Zazimovat nebo nezazimovat želvu?

Zda budete želvu zazimovávat, je na vašem rozhodnutí. V přírodě želvy zimují, pouze pokud je pro to vhodné počasí. V článku vám poradíme, jak na to.

Ve volné přírodě během první zimy v životě malých želviček, dojde k jejich přirozené selekci a přežijí pouze nejsilnější a nejodolnější kusy. Pokud se rozhodnete želvu zazimovat a chcete se vyhnout riziku, že zazimování nepřežije, pak je dobré ji zazimovat až od 3. roku jejího života. V tomto věku je želva již dostatečně silná, aby zvládla i ne příliš ideální podmínky k zazimování.

Jak zazimovat želvu ve výběhu

Pokud chováte želvu venku a chystáte se ji zazimovat, nechte ji ve svém výběhu až do pozdního podzimu, dokud se sama neuloží k zimnímu spánku. Než se tak stane, jakmile začnou teploty klesat, na noc želvu přenášejte do teplé kůlny nebo boudy. Během dne želvu průběžně sledujte, aby se vám nezahrabala na místo, kde ji nenajdete a následně nezmrzla.

Vložte ji do bedýnky s vlhkým substrátem a přeneste do sklepa, ve kterém se teplota pohybuje od 3 do 7°C. Kolem bedýnky omotejte pletivo, aby se k želvě nedostali žádní živočichové, jako například domácí zvířata nebo myši.

Jak zazimovat želvu v teráriu

Pokud želvu chováte v teráriu, měli byste jí teplotou a světlem simulovat podzim. Tedy snižovat postupně teplotu a intenzitu svícení. Poté želvu přesuňte do chladného sklepa.

Nemáte-li pro zazimování želvy vhodné podmínky nebo si nejste jisti, zda vše provedete správně, raději želvu nezazimovávejte.

Želva, která nebyla zazimovaná, si toto období klidu vynahradí tím, že na určitou dobu sníží svou aktivitu. Pokud se želva zazimuje a usne, i když jste to neměli v plánu, vypněte osvětlení a počkejte, až se probudí a opět začne být aktivní. Po dobu jejího spánku udržujte substrát v teráriu vlhký.

Rozdíl mezi zazimováním želv ve volné přírodě a v zajetí:

Zazimování v přírodě

Želvy jsou otužilejší a odolnější.
Na zazimování se připravují dlouhodobě s přirozeně se snižujícími teplotami a poklesem slunečního svitu.
Vhodné místo k zazimování si želva vybere sama.
Želva se novým podmínkám postupně přizpůsobí.
Při častějších změnách podmínek se želva probudí a potom opět usne a pokračuje ve spánku.
Délka zazimování je každý rok jiná v závislosti na okolních podmínkách.
Zazimování je druhem přírodní selekce – přežijí silnější.

Zazimování v zajetí

Želvy jsou zhýčkané a málo odolné.
Snadno se může stát, že želvy na zimování nesprávně připravíte.
Rizikem je nesprávné nastavení teploty v zimovišti.
Po celou dobu zimování udržujete stejnou teplotu.
Mnohdy se stává, že želvu zazimujete na nevhodném substrátu.
Želvy budíte v dobu, kterou uznáte za vhodné vy a ne želva.
Délku zimování zvolíte špatně.
Někteří chovatelé želvu budí nevhodným způsobem.

Jak želvu probudit

Mladé želvičky nechte zimním spánkem spát přibližně 3 měsíce. Dospělé želvy můžete nechat spát celou zimu. Během zimního spánku želvu průběžně važte. Pokud její váha klesne o 20%, probuďte ji postupným zvyšováním teplot. Můžete si dát na čas a pozvolna teplotu zvyšovat i 14 dní.

Když je želva úplně čilá, vykoupejte ji ve vodě, která má stejnou teplotu, jako prostor, ve kterém se želva nachází.

Terária pro želvičky

Chovné zařízení pro želvu mohou být terária, akvária nebo želví stoly. Sama jsem zatím, pokud je želva malinká, zvolila terárium o velikosti 60x30cm. Samozřejmě do budoucna budeme potřebovat mnohem větší.

Vybavení terária

Mělo by být přirozené želvímu prostředí. Podklad by měl být smíšený – část měkká, část tvrdá.

Můžeme použít substrát pro suchozemské želvy, hobliny, nebo kokosovou kůru. Substrát je podle mého nejlepší varianta. Hobliny sice dobře drží vlhkost, kterou želva potřebuje, ale míchají se do stravy a musejí se velmi často měnit, protože při vlhku chytají plíseň. Kokosová kůra zase nedrží vlhkost vůbec.

Tvrdý podklad je dobrý pro obrušování drápků. Záleží na vás, co vyberete, můžou to být oblázky, nebo třeba kusy kamenů.

Želva by tam měla mít něco, kde může spát, mělo by to být z přírodních materiálů, např. půlka kokosu, keramický květináč, nebo mnou vyzkoušený kořen, který zakoupíte v každé akvaristice.

Dále může být v teráriu miska s vodou zvaná bazének, aby měla želva přístup 24hodin k čerstvé vodě (denně měnit). Samozřejmě jsou želvy, které do bazénku za celý svůj život ani nevlezou. Naše želva ze začátku také nechtěla, ale postupem času se to stal její každodenní rituál.

Jako další by jsme měli do terária umístit nějakou dekoraci. třeba květiny. Pokud budete chtít dávat živou zeleň, tak na místa, na které želvy nedosáhnou. Myslím, že umělá varianta květin je ta nejlepší. Dekorativní kameny také nejsou na škodu.

Další nedílnou součástí terária by měl být teploměr, vlhkoměr, UV lampa a zářivka. Teploměry by měly být dva – jeden v teplejší části terária a druhý v chladnější časti.

UV lampa by měla mít sílu podle velikosti terária a také podle výšky – na balení je vždy uvedeno, jak vysoko ji máte pověsit aby jste dosáhli požadované teploty. Také by měla být vložena do keramického květináče. My jsme zatím zvolili 40W, myslím si, že prozatím úplně stačí.

Co se týká vytápění terária, pod UV lampou může želva mít až 45°C, mělo by být zapnuté střídavě. Mám z vlastní zkušenosti vyzkoušeno denní světlo zapnuté od 8:00 – 18:00hod a UV lampu od 9:00 – 11:30hod a pak od 14:00 – 16:00hod, ale samozřejmě můžete mít nastavené i jinak.

Jaký druh želvy vybrat

Pokud si chceme opravdu pořídit želvičku, musíme se v prvé řadě rozhodnout, jaký druh si vybrat.

Druhů želv je celkem sedm chovných, patří mezi ně:

1. Želva zelenavá (Testudo hermanni)

2. Želva vroubená (Testudo marginata)

3. Želva stepní (Testudo horsfieldi)

4. Želva žlutohnědá (Testudo graeca)

5. Želva pardálí (Geochelone pardalis)

6. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria)

7. Želva ostruhatá (Geochelone sulcata)

Je to spousty druhů na chovatele začátečníka, ale mohu jedině doporučit pro začátečníky želvu zelenavou – je to nejméně náročný druh suchozemské želvy a mohou ho chovat i děti.

Želva zelená

Cena této želvy je přibližně od 800 – 1500 Kč (od chovatele samozřejmě). Želvy spadají do skupiny Cites ,,A“ tudíž jako vlastník potřebujete CITES dokumentaci k želvičce. Ať už budete želvu kupovat nebo pořizovat kdekoliv tyto papíry Vám dají k ní.

A co to obnáší?

Pokud si želvičku pořídíte i s dokumentací, musíte ji 30dnů od koupě přihlásit na krajském životním prostředí. Z vlastní zkušenosti vím, že stačí dotyčné dokumenty vložit do obálky a poslat, úřad Vám tam poté vyplní potřebné údaje, zaregistruje vás i želvu a dokumenty pošle zpět.

Další věc, kterou musíte dělat je jednou za rok posílat fotodokumentaci želvy na krajský úřad životního prostředí. Po dosáhnutí 14cm vrchního krunýře by měla být následně želva čipovaná, ale není to pravidlem. Pokud Vám veterinář napíše papír, že je to v případě Vaší želvy nebezpečné, potvrzení pošlete na životní prostředí a budete želvu podle jejich postupu nadále jednou za rok fotit.

Jak si vybrat?

Samici nebo samce? U takto malých jedinců to stejně nepoznáte na první pohled, i zkušený chovatel s tím bude mít problémy a v podstatě je to úplně jedno, jediný rozdíl který mezi nimi je ve velikosti. Sameček je vždy o 1/3menší než samice a mají při pohledu zhora krunýř výrazně širší. Samice mají naopak krunýř pravidelný.

Želvy se dokážou velmi dobře adaptovat na naše podnebí a pokud mají dobré chovné podmínky netrpí ani na žádné nemoci. Pokud je želva už dosti velká můžeme ji od jara do podzimu nechat pouze ve venkovním výběhu, kde bude mít zcela jistě ty nejlepší podmínky pro život.

Autor obrázku: Candie_N (Welcome Spring)

Co se týká chovu je samozřejmě nejlepší chovat želvy ve skupině aspoň minimálně dvou jedinců, nemusíte se bát že by se mezi sebou poprali to se opravdu nestane. Můžete chovat také jen jednu želvu, ale jako u ostatních domácích mazlíčků se jí budete muset více věnovat.

