Chov sarančat
Už jsme si povídali o chovu mnohého hmyzu – cvrčků, strašilek, švábů a dalších. Dnes si ale povíme něco o chovu sarančat. I když se celkově hmyz u mnohých lidí nedá moc brát jako domácí mazlíček, sarančata umí být i milé přírůstky do rodiny. Jak na chov a spoustu dalších tipů jak na sarančata se dozvíte, pokud budete ve čtení následujícího článku pokračovat.
Základní informace
Sarančata patří do třídy hmyzu a podřádu rovnokřídlých. Dále do čeledi sarančovitých a podčeledi Gomphocerinae. Svým vzhledem může některým připomínat kobylku. Jedná se o středně velký hmyz, který se obvykle vyskytuje v zelené barvě. Má velmi silné zadní končetiny, které jsou zároveň přizpůsobeny ke skákání. Na hlavě se dále nachází dvě krátká tykadla směřující dopředu. Samička zpravidla nemá kladélko. Jsou to býložravci. Samce od samice rozeznáme podle toho, že samci vydávají třením noh o křídla zvuk, který může připomínat jemné vrzání. V dospělosti obvykle dosahují délky 3 – 6 cm. Saranče všežravá se může vyvinout do délky i 7 cm. Zpravidla platí, že samci jsou menší než samičky. Sarančata se obvykle v zimních měsících nepáří.
Druhy pro chov
Mezi nejoblíbenější druhy pro krmný chov se v posledních letech zařadili hlavně saranče stěhovavá (Vyskytuje se hlavně v jižní Evropě, Asii, Africe a v Austrálii) nebo například saranče všežravá. (Ta se vyskytuje především v Severní Africe a centrální Asii) Oba tyto druhy mají velký rozmnožovací potenciál. Samice obvykle snáší od 40 – 400 podlouhlých vajec. Při rozmnožování je u těchto druhů typické, samci vábí své samičky vrkáním. Jsou to velmi dobří letci.
Chov sarančat
Pro začátek bohatě postačí množství 40-ti dospělých jedinců.
Co se týče obydlí, valná většina chovatelů doporučuje mít nějaký větší plastový box, který je zevnitř pokrytý – například speciálně vyrobenou jemnou síťovinou proti hmyzu. Takto dobré pokrytí poskytne sarančatům dostatek místa pro svlékání. Takovéto obydlí můžete dále dozdobit nějakými větvemi. Můžete se ale také nechat speciálně na míru vyrobit insektárium – takové by mělo mít dno s otvory, které by zajišťovaly, aby se trus a zbytek potravy propadával ven. (Tyto otvory jsou obvyklé malé – mají pouze okolo 2 cm.)
Jako podestýlku můžeme použít i obyčejné piliny. Dále by neměly chybět misky na vodu a pro jídlo.
Zpravidla se doporučuje, aby se teplota postupně zvyšovala – 25°C od kladiště až do 35°C ke světelnému zdroji. Takovou teplotu můžeme vytvořit pomocí speciálních žárovek či jiných – např. Topnými kameny. Pro rozměry 40 x 50 x 35 nám bude stačit 60W žárovka. Dobrá teplota může výrazně ovlivnit rozmnožování. Samci potřebují alespoň 12 hodin denně svítit, aby se mohli rozmnožovat. (V zimních měsících až 16 hodin) Pozor ale, abyste neumístili žárovku přímo do chovné nádoby – sarančata by se o ně mohla spálit. Pozor i na topné kabely, které by mohly překousat.
Krmení
Za naprostý základ stravy sarančat lze určitě považovat hlavě seno a čínské zelí či trávu. Sarančata můžeme ale nadále krmit ovesnými vločkami (saranče stěhovavé si na tomto obzvláště pochutná), dále ovesný šrot, kukuřičná vřetena, kukuřičný šrot,foukanou rýži, sušené mléko, obiloviny a další. Dále také zelené krmení, jako například salát. Dále je dobré dát do obydlí seno.
Zajímavosti
Sarančata jsou sami o sobě velmi zajímavým hmyzem. Mezi jeho největší zvláštnost můžeme řadit například to, že sluchové orgány se nenacházejí na hlavě – jako u lidí, ale na bocích zadečku.
Pokud jste došli až sem, jste na úplném konci článku o chovu sarančat. Doufám tedy, že se Vám článek líbil a sami si zkusíte tento nádherný druh hmyzu chovat. Mně už nezbývá víc, než Vám s tím popřát Hodně štěstí!
