Co byli dříve slepice nebo vejce? Tento velmi oblíbený hlavolam je téměř nevyřešitelný, ale pokud si chcete sami doma vychovat slepici, tak musíte mít vajíčko. Samozřejmě, že k tomu, abyste dostali vajíčko, potřebujete slepici a také kohouta a pokud nemáte ještě nic, tak si můžete pořídit domácí líheň.

Jak vpadá domácí líheň?

Existuje hned několik variant domácích líhní, kde si můžete sami doma vylíhnout kuřátka. Úplně nejlepší možností, zejména pokud nemáte příliš mnoho zkušeností, koupit si automatickou líheň, což znamená, že sama bude vajíčka točit a kontrolovat teplotu i vlhkost. Každopádně si můžete vybrat i velikost líhně, velikost se odvíjí od toho, kolik vajíček budete chtít dovnitř dát. Samozřejmě, že čím více vajíček dovnitř dáte, tím více kuřátek budete mít.

V průběhu líhnutí

V případě, že zvolíte automatickou líheň, pak nebudete mít žádné velké starosti, jen musíte myslet na to, kolik dnů máte mít kuřátka v líhni nechat, protože líheň ukazuje pouze počet dní, jak dlouho máte líheň zapnutou a neupozorní vás na to, že už by mohla jít první kuřátka na svět, ale jinak si líheň vše kontroluje sama, jen v případě, že vám začne pískat, pak to znamená, že je potřeba dolít vodu, aby měla kuřátka dobrou vlhkost pro klubání

První zobáček

Když už konečně budete mít za sebou dvacet jedna dní, tak by se měla začít kuřátka líhnout. Nečekejte, že se vylíhnou všechny a najednou. Většinou přichází to první kuřátko a po něm je dlouhá doba klidu a pak se najednou vyklube hned několik dalších. Nikdy se nevylíhnou všechna vajíčka, některá kuřátka mohou umřít uvnitř, protože jsou třeba příliš slabá na to, aby se dostaly ven ze skořápky, a taky mezi vajíčky mohou být taková, která nebyla ani oplozená, bývá pravidlem, že se úspěšnost líhnutí udává kolem sedmdesáti procent, ale samozřejmě to není podmínkou.

Hurá na světě

Každý, kdo si doma vylíhne kuřátka je z toho prvního drobečka úplně nadšený a je velmi zajímavé koukat, jak se líhnou ostatní a také to, jak je to nebohé stvoření slabé a jak komicky se pohybuje. Každopádně ho hned nevyndávejte, protože je slabé, potřebuje nějakou dobu zůstat uvnitř Někdo udává, že by zde kuřátko mělo být, dokud neuschne, někdo říká, že tam má být jeden den, ale vzhledem k tomu, že se rodí nepravidelně a najednou, tak je těžké sledovat, jak dlouho tam je které kuřátko, proto musíte trochu dát na instinkt.

Nový domeček

Možná přemýšlíte nad tím, kde dáte kuřátka po vylíhnutí, samozřejmě, že nemohou jít ven, proto je dobré jim připravit náhradní bydlení, než budou dostatečně velcí. Ideální je nějaká krabice, kterou vysypete pilinami, dáte jim tam vodu a nějaký šrot na jídlo a hlavně nějaké ohřívadlo, aby vám neumřely, protože i na pár týdnů po vytáhnutí z líhně potřebují velké teplo. Stačí dát jim do krabice žárovku, ale musíte opatrně, aby vám krabice či piliny neshořely. A až budou velké, tak je můžete vypustit ven.

Vychovat si doma vlastní kuřátka je radost a krásný zážitek, už jste to zkoušeli? Kupte si líheň a budete mít svá bio vajíčka.

Může se to zdát asi trochu neobvyklé, ale dnes můžeme jako domácího mazlíčka chovat snad cokoliv. Výjimkou nejsou ani nutrie. I když se toto zvířátko může na první pohled zdát trochu nebezpečné, když si jej zkusíte chovat doma, jistě se doberete k jinému konci. Jak tohoto živočicha chovat a další informace si povíme v následujícím článku.