Jediný problém může vzniknout tehdy, když do jedné na sebe zvyklé skupiny želv přidáme jednoho již dospělého samce. V tomto případě může dojít k nelítostným bojům, než si samci určí kdo je tu hlavní šéf. Nikdy mezi tyto dva bojující samce nezasahujte, nechte je si to mezi sebou vyřídit i kdyby to trvalo několik dní. Až si bojem určí kdo je ten hlavní, bude klid.

Hmotnost, pohlaví a krunýř želvy

Želvy a jejich váha

Želvy a jejich hmotnost je hodně diskutovatelné téma. Sama jsem ho hodně řešila, když jsme si želvičku přinesli domů – jakou má mít želva váhu, jestli nemá málo, nebo zase hodně.

Jak jsem se sama přesvědčila, rozdíly ve váze mohou být veliké. Jsou roční jedinci, kteří mají sotva 30g a jsou jedinci, kteří mají v roce téměř 80g. Ze zkušenosti vím, že pokud se má želva dobře, je správně krmena a má správné chovné podmínky, přibírá kolem 5g týdně.

Tvrdost krunýře

Tvrdost krunýře to je další problematika, kterou bude řešit nejeden začínající chovatel. Má být krunýř tvrdý nebo měkký?

Tvrdost krunýře je různá jak u čerstvě vylíhnuté želvy, která je velmi křehká a dá se říci gumová, až po želvu dospělou, která má tvrdý jak horní Karpax, tak spodní plastron. Pokud si pořídíte želvu do jednoho roku, má horní Karpax už tvrdý a spodní plastron je takový gumový, ale ne měkký – nesmí se Vám propadat prsty. Myslím si, že pokud dáváte želvě dostatek vápníku do stravy a má dostatek vitamínu D z UV lampy, zkrátka dobré chovné podmínky, neměl by být žádný velký problém.

Deformace krunýře

Pokud bude mít želva špatné podmínky k chovu, nebude v dost vlhkém prostředí, bude mít nevhodnou stravu apod., dochází poté k deformaci krunýře neboli rachitis, která opravdu není nic pěkného. Poznat to můžete tak, že krunýř neboli, horní Karpax bude vystouplý místo toho, aby byl rovný, nebo bude propadlý.

Bohužel toto je onemocnění, které se nedá vyléčit a je trvalé. Pouze u hodně malých želv, u kterých by jste to poznali, se to dá pozastavit správným zasažením a změnou špatných chovných podmínek. Ve výjimečných případech mohou mít deformované i jiné části kostí jako jsou končetiny, nebo zobák.

Pohlaví želvy

Pohlaví želvy je velmi těžké určit, nejhůře u malých želv, protože pořád rostou a co se na první pohled podle pár základních znaků může zdát, jako samice, nemusí být tak úplně pravda. Řekneme si zde několik znaků, podle kterých byste to měli poznat, ale nejlíp a bezpečně se to pozná až v třetím roce života.

Znaky samic:

* samice mají pravidelnější až skoro symetrický krunýř

* co je tak nějak bezpečný znak který bychom měli poznat, samice má na konci ocásku trn

* samice má ocásek také o dost menší

Znaky samců:

* mají více nesymetrický krunýř

* nemají trn na konci ocásku a mají ocásek znatelně delší

Všechny tyto znaky jsou ale velice nepřesné a určit pohlaví např. u chovatele začátečníka je velmi složité. V podstatě na pohlaví tolik nezáleží, pokud budete chovat želvičku jen jednu. Sama do dnes nevím, jakého pohlaví je naše želva. :-)

Zásady chovu želv

Jaké zásady chovu bychom měli dodržovat? Shrneme si to do bodů.

Nejprve co bychom neměli:

– želvě terárium přehřívat

– želvu krmit nezdravou stravou (okurka, tvaroh, maso, piškoty…)

– želvu nikdy nenutit do věcí, které nechce dělat

– želvu chovat v naprosto suchém teráriu

– želvě dávat nevhodné podklady do terária třeba kukuřičnou drť nebo piliny

– želvu vystavovat průvanu

– želvu umístit za okno nebo na slunce

– želvě natírat krunýř různými oleji a mastičkami

– nikdy želvě do terária nedávat výhřevný kámen ani pod UV lampu neumisťovat kámen

Další zásady, které můžeme dodržet:

* občas ji odměnit méně zdravou pochoutkou (jahoda,okurka) ale rozhodně ne to používat jako denní stravu

* občas pustit želvu volně po bytě aby se mohla proběhnout (naše želva miluje běhání mimo terárium a sama už si o to řekne hned, jak mě zpozoruje)

