Venčení psa: jak často, jak dlouho a co musí obsahovat

Kolikrát denně a jak dlouho podle věku

Dospělý zdravý pes potřebuje obvykle tři až čtyři vycházky denně, v celkovém součtu zhruba hodinu až dvě aktivního pohybu, podle plemene a energie konkrétního jedince. Malá plemena s nižší potřebou pohybu vystačí s méně, pracovní a lovecká plemena naopak potřebují výrazně víc, jak popisuje přehled plemen psů.

Štěňata potřebují víc kratších vycházek než méně dlouhých – jejich vytrvalost je nízká a přetěžování v raném věku škodí kloubům. Senioři naopak často potřebují kratší, ale častější procházky, protože déle vydrží v klidném tempu než v jedné dlouhé zátěži.

Co ovlivňuje potřebu pohybu

Kromě věku a plemene hraje roli i zdravotní stav, denní teplota a to, kolik pohybu má pes jinde než na procházce – pes s velkou zahradou potřebuje o něco méně řízeného venčení než pes bydlící v bytě.

Rozdělení do více kratších vycházek

Víc kratších procházek rozložených do dne bývá pro psa přínosnější než jedna dlouhá – snižuje to dobu, kdy je pes nucen zadržovat potřebu, a dává mu pravidelnější rytmus aktivity i odpočinku.

Proč je čichání důležitější než vzdálenost

Pro psa je čich hlavní smysl, kterým poznává okolí, a čichání během procházky mu poskytuje psychickou stimulaci srovnatelnou s tím, co pro člověka znamená čtení nebo sledování okolí. Rychlá procházka bez zastavení, kdy majitel psa jen 'táhne' k cíli, mu tuhle potřebu nenaplní, i když ujde stejnou vzdálenost.

Procházka, na které si pes může v klidu čichat, bývá psychicky vyčerpávající podobně jako fyzická zátěž – proto se občas doporučuje kratší, ale 'čichací' procházka místo dlouhého rychlého pochodu. Souvisí to i s celkovým chováním psa, které rozebírá článek chování a řeč těla psa.

Jak dát psovi čas na čichání

Pomáhá vyčlenit část procházky jako záměrně pomalou, bez tempa a cíle, kdy pes rozhoduje o trase on – i deset minut takové volnosti umí psychicky vyčerpat víc než dvojnásobně dlouhý rychlý pochod.

Venčení štěněte a kloubní zátěž

Rostoucí kosti a klouby štěněte jsou citlivé na přetížení – dlouhé procházky, skákání ze schodů nebo běh po tvrdém povrchu ve věku, kdy růstové ploténky ještě nejsou uzavřené, zvyšují riziko trvalého poškození kloubů. Platí to hlavně u velkých a obřích plemen, kde růst trvá déle.

Obecné pravidlo, které se často doporučuje, je zhruba pět minut procházky na každý měsíc věku, dvakrát denně – u čtyřměsíčního štěněte tedy kolem dvaceti minut. Je to jen orientační vodítko, konkrétní zátěž je vhodné probrat s veterinářem podle plemene.

Signály přetížených kloubů u štěněte

Kulhání po procházce, neochota vstát po odpočinku nebo sedání do neobvyklé pozice (žabí sed) jsou signály, že zátěž byla nad možnosti kloubů – v takovém případě patří štěně k veterináři, ne jen k odpočinku.

Vodítko, postroj nebo obojek

Obojek je jednoduchý a běžný, ale u psů, kteří silně tahají, zatěžuje krční páteř a průdušnici. Postroj rozkládá tah po hrudníku a je šetrnější volbou, hlavně u malých plemen náchylných na kolaps průdušnice nebo u psů teprve učících se chodit bez tahání.

Vodítko samotné by mělo být pevné, ne vysouvací (tzv. flexi) v místech s provozem nebo jinými psy, protože neumožňuje rychlou kontrolu nad psem v nečekané situaci. Vysouvací vodítko má smysl jen na klidných otevřených místech.

