančat

Už jsme si povídali o chovu mnohého hmyzu – cvrčků, strašilek, švábů a dalších. Dnes si ale povíme něco o chovu sarančat. I když se celkově hmyz u mnohých lidí nedá moc brát jako domácí mazlíček, sarančata umí být i milé přírůstky do rodiny. Jak na chov a spoustu dalších tipů jak na sarančata se dozvíte, pokud budete ve čtení následujícího článku pokračovat.

Základní informace

Sarančata patří do třídy hmyzu a podřádu rovnokřídlých. Dále do čeledi sarančovitých a podčeledi Gomphocerinae. Svým vzhledem může některým připomínat kobylku. Jedná se o středně velký hmyz, který se obvykle vyskytuje v zelené barvě. Má velmi silné zadní končetiny, které jsou zároveň přizpůsobeny ke skákání. Na hlavě se dále nachází dvě krátká tykadla směřující dopředu. Samička zpravidla nemá kladélko. Jsou to býložravci. Samce od samice rozeznáme podle toho, že samci vydávají třením noh o křídla zvuk, který může připomínat jemné vrzání. V dospělosti obvykle dosahují délky 3 – 6 cm. Saranče všežravá se může vyvinout do délky i 7 cm. Zpravidla platí, že samci jsou menší než samičky. Sarančata se obvykle v zimních měsících nepáří.

Druhy pro chov

Mezi nejoblíbenější druhy pro krmný chov se v posledních letech zařadili hlavně saranče stěhovavá (Vyskytuje se hlavně v jižní Evropě, Asii, Africe a v Austrálii) nebo například saranče všežravá. (Ta se vyskytuje především v Severní Africe a centrální Asii) Oba tyto druhy mají velký rozmnožovací potenciál. Samice obvykle snáší od 40 – 400 podlouhlých vajec. Při rozmnožování je u těchto druhů typické, samci vábí své samičky vrkáním. Jsou to velmi dobří letci.

Chov sarančat

Pro začátek bohatě postačí množství 40-ti dospělých jedinců.

Co se týče obydlí, valná většina chovatelů doporučuje mít nějaký větší plastový box, který je zevnitř pokrytý – například speciálně vyrobenou jemnou síťovinou proti hmyzu. Takto dobré pokrytí poskytne sarančatům dostatek místa pro svlékání. Takovéto obydlí můžete dále dozdobit nějakými větvemi. Můžete se ale také nechat speciálně na míru vyrobit insektárium – takové by mělo mít dno s otvory, které by zajišťovaly, aby se trus a zbytek potravy propadával ven. (Tyto otvory jsou obvyklé malé – mají pouze okolo 2 cm.)

Jako podestýlku můžeme použít i obyčejné piliny. Dále by neměly chybět misky na vodu a pro jídlo.

Zpravidla se doporučuje, aby se teplota postupně zvyšovala – 25°C od kladiště až do 35°C ke světelnému zdroji. Takovou teplotu můžeme vytvořit pomocí speciálních žárovek či jiných – např. Topnými kameny. Pro rozměry 40 x 50 x 35 nám bude stačit 60W žárovka. Dobrá teplota může výrazně ovlivnit rozmnožování. Samci potřebují alespoň 12 hodin denně svítit, aby se mohli rozmnožovat. (V zimních měsících až 16 hodin) Pozor ale, abyste neumístili žárovku přímo do chovné nádoby – sarančata by se o ně mohla spálit. Pozor i na topné kabely, které by mohly překousat.

Krmení

Za naprostý základ stravy sarančat lze určitě považovat hlavě seno a čínské zelí či trávu. Sarančata můžeme ale nadále krmit ovesnými vločkami (saranče stěhovavé si na tomto obzvláště pochutná), dále ovesný šrot, kukuřičná vřetena, kukuřičný šrot,foukanou rýži, sušené mléko, obiloviny a další. Dále také zelené krmení, jako například salát. Dále je dobré dát do obydlí seno.

Zajímavosti

Sarančata jsou sami o sobě velmi zajímavým hmyzem. Mezi jeho největší zvláštnost můžeme řadit například to, že sluchové orgány se nenacházejí na hlavě – jako u lidí, ale na bocích zadečku.

Pokud jste došli až sem, jste na úplném konci článku o chovu sarančat. Doufám tedy, že se Vám článek líbil a sami si zkusíte tento nádherný druh hmyzu chovat. Mně už nezbývá víc, než Vám s tím popřát Hodně štěstí!

