Chovat doma vydry? Dá se to? A když už, tak jak na to? Pokud si kladete přesně tyhle otázky, na které ne a ne nalézt odpověď, čtete ten správný článek. Dnes si povíme, jak se tedy chovají tito neobvyklí hraví tvorové v domácnosti. Nebojte se, je to snadné.

Obecné informace

Vydry jsou malé hravé lasicovité šelmy. Zatím jich je ve světě známo 13 druhů.  Jejich tělo je od přírody sestaveno k životu ve vodním prostředí. Většina druhů jsou sladkovodní vydry, existují ale i druhy vyder, které jsou radši ve vodě slané. Typickým znakem těchto živočichů jsou samozřejmě různě vyvinuté plovací blány mezi jejich prsty. Tato zvířata jsou vázána na vodní biotopy, kde také získávají potravu. Dožívají se až 15-ti let. Dospělá vydra váží 6 – 12 kg a měří 80 až 130 cm. Jsou velmi samostatní, a tak při Vám při koupě bohatě postačí jedna. Ale samozřejmě jich můžete koupit více.

Páření

Vydry jsou samostatná zvířata – v párech žijí pouze v době námluv a páření. Pokud ale chováte samce i samičku, je dobré samce před porodem oddělit.  Páření obvykle probíhá na jaře. (Pářit se ovšem můžou v jakémkoliv období, ale na jaře to bývá nejčastěji) Doba březí trvá zhruba 61 dní. V jednom vrhu se nejčastěji rodí mláďata 2. Většinou jsou po porodu na matku velmi upnutá. (Zpočátku jsou s ní skoro pořád, osamostatňují se ve věku přibližně jednoho roku) Po porodu slepá. Vidět začínají až ve věku okolo jednoho měsíce. Do vody poprvé vstupují ve věku od 2 do 3 měsíců. Vydry dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2 až 3 let.

Potrava

Typickou vydří potravou jsou většinou malé rybky, zejména plotice a okouny. Záleží však na tom, která ryba je v daném místě dostupná. Dále také jedí hlodavce, měkkýše, raky hmyz, anebo například raky.

Výskyt

Původně se vyskytovala především v Japonsku, Irsku, Srí Lance a Severní Africe. Dnes jsou velmi rozšířené, a tak je nalezneme prakticky všude poblíž nějakého jezera či řeky. Vydry specializované na slanou vodu můžeme naleznout na pobřežích moře.

Výběh

Co se týče výběhu či klece, musí být co největší, aby vydrám postačila. Výběh by měl mít taky nějaký přístup k vodě. Nejlepší by tedy bylo ohraničit pletivem nějaké území přímo u vodního zdroje. Spodní část však musí být dobře zabezpečena, aby se vydry nemohli podhrabat. U břehu u vody (bazénku) jim vyhrabejte nějaké nory s topnou palandou nebo jim vytvořte vytápěnou ubikaci. Každá uměle vytvořená nora, by měla být co nejvíce podobná té, kterou si vydry budují v přírodě, a to tak, že by měla být hluboká tak, jako je hloubka vodního zdroje.

Domácím mazlíčkem už nemusí být jen kočka nebo pes, ale také miniprasátko. Lidé je mohou chovat také v bytech. Dokonce se naučí i samo chodit na kočičí záchod. Jsou inteligentní a ochočené. Mohou se dožít až 20-ti let. Rádi se pasou – doporučují se procházky. Požadují si pozornost chovatele. Mohou mít různé barvy například od černé až bílou. Kůže prasátka je velmi podobná lidské kůži, a proto je toto zvířátko vhodné i pro alergiky.

Chov

Miniprasátko se může chovat v bytě, i když je pro něj lepší rodinný dům. Jestliže chcete chovat prasátko v bytě, je potřeba být trpělivý a věnovat mu dostatek času. Mají rádi procházky – venčí se jako psi na vodítku. Prasátka chovaná venku potřebují zateplenou boudu se závětřím a v zimě podestýlku, do které se budou moci zahrabat. Prasátka mají ráda i ostatní zvířata. Zhruba jednou za rok je potřeba očkování proti července a dvakrát do roka odčervení. Prasátka jsou otužilá. Nemívají skoro žádné nemoci.