Základní informace

Tyto živočichy můžete znát také pod názvy, jako jsou “Vodní krysa“, “Řekomyš americká“ nebo obyčejně jako “Bobr bahenní“. Je to velký hlodavec, který původně pochází z oblasti Jižní Ameriky. Chová se často buď na maso, nebo na kožešinu. V některých částech světa se těmto živočichům podařilo rozmnožit, a to do takové míry, že se v těchto koutech světa používá spojení ‚Invaze nutrií‘. Ve světě je můžeme vidět téměř na všech kontinentech na březích jezer, řek, bažinách či potoků. Tedy kromě Antarktidy a Austrálie. Tělo dospělé nutrie měří obvykle od 40 – 70 cm. Ocas mívají dlouhý od 30 – 45 cm. Váha se pohybuje okolo 6 kg. Avšak dobře živený samec může vážit až 10 kg. Samec v zajetí až dokonce neuvěřitelných 12 kg.

Plemena nutrií

Nejznámější je klasická nutrie, která se obvyklé chová v barvě šedohnědé. Dále Nutrie Stříbrná, ta je v barvě tmavošedé, Nutrie Zlatá v barvě sytě oranžové nebo například Přeštická Nutrie, která může být vícebarevná.

Ustájení zvířete

Každé ustájení pro tyto živočichy by se mělo skládat z nějaké budovy, výběhu a vodní plochy. Výběh by měl být dostatečně velký – jeho rozměry by tedy měly být velké alespoň 200 x 250 x 80 cm.

Nutrie potřebují nějakou boudu. Té se jinak také přezdívá “budník“. Taková to bouda musí být vyrobená z materiálu, který se dá snadno čistit a dezinfikovat. Také se ale musí dobře tepelně izolovat, a to především v zimních měsících. Výška takového budníku obvykle bývá stejná jako výška ohrazení. Hloubka by se měla pohybovat okolo 80 cm. Dále by měl být v rohu umístěný vstup o rozměrech alespoň 20 x 30 cm. Denně jej musíte vyslat nějakou podestýlkou. Nejčastěji se jako podestýlka používá buď seno, nebo například piliny.

Co se týče vodní plochy, měla by být ohraničená nějakým pletivem, aby nutrie neutekla. Měla by být dostatečně velká – tedy alespoň tak, aby se v ní mohla nutrie bez problémů otočit. Jako vodní plochu jí můžete vytvořit nějaký menší bazének.

Potrava

Mláďata nutrií nesou obvykle od svých 16 – 20 dnů schopna přijímat pevnou tvarovanou potravu. Nutrie mají velmi rády zkrmování kukuřičných klasů. Pozor ale na jejich vysokou energetickou hodnotu. Nutrie bychom měli krmit alespoň dvakrát denně – a to například ráno a večer.

Přes léto je základem krmné stravy zelená píce. Z toho je pravděpodobně nejkvalitnější hlavně vojtěška. Při krmení sekanou trávou musíte dávat pozor na zapaření. Dále mají nutrie také velmi rády pařené brambory s travní řezankou, které však musíme zaprášit šrotem a přidat vitamíny a minerály. Nadměrné dávky takovýchto okopanin však můžou zvířeti způsobit trávicí problémy a záněty žaludku. Z jadrných krmiv se nejčastěji zkrmuje kukuřice, oves, ječmen a pšenice.

Zajímavosti o nutriích

Jako u každého živočicha, tak i u těchto zvířat existuje spousta zajímavostí. Mezi tu největší zajímavost z jejich života můžeme řadit například to, že po několika hodinách, kdy nutrie zemře, se jí ocas samovolně oddělí od těla.
Dále například že jejich invazní populace se zvětšuje či zmenšuje podle počasí – pokud je opravdu velká zima, trpí nutrie omrzlinami a více hynou. Pokud je zima mírnější, nutrie se naopak množí a zvětšují svůj areál směrem na sever.

Pokud jste ve čtení toho článku došli až sem, ocitli jste se na samém konci. Jistě již i Vy můžete sami říct, že nutrie jsou opravdu zajímavá zvířata a určitě by stálo za to, je začít doma chovat. Mně už nezbývá nic jiného, než Vám s tímto chovem popřát hodně štěstí!

Srovnání chovu ovcí kdysi a dnes

Tento článek bude trochu jiný, než ty předešlé. Dnes se zaměříme na chov ovcí kdysi a dnes. Dozvíte se plno věcí z historie chovu tohoto živočicha. Dozvíte se, jaký byl život mistra ovčáka až po rapidní pokles chovaných ovcí na našem území.

Historie chovu oveček

Chov ovcí společně s chovem koz je nám znám už od počátku 9. století. Zpočátku byly ovce chovány především pro mnohostranné zážitky a obrovskou odolnost vůči klimatickým podmínkám. Vývoj tohoto chovu se nejvíce odehrála v oblasti Beskyd a Karpat. (Konkrétně valašnicko-salašnický způsob chovu) Na počátku byly ovce velmi intenzivně dojeny.

Ve 14. století na území České republiky podílel chov ovcí až na ¾ stavu všech hospodářský chovaných zvířat. Za velmi důležitý se také pokládá doba feudalismu. V těchto dobách se o ovce starali již speciální mistři ovčáci, kteří dokonce měli svůj samostatný 4. stav. V těchto dobách začala naším územím znít písnička ‚Ovčáci čtveráci‘, kterou zpíváme dodnes. (Čtveráci – to právě znamenalo onen 4. stav)

Práce ovčáků se pokládala za velmi cennou, důležitou a respektovanou. Takový ovčák byl brán za velmi důležitou osobu. Být ovčákem mělo také hodně výhod. Především onu ‚svobodu‘ – ovčáci měli například možnost oženit se bez souhlasu svého pána, dále byli osvobozeni od roboty a jejich děti mohly jít na studia.

Kvůli krizím se ale počet ovcí začal postupně snižovat, a tak z počtu ovcí v roce 1837 (což bylo asi 2 300 000 kusů) klesl v roce 1935 na počet pouze 40 300. Naopak vzestup přišel v době socialismu, kdy bylo v roce 1990 zaznamenáno 430 000 ovcí. Další hluboký pokles přišel v letech od 1991 – 2000. Za vinu je to pokládáno vysokou agilností předešlých politiků. Ti podepsali po pádu tzv. ‚železné opony‘ smlouvu, ve kterých odsouhlasili, že se bude nakupovat levnější ovčí vlna z Austrálie. (To způsobilo výrazný snížení stavů chovaných ovcí) Aby byly ovce tedy užitečné i na našem území, začali se chovat převážně kvůli kvalitnímu masu. To ale způsobilo další rapidní pokles ovcí na území nejen v České republice, ale i ve světě.

Chov ovcí dnes

Pokud bychom to měli porovnat s dnešním chovem ovcí, Česká republika značně pokulhává. Naše země dokonce patří ve spotřebě ovčího a jehněčího masa k zemím s opravdu velmi nízkou spotřebou. Spotřeba se pohybuje pouze na úrovni nějakých 0,15 kg. A to i přesto, že ovčí a jehněčí maso patří mezi ty nejkvalitnější ve světě. Nejvíce ovcí je naopak chováno v Austrálii, Asii a v Africe. V současné době se však ovce chovají převážně hlavně kvůli jejich všestranného zužitkování. Ovce jsou schopné kromě hlavních produktů, což jsou hlavně kůže, vlna, rohy a paznehty, mléko a maso, chovány pro produkty vedlejší, což můžou být střeva, krev, lanolin, lůj nebo předžaludky. Dalším užitkem je například produkce mrvy a vypásání chráněných území nebo míst, které jsou pro ostatní hospodářská zvířata nedostupná. Jehněčí maso bývá nejvíce ceněno hlavně v jižních státech Evropy – to jsou Řecko nebo třeba Itálie. Jako maso je velmi snadno stravitelné. Často se označuje za maso dětí a starců. V několika zemích se dokonce prodává lidem v rekonvalescenci.

Cena jatečných zvířat se pohybuje přibližně okolo 35,- až 45,- Kč za kilo. U ovcí se cena pohybuje zhruba okolo 20,- až 18,- Kč.

Předci dnešních kulturních plemen

Muflon (Ovis musimon) – předek evropských a asijských ovcí

Arkal (Ovis vignei) – předek ovce stepní

Urial (Ovis orientalis) – předek ovce kruhorohé

Argali (Ovis ammon) – předek ovce středoasijské

Ovis nivicola – předek ovce sněžné

Ovis canadensis – předek ovce tlustorohé

Doufám tedy, že se Vám alespoň trošičku článek líbil a Vy jste se dozvěděli něco málo o tom, jak vážený byl chov ovcí kdysi a jak je to s nimi teď.

