Věc, kterou by jsme měli zvažovat, pokud si budeme chtít pořídit agamu je, jak velké terárium na ni budeme potřebovat.
Samozřejmě se to odvíjí od toho, kolik agam si budeme chtít pořídit, jestli jednu, nebo pár, nebo více agam. Pokud budeme chtít pár, měly by rozměry terária mít 50x100cm s výškou 60cm. Pokud jich budeme chtít více, třeba tři – jednoho samce a dvě samice, tak by velikost měla být minimálně 60x160cm a výška 60cm.
Teplota
Co se týká prostředí a teploty terária, měla by mít 28-35°C přes den, lokální výhřev v rohu 40 °C a na noc vše snížíme na cca 22 °C. V létě možné slunění ve venkovním teráriu.
Dále bychom měli v teráriu udělat vyvýšená místa a poličky, abychom agamě poskytli co nejvíce přírodní prostředí.
Osvětlení zajistíme zářivkami nebo bodovým výhřevným světlem a intenzitu nastavíme tak, aby to agamám vyhovovalo. Poznáme to tak, že si o to sami řeknou, pokud je světlo moc silné budou se od něj vzdalovat a pokud na něm budou přimáčknuté je příliš slabé. V obou případech je potom světlo nutné upravit optimálně.
Substrát
Ten se dá zakoupit v jakémkoli obchodě pro zvířata už předem připravený a namíchaný pro agamy, nebo můžeme použít říční písek/štěrk. Důležité je, aby byl propraný a neztěžoval vašim chovancům dýchání.
Potrava
Agama vousatá je všežravec, takže z poloviny masitá strava, jako třeba holátka myší nebo potkanů a z druhé poloviny pouze zelenina a ovoce.
S oblibou si pochutnávají na semenech rostlin, jejich listech či plodech. Z živočichů mají nejraději hmyz a malé savce (např. hlodavce, ptáky, ještěry či hady).
Agama je velmi krásný tvor a i přesto, že ji chová mnoho lidí a říká se, že její chov není náročný. Pokud jste úplný laik, měli byste vědět alespoň základní informace, abyste o agamu nepřišli.
Agama je zvíře velmi pozoruhodné. Hodí se pro alergiky, jako většina terarijních zvířat, dají se také krásně ochočit a hlavně jsou velmi pozoruhodné. Ne nadarmo se jim říká malý drak, protože tak opravdu vypadají a svým způsobem se i tak chovají.
Jedna z dalších mnoha plusů u tohoto zvířete je velmi snadná množitelnost, více než u jiných terarijních zvířat, proto je mezi chovateli oblíbená.
Tento druh pochází z Austrálie a velmi snadno si zvykne na člověka a po nějakém čase sama kontakt také vyhledává. Agamu mohou chovat i děti, je přítulná a rozhodně není nebezpečná. Také je velmi nenáročná na chov, takže pokud budeme znát aspoň základní pravidla, měli bychom to bez problému zvládnout.
Výběr pohlaví
Pokud si budeme chtít agamu pořizovat, určitě se musíme rozhodnout jestli jednu nebo pár, jelikož se opravdu rychle a snadno rozmnožují, tak je rozhodování na místě.
První věc je, že v teráriu bychom měli chovat pouze jednoho pohlavně zralého samce, ne více. Mohlo by dojít k potyčkám dokud by jeden ze samců nezemřel.
Jak poznat pohlaví agam
Není to moc jednoduché, ale pokud budete kupovat agamu u zkušeného chovatele, ten by to měl bez problému poznat a říct vám, jestli to je samec nebo samice.
Pokud bychom si to zjišťovali my sami, tak se to bezpečně pozná podle velikosti kloaky – u samců je širší a u samic je užší.
Chovné zařízení pro želvu mohou být terária, akvária nebo želví stoly. Sama jsem zatím, pokud je želva malinká, zvolila terárium o velikosti 60x30cm. Samozřejmě do budoucna budeme potřebovat mnohem větší.
Vybavení terária
Mělo by být přirozené želvímu prostředí. Podklad by měl být smíšený – část měkká, část tvrdá.
Můžeme použít substrát pro suchozemské želvy, hobliny, nebo kokosovou kůru. Substrát je podle mého nejlepší varianta. Hobliny sice dobře drží vlhkost, kterou želva potřebuje, ale míchají se do stravy a musejí se velmi často měnit, protože při vlhku chytají plíseň. Kokosová kůra zase nedrží vlhkost vůbec.
Tvrdý podklad je dobrý pro obrušování drápků. Záleží na vás, co vyberete, můžou to být oblázky, nebo třeba kusy kamenů.