* občas želvu koupat ve vodě o teplotě jejího prostředí

* do terária umístit kytky ale, aby na ně nedosáhla, proto jsem to raději ošetřila umělými květinami, které koupíte v každém zverimexu

* hlavní pravidlo na noc rosit terárium, trochu do rohu, nemusíte rosit celé

Nakonec zásady, které musíme dodržet:

! poskytnout želvě dobré podmínky pro chov

! krmit želvu přírodní a čerstvou stravou (pekingské zelí, čekanku přes zimu, pampelišky, jetel, jitrocel přes léto)

! sušší část terária by měla být z tvrdého povrchu kvůli obrušování drápů

! musíme želvu pravidelně měřit a vážit abychom věděli, jestli přibývá

! želvu do 30dnů od koupě zaregistrovat

Deset nejoblíbenějších domácích mazlíčků (třetí část)

Desítku nejoblíbenějších zvířátek, které chováme ve svých domácnostech, uzavírá tato trojice:

8. Hadi

Hadi patří mezi plazy, vyvinuli se z ještěrů. Většina druhů není jedovatá. A pokud jedovatí jsou, používají jed především k zabíjení potravy, ne k obraně. Pokud nás ale had uštkne, může to být smrtelně nebezpečné.

Hadi jsou studenokrevní, to znamená, že přebírají teplotu ze svého okolí. Jsou poměrně nenároční na chov. Je třeba vybrat dostatečně velké terárium, podle velikosti hada, zajistit dostatečnou teplotu, světlo a odvětrávání. Hadi jsou striktně masožraví.

Živí se převážně hlodavci, ještěrkami, jinými hady, ptáky, rybami, vajíčky nebo hmyzem. Protože nemají zuby, kterými by potravu rozmělnili, musí ji spolknout celou. Po spolknutí potravy potřebují klid na její strávení. Frekvence krmení záleží na druhu a velikosti hada. Například u dospělé užovky Elaphe Dione stačí podávat potravu jednou za 10 až 14 dní. Pro tento druh je přiměřená jedna dávka asi 3 dospělé myši.

9. Želvy

Želvy patří také mezi studenokrevné plazy. Jsou charakteristické svou kostnatou schránkou neboli krunýřem, která se vyvinula k jejich ochraně. I když některé druhy žijí ve vodě, dýchají vzduch jako ostatní savci. Jako domácí mazlíčci se chovají převážně suchozemské nebo sladkovodní. Želvy jsou u nás chráněným druhem a v některých zemích EU se nesmí prodávat vůbec.

Vodní želvy by měly mít dostatečně velké akvárko, v kterém budou moci nejen plavat, ale i potápět se. Nádrž by měla být 7x větší, než je délka želvy. V nádrži by mělo být ultrafialové světlo, které potřebují pro syntézu vitamínu D3. V akvárku musí být místo, kde se želvy budou sušit a vyhřívat. Mezi nejrozšířenější vodní želvy patří Želva Nádherná.

Želvy jsou všežravci, kromě cvrčků, červů, žížal či rybiček je můžete krmit i zeleninou či ovocem, pro mláďata je ale důležitá masitá strava. Suchozemské želvy se umisťují do terárií. Terárko musí obsahovat misku na jídlo, vodu, místo na vyhřívání a úkryt. Jako podestýlka se používá rašelina nebo písek. Suchozemské želvy ocení možnost výběhu, třeba na zahradu. Suchozemské želvy se živí převážně rostlinou potravou, jako jsou listy, tráva, bylinky, květy a plody. Drobný hmyz, který sní spolu s touto rostlinnou potravou, jim pokryje potřebu bílkovin.

10. Králíci

Králíčci jsou dnes oblíbenými mazlíčky, ač dříve byli rozšířeni hlavně kvůli chovu na maso. U nás je ještě pořád králičí maso poměrně rozšířeným druhem. Na chov pro radost se však používají druhy, které se u nás nekonzumují.

Populární jsou králíci dlouhosrstí. K chovu králíka se používá větší klec s pevným dnem, je třeba mu ale dopřát každý den výběh. Může se pouštět buď venku, v ohraničeném prostoru, nebo uvnitř domu. Je ale lépe, když bude na čerstvém vzduchu.

Také je vhodné králíkům pořídit hračky, jako balónek, tunel nebo nějaký úkryt. Králíci jsou poměrně aktivní, a pokud nemají dostatek pohybu, mohou být v kleci frustrovaní. Králíci mohou vrčet, škrábat a dokonce kousat. Jako krmení je vhodné seno, granule, ječmen, chleba, směs zakoupená ve specializovaném obchodě či zelenina. Čistá voda je samozřejmostí.

Ať už si vyberete jakýkoli druh, mějte na paměti, že je to živý tvor, a vyžaduje hodně péče a zodpovědnosti.