Hygiena a péče o kočičí tělo: co dělat a co nechat být

Co zvládne zvíře samo

Kočka stráví péčí o srst klidně čtvrtinu bdělého času. Jazykem s drsnými papilami odstraní uvolněné chlupy, rozetře po srsti kožní maz, který ji chrání před vlhkem, a zbaví se části prachu a drobných nečistot. Tlapkami si umývá obličej a za ušima – typické kroužení po ránu není rozmar, ale hygienický rituál.

Do téhle části se nemá zasahovat. Časté koupání nebo přehnané česání krátkosrsté kočky narušuje vrstvu kožního mazu a srst pak vypadá hůř, ne líp. Zdravá kočka s krátkou srstí si sama vystačí a majitel jí do toho nemusí mluvit.

Výjimkou jsou situace, kdy tělo samo nestačí – stáří, bolestivý kloub, který brání otočit se a dosáhnout na záda, nebo obezita. Tam už se hygiena čistě sama neudrží a je na majiteli to sledovat.

Kočka si sama ošetří i drobné oděrky, olízne je a udrží v čistotě, což u zdravého zvířete funguje jako první pomoc. Problém nastává, když olizování jednoho místa zesílí a stane se z něj návyk – vylízané holé místo na břiše nebo na tlapce většinou neznamená nadměrnou čistotnost, ale stres, alergii nebo bolest, a tam už samostatnost kočky přestává být výhoda.

Co musí udělat majitel a jak často

Pravidelná péče, kterou kočka sama nezvládne, se dá shrnout do pár položek. Česání srsti u dlouhosrstých plemen obden, u krátkosrstých stačí jednou týdně – hlavně v období línání se interval zkracuje. Kontrola drápků a případné zastřižení jednou za dva až čtyři týdny. Nahlédnutí do uší a tlamy jednou týdně, aby se včas zachytil zápach, zarudnutí nebo povlak.

Ke každodenní péči patří i úklid záchodu, o kterém je řeč samostatně v textu o kočičím záchodu – bez toho je zbytek hygieny zbytečný, protože kočka, která záchod odmítá, se začne špinit jinde.

Co sledovat při každém hlazení

• Zacuchané chomáče srsti, hlavně za ušima a v podpaží.
• Boule, strupy nebo místa, kde srst chybí.
• Zápach z tlamy nebo z uší.
• Délku drápků – jestli se zatáčejí nebo cvakají o podlahu.

Drápky, zuby a co se přerůstá

Drápky u bytové kočky přerůstají, protože chybí přirozené obrušování o beton nebo kůru stromu. Přerostlý drápek se může zatočit do polštářku tlapky a způsobit bolestivé zranění, zvlášť u starších koček, které méně škrábou. Stříhá se jen průsvitná špička, růžová část s cévou a nervem (tzv. živé) se nesmí zasáhnout – při nejistotě je lepší první stříhání nechat ukázat u veterináře nebo v salonu.

Zuby si kočka částečně čistí žvýkáním granulí a hraček, úplně to ale nestačí. Zubní kámen a zánět dásní patří k nejčastějším zdravotním problémům dospělých koček a projeví se zápachem z tlamy, sníženým zájmem o žrádlo nebo slintáním. Domácí čištění zubním kartáčkem funguje, jen když si na něj kočka zvykne postupně už od mláděte; u dospělé kočky, která to odmítá, řeší povlak čištění u veterináře v narkóze.

Přerůstat mohou i chloupky mezi polštářky tlap u dlouhosrstých plemen – zachytávají špínu a stelivo a kočka pak po bytě roznáší víc, než by musela. Krátké zastřižení nůžkami se zaoblenou špičkou tenhle problém vyřeší a kočce to nijak nevadí, protože chloupky mezi polštářky necítí bolestivě jako drápky.

Koupání: kdy ano a kdy je to škodlivé

Zdravá kočka s krátkou srstí se nekoupe nikdy – umí se udržet čistá sama a koupání jí spíš uškodí, protože smyje ochrannou vrstvu kožního mazu a srst pak rychleji mastní nebo se naopak vysušuje. Voda navíc pro většinu koček znamená stres, který se nevyplácí za cenu, kterou přinese.

Výjimky existují: dlouhosrstá plemena s náchylností k zacuchání, kočka, která si něco ulepí do srsti (olej, barva, lepidlo), silně obézní zvíře, které se samo nedostane všude, nebo doporučení veterináře kvůli kožnímu onemocnění. V takovém případě se používá vlažná voda a šampon určený přímo pro kočky – lidský ani psí šampon má jiné pH a srst i kůži podráždí.

Péče v období línání

Kočky línají dvakrát ročně, na jaře a na podzim, bytové kočky s umělým osvětlením často línají mírně po celý rok. V téhle době srst rychleji zplstnatí a kočka toho víc spolyká při olizování, což zvyšuje riziko chlupových žmolků v trávicím traktu.

Řešením je častější česání – u krátkosrstých koček obden, u dlouhosrstých klidně denně – a případně speciální granule s vyšším podílem vlákniny, které pomáhají spolykanou srst provést trávicím traktem ven. Doplňky s malt pastou fungují podobně, ale nejsou náhrada za pravidelné česání.

Pokud kočka opakovaně a bez úlevy zvrací chlupové žmolky, případně je jí zle a žmolek ven nejde, nejde o běžné línání a patří to k veterináři – ucpaný trávicí trakt chlupovou koulí je u koček vzácný, ale řeší se chirurgicky a čekání se nevyplácí.

Čistota prostředí jako půlka hygieny

Kočka, která vypadá zanedbaně, často netrpí nemocí, ale špinavým prostředím. Neuklizený záchod vede k tomu, že si kočka srst zašpiní i tam, kam by se jinak nedostala, a začne se čistit víc, než je zdrávo – nebo přestane úplně a začne chodit mimo. Zápach z kočky bývá ve skutečnosti zápach z pelíšku nebo misky.

Podobně funguje i škrabadlo – kočka si o něj neobrušuje jen drápky, ale zároveň si značkuje teritorium pachovými žlázkami na tlapkách, což snižuje potřebu značkovat jinde. Byt bez dostatku škrabadel tak často znamená víc poškrábaného nábytku, ne míň, a hygiