Jezevčík: povaha, péče a pro koho se hodí

Odkud plemeno pochází

Hladkosrstí jezevčíci jsou možná nejstaršími německými loveckými psy. Předpokládá se, že se někdy ve 14. století odštěpili od francouzských basetů a pinčů. Křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly vznikli v témže období dlouhosrstí jezevčíci a o dvě stě let později se objevili drsnosrstí, kteří byli zřejmě výsledkem křížení hladkosrstých s kníračem.

Dnes jsou jezevčíci rozšíření po celém světě.

Jak Jezevčík vypadá

Málokteré plemeno se vyskytuje v takovém množství druhů a typů. Jednotlivé typy dělíme na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté a ty pak rozlišujeme podle zabarvení — červené, žluté, černé, hnědé, žíhané a různé kombinace a odstíny. Vybere si prakticky každý.

Jezevčíci se vyznačují svalnatým protáhlým tělem, krátkýma nohama a překvapivou silou. Přestože díky krátkým nohám působí neohrabaně, jsou poměrně obratní. Standardní hmotnost je do devíti kilogramů, optimální do sedmi.

Povaha a chování

Pokud chcete psa, který je chytrý a živý a zároveň oddaný a věrný, je jezevčík dobrá volba. Navíc jsou jezevčíci výbornými hlídači: jejich pronikavý štěkot je slyšet velmi zřetelně — což je výhoda i to, co je potřeba zvážit v panelovém domě.

Péče, pohyb a výchova

Péče o srst závisí na typu: hladkosrstý vystačí s otíráním, dlouhosrstý a drsnosrstý potřebují pročesávání a drsnosrstý navíc občasné trimování.

Jezevčíci vyžadují dostatek pohybu, takže se vyplatí podnikat s nimi dlouhé procházky. Ideální je velká zahrada, kde se může vyřádit a hrabat — to bývá jeho oblíbená činnost.

Protáhlá páteř je u plemene slabé místo, proto se nehodí nutit psa skákat z výšky nebo běhat po schodech víc, než musí.

Pro koho se Jezevčík hodí

Pro domácnost, která chce malého, chytrého a věrného psa a dokáže mu dát dost pohybu. Zahrada je výhoda, protože jezevčík rád hrabe.

Kde je potřeba klid a žádný štěkot, se jezevčík nehodí — hlídá rád a hlasitě.