Chov ovce od jehněte

Dnešní článek bude přínosný spíše pro ty, kteří se rozhodli pořídit užitkové zvíře, ovci, kterou chtějí chovat již od jehněte. Dále také pro ty, kterým se jehňata zrovna narodila. V tomto článku si tedy povíme co dělat a jak, aby z jehňat vyrostly zdravé ovce či berani.

Obecné informace

Obecně je známo, že to nejkritičtější období je měsíc po narození, kdy se jehňata postupně zbavují své závislosti na matce a přizpůsobují se potřebám chovatele. Dohromady si každé nově narozené jehně musí projít celkem třemi obdobími. Hned po narození jehněte nastává tak zvané období ‚mlezivové výživy‘. Další období nazýváme období ‚mléčné‘, hned po něm následuje období kombinované výživy‘.

Období mlezivové výživy

Pokud se jehně narodí jako jedináček, určení váhy po porodu záleží hlavně na plemenu a pohlaví. Obvyklá váha se však pohybuje od 3 – 6 kg. Pokud se jehňat narodí více, bývá zpravidla od 20% – 40% nižší. Po porodu se doporučuje ihned bahnici i s jehňaty převést do nějakého samostatného boxu. Rozloha takového boxu by měla být alespoň 2 m2. Obvykle již hned po porodu si mláďata stoupají na své nohy a vyhledávají vemeno bahnice. Mlezivo je prvním a tím vůbec nejdůležitějším zdrojem výživy jehněte po porodu do přibližně 4 až 7 dnů.

První sání mleziva

Mlezivo pro jehňata velmi důležité. Má vysokou výživnou hodnotu, obsahuje vysoký počet ochranných látek a dále slouží k pročištění trávicího ústrojí jehňat. Vůbec první mlezivo by mělo jehně dostat zhruba 2 až 6 hodin po porodu. Jeho denní příjem se měl pohybovat o minimálně 50 ml/kg živé hmotnosti jehněte.

Jehně podobně jako každé mládě musí dostávat mlezivo pravidelně zhruba co 3 hodiny, to může být pro Vás jako pro chovatele časově náročné, proto je dnes taky možné se s nějakou menší farmou domluvit, dát bahnici i s jehnětem tam a oni budou nadále dohlížet na pravidelné kojení jehněte.

Pokud se rozhodnete nechat si je u sebe, musíte tedy dbát na to, aby se jehně pravidelně krmilo. Pokud máte jehňat více, musíte taky dávat pozor, jestli má bahnice dostatečné množství mleziva. Kdyby bahnice zemřela nebo neměla dostatek mleziva, doporučuje se jim místo toho dávat čerstvé nebo zmražené mlezivo jiným bahnic. Kdyby došlo k případu nouze, je možné místo ovčího mleziva podávat buď kraví, nebo kozí.

Období mléčné výživy

Toho období nastává hned po období mlezivovém. Mateřské mléko tvoří 10 až 14 dní po porodu základ krmné stravy. Toto období probíhá většinou ve stáji či na pastvě. Jehňata si od druhého týdne začínají pomalu zvykat na příjem z pastvy a jadrných krmiv.

Počet sání jehňat není nijak ovlivněno. V tomto období činí spotřeba mateřského mléka zhruba 5 l na kg přírůstku. Jako náhrada mateřského mléka může posloužit náhrada mléčnými náhražkami. Maximálně počet bahnic s jehňaty by však neměl překračovat hranici 25 kusů matek.

Období kombinované výživy

Toho období obvykle začíná od druhého týdne věku. V tomto období se jehňata začínají definitivně zvykat na příjem ze sena a pastvy. Avšak i v tomto období tvoří mateřské mléko základ jejich krmné dávky. Toto období – tedy období kombinované výživy souvisí hlavně s aktivizací předžaludků a bachorové mikroflóry. V plném rozsahu začíná přibližně ve třetím týdnu věku jehňat.

Činnost bachoru bývá normální v osmém až devátém týdnu po narození – jehňata tedy pravidelně přijímají větší krmiva a začínají přežvýkávat. Při pastevním výkrmu jehňat bývají jehňata, společně s bahnicemi vyhnáni na pastvu. Poté obvykle na pastvě zůstávají až do porážky.

 

Jak vidíte, chov jehňat nemusí být až tak těžký a složitý, jak se může zdát. Je k tomu však potřeba mít dostatečnou dávku trpělivosti a už nějaké ty zkušenosti. Mně už nezbývá nic jiného, než Vám popřát hodně štěstí s chovem!

