Co želva nesmí jíst: seznam nebezpečných potravin

Potraviny, které ohrožují život

Nejvážnější riziko představují jedovaté rostliny, na které zvíře narazí při volném pobíhání po bytě nebo zahradě – řada běžných pokojových a okrasných rostlin obsahuje látky, které jsou pro plazy toxické už v malém množství. Stejně rizikové jsou zbytky chemie – postřiky proti škůdcům, hnojiva nebo čisticí prostředky, které se dostanou na trávník, podlahu nebo do misky s vodou.

Než se zvíře pustí na volný pobyt mimo terárium, vyplatí se prostor zkontrolovat a nebezpečné rostliny odstranit nebo zvířeti znepřístupnit. Základní jídelníček popisuje článek čím krmit želvu, kde je vidět, co naopak do stravy patří bezpečně.

Potraviny, které škodí až opakovaně

Ovoce ve větším množství, pečivo, těstoviny nebo jiné potraviny s vysokým obsahem cukru a škrobu zvíře po jednom soustu obvykle neohrozí, ale při opakovaném podávání dlouhodobě zatěžují trávení a přispívají k obezitě nebo problémům s krunýřem. Podobně mléčné výrobky nejsou pro plazy přirozenou součástí stravy a trávicí soustava je na ně není uzpůsobená.

Riziko tady není v jedné výjimce, ale v zvyku – pravidelné přikrmování nevhodnou potravinou se na zdraví projeví až po týdnech nebo měsících.

Potraviny, které se vyplatí omezit, i když nejsou toxické

• Luštěniny a obiloviny ve velkém množství, pro trávicí soustavu bylinožravého plaza nepřirozené.
• Zelí a jiná zelenina se sloučeninami, které při vysokém a pravidelném příjmu ovlivňují vstřebávání jódu.
• Slané pochutiny a jakékoli koření, i v malém množství zatěžují ledviny.

Tyhle potraviny nejsou důvod k panice po jednom náhodném soustu, ale nemají se stát pravidelnou součástí jídelníčku ani ve formě „malé odměny“ každý den.

Běžné omyly z internetových fór

Na fórech a v diskuzích se občas objevuje doporučení krmit želvu zbytky ze stolu, protože „je to přece jen rostlinná strava“. Problém je, že řada rostlinných potravin určených pro lidi obsahuje pro plazy nevhodný poměr živin, konzervanty nebo sůl, i když jde o vegetariánské jídlo.

Dalším rozšířeným omylem je představa, že „trocha nevadí“ u potravin, které jsou ve skutečnosti toxické, ne jen nevhodné – u jedovatých rostlin a chemikálií žádná bezpečná malá dávka není. Ověřený základ jídelníčku je lepší brát z článku čím krmit želvu než z necenzurované diskuze.

Podobně zavádějící bývá i rada „co jí volně žijící kus v přírodě, to sní i chovaný jedinec bez problému“. Zvíře v zajetí má jiný pohybový režim i metabolismus a to, co v přírodě zpracuje díky pestré nabídce a velkému pohybu, může v teráriu s omezeným prostorem způsobit potíže.

Rostliny v bytě a na zahradě

Mezi rostliny, které jsou pro plazy rizikové, patří řada oblíbených pokojových druhů i některé zahradní okrasné keře a květiny. Konkrétní seznam se liší podle regionu a sezony, proto se obecně doporučuje u nové rostliny v domácnosti nebo na zahradě ověřit její bezpečnost dřív, než se k ní zvíře dostane na volný pohyb.

U venkovního výběhu se navíc kontroluje i to, co roste za plotem nebo co tam napadá ze sousedního pozemku – kořeny a listy se přes plot dostanou snadno, i když majitel výběh sám osázel bezpečně. Vhodné umístění a materiál výběhu popisuje článek terárium pro želvu.

