Náš pes, kříženec (1. díl)

Před dvěma a půl lety zhruba jsme si s přítelem pořídili pejska – je to kříženec jack russla teriéra a jezevčíka. Nikdy před tím jsme se o malé štěňátko nestarali, protože jsme vždy měli už odrostlé psy. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je starat se o něco tak malého. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale opak byl pravdou.

Pejsek byl krásný, malinký a roztomilý, jako všechna štěňata, že? Ale nevěřili by jste, kolik takové malé stvoření nadělá rámusu, hluku a nepořádku.

První problém byl spaní v posteli. Možná od původní majitelky byl naučený spát pěkně v postýlce, ale to jsme nechtěli tolerovat, tak jsme ho učili na své místo. Ale on se vždy strašně rozčiloval a neustále pištěl u postele, jelikož na ní nevyskočil, nedostal se tam. Po třech bezesných nocích a neustálého pískání psa jsme to nevydrželi a vzali ho k sobě do postele. Největší chyba, jakou můžete udělat! Pejsek se to pak špatně odnaučí… ale v zájmu našich nervů tohle byla jediná varianta.

Další věcí je odnaučit ho na všechno čůrat a kakat. Hmm? Taky oříšek! Nefunguje to, tak že ho postavíte na noviny a řeknete tady čůrej, ale taky to nefunguje. Nechtěl se na noviny naučit, natož tak čůrat venku… připadali jsme si, jak když se opravdu staráme o miminko. Sledovali jsme, když se napil, co bude dělat, jestli půjde na noviny, nebo ne. Běhali jsme za ním, a když se pokrčil do dřepu, že chce vykonat potřebu, rychle jsme ho přenášeli na noviny. Trvalo hodně, hodně dlouho než se naučil čůrat do něčeho a ne na podlahu nebo koberec.

Pak mi někdo prozradil, že nemají rádi, když čůrají a cáká jim to na nožičky. Tehdy jsem dostala vzácnou radu: koberec vyhoď, kup v krámu dětské podložky, jsou jako pleny, ale větší a rozlož mu ji na podlahu. Pohlcuje to zápach moči a jinam než na tu plenu se ti nevyčůrá. A hele zázrak se stal! Od té doby chodil jen na pleny a postupem času se naučil vykonávat potřebu jen a jen venku. Dnes se doma nevyčůrá i kdyby mu měl prasknout močový měchýř.

Úspěšně jsme zdolali další věc kterou se musel naučit a byla na řadě spousta dalších. Třeba kousání. Přišli jsme o spousty kožených pásků, hodinek, kapesníčku, spodního prádla a v neposlední řadě také ponožek. Kupovali jsme mu různé hračky gumové, plastové, nerozkousatelné, ale vše zdemoloval za pět vteřin. Pak jsme se rozhodli, že ho to nějak musíme odnaučit! Vždy, když jsme přišli domů a nic nebylo rozkousané, dostal odměnu a náležitě jsme ho pochválili, a pokud něco rozkousal, dostal přes čumák a vyhubováno. Velmi rychle porozuměl a naučil se.