Želva by tam měla mít něco, kde může spát, mělo by to být z přírodních materiálů, např. půlka kokosu, keramický květináč, nebo mnou vyzkoušený kořen, který zakoupíte v každé akvaristice.
Dále může být v teráriu miska s vodou zvaná bazének, aby měla želva přístup 24hodin k čerstvé vodě (denně měnit). Samozřejmě jsou želvy, které do bazénku za celý svůj život ani nevlezou. Naše želva ze začátku také nechtěla, ale postupem času se to stal její každodenní rituál.
Jako další by jsme měli do terária umístit nějakou dekoraci. třeba květiny. Pokud budete chtít dávat živou zeleň, tak na místa, na které želvy nedosáhnou. Myslím, že umělá varianta květin je ta nejlepší. Dekorativní kameny také nejsou na škodu.
Další nedílnou součástí terária by měl být teploměr, vlhkoměr, UV lampa a zářivka. Teploměry by měly být dva – jeden v teplejší části terária a druhý v chladnější časti.
UV lampa by měla mít sílu podle velikosti terária a také podle výšky – na balení je vždy uvedeno, jak vysoko ji máte pověsit aby jste dosáhli požadované teploty. Také by měla být vložena do keramického květináče. My jsme zatím zvolili 40W, myslím si, že prozatím úplně stačí.
Co se týká vytápění terária, pod UV lampou může želva mít až 45°C, mělo by být zapnuté střídavě. Mám z vlastní zkušenosti vyzkoušeno denní světlo zapnuté od 8:00 – 18:00hod a UV lampu od 9:00 – 11:30hod a pak od 14:00 – 16:00hod, ale samozřejmě můžete mít nastavené i jinak.
Pokud si chceme opravdu pořídit želvičku, musíme se v prvé řadě rozhodnout, jaký druh si vybrat.
Druhů želv je celkem sedm chovných, patří mezi ně:
1. Želva zelenavá (Testudo hermanni)
2. Želva vroubená (Testudo marginata)
3. Želva stepní (Testudo horsfieldi)
4. Želva žlutohnědá (Testudo graeca)
5. Želva pardálí (Geochelone pardalis)
6. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria)
7. Želva ostruhatá (Geochelone sulcata)
Je to spousty druhů na chovatele začátečníka, ale mohu jedině doporučit pro začátečníky želvu zelenavou – je to nejméně náročný druh suchozemské želvy a mohou ho chovat i děti.
Želva zelená
Cena této želvy je přibližně od 800 – 1500 Kč (od chovatele samozřejmě). Želvy spadají do skupiny Cites ,,A“ tudíž jako vlastník potřebujete CITES dokumentaci k želvičce. Ať už budete želvu kupovat nebo pořizovat kdekoliv tyto papíry Vám dají k ní.
A co to obnáší?
Pokud si želvičku pořídíte i s dokumentací, musíte ji 30dnů od koupě přihlásit na krajském životním prostředí. Z vlastní zkušenosti vím, že stačí dotyčné dokumenty vložit do obálky a poslat, úřad Vám tam poté vyplní potřebné údaje, zaregistruje vás i želvu a dokumenty pošle zpět.
Další věc, kterou musíte dělat je jednou za rok posílat fotodokumentaci želvy na krajský úřad životního prostředí. Po dosáhnutí 14cm vrchního krunýře by měla být následně želva čipovaná, ale není to pravidlem. Pokud Vám veterinář napíše papír, že je to v případě Vaší želvy nebezpečné, potvrzení pošlete na životní prostředí a budete želvu podle jejich postupu nadále jednou za rok fotit.
Jak si vybrat?
Samici nebo samce? U takto malých jedinců to stejně nepoznáte na první pohled, i zkušený chovatel s tím bude mít problémy a v podstatě je to úplně jedno, jediný rozdíl který mezi nimi je ve velikosti. Sameček je vždy o 1/3menší než samice a mají při pohledu zhora krunýř výrazně širší. Samice mají naopak krunýř pravidelný.
Želvy se dokážou velmi dobře adaptovat na naše podnebí a pokud mají dobré chovné podmínky netrpí ani na žádné nemoci. Pokud je želva už dosti velká můžeme ji od jara do podzimu nechat pouze ve venkovním výběhu, kde bude mít zcela jistě ty nejlepší podmínky pro život.
Co se týká chovu je samozřejmě nejlepší chovat želvy ve skupině aspoň minimálně dvou jedinců, nemusíte se bát že by se mezi sebou poprali to se opravdu nestane. Můžete chovat také jen jednu želvu, ale jako u ostatních domácích mazlíčků se jí budete muset více věnovat.