Potrava

Záleží na počasí a umístěním. Jejich strava by měla obsahovat seno, trávu a nemělo by chybět ani ovoce. Můžou jíst také tvrdé pečivo, těstoviny nebo brambory. Krmí se dvakrát za den. Mohou se jim dávat i psí granule. Naopak bychom jim neměli dávat tučná jídla, maso anebo sladkosti. Přestože miniprasátka milují jídlo, majitelé by je neměli nechávat se přežírat. Jejich strava se musí hlídat.

Gottinérské miniprasátko

Je trochu větší miniprasátko. Gottinérské miniprasátko je velmi chytré a společenské zvíře, které je také velmi čistotné a naučené chodit na záchodek. S dodržováním hygieny není žádný problém. Svým chováním je velmi podobné kočkám. Vážit by prasátko mělo v dospělosti kolem 30 kg. Váhu však ovlivňuje strava prasátka. Pohlavní dospělost je od 4 měsíců, připouští se po roce a březost trvá 100 až 115 dní. Nevykastrovaní samečci mohou zapáchat, i přesto že se koupou, a proto je lepší je nechat u veterináře vykastrovat. Prasátka jsou hravá a vyžadují pozornost .

Royal Dandie, extreme danie

Plemeno vyšlechtěno v Americe ve státě Oregon. Údajně dorůstá až o ¼ menší velikosti než běžná miniprasátka a váží maximálně do 15 až 20kg. Dorůstá velikosti asi jako čivavy. Jsou velmi čistotná a hravá. Dožívají se asi 18-ti let

Výhody miniprasátek

Miniprasátka mají spoustu výhod – jsou to velmi společenská zvířata, a tak mají dobrý vztah i s ostatními zvířaty. Jsou milá k i dětem. Jsou také velmi čistotná a vhodná i do bytu. Velmi rychle se učí – jsou dokonce považovány za nejchytřejší zvířata. Tedy hned po opicích a delfínech. Nejsou nemocná, a tak potřebují akorát teplo, zdravou stravu a láskyplné zacházení. Cena za miniprasátko se pohybuje většinou kolem 7000 až 10 000 Kč, ale dá se samozřejmě sehnat i levněji.

Spoj mazlíčky – Pet Connect hra

Nosál je neobvyklé zvířátko pro chov, ale je v mnoha rodinách stále populárnější. Je to malé a nenáročné roztomilé stvoření, které může přinést radost právě do Vaší rodiny. Pokud tedy plánujete nosála, zde je pár typů, jak na něj.

Obecné informace

Nosál patří mezi medvídkovité šelmy. Jeho nos je velmi dobře vyvinutý – může jím otáčet až o neuvěřitelných 45°. Nemá ale tak dobře vyvinutý pouze nos, ale i jeho ostatní smysly stojí za řeč. Má velký smysl pro rovnováhu, kterou mu obstarává jeho dlouhý ocas. Je to všežravec. Ve volné přírodě žije hlavně v oblastech deštných pralesů (obvyklý výskyt je v Jižní Americe, Venezuele, Argentině až po Kolumbii), kde bývají podmínky pro přežití opravdu kruté. Může se dožít až 18-ti let. Když je samice v březí, trvá to přibližně 77 dní. Obvykle rodí 1 až 7 mláďat. Po porodu většinou bývají v dutinách stromů, kde samice mláďata kojí. Délka těla nosála je zhruba od 35 až po 68 cm. Výška bývá od 27 do 30 cm. Co se týče hmotnosti, je to asi 3 – 7,7 kg.

Chov

Nosál se dá poměrně jednoduše ochočit. Nehodí se moc do bytu, proto je lepší, kdyby měl nějakou větší klec venku nebo mu popř. Vyhradit celý pokoj. Je velmi zvědavý, a tak když ho na chvíli pustíte do domu, musíte počítat s tím, že je možné, že pár věcí rozbije. Naučí se chodit i na záchod. Nosálové musí být registrovaní a tedy i očipovaní. Je pro ně lepší, když se chovají ve skupině alespoň po dvou.

Obydlí

Pokud jste si vybrali místo vyhrazeného pokojíčku výběh, jsou vyhovující rozměry minimálně 3,5 x 3,5 m a alespoň 2,5 m na výšku. Co se týče zařízení obydlí, dejte mu tam větve, provazy, hračky, nějaké ty prolézačky, záchod a misky na vodu a na krmení. Doporučuje se tam dávat i domeček, který bude viset zhruba půl metru (může být samozřejmě i výš) nad zemí. Jako podestýlka postačí obyčejné hobliny (Můžou být i písek, štěpky, …). Celé venkovní obydlí by mělo být i dostatečně zateplené.