Chov mloků

Mlok. Jistě jste už o něm slyšeli. Ať už z knihy Karla Čapka nebo z televize. Tento ohrožený druh se dá chovat i v domácnosti. Jak na to? Je to snadné. Pokud se o tohoto tvora budete náležitě starat, sami jistě uvidíte v čem spočívá jeho krása.

Obecné informace

Salamandra Salamandra neboli náš mlok je na seznamu ohrožených druhů, a tak pro jeho chov musíme získat speciální povolení od správy CHKO. Účelem tohoto povolení je navrácení mloků zpět do přírody. Odborně se to nazývá reintrodukce. V zajetí se mohou dožít až 50-ti let.

Popis mloka

Jsou to robustnější obojživelníci, kteří mají protáhle tělo s krátkými končetinami. Jejich tělo zakončené dlouhým silným ocasem. Mají velkou hlavu s vykulenýma očima a zakulacenou pusou. V dospělosti měří průměrný mlok od 18 do 28 cm. Zbarvení je různé – záleží na poddruhu, nejčastěji se však vyskytují v barvě černé se žlutými flíčky umístěné po celém těle. Zbarvení však neurčuje pohlaví jedince!

Prostředí ve volné přírodě

Tento druh zvířátek obývá výhradně vlhká lesní místa či louky, které jsou blízko vody. Pokud však klade larvy, žije naopak daleko od vody.

Výběr terária

Jako u každého tvora by mělo být jeho terárium zařízeno tak, aby se co nejvíce podobalo jeho přírodnímu obydli. Pro chov musíme nejprve vědět, že jsou to vlhkomilná zvířata, milují šplhání, mají rádi listnaté (mohou být i smíšené) lesy a pro rozmnožování potřebují vodu.

Co se týče pozadí, je dobré použít členitější pozadí, po kterém by mohli lézt. Doporučuje se zde umístit nějaké hladké kameny, pokud nejsou k dostání, můžete si horniny sami vytvořit – základem takového pozadí bývá polystyrén, na který se dá malta, která se upraví právě tak, aby vyhovovala lezeckým potřebám mloků. Než malta zaschne, posypte jí například pískem – tím se vytvoří hornina, po které se budou pohybovat. Dávejte si ale pozor, aby se v teráriu neobjevily nějaké ostré hrany, o které by se mohli mloci poranit. Dále nesmí být kvůli možnosti pádu moc vysoké.

Pokud chcete mloky rozmnožovat, umístěte zde bazének. Rozměry bazénku 30 x 20 x 15 cm bohatě postačí. Mezi kamínky je dobré taky umístit nějaké rostliny. Nejlépe takové, aby udrželi v teráriu vlhkost – například mech či nějaké to kapradí. Jako podestýlku bude nejlepší zvolit rašelinu. Na tu můžete položit opět buď měch nebo dubové listí.

Nejvhodnější rostliny do terária jsou například bromélie, láčkovky, trpasličí vietnamské orchideje a kombinace kapradiny a mechu.

Chování

Bývají aktivní především v noci nebo večer. Přes den se naopak ukrývá pod listím či pod kamením, kde spí a je zároveň chráněn před slunečním zářením. Když je však vlhko nebo prší, vylézá ze své skrýše i přes den. Pohybuje se pomalu. Na svou obranu používá jed salamandrin. Ten vyměšuje ze svých žláz, které se nacházejí pod očima. Pro lidi není příliš nebezpečný, když se však dostane do očí, může vyvolat pálení a svědění.

Potrava

Na jejich jídelníčku se nacházejí především malí až středně velcí bezobratlí živočichové, což jsou žížaly či stonožky. Dále drobný hmyz, červi, pavouci a další.

Rozmnožování

Pohlavní životnost mloka nastává zhruba ve věku tří až šesti let. Páření většinou probíhá v létě – hlavně koncem léta, a na podzim. Mloci jsou živorodí, popř. Vejcorodí. Vajíčka se tedy obvykle vyvíjejí v těle samičky. Samička klade vajíčka naklade zhruba v měsících od března až po květen do studánek, jezírek či pomalu tekoucích toků. Larvy bývají obvykle velké okolo 2 až 3 cm. V průměru jich naklade až kolo čtyřiceti. Tyto larvy bývají masožravé. Živí se rybím potěrem, členovci nebo drobnými korýši. Je zde také často projevován kanibalismus. K proměně larev dochází okolo věku 3 měsíců – obvykle tedy v červenci nebo srpnu.