Jediný problém může vzniknout tehdy, když do jedné na sebe zvyklé skupiny želv přidáme jednoho již dospělého samce. V tomto případě může dojít k nelítostným bojům, než si samci určí kdo je tu hlavní šéf. Nikdy mezi tyto dva bojující samce nezasahujte, nechte je si to mezi sebou vyřídit i kdyby to trvalo několik dní. Až si bojem určí kdo je ten hlavní, bude klid.
Želvy a jejich hmotnost je hodně diskutovatelné téma. Sama jsem ho hodně řešila, když jsme si želvičku přinesli domů – jakou má mít želva váhu, jestli nemá málo, nebo zase hodně.
Jak jsem se sama přesvědčila, rozdíly ve váze mohou být veliké. Jsou roční jedinci, kteří mají sotva 30g a jsou jedinci, kteří mají v roce téměř 80g. Ze zkušenosti vím, že pokud se má želva dobře, je správně krmena a má správné chovné podmínky, přibírá kolem 5g týdně.
Tvrdost krunýře to je další problematika, kterou bude řešit nejeden začínající chovatel. Má být krunýř tvrdý nebo měkký?
Tvrdost krunýře je různá jak u čerstvě vylíhnuté želvy, která je velmi křehká a dá se říci gumová, až po želvu dospělou, která má tvrdý jak horní Karpax, tak spodní plastron. Pokud si pořídíte želvu do jednoho roku, má horní Karpax už tvrdý a spodní plastron je takový gumový, ale ne měkký – nesmí se Vám propadat prsty. Myslím si, že pokud dáváte želvě dostatek vápníku do stravy a má dostatek vitamínu D z UV lampy, zkrátka dobré chovné podmínky, neměl by být žádný velký problém.
Deformace krunýře
Pokud bude mít želva špatné podmínky k chovu, nebude v dost vlhkém prostředí, bude mít nevhodnou stravu apod., dochází poté k deformaci krunýře neboli rachitis, která opravdu není nic pěkného. Poznat to můžete tak, že krunýř neboli, horní Karpax bude vystouplý místo toho, aby byl rovný, nebo bude propadlý.
Bohužel toto je onemocnění, které se nedá vyléčit a je trvalé. Pouze u hodně malých želv, u kterých by jste to poznali, se to dá pozastavit správným zasažením a změnou špatných chovných podmínek. Ve výjimečných případech mohou mít deformované i jiné části kostí jako jsou končetiny, nebo zobák.
Pohlaví želvy je velmi těžké určit, nejhůře u malých želv, protože pořád rostou a co se na první pohled podle pár základních znaků může zdát, jako samice, nemusí být tak úplně pravda. Řekneme si zde několik znaků, podle kterých byste to měli poznat, ale nejlíp a bezpečně se to pozná až v třetím roce života.
Znaky samic:
* samice mají pravidelnější až skoro symetrický krunýř
* co je tak nějak bezpečný znak který bychom měli poznat, samice má na konci ocásku trn
* samice má ocásek také o dost menší
Znaky samců:
* mají více nesymetrický krunýř
* nemají trn na konci ocásku a mají ocásek znatelně delší
Všechny tyto znaky jsou ale velice nepřesné a určit pohlaví např. u chovatele začátečníka je velmi složité. V podstatě na pohlaví tolik nezáleží, pokud budete chovat želvičku jen jednu. Sama do dnes nevím, jakého pohlaví je naše želva. :-)
Chov těchto krásných, velkých šneků přodělal v posledních letech velký boom. Možná už jste na ně někde narazili, možná je uvidíte poprvé, je jen málo těch, kterým se šneci nelíbili hned na první pohled. Šnečí obydlí je i velmi hezkým doplňkem do interiéru.
Pochází z různých částí Afriky, je jich asi 250 druhů a patří k největším plžům na světě. Liší se jak barvou těla a ulit, tak velikostí, nebo tvarem.
Chov a péče
Šneci nejsou na chov složitými mazlíčky, jsou časově i finančně nenároční. Hodí se jak pro začátečníky, tak třeba větší děti. Jsou tichými společníky, patří mezi živočichy, kteří jsou aktivní především v noci. Pokud o šnekovi uvažujete, měli byste také vědět, že se dožívají až osmi let.