Potrava

Nosál je všežravec. Jako krmení mu postačí buď psí, nebo kočičí granule, zelenina, ovoce, maso, piškoty a další. Můžete mu také tak jednou za dva dny dát müsli tyčinku. Krmení by mělo být pravidelné. Dávka krmení by se měla pohybovat okolo půl kila. Obecně tedy můžeme říct, že se živí půdními živočichy, plody, hlízami a dokonce i ptačími vejci nebo mláďaty.

Očkování, očipování, odčervení

Každý nosál by se měl zhruba 3x do roka nechat u veterináře odčervit – pomocí tabletek. (Například CESTAL CAT, které jsou určené pro kočky, ale postačí i nosálům) Proti blechám existují speciální obojky nebo můžete použít přípravky FrontLine. Nosál musí být ze zákona očipovaný. Na základě čipu je mu vydán pas EU. (Slouží k cestovaní, dále se do něj zapisují všechna očkování) Co se týče očkování, nejdůležitější je nosála naočkovat proti vzteklině, panleukopenii, psince a parvoviroze + leptosiporze.

Zajímavosti

Byla to oblíbená zvířata pro první kolonizátory, kteří přijížděli do Jižní Ameriky. Jsou velmi inteligentní. Za to můžou drsné podmínky pro přežití v jejich přirozeném prostředí. Pro inteligenci je chovaly tamější kmeny. Ty si ochočovaly hlavně samičky – kvůli tomu, že byly hodně družné. Ty se pohybovaly se svými mláďaty ve volné přírodě. (Samci se přibližovali jenom, když byly samice v březích.) Samci byli ze samičí smečky po dovršení hranice dvou let vyhnáni a strávili zbytek života osaměle. Samci mezi sebou cítí rivalitu, a tak bojují téměř o všechno – o jídlo, o samici o místo k bydlení.

 

Doufám, že byl pro Vás článek o chovu nosálů zajímavý a přínosný a nosál už je neodlučitelným členem Vaší rodinky.

Motýli

Láká Vás doma chovat tyto malé úžasné tvory s barevnými křídly? Společně si tedy řekneme, jak na to.

Obecné informace

Obecně se motýli dělí několika kategorií, kdy ty nejhlavnější jsou denní a noční. Dále jestli motýli potravu přijímají či nikoliv. (Motýli, kteří potravu přijímají žijí déle) Každý motýl musí projít čtyřmi vývojovými stádii – Vajíčko, housenka, kukla a dospělý motýl.

Jak postupovat už od vajíčka

Toto je první stádium. Je dobré si prvně zjistit, kdy se má housenka vylíhnout – u každého druhu je to jinak. Pokud vajíčka nezimují, můžeme v nejbližších dnech očekávat vylíhnutí. Jestliže budou vajíčka zimovat je nejlepší volbou je umístit do Petriho misky. (Může ale posloužit i plastová krabička) Vajíčka umístěte tak, aby až se vylíhnou, neunikla. Nádoby musí být průhledné, aby se dal pozorovat vývoj. Pro vajíčko musíme zajistit dostatečnou vlhkost aby vajíčka nevyschla, ale zároveň musí mít dostatečné větrání. Vlhkost zajistíme tím, že dáme na spodek misky savý papír. (Vhodný je například toaletní.) Neměli by taky být moc na slunečním světle.

Chov housenek

Housenky po vylíhnutí chováme v už zmíněných Petriho miskách. Nejdůležitějším úkolem v tomto stádiu je, aby se dostalo housenkám co nejvíce potravy a dorůst do co největší velikosti. (Zvlášť u motýlů, kteří nepřijímají potravu – jejich životnost potom závisí na tom, kolik snědli jako housenky) Jejich obydlí musí být dané tak, aby světlo svítilo na celý povrch. S postupným růstem je přendáváme do větších nádob. Až housenky odrostou, přesuneme je do houseníku. (Většinou ve tvaru dřevěné krychle a stěnami pokrytýma jemným pletivem) Pozor aby zde nebyl jakýkoliv otvor, kterým by mohly housenky utéct.