Vyplatí se také ověřit, co je vysazené přímo v teráriu nebo výběhu jako okrasná zeleň – ne každá rostlina vhodná do interiéru je zároveň bezpečná ke žrádlu, a plaz mezi „na okrasu“ a „k jídlu“ nerozlišuje. Bezpečnější je do prostoru, kam má zvíře přístup, sázet jen rostliny, u kterých je jedlost a nezávadnost ověřená.

Léky a chemie, na které se zapomíná

Lidské léky, i běžně dostupné bez předpisu, jsou pro plazy vysoce rizikové a nikdy se nepodávají bez výslovného doporučení veterináře. Riziko představují i zapadlé tablety na podlaze, které zvíře při volném pohybu po bytě snadno sebere.

Podobně nebezpečná je běžná domácí chemie – čisticí prostředky, insekticidy nebo repelenty – pokud se dostane na povrch, po kterém se zvíře pohybuje, nebo do vody, kterou pije. Prostor pro volný pohyb i terárium se proto uklízí prostředky bezpečnými pro zvířata, ne agresivní chemií.

Místa v domácnosti, na která se snadno zapomíná

• Spodní police nábytku, kam občas zapadne tableta nebo drobný předmět.
• Prostor za nábytkem, kde mohou zůstat zbytky nedávno použitého repelentu nebo čisticího prostředku.
• Květináče s hnojivem v podobě tyčinek nebo granulí zapíchnutých v zemině.

Před každým volným pobytem mimo terárium se proto vyplatí místnost krátce projít pohledem právě z výšky pohybu zvířete, ne z pohledu dospělého člověka – co je pro chovatele nenápadné, může být pro plaza přímo v dosahu.

Co dělat, když už to želva snědla

Prvním krokem je zachovat klid a zjistit co nejvíc informací – jakou rostlinu nebo potravinu zvíře snědlo, přibližné množství a kdy se to stalo. Tyhle informace jsou pro veterináře klíčové a výrazně zrychlí rozhodnutí, jak postupovat. Panika situaci nezlepší a jen ztíží pozorování zvířete, které je v tuhle chvíli důležitější než cokoli jiného.

Nevyvolávejte zvracení ani nepodávejte žádný domácí „protijed“ bez konzultace – u plazů může improvizovaná první pomoc situaci zhoršit. Pokud je to možné, vezměte s sebou k veterináři vzorek nebo fotku snědené rostliny či obalu potraviny, pomůže to s rychlou identifikací rizika.

Co si připravit před telefonátem veterináři

• Název nebo aspoň fotku rostliny či obalu potraviny.
• Odhad množství a čas, kdy k požití došlo.
• Aktuální chování zvířete – aktivní, malátné, reaguje na podněty.

I když se zvíře tváří po požití zakázané potraviny normálně, zavolat se vyplatí i tak – veterinář na základě informací rozhodne, jestli stačí sledování doma, nebo je potřeba zvíře přivézt.

Kdy volat veterináře okamžitě

Okamžitě, bez odkladu na další den, se řeší situace, kdy se po požití objeví křeče, silné slinění, opakované zvracení, náhlá ztráta koordinace, otoky kolem tlamy nebo výrazná malátnost. U menších plazů se celkový stav dokáže zhoršit v řádu hodin, takže čekání „jestli se to samo zlepší“ je riskantní.

I bez viditelných příznaků je rozumné po požití prokazatelně jedovaté rostliny nebo chemikálie veterináře alespoň telefonicky kontaktovat a řídit se jeho doporučením – některé látky se projeví se zpožděním, klidně až za den nebo dva. Širší přehled akutních příznaků nemocí má článek nejčastější nemoci želvy. Podobná pravidla pro rozpoznání akutního stavu platí i u jiných domácích zvířat, srovnání nabízí co pes nesmí jíst.

Nejde přitom o to zvíře ohlídat na dvacet čtyři hodin za každou cenu – jde o to vědět předem, na kterou veterinární pohotovost se v takovém případě obrátit, aby se čas neztrácel hledáním kontaktu v momentě, kdy už je zvíře v ohrožení.