Chov gekona modrého

Tento úžasný tvor vás zaujme hlavně svou nádhernou barvou. Gekoni modří jsou nádherní a aktivní živočichové. Když mu pořídíte terárium a obstaráte potravu, můžete doma chovat tohoto mazlíčka i vy. Měří 6-8 cm. Jedná se o denního živočicha a při jeho pozorování se určitě nudit nebudete.

Terárium

V teráriu by se měla udržovat teplota přes den okolo 29-32 stupňů a přes noc okolo 22-25 stupňů. Velikost terária by měla být 35 x 45 x 40 cm. Na dno akvária dejte rašelinu nebo vrstvu říčního písku. Do terária umístěte dostatek větví na lezení. Terárium osázejte různými druhy živých rostlin. Nejvíce se hodí popínavé rostliny nebo různé druhy bromélií. Na dno položíme několik kamenů. Nezapomeňte ani na UVB a UVA záření. Žárovku na vyhřívání umístíme nad plochý kámen. Na studené místo dáme vrstvu vlhkého písku.

Potrava pro gekona

Gekoni se živí převážně hmyzem. Jejich potrava jsou většinou švábi, cvrčci, sarančata nebo smýkaný hmyz. Mláďata se krmí octomilkami. Čas od času můžeme dát i moučního červa ale nesmíme mu ho podávat moc často. Vodu gekoni olizují při rosení.

Chování gekona modrého

Jedná se o velmi rychlého tvora. Samci jsou zbarveni do tyrkysově modré barvy a samice do zelenohnědé. Nedoporučuje se chovat více samců, protože samci jsou velmi dominantní. Většinou se chovají samci s několika samicemi nebo pouze samec. Dospělý pár dejte do nádrže o velikosti 120 x 120 x 40 cm. Jestliže chceme chovat pár, tak mláďata hned po vylíhnutí dáme zvlášť – do malého terária asi 20 x 20 x 30cm a to z důvodu, aby se mláďata snadno uchytili a snadno si našli octomilky.

Zhruba za měsíc je dáváme do většího terária. Samice kladou vajíčka jednou za tři týdny. Vajíčka obvykle přilepí pevně na sklo akvária nebo na list. Asi za dva měsíce se vylíhnou mláďata. Mláďata začínají jíst sami zhruba za dva dny. Gekoni se páří většinou několik dnů po snůšce.

 

 

 

Zkuste chovat žáby, budete nadšeni!

V teráriu nemusíte chovat jen klasicku. Zkuste strašilky nebo žáby!

Žáby jsou velmi fascinující tvorové. Jejich vzhled i způsob života je ojedinělý a naprosto unikátní. Pokud jim je poskytnuté akvaterárium, je možné je i rozmnožit, což je pro žáby něco jako smysl života.

Nejvhodnější druhy pro chov

Nejvhodnějšími a nejrozšířenějšími druhy pro chov se v posledních letech staly pralesnička harlekýn, pralesnička Anthonyova, pralesnička pruhovaná, pralesnička batikovaná a drápatka vodní. Samozřejmě se dá chovat i plno dalších druhů.

Jak vybrat vhodné akvaterárium?

Prvním – a tím nejdůležitějším krokem je výběr správného akvaterária. Rozměry a tvar akvaterária se zpravidla vybírá podle požadavků určitého druhu žab a velikosti daného druhu. Dále podle pohybu a chování. Druhy, které se pohybují vetšinou na zemi potřebují akvaterárium větší. Žáby stromové naopak potřebují akvaterárium vysoké a vybavené větvemi, které vytváří těmto žábám prostor pro pohyb.

Žabky, které jsou aktivní přes den by nadále měli mít i vhodné světlo. Důležitá je délka světelné periody, která se volí podle délky změn denního světla. Ta se volí i podle změn světelných dní ročního období. Světlo včetně tepla se zajišťuje pomocí speciálních žárovek do terárií se spektrem (Cena jedné žárovky se pohybuje okolo 450,-), který je podobný dennímu světlu. Manipulace s žárovkami je v podstatě libovolná – mohou být umístěny jak uvnitř akvaterária, tak zvenku. Důležité je ale aby byly z dosahu žab. Žáby musí mít ve svém akvateráriu možnost zalézt si do chladného koutu a naopak na místo, kde se mohou vyhřívat.

Nádržky s vodou (Opět se volí podle požadavků druhu – větší vyžaduje filtraci i vytápění. Pokud ale určený druh vodu nepotřebuje, vytvořte v části akvaterária mokřinu) se ohřívají topítky pro akvaterária.

