Plemena koček: přehled a podle čeho vybírat

Podle čeho se plemena koček vůbec liší

Plemena koček se od sebe liší hlavně délkou a strukturou srsti, stavbou těla a hlavy a v menší míře i temperamentem. Zatímco u psů vytvořilo šlechtění obrovské rozdíly ve velikosti a využití, u koček zůstávají rozdíly v tělesné stavbě podstatně menší — kočka domácí i vyšlechtěné plemeno mají prakticky stejné potřeby, pokud jde o pohyb, prostor a hru.

Rozdíly, které skutečně stojí za pozornost při výběru, jsou tři: nároky na péči o srst, sklon ke konkrétním zdravotním potížím dané stavbou těla, a mírné tendence v povaze, které se u dané variace objevují častěji než u ostatních — ne jako pravidlo, ale jako tendence. Barva srsti nebo délka ocasu naproti tomu prakticky nic o povaze ani nárocích na péči nevypovídají, přestože jim inzeráty někdy přisuzují zvláštní vlastnosti.

Nejrozšířenější varianty u nás

Naprostou většinu domácích koček u nás tvoří kočka domácí krátkosrstá bez rodokmenu — zdravotně nenáročná, s velkou genetickou rozmanitostí, což jí paradoxně dává výhodu proti úzce šlechtěným liniím. Mezi plemennými kočkami patří k nejrozšířenějším varianty jako britská krátkosrstá (klidná, kompaktní stavba, hustá srst), Maine Coon (velké tělo, dlouhá srst, vyžaduje pravidelné vyčesávání), ragdoll (dlouhosrstý, klidný, přátelský typ) nebo siamská kočka (štíhlá stavba, výrazně komunikativní hlas).

Dál se často objevují norská lesní kočka (mohutná stavba, hustá vodoodpudivá srst uzpůsobená na chladné počasí), abyssinská kočka (krátká srst, štíhlé tělo, výrazný temperament a potřeba pohybu) nebo sphynx, bezchlupá varianta, která navzdory chybějící srsti potřebuje o kůži péči navíc. Každá z těchto variant vznikla dlouhodobým šlechtěním pro konkrétní vzhled nebo vlastnost, a s tím se pojí i konkrétní nároky na chov.

Než se pro konkrétní variantu rozhodnete, projděte si i základ obecné péče v článku jak se starat o kočku — nároky na denní režim, jídelníček a zázemí jsou u naprosté většiny variant totožné, mění se jen detaily kolem srsti a zdraví.

Čím se liší nároky na péči

Nejvýraznější rozdíl v péči přináší délka a hustota srsti. Dlouhosrsté a poloDlouhosrsté varianty potřebují vyčesávání několikrát týdně, jinak srst zacuchává a vznikají chuchvalce, které mohou dráždit kůži. Krátkosrsté varianty vystačí s vyčesáním jednou týdně.

Další rozdíly, které stojí za zvážení

• bezchlupé varianty potřebují pravidelné omývání kůže, protože bez srsti se na ní hromadí kožní maz, a v chladu i oblečení
• varianty s hustou podsadou srsti víc línají a náročněji se u nich udržuje domácnost bez chlupů
• u variant s plochým čenichem je náročnější péče o oční a nosní hygienu
• aktivnější varianty potřebují víc podnětů a hraček, jinak energii vybíjejí ničením nábytku

Základní jídelníček a dávkování se mezi variantami zásadně neliší, popisuje ho článek čím krmit kočku.

Povaha: co je dané variantou a co jedincem

Popisy typu „klidná a přítulná“ nebo „nezávislá a teritoriální“ u konkrétních variant jsou tendence, ne záruka. Povahu jedince ovlivňuje hlavně socializace v prvních týdnech života, zkušenosti a přístup chovatele, mnohem víc než samotné plemeno. Dvě kočky stejné varianty mohou mít naprosto odlišnou povahu podle toho, jak a kde vyrůstaly.

