Rozmnožování a mláďata: co obnáší a proč to většinou nedělat

Kdy pes dospívá a proč je to dřív, než čekáte

Pohlavní dospělost přichází u psů podstatně dřív než dospělost tělesná. Feny malých plemen mohou poprvé hárat už kolem šestého měsíce, u velkých plemen to bývá později, kolem devátého až dvanáctého měsíce. Psi jsou schopní oplodnění zhruba ve stejném období, byť u nich se to neprojevuje tak nápadně jako hárání u fen.

To je právě past, do které spadne řada majitelů štěňat – dokud pes vypadá jako mládě, nečekají, že už je biologicky schopný rozmnožování. Štěně první měsíc doma ještě řeší nácvik čistotnosti a socializaci, ale první hárání feny nebo pohlavní aktivita psa přijde o pár měsíců později, než by člověk čekal.

Tělesná dospělost přichází později

Kostra a klouby dorůstají u velkých plemen i osmnáct měsíců až dva roky. Březost a porod v období, kdy fena ještě tělesně neodrostla, jí zatěžuje organismus výrazně víc, než když k tomu dojde po dokončeném růstu.

Rozdíl mezi pohlavní a tělesnou dospělostí bývá pro majitele matoucí – pes, který vypadá pořád jako štěně, už může být plně plodný. Proto se doporučení o kastraci nebo hlídání feny řídí spíš pohlavní dospělostí než tím, jak zvíře vypadá nebo jak velké je.

Jak rozeznat pohlaví

U štěněte se pohlaví pozná podle vzdálenosti mezi řitním otvorem a pohlavními orgány – u samečků je mezi nimi navíc patrný penis a později varlata, u samiček je vzdálenost kratší a vulva je blíž k řiti. U mladých štěňat před otevřením očí to bývá obtížné rozeznat i pro zkušené chovatele, spolehlivě to potvrdí veterinář při první prohlídce.

Kdy je jistota důležitá

Přesné určení pohlaví je potřeba hlavně u vrhů, kde plánujete rozdělit štěňata mezi zájemce podle pohlaví, nebo když řešíte kastraci a čekáte na vhodný věk. V běžném chovu jednoho psa doma se to nejpozději vyjasní samo v prvních měsících podle vývoje těla.

Kdy se pohlaví pozná snadno

Po zhruba čtvrtém až pátém týdnu už bývá rozdíl patrný i na první pohled, hlavně u samečků, kterým se začínají spouštět varlata. U smíšeného vrhu se srovnáním sourozenců navzájem chyba v odhadu snáz odhalí.

Nechtěný vrh: nejčastější scénář

Typický nechtěný vrh vzniká tak, že majitel podcenil první hárání feny, nechal ji volně pobíhat na procházce nebo ji nechal chvíli samotnou na zahradě v době, kdy byla háravá. Feny v tomhle období intenzivně přitahují psy z okolí a stačí i pár minut bez dozoru.

Nechtěné vrhy jsou jeden z hlavních zdrojů štěňat, která později skončí v útulku, protože se pro ně nenajde dost zájemců nebo majitel podcenil, kolik práce péče o vrh znamená. Kdo řeší, jestli si psa vůbec pořídit, najde širší kontext v článku jak se starat o psa.

Jak se vrhu vyhnout

Nejjistější prevencí je kastrace v doporučeném věku, nebo důsledné hlídání feny po celou dobu hárání – to znamená vodítko na procházkách a zabezpečenou zahradu, ne jen 'dávat pozor'.

Co dělat, když vrh přece jen přijde

Pokud k nechtěné březosti dojde, patří fena co nejdřív k veterináři – posoudí zdravotní stav a probere možnosti, včetně toho, jestli je v daném stadiu ještě vhodné březost přerušit, nebo je bezpečnější ji donosit.

Březost a porod

Březost u feny trvá v průměru šedesát tři dní, s rozpětím zhruba od pětapadesáti do pětašedesáti dnů. V poslední třetině je vhodná kontrola u veterináře, který odhadne počet štěňat a případně upozorní na rizika porodu, třeba u plemen s velkou hlavou mláďat vůči pánvi feny.