Co se týče tepla je možné využít například speciální topné kabely či kameny, které se zabudovávají pod substrát – např. Silnější vrstva rašeliny. (Topné kameny obvykle stojí okolo 300,- a topné kabely okolo 400,- – 500,-. Lze ale sehnat i levněji.)

Vlhkost se udržuje okolo 90% každodenním rosením. Tu kontrolujeme vlhkoměrem. Vhodné rostliny do akvaterária jsou například zelenec, filodendron a další. Kromě rostlin se hodí vystlat akvaterárium i například přírodním korkem. Co se týče teploty, tak například pralesničky vyžadují denní teplotu okolo 22-26°C (v noci pokles teploty okolo 3-5°C)

Potrava

Valná většina žab se stravují převážně hmyzem, nervy či členovci. Avšak větší žáby se živí i jinými žábami, hlodavci či obratlovci. Někdy dokonce i hady a želvy. Většina žab svou kořist uloví svým dlouhým lepkavým jazykem – jediný druh, který takhle neloví je čeleď žab pipovitých. Ty příjmají potravu normálně ústy. Všechny žáby během přijímání potravy mrkají.

Pohlaví žab

Pohlaví u žab se dá poznat poměrně snadno. Samečci většinou bývají menší, barevnější a bývají vybavení ozvučnými vaky či zvětšenými bubínky. (Hlasitým kvákáním si namlouvají samičku) Dále jsou jejich přední končetiny delší. Na těch se nachází mozoly. (Slouží k lepšímu přidržení samičky při páření – to obvykle probíhá ve vodě)

Páření

Jak už jste se dočetli o trochu výše, páření probíhá většinou ve vodě – tedy v období dešťů, kdy je vlhkost vysoká. Sameček vyhledá vlhké tmavé místo, kde dovede samičku. Pokud ji místo vyhovuje, naklade zde vajíčka. Vajíčka většinou naklade v počtu 20 – 25. (Opět závisí na druhu žáby). Poté na ně sameček vypustí sperma. Po nakladení vajíček samička místo opouští. Po dobu vývoje se o ně tedy stará sameček. Po 1 – 2 týdnech ze vajíček líhnou pulci. Jakmile se narodí, sameček si je naloží na záda a odnese do odstátých kalužin.

Doufám, že se článek líbil a některým pomohl s chovem žabek.

Strašilky jako domácí mazlíčci

Strašilka je opravdu domácí mazlíček k pousmání, v leckterých domácnostech je to spíše moderní dekorace do bytu.

Vzhledem připomínají asi všechno možné, jen ne živého tvora. Leckdy vypadají jako kousek větvičky nebo okousané listí, kus kůry nebo malý proutek.

Příbytek strašilky

Strašilky chováme v zařízení zvané insektárium a mělo by být třikrát vyšší, než nejdelší jedinec aby se mohly svlékat. Na insektárium se nejlépe hodí lepené akvárium postavené na výšku, nebo různé umělohmotné nádoby nahoře zakryté punčochou.

Potrava

Strašilky jsou jedině býložravé. Živí se čerstvými listy, většina druhů žere převážně ostružiník. Pokud jsou ale listy hodně zahnědlé nebo dokonce uschlé, nepočítejte s tím, že je budou strašilky žrát, spíše je odmítnou.

Samozřejmě opět platí pravidlo, že nebudeme podávat ostružiníky, které rostou někde u rušné silnice nebo na místech, kde stříkají rostliny pesticidy.

Zajímavosti

Nejdelší hmyz tohoto druhu objevili vědci na Borneu dorostlého do délky lidské paže. Samostatné tělo měřené od hlavy po konec je dlouhé 37,5 cm. Jedinečná jsou i vajíčka nově popsané strašilky. Jsou vybavena křidélky, které jim umožňují šířit se větrem podobně jako semena některých rostlin.

Je to opravdu zajímavý tvor po všech směrech. Když jsem ho viděla poprvé, nevěřila jsem, že je to nějaký hmyz, nebo živý tvor. Byla jsem z toho tak zmatená, že jsem si myslela, že si dotyčný ze mne dělá srandu dokud se strašilka opravdu nepohnula a já na vlastní oči neviděla, že je živá. Nikdy jsem takhle vyhlížejícího a zajímavého tvora neviděla a do nedlouhé doby ani nevěděla, že něco takového vůbec existuje.