Co je u konkrétní varianty přece jen konzistentnější, je míra hlasitosti, potřeba kontaktu s člověkem nebo sklon k aktivitě — tyhle rysy jsou geneticky podložené o něco pevněji než třeba přítulnost. Siamská kočka bývá hlasitější a vyžaduje víc pozornosti, britská krátkosrstá naopak snáší samotu přes den lépe. I to je ale spíš tendence u velkého množství jedinců, ne jistota u konkrétního koťete, které si vybíráte.

Jak porozumět kočičímu chování obecně, ať už jde o jakoukoli variantu, rozebírá článek chování a řeč těla kočky.

Varianty se zdravotní zátěží, kterým se vyhnout

Některé extrémní typy nesou zdravotní zátěž přímo danou vzhledem, kvůli kterému se šlechtí. Typicky jde o plemena s výrazně zploštělým čenichem, u kterých bývají problémy s dýcháním a chlazením organismu, nebo o bezchlupé varianty náchylnější na podchlazení a kožní problémy. U některých typů se také častěji vyskytují dědičná onemocnění srdce nebo ledvin, případně kloubní potíže spojené s neobvyklou stavbou kostry.

Konkrétní diagnózu ani míru rizika u jednotlivého zvířete nedokáže odhadnout článek na internetu — to je vždy na vyšetření u veterináře, ideálně ještě před koupí koťete. To neznamená, že se má člověk zdravotně náročnějším variantám vyhýbat úplně — spíš je důležité vybírat od chovatele, který dělá zdravotní testy rodičů a šlechtí s ohledem na funkčnost, ne jen na vzhled. Pokud narazíte na extrémní typ za nízkou cenu bez dokladů o zdraví rodičů, je to varovný signál.

Co je jen marketingový název

Na inzertních portálech se občas objevují název jako „mini kočka“, „teacup“ nebo barevné varianty prodávané jako samostatné plemeno za výrazně vyšší cenu. Většinou jde o marketingový název bez uznaného statusu — buď o podvyživené nebo nemocné kotě, nebo o běžnou barevnou variaci existujícího plemene, která si zaslouží běžnou cenu, ne příplatek za neexistující exkluzivitu.

Podobně to bývá s označením konkrétní barvy srsti jako by šlo o samostatné plemeno — třeba „rezavá kočka“ nebo „stříbrná kočka“ je barevná varianta, kterou najdete napříč několika plemeny i u koček bez rodokmenu, ne unikátní typ s vlastními nároky na péči.

Spolehlivým vodítkem je, jestli chovatel má kotě registrované u uznané chovatelské organizace a jestli dokáže doložit rodokmen a zdravotní vyšetření rodičů. Bez toho jde spíš o obchodní název než o skutečné plemeno.

Jak vybrat podle svých možností

Při výběru zvažte tři věci: kolik času máte na péči o srst, jak velký prostor a kolik podnětů dokážete zvířeti nabídnout, a jaký rozpočet máte na případnou veterinární péči u zdravotně náročnější varianty. Kočka domácí krátkosrstá z útulku je přitom stejně kvalitní společník jako plemenné kotě, často navíc s vyrovnanější povahou dospělého zvířete.

Pokud máte málo času na denní vyčesávání, vyhněte se dlouhosrstým variantám s hustou podsadou — srst bez pravidelné péče zacuchává a vznikají bolestivé chuchvalce. Pokud bydlíte v menším bytě bez zahrady, zvažte spíš klidnější variantu s menší potřebou pohybu, i když i aktivnější typ zvládne byt, pokud dostane dostatek hry a podnětů do výšky.

Než se rozhodnete, projděte si i to, kolik zvíře reálně stojí za měsíc i za celý život — podrobný rozpočet najdete v článku kolik stojí kočka. U zdravotně náročnějších variant počítejte s vyššími výdaji na veterinu po celý život zvířete, ne jen na pořízení.