Samotný porod by měl u zdravé feny proběhnout bez lidského zásahu, majitel jen sleduje z povzdálí. Signálem, že něco není v pořádku, je silné tlačení bez postupu déle než hodinu, zelený výtok bez následného porodu mláděte nebo viditelné vyčerpání feny – v takové chvíli je potřeba okamžitě k veterináři, ne čekat, jak se to vyvine.

Kolik mláďat bývá ve vrhu

Počet se hodně liší podle plemene a velikosti feny – od jednoho až dvou u malých plemen po deset i víc u velkých. Přesné číslo odhadne veterinář ultrazvukem nebo rentgenem před porodem.

Co si připravit na porod

Klidné, zastíněné hnízdo s dostatkem prostoru pro fenu i budoucí mláďata, staré prostěradlo nebo podložku snadno vyměnitelnou při znečištění, a předem uložené telefonní číslo na veterinární pohotovost pro případ komplikací.

Péče o mláďata týden po týdnu

První dva týdny jsou štěňata slepá a hluchá, závislá výhradně na matce – sají, spí a matka je stimuluje k vyprazdňování. Zásah člověka se v tuhle dobu omezuje na kontrolu, že se všechna štěňata dostávají ke kojení a fena je v pořádku.

Kolem druhého až třetího týdne se otevírají oči a uši, štěňata začínají lézt a objevovat okolí bedny. Od čtvrtého týdne se přidává první tuhá strava – kašovité krmivo namíchané s vodou nebo mlékem, postupně se přechází na běžné štěněcí krmivo, jak popisuje článek o tom, čím psa krmit.

Šestý až osmý týden

V tomhle období probíhá zásadní socializace – kontakt s lidmi, běžnými zvuky domácnosti, jinými zvířaty. Štěňata by v tuhle dobu ještě měla zůstat s matkou a sourozenci, i když už jedí pevnou stravu, protože se od nich učí základní sociální chování.

Kdy štěňata oddělit a komu je dát

Štěňata by se od matky a vrhu neměla oddělovat dřív než v osmi týdnech, ideálně mezi osmým a dvanáctým, kdy jsou už odstavená a socializovaná v rámci vrhu, ale ještě dost mladá na to, aby se snadno přizpůsobila novému domovu. Dřívější odebrání zvyšuje riziko problémů s chováním v dospělosti, hlavně strachu a agrese.

Nový domov by měl být předem prověřený – ne první zájemce, který zavolá. Vyplatí se zeptat, jestli zájemce ví, co obnáší výběr plemene podle skutečných potřeb, a jestli má doma podmínky odpovídající velikosti a temperamentu štěněte.

Co s neumístěnými štěňaty

Pokud se pro všechna štěňata nenajdou noví majitelé, zodpovědnost zůstává na chovateli – dočasně u sebe, případně přes prověřené útulky nebo záchranné organizace. Rozhodně není řešením nechat štěňata bez kontroly 'najít si někoho'.

Co se štěňaty, která zůstávají doma

Pokud si necháte jedno štěně z vrhu, počítejte s tím, že vztah mezi ním a matkou se po odstavu mění – matka ho přestává vychovávat jako mládě a chová se k němu čím dál víc jako k dospělému psovi.

Kastrace jako alternativa

Pro majitele, kteří nechtějí plánovaně chovat a nemají zájem o vrh, je kastrace nejspolehlivější způsob, jak se nechtěnému rozmnožování vyhnout úplně. U fen navíc snižuje riziko nádorů mléčné žlázy a děložních zánětů, u psů omezuje pohlavně motivované chování jako značkování a útěky za hárajícími fenami.

Vhodný věk i způsob provedení je individuální podle plemene a velikosti a měl by ho posoudit veterinář, ne obecné doporučení z internetu.

Není to jediné řešení

U plánovaného, zodpovědného chovu se kastrace samozřejmě neprovádí. Rozdíl je v tom, jestli má majitel reálný plán, kam štěňata umístí, a rozumí zdravotním i časovým nárokům chovu – ne že 'to nějak dopadne'.