Barmská kočka: povaha, péče a pro koho se hodí

Odkud plemeno pochází

První dochované zmínky o barmských kočkách jsou z počátku osmnáctého století, a to v jistém thajském rukopisu. Tyhle kočky žily v barmských klášterech, protože tamní mniši věřili, že přinášejí štěstí — thajský název „supalak“ znamená doslova nosící štěstí.

Předek dnešní moderní barmské kočky byl přivezen na začátku třicátých let minulého století z Rangúnu do San Francisca, v roce 1947 pak byla barmská kočka dovezena také na Starý kontinent. Poté se plemeno rozdělilo na dvě linie, americkou a evropskou (nebo také britskou).

Jak Barmská kočka vypadá

Barmská kočka vypadá velmi elegantně. Je krátkosrstá, dorůstá středně velké velikosti a na svůj vzrůst je celkem těžká — většinou okolo sedmi kilogramů. Srst má typicky hedvábnou, oči zlaté nebo jantarově zářící. Na břiše je srst o něco světlejší než na hřbetě a ocas je nejtmavší.

Americká a evropská linie se liší: americká působí zaoblenějším dojmem, tvar hlavy je spíš kulatý s plnými lícemi, naopak evropská mívá hlavu hranatější a je na ní víc znát příbuznost s orientálními kočkami. U americké linie jsou uznané odstíny sobolí, modrý, šampaň a platinový; evropská může být i hnědě, čokoládově, lila nebo modře želvovinová.

Povaha a chování

Popularitu si barmské kočky získaly především proto, že jsou mimořádně lačné po kontaktu s člověkem. Oplývají velkou dávkou empatie a dokážou se vcítit do nálad a pocitů svého člověka, což ocení nejedna melancholická duše.

Hlasové projevy jsou spíš tiché a připomínají broukání či vrkání holubů, na rozdíl od klasického mňoukání, jaké známe u některých jiných plemen.

Považují se za ideálního společníka do rodiny, protože jsou nejen poněkud flegmatické, ale i dost snášenlivé: vycházejí skvěle nejen s dětmi, ale dokonce i s dalšími zvířaty včetně těch štěkajících. Samotu snad ani neumí — doslova se přimknou k lidem.

Péče a na co si dát pozor

Péče není náročná: krátkou srst stačí kartáčovat zhruba jednou do týdne. Barma je velmi přizpůsobivá, takže si zvykne prakticky kdekoli, ráda ale zůstává poblíž svých lidí, třeba v rodinném domě nebo bytě.

Dvě věci je potřeba zajistit. Výběh ven musí být dobře zabezpečený, protože zvědavá kočka by se mohla zatoulat. A v chladnějším období by měla zůstávat spíš v teple: krátká srst ji před zimou prakticky vůbec neochrání.

Pro koho se Barmská kočka hodí

Pro rodinu i pro samostatně žijícího člověka, který je doma a chce kočku, co se o kontakt sama hlásí. Vychází s dětmi i s jinými zvířaty, takže do domácnosti s více mazlíčky sedne.

Rozhodně nejsou na světě pro majitele, kteří by si na ně pravidelně nenacházeli čas — samotu snášejí špatně.