Výchova a výcvik psa

Není až tak neobvyklý jev, že si mladá rodina pořídí nejlepšího přítele člověka – psa. Děti jsou nadšené, nevyvádí tolik lumpačin a mají tendenci se o svého chlupáče starat.

Ideální obrázek dokonalé rodiny mnohdy ničí špatná výchova psa. To jste pak obdařeni takovými případy, jako jsou rozkousané boty, roztrhané polštáře, loužičky po bytě, venku je „rozrytá“ zahrada, překousaný plot a sousedé si často stěžují na neustavné psí štěkání.

Štěňátka je nám líto

Základní problém s výchovou psa je to, že malého roztomilého štěňátka je nám líto, lépe řečeno – nechceme to drobné stvoření, určené převáže k mazlení, zahlcovat povely. Kdo ale tvrdí, že je nutná přísná drezura? Stačí jednoduché a přitom zřejmé pokyny a ukázka toho, co pejsek nesmí a může.

Pes nesmí být pánem

Ať jde o vlkodava, bernardýna, ohaře nebo maltézáčka, všichny plemena mají zajisté jednu společnou vlastnost – pes není určen k tomu, aby byl pánem. Prostě to neumí. Je zvyklý dostávat pokyny, ty plnit a za to pak být oceněn. Je to jeho zaměstnání. Když psovi necháme potřebnou volnost a dáme jasně najevo, že ho holt „na uzdě“ neudržíme, přebírá pes roli pána, a tudíž nás neposlouchá. Roli však nezvládá a proto je roztěkaný, pobíhá neurvale a stejně tak se i chová.

Jak na výchovu

Stejně jako děti navštěvují školu od stanovené zralosti – šesti let, tak i psa nezačínáme cvičit ihned, ale obvykle od půl roku jeho věku. Dáváme mu jasné pokyny – sedni, zůstaň, přines, apod.

Dlouhé rozmlouvání k pejskovi je zbytečné – nerozumí. Když ale naopak zvolíme techniku jednoduchých příkazů, a pes úkol splní, nezapomeneme ho pochválit, pohladit a obdarovat malým pamlskem. Budete spokojeni vy, i Váš věrný přítel.