Abyste měli šneka kde uložit, pořiďte si menší terárium, nebo postačí plastový box s víkem. Musí být dobře větraný. Plastový je praktičtější kvůli snadnější údržbě a menší váze. Vyhovující podestýlkou je lignocel. Dopřejte ho šnekům v dostatečně vysoké vrstvě, rádi se do ní zahrabávají, ukrývají. K životu potřebují vápník, kvůli tvorbě ulity, proto nezapomeňte ve zverimexu koupit sépiovou kost. Vodu můžete šnekům dávat třeba do mělké misky.
Prostor šneků zútulníte různými oblými kameny, větvemi, ale můžete použít i nějakou živou rostlinu. Je potřeba zajistit rosení, nejlépe ráno a večer, aby měli šneci tolik potřebnou vlhkost. Topení nezajišťujte topným tělískem v teráriu, postačí umístit je pod terárium.
Většina šneků je převážně býložravých, nepohrdnou jakoukoli zeleninou či ovocem, ani zelenými listy – saláty, natí, pampeliškou… Občas můžete nabídnout i bílkoviny v podobě sýrů, tvarohu, nebo psích granulí.
Hygiena
Šnek sám o sobě nezapáchá, pokud však nebudeme terárium delší dobu čistit, začne nelibě zavánět. Je potřeba čistit stěny od šnečích výkalů, měnit podestýlku a samozřejmě likvidovat zbytky potravy. Plži nepotřebují pravidelné drhnutí, občas je můžeme opláchnout pod vlažnou, pomalu tekoucí vodou.
Nemoc
Šnečí zdravotní potíže způsobí často nevhodné prostředí, nebo chyba chovatele – vlhkost, teplota, chyba ve výživě, úraz, infekce – bakteriální, parazitární, plísňové.
Nemáte žádné zkušenosti s terarijními zvířaty a chcete si nějaké pořídit? Gekončík noční je první volba v začátcích většiny teraristů. Důvodem chovu u začátečníků je velmi snadná obsluha terária i gekončíka samotného, snadné rozmnožení jeho potomstva a nízká cena při pořizování, která bohužel mnohdy vede k tomu, že je chován ve špatných podmínkách a u neinformonévaného majitele.
Je důležité si uvědomit, že je gekončík noční zvíře, většinu dne tráví ve svém úkrytu a noc na lovu. Jako jeden z mála exotických plazů se spokojí s monotónní stravou, je tedy možné krmit ho pouze jedním druhem hmyzu bez obav, že potravu začne odmítat.
Gekončík se velmi rychle adaptuje a bez větších problémů se dá určitým způsobem ochočit, pokud se mu budete pravidelně věnovat, bude po otevření terária ochoten vylézt i po Vašich rukou, či se nechá lehce hladit po hřbetu hlavy a těla.
Ve volné přírodě žije ve skupinách jeden samec s větším počtem samic. Vyhledává teplá, písčitá a kamenitá místa, ale je možné ho vidět i v trávě. Patří k velmi odolným živočichům, kteří se i se špatným zacházením umí vyrovnat.
Vzhledově má gekončík oválné tělo, zvláštností na jeho hlavě jsou ušní otvory v podobě obráceného písmene D. Tělo dospělého samce s ocasem měří až 30 cm, samice bývají o něco menší. Ocas je tlustý, protože slouží jako zásobárna živin.
Odolnost tohoto zvířete je pro chovatele spíše nevýhoda, není jednoduché poznat, zda gekončíkovi něco chybí a mnohdy je tak i zanedbáván.
Doba, kdy se za domácího mazlíčka považoval jen pejsek a kočička je dávno za námi. Stále více domácností hledá potěšení v koupi roztomilého, očima koulícího chameleona. A co vy? Máte na něj také zálusk?
Chameleon jemenský je velmi originální plaz, který Vás na první pohled zaujme svou schopností měnit zabarvení a vymrštit svůj jazyk do vzdálenosti až 10 cm. Velmi nápadnou část jeho těla tvoří hlava s přilbou, která u samců dosahuje výšky až 8 cm. Nejde tedy o žádného malého tvorečka, v dospělosti může totiž měřit i s ocasem až 65 cm.
Bydlení
Ve světě se chameleon vyskytuje v nejvlhčích částech Arabského poloostrova, je tedy nutné zajistit mu podmínky odpovídající jeho životu ve volné přírodě. Velikost terária by měla být alespoň 50x50x60 cm. Nejdůležitější potřebou chameleona je vlhkost a teplo, které pohlcuje celým svým tělem. Zajistit mu veškerý komfort je tedy jak z hlediska ekonomického, tak časového velmi náročné.