Brojler

Co to Brojler vlastně je? Je to slepice, která se nechová kvůli vajíčkům, ale na maso. Koupíte ho jako maličké, žluté, sotva vylíhnuté kuřátko (úplně jako mládě slepice) Ale zůstává žluté i při zabíjení. U brojlera nejde úplně poznat, zda jde o samičku či samce. Maximálně jen podle toho, jaký má kohoutek.

Čím brojlera krmit?

Dokážete si představit velkou halu, kde je jeden brojler nalepený na druhém, ani se pomalu nemůže pohnout? Tak přesně tak žije kuře, které si koupíte v supermarketu. A toto kuře je živeno rychlosměsí, což je pochopitelné, vyjde to levněji a také kuře rychle nabírá a to znamená, že půjde rychle na porážku a rychle do obchodů na prodej. Ale o tom svědčí i to, že tohle kuře obsahuje hormony, což někomu může (ale nemusí) ublížit. A zejména se to projevuje na větším růstu prsou u žen, či větší ochlupení, dřívější celulitida a podobně.

Ale pokud si chováte brojlera sami doma, tak určitě nechcete, aby bylo plné hormonů a jiných chemických látek. Tak co mu teda dát? Je to jednoduché. Vezmete si pořádné rukavice, srp a půjdete na pole sbírat kopřivy. Kopřiva jako rostlina obsahuje mnoho železa a živiny, které potřebuje nejen to malé kuřátko, ale i člověk.

Navíc kopřiva je nejoblíbenější potravou tohoto zvířete. A když doma máte deset brojlerů, tak natrháte zeleninovou bednu, tak těch deset brojlerů nakrmíte ráno i večer, protože holé kopřivy jim nemůžete dát a tak do nich přidáte zrní a chleba. Ale čerstvý chleba nesmí jíst žádné zvíře. Tak vezmete chleba, co jste doma nesnědli nebo se domluvíte s pekárnou a oni vám za nějakou úplně směšnou cenu dají tvrdý chléb. Ale pokud byste chtěli ušetřit, tak jenom poprosíte sousedy o tvrdý chleba. Tento tvrdý chléb necháte namočený ve vodě. Když tu vodu nasaje, tak ho vytáhnete a tu vodu z něj vymačkáte. Chleba bude na takovou kaši, ale brojleři to mají rádi.

Takže to shrneme. Kopřivy natrháte na poli, chleba vezmete ze svých zbytků, popřípadě vyptáte u sousedů. Ano, je kolem toho starost, protože brojler dostává dvakrát denně a pořád musí mít vodu (tak jako každé zvíře), ale to není až takový problém, protože dnes jde zakoupit napáječka v podobně kbelíku. Budete vědět, co to zvíře má v žaludku a při obědu můžete být v klidu, že jíte zdravě a netrápíte své tělo dalšími chemikáliemi.

Jak dlouho se brojler chová?

Vždy se říká, že pokud máte doma deseti denní brojlery, tak je vykrmujete cirka dva měsíce. Ale záleží to zejména podle toho, jakou chcete váhu. (dva měsíce jsou optimální, protože takové kuře má kilo a půl až dvě kila)

Jak zabíjet?

Na tom není nic těžkého. Normálně mu odříznete hlavu. Pak je dobré ho dát do horké vody, protože brojlera je nutné oškubat a když ho necháte chvíli v horké vodě, tak to jde lépe. Ve vydělání vnitřností není žádný problém. Normálně ho rozděláte, jako byste ho chtěli dát na půlku a vyberete všechno ven. Žaludky se dají rozříznout (a možná u některých ještě uvidíte, jak tam mají zelenou hmotu z kopřiv), proprat a také sníst.

A jídlo?

Je to normální kuřecí maso. Takže skelet můžete použít na polévku. Nebo kuře dát jen péct do trouby. Existuje mnoho receptů na pečené kuře – Kuře na pomerančích, na medu a podobně. Nebo si jej rozporcovat a dát zvlášť stehna, křidélka. Udělat jako řízky nebo cokoliv jiného.

Kuřecí maso je měkké a na přípravu téměř nenáročné. (až na prsa, která při pečeném kuřeti jsou suchá, ale pokud je oddělíte a naložíte v nějaké marinádě, tak jsou také velmi chutná a už nejsou suchá)

Tak pokud chcete dobré, zdravé, domácí maso, tak víte co. Nechť vám rostou.