Druhy želv a plazů pro terárium: přehled a podle čeho vybírat

Podle čeho se druhy plazů vůbec liší

Základní rozdíly mezi druhy suchozemských želv jsou tři: dospělá velikost, teplotní nároky a to, jestli druh snáší chladnější období formou zpomaleného metabolismu, nebo potřebuje stálé teplo celý rok. Od toho se odvíjí, jak velké terárium nebo výběh bude zvíře jako dospělec potřebovat a jestli přichází v úvahu i venkovní chov v teplé části roku.

Než se řeší konkrétní druh, vyplatí se projít si obecný základ péče v článku jak se starat o želvu – ukáže, jestli na denní režim a techniku vůbec chovatel má prostor a čas, bez ohledu na to, který druh si nakonec vybere.

Nejrozšířenější varianty u nás

V tuzemských chovech se nejčastěji objevují menší středomořské druhy suchozemských želv, které zvládají v teplé sezoně pobyt na zahradě a mají zvládnutelnou dospělou velikost pro chov v bytových podmínkách s kvalitním terráriem. Vedle nich se chovají i větší druhy, u kterých dospělý jedinec potřebuje řádově větší prostor, než na jaký je zvyklý začátečník z obchodu se zvířaty.

Při výběru konkrétního jedince se vyplatí ptát se chovatele na původ, protože odchov v zajetí je z hlediska zdraví i legislativy jinde než dovoz z volné přírody. U řady druhů navíc platí ochranné podmínky podle mezinárodních úmluv o obchodu s ohroženými druhy – prodejce nebo chovatel by měl být schopný doložit původ zvířete dokladem, ne jen ústně.

Co sledovat u nabídky mláděte

• Věk a odhadovanou dospělou velikost, ne jen aktuální rozměr v dlani.
• Doklad o původu a případně čip nebo jiné označení, pokud to druh vyžaduje.
• Aktivitu a reakce mláděte – malátnost nebo úplná pasivita nejsou u zdravého jedince normální ani po přepravě.

Dovoz z volné přírody bývá pro zvíře zátěžovější a zvyšuje riziko parazitů nebo skrytých onemocnění, která se projeví až po pár týdnech v novém prostředí.

Čím se liší nároky na péči

Menší druhy vystačí s kompaktnějším teráriem, ale i tak potřebují funkční UV osvětlení a teplotní gradient popsaný v článku o teráriu pro želvu. Větší druhy naopak zaberou prostor, který se v běžném bytě těžko řeší, a jejich dospělá hmotnost znamená i jinou manipulaci a jiné nároky na pevnost výběhu a konstrukci podlahy výběhu.

Rozdíl je i v tom, jak moc druh snáší chladnější noci. Některé teplomilné varianty potřebují stálou teplotu bez větších výkyvů celý rok, jiné naopak zvládají mírný noční pokles a v přírodě by v chladnějším období běžně zpomalily metabolismus. To, jestli je zpomalení pro daný druh v zajetí vhodné, nebo naopak rizikové, patří mezi otázky, které je potřeba probrat s chovatelem nebo veterinářem předem – improvizace bez znalosti konkrétního druhu může zvíře ohrozit.

Jídelníček se mezi druhy liší jen v detailech, základ – vláknina, nízký obsah bílkovin a cukru – zůstává podobný napříč většinou suchozemských druhů, jak popisuje článek čím krmit želvu. Rozdíly bývají spíš v poměru zastoupení jednotlivých rostlin a v citlivosti na konkrétní druhy zeleniny, ne v základní filozofii krmení.

Povaha: co je dané variantou a co jedincem

Povaha suchozemské želvy je z velké části individuální záležitost, ne pevná vlastnost druhu. Druh spíš určuje mez – jak moc je zvíře obecně plaché, jak rychle si zvyká na kontakt s člověkem a jak aktivně prozkoumává okolí. V rámci jednoho druhu se ale běžně setkají jedinci od velmi klidných po nervózní.