Housenky se živí hlavně rostlinami, takže co se týče dna houseníku, je nejlepší zde dát rostliny, které ale nejdříve opláchneme a trochu usušíme, abychom zabránili parazitům. Některé druhy housenek přezimují. (Postupujeme stejně jako u přezimování vajíček, akorát je dáme v Petriho misce přímo do houseníku) Pokud ale venku zima a rostliny ještě moc nerostou, vložíme housenky do ledničky – tím oddálíme jejich probuzení.

Kuklení housenek

V tomto stádiu si housenky vyžadují nejvíce krmení. Pak se krmit přestanou a začnou se rychle pohybovat po houseníku. Některé z housenek se začnou potírat ústními výměšky nebo vylučují hedvábné vlákno. Kvůli klidu se doporučuje tyto housenky přesunou do samostatného houseníku. Tím ochráníme ostatní housenky – před kuklením housenky vylučuje jedovaté látky. Není dobré nechat se kuklit mnoho housenek v jednom houseníku, proto je rozdělíme do několika menších skupin a oddělíme.

Líhnutí motýlů

Poslední stádium. Že se motýlek líhne poznáme podle toho, že kukla mění svou barvu a motýlkovi prosvítají křidélka. Kukly se musí hodně rosit. Je také nutné, aby měl kolem sebe motýl hodně prostoru, aby mohl pořádně roztáhnout křídla. Opět lze jejich líhnutí oddálit tím, že se vloží do ledničky.

Jak jsme hledali veterináře?

Mít domácího mazlíčka je obrovskou radostí, zároveň starostí. Náš miláček potřebuje nejen pít, jíst, venčit, ale čas od času vyžaduje odbornou péči. Může se jednat o prevenci, potřebu očkování či závažnější důvody. Pokračovat ve čtení „Jak jsme hledali veterináře?“

Klokan je sice velmi neobvyklé domácí zvířátko, ale pro spoustu nadšenců se tento krásný živočich stal členem jejich rodiny. Pokud i Vy toužíte mít doma na zahradě poskakujícího klokánka, najdete v tomto článku pár tipů jak na to.

Obecné informace

Cena jednoho klokana se pohybuje okolo 12 000,- Kč. Vhodné druhy pro chov jsou například Klokan Bennettův nebo Klokan Rudokrký.

Výběh

Na jednoho klokana by mělo zhruba 50 metrů čtverečních. Plot musí být vysoký minimálně metr a půl. Jako výběh může postačit zahrada s trávou. Tu nemusíme potom sekat, protože tráva slouží jako hlavní potrava. Klokani mají taky velmi rádi kůry a listy stromů či keřů. Jako přístřešek může posloužit nějaká menší stodola, pokud nemáte, můžete se pokusit ji sami postavit. Důležité je, aby do ní nepršelo a příliš nefoukalo – rozměry 3 x 3 metry dokonale postačí. Jako podestýlka může postačit obyčejné seno.Výběh nevyžaduje nějakou extra péči. Stačí když jednou za 3 týdny shrábnete bobky a vyměníte podestýlku v domečku.

Krmení

Klokani jsou býložravci, takže jak už jsem zmínila, stačí jim obyčejná tráva, občas nějaká ta zelenina a ovoce. V tomto ohledu se dá strava klokana přirovnat ke stravě králíka. Jako každé zvíře pije klokan obyčejnou vodu.

Ochočení

Ochočit si takového klokana je mnohem jednodušší, když je klokan sám. Ze začátku je dobré k nim pravidelně chodit k plotu s nějakou dobrůtkou – například piškot a pozorovat je. Postupně se snažte vzdálenost zmenšovat.

 

Jak vidíte chov klokanů je opravdu snadný, tak hodně štěstí!

Chov lemurů

I když se to nezdá, dnes už je možná chovat doma jako svého nového domácího mazlíčka lze prakticky cokoliv. Kromě králíků, křečků, psů, koček a mnohých dalších si můžete takto opatřit i originálně krásného malého exotického živočicha – a to lemura kata. Jak správně taková to zvířata chovat a spoustu dalších užitečných tipů a informací se dozvíte, pokud budete i nadále pokračovat ve čtení tohoto článku.