Retractable vodítko a jeho limity

Vysouvací vodítko dává psovi víc prostoru k průzkumu, ale ztěžuje rychlý zásah, pokud se objeví nečekaná situace – auto, jiný pes, dítě vybíhající ze zatáčky. V rušném prostředí je proto bezpečnější krátké pevné vodítko.

Volné pobíhání a kde je povolené

Volný pohyb bez vodítka patří jen na místa, kde to místní pravidla dovolují – řada parků a lesů má oblasti vyhrazené i zakázané, je potřeba se řídit místním značením, ne vlastním odhadem. Bez ohledu na pravidla platí, že volno by měl pes dostat jen tehdy, když má majitel jistotu, že ho spolehlivě přivolá, viz i článek o tom, jak se starat o psa jako celku.

Rizika volného pobíhání

Kromě setkání s jiným psem nebo zvěří hrozí i to, že pes cestou sebere a sní něco nevhodného – přehled rizikových potravin a látek je v článku co pes nesmí jíst.

Zabezpečená cvičiště

Pro psy, kteří přivolání ještě nemají spolehlivě zafixované, jsou oplocená cvičiště dobrým mezikrokem – dovolí volný pohyb bez rizika útěku, zatímco se výcvik dál procvičuje v běžném prostředí.

Venčení za deště, mrazu a v horku

Za deště stačí kratší, ale nutná procházka na vyprázdnění, doplněná o domácí hru na kompenzaci pohybu. Mráz sám o sobě většině psů nevadí, pozor je potřeba dát na tlapky – sůl a posypový materiál na chodnících dráždí polštářky a po procházce se vyplatí je opláchnout.

V horku je největší riziko úpal a popálení tlapek o rozpálený asfalt – jednoduchý test je položit hřbet ruky na povrch na pár vteřin, pokud je to nepříjemně horké pro ruku, je to nepříjemné i pro tlapky. Venčení v horku patří na časné ráno nebo večer, ne na poledne.

Reflexní prvky za tmy

V zimních měsících, kdy se venčí za šera, se vyplatí reflexní vodítko, obojek nebo postroj – zvyšuje viditelnost psa pro řidiče a cyklisty na místech bez veřejného osvětlení.

Po psovi se uklízí: pravidla a pokuty

Úklid psích exkrementů z veřejného prostranství je v naprosté většině obcí povinný a jeho zanedbání může vést k pokutě od městské policie. Kromě právní stránky jde i o riziko přenosu parazitů na jiná zvířata i lidi, hlavně děti hrající si na trávníku.

Sáčky na exkrementy se vyplatí mít u sebe vždy, ne jen 'když si vzpomenu' – řada obcí je zdarma k dispozici v zásobnících podél cest, spoléhat se na ně ale není jisté.

Co dělat, když sáček chybí

Pokud majitel sáček zapomene, je slušnost i povinnost exkrement odklidit jinak, například papírovým kapesníkem, a ne to nechat ležet s tím, že 'to zvládne příště'.

Proč úklid patří i do lesa a na pole

Přestože se to v přírodě zdá zbytečné, exkrementy v blízkosti cest a luk zatěžují prostředí a mohou nakazit pasoucí se hospodářská zvířata – i mimo město proto platí stejné pravidlo úklidu.

Únava fyzická versus psychická

Pes, který vypadá po procházce unavený, nemusí mít vybitou energii doopravdy – fyzická únava odezní za pár hodin, zatímco psychická stimulace (čichání, řešení úkolů, kontakt s jinými psy) vydrží déle a snižuje neklid a destruktivní chování doma výrazněji než jen dlouhý běh.

Kombinace obojího funguje nejlíp: kratší intenzivní pohyb doplněný časem na čichání a průzkum okolí. Souvisí to i s energetickým příjmem ze stravy, viz čím psa krmit – nedostatečně nebo naopak překrmovaný pes reaguje na zátěž jinak.

Signály přetížení

Pokud pes po procházce kulhá, odmítá další pohyb nebo je neobvykle apatický i druhý den, jde o signál, že zátěž byla na hranici nebo přes ni – v takovém případě patří k veterináři, ne jen k odpočinku.