Chameleon je všežravec, upřednostňuje ale živočišnou stravu. Základ tvoří hmyz všeho druhu, nejčastěji však cvrčci a sarančata, dospělý jedinec nepohrdne ani myšími mláďaty. Z rostlinné stravy mu největší radost uděláte měkkým a šťavnatým ovocem. Voda pro něj představuje základ života, kromě pravidelného vlhčení je možné naučit ho pít i z vodní nádržky.
Pohlaví
Pokud nechcete chameleony chovat, ideálním výběrem je samec. Samice je menšího vzrůstu, dožívá se kratšího věku a je náchylná ke komplikacím spojeným s falešnou březostí. Průměrný věk je u ní kolem 2-3 let, kdežto u samce až 6 let.
Pokud Vás nadchla představa mít tohoto fascinujícího tvora doma, nejste rozhodně sami! Odměnou za jeho koupi pro Vás jistě bude pohled na jeho bezstarostný život, který ve svém novém domově prožije.
Hadi patří mezi plazy, vyvinuli se z ještěrů. Většina druhů není jedovatá. A pokud jedovatí jsou, používají jed především k zabíjení potravy, ne k obraně. Pokud nás ale had uštkne, může to být smrtelně nebezpečné.
Hadi jsou studenokrevní, to znamená, že přebírají teplotu ze svého okolí. Jsou poměrně nenároční na chov. Je třeba vybrat dostatečně velké terárium, podle velikosti hada, zajistit dostatečnou teplotu, světlo a odvětrávání. Hadi jsou striktně masožraví.
Živí se převážně hlodavci, ještěrkami, jinými hady, ptáky, rybami, vajíčky nebo hmyzem. Protože nemají zuby, kterými by potravu rozmělnili, musí ji spolknout celou. Po spolknutí potravy potřebují klid na její strávení. Frekvence krmení záleží na druhu a velikosti hada. Například u dospělé užovky Elaphe Dione stačí podávat potravu jednou za 10 až 14 dní. Pro tento druh je přiměřená jedna dávka asi 3 dospělé myši.
9. Želvy
Želvy patří také mezi studenokrevné plazy. Jsou charakteristické svou kostnatou schránkou neboli krunýřem, která se vyvinula k jejich ochraně. I když některé druhy žijí ve vodě, dýchají vzduch jako ostatní savci. Jako domácí mazlíčci se chovají převážně suchozemské nebo sladkovodní. Želvy jsou u nás chráněným druhem a v některých zemích EU se nesmí prodávat vůbec.
Vodní želvy by měly mít dostatečně velké akvárko, v kterém budou moci nejen plavat, ale i potápět se. Nádrž by měla být 7x větší, než je délka želvy. V nádrži by mělo být ultrafialové světlo, které potřebují pro syntézu vitamínu D3. V akvárku musí být místo, kde se želvy budou sušit a vyhřívat. Mezi nejrozšířenější vodní želvy patří Želva Nádherná.
Želvy jsou všežravci, kromě cvrčků, červů, žížal či rybiček je můžete krmit i zeleninou či ovocem, pro mláďata je ale důležitá masitá strava. Suchozemské želvy se umisťují do terárií. Terárko musí obsahovat misku na jídlo, vodu, místo na vyhřívání a úkryt. Jako podestýlka se používá rašelina nebo písek. Suchozemské želvy ocení možnost výběhu, třeba na zahradu. Suchozemské želvy se živí převážně rostlinou potravou, jako jsou listy, tráva, bylinky, květy a plody. Drobný hmyz, který sní spolu s touto rostlinnou potravou, jim pokryje potřebu bílkovin.
Králíčci jsou dnes oblíbenými mazlíčky, ač dříve byli rozšířeni hlavně kvůli chovu na maso. U nás je ještě pořád králičí maso poměrně rozšířeným druhem. Na chov pro radost se však používají druhy, které se u nás nekonzumují.
Populární jsou králíci dlouhosrstí. K chovu králíka se používá větší klec s pevným dnem, je třeba mu ale dopřát každý den výběh. Může se pouštět buď venku, v ohraničeném prostoru, nebo uvnitř domu. Je ale lépe, když bude na čerstvém vzduchu.
Také je vhodné králíkům pořídit hračky, jako balónek, tunel nebo nějaký úkryt. Králíci jsou poměrně aktivní, a pokud nemají dostatek pohybu, mohou být v kleci frustrovaní. Králíci mohou vrčet, škrábat a dokonce kousat. Jako krmení je vhodné seno, granule, ječmen, chleba, směs zakoupená ve specializovaném obchodě či zelenina. Čistá voda je samozřejmostí.
Ať už si vyberete jakýkoli druh, mějte na paměti, že je to živý tvor, a vyžaduje hodně péče a zodpovědnosti.