Základní informace o živočichovi

Lemura kata řadíme do řádu primátu, podřádu poloopice, do čeledi denní lemuři. Nalézt jej můžeme v korunách stromů na jihu a jihovýchodě ostrova Madagaskar. (Takového lemura můžete znát například jako Krále Jelimána z pohádky Madagaskar:) Patří mezi nejrozšířenější druhy lemurů na tomto ostrově. Mezi lidmi je velmi oblíbený – o tom svědčí i to, že je nejvíce chovaných druhem lemurů v Zoologických zahradách. Patří mezi ohrožené druhy. Jsou to býložravci, někteří se však živí i drobným hmyzem. Můžou se dožít i 20-ti let. Jeho obvyklá hmotnost se pohybuje mezi 2,5 – 3,5 kg.

Co se týče historie, pohybují se tito živočichové na Zemi už přes 59 milionů let. Jejich název je odvozen od římského slova ,lemuros‘, které označovalo duchy zemřelých, kteří se v noci ozývali velkým křikem a nářkem. Nenechte se ale zmást – nemusíte se vůbec bát, ve skutečnosti se jedná o roztomilé, mírumilovné živočichy, které si určitě zamilujete.

Žijí v početných skupinách – obvyklý počet jedné takovéto tlupy se pohybuje okolo 30-ti jedinců. Hlavní slovo ale zde nemá samec, jak je tomu známo například ve vlčích smečkách, ale nejzkušenější samice. Téměř vše se zde točí okolo mláďat. Samci jsou bývají po pubertě ze skupiny vyhnáni. Samice je schopná k oplodnění pouze 3 dny v roce. Jsou v březí přibližně 136 dní. Rodí obvykle jedno mládě, které se ihned po porodu zavěsí na srst matky na břiše. Takhle matka své mládě nosí po dobu přibližně 2 týdnů, poté se usadí na hřbet. Mláďata jsou kojena do věku 5 – 6 měsíců. Nemusí však sát mateřské mléko pouze od své matky, ale často pijí mléko i od ostatních samic tlupy. Samostatný se lemur stává zhruba ve věku 6-ti měsíců.

Popis

Dalo by se říct, že tento druh lemura vyniká takovým kočičím půvabem – tedy ve vzhledu i v pohyblivosti. Jejich délka (společně i s ocasem) může být dokonce až 100 cm (bez ocasu je to okolo 40 cm). Do se týče zbarvení jejich srsti, je hnědošedá až hnědorůžová. Jejich bříško však zůstává v bílé barvě. Dále mají dlouhý, pruhovaný černobílý ocas – ten lemurům pomáhá s udržením rovnováhy při skocích a také k dorozumívání ve vysoké trávě. Hlavu mají ve tmavošedém zbarvení s bílými tvářemi a černým čumákem. Jejich tvar těla by také mohl připomínat ten kočičí.

Chov lemurů

Jejich výběh by měl být co nejvíce přizpůsoben k jejich přirozenému prostředí. Proto by měl být co největší a plný různých větví, na kterých by mohli lemuři trávit čas. Umí se přizpůsobit i naší teplotě. Za ideální lze však považovat teplotu okolo 28°C. (Pokud je například zima, a lemuři musí žít v uzavřeném výběhu, teplotu můžeme nastavit díky speciálnímu ultrafialovému světlu, které je k dostání na internetu.) Dále je dobré jim do výběhu přidat různé lana, žebříky či houpačky na hraní. Nesmí chybět ani nějaký větší kotec na spaní – rozměry takového kotce by měli být alespoň 3 x 3 x 2 m.

Potrava

Žijí v korunách stromů, a tak se živí hlavně ovocem, občas i zeleninou a drobným hmyzem. Dále mají také ve velké oblibě vejce ptáků.

Zajímavosti

Mezi pravděpodobně tu největší kuriozitu můžeme zařadit to, jak si samec namlouvá samičku. Většinou o samičku bojují alespoň 2 samci. Souboje probíhají tak, že si lemuři naparfémují konec ocasu podpažními žlázami a pak jím švihají soupeřovi kolem čumáku. Dále mají lemuři velký problém s termoregulací. To vede k jejich zvláštnímu chování – každé ráno si sednou otočení k rannímu slunci s rozpaženýma rukama a snaží se co nejvíce ohřát slunečními paprsky. Patří mezi druhy nejvíce ohrožené vyhubením.

To už je tedy opravdu všechno, jak vidíte, chov těchto zvířat není moc náročný. Mně už tedy nezbývá víc, než Vám popřát s lemury hodně štěstí! :-)