Kdo srovnává s jinými zvířaty, u kterých je povaha podobně individuální, najde paralelu třeba v článku o plemenech koček – i tam platí, že konkrétní jedinec často rozhoduje víc než plemeno nebo druh.

Co povahu jedince ovlivňuje kromě druhu

• Podmínky odchovu – zvíře zvyklé na klidný kontakt od mláděte bývá vyrovnanější než dovezené dospělé zvíře.
• Zkušenost s manipulací – necitlivé zacházení v minulosti se projeví vyšší plachostí i u jinak klidného druhu.
• Aktuální zdravotní stav – bolest nebo nepohoda se často projeví jako zvýšená podrážděnost nebo naopak apatie.

Proto se povaha konkrétního jedince dá jen částečně odhadnout podle druhu v katalogu – rozhodující je vždycky setkání s konkrétním zvířetem před koupí.

Varianty se zdravotní zátěží, kterým se vyhnout

U některých populárních druhů se kvůli přemnožení v chovu a nekontrolovanému křížení objevuje vyšší výskyt deformit krunýře nebo problémů s dýcháním. Nejde o vlastnost druhu jako takového, ale důsledek toho, že poptávka převýšila počet zodpovědných chovatelů.

Před koupí konkrétního jedince se vyplatí zvíře prohlédnout – nepravidelný, měkký nebo viditelně deformovaný krunýř, sípavé dýchání nebo zakalené oči jsou důvod k odmítnutí, i kdyby šlo o oblíbený a jinak zdravý druh. Přehled příznaků nemocí má samostatný článek nejčastější nemoci želvy.

Riziko roste i tam, kde prodejce nabízí několik desítek mláďat stejného druhu najednou za nápadně nízkou cenu – u odpovědného chovu bývá množství jednorázově nabízených zvířat výrazně nižší, protože se každému jedinci dá věnovat dostatek péče.

Co je jen marketingový název

V inzerátech se občas objevují název jako „mini varianta“ nebo „trpasličí typ“, které nejsou uznávaným druhem ani poddruhem, jen obchodním označením pro menšího nebo mladšího jedince. Takové zvíře může jako dospělec dorůst úplně stejné velikosti jako běžná varianta – malý vzrůst v inzerátu často znamená jen mládě.

Podobně opatrně se čte i barevné označení – barva krunýře se u řady druhů mění s věkem, takže odstín v inzerátu nemusí odpovídat tomu, jak bude zvíře vypadat za pár let. Stejně tak název podle země původu neznamená vždycky totéž co oficiální druhové jméno – prodejci ho někdy používají volně, aniž by šlo o přesné zařazení.

Nejspolehlivější je proto neřídit se jen názvem v inzerátu, ale nechat si od prodejce nebo chovatele potvrdit přesné druhové zařazení, ideálně písemně, a to si ověřit i nezávisle, třeba u poradny nebo veterináře se zaměřením na plazy.

Jak vybrat podle svých možností

Rozhodující kritéria jsou tři: kolik prostoru je chovatel schopen dlouhodobě věnovat teráriu nebo výběhu, jestli má možnost venkovního pobytu v teplé sezoně a kolik je ochotný investovat do techniky a jejího provozu. Suchozemské želvy se navíc dožívají desítek let, takže volba druhu je zároveň rozhodnutí na velkou část života chovatele, klidně přesahující jednu generaci.

Kdo zvažuje i jiná zvířata s podobně dlouhým závazkem, najde srovnání v článku jak dlouho žije želva, kde je vidět, jak dlouhodobý to je vztah oproti běžnějším domácím mazlíčkům jako pes nebo králík, viz plemena králíků.

Rychlý test před rozhodnutím

• Mám doma nebo na zahradě prostor na terárium odpovídající dospělému zvířeti, ne jen mláděti?
• Počítám s provozními náklady na topení a osvětlení po celý rok, i v zimě?
• Beru vážně, že jde o závazek na desítky let, ne na pár sezon?

Pokud na některou z otázek chovatel odpoví ne, stojí za zvážení menší a nenáročnější druh, případně úplně jiné zvíře – lepší je to zjistit před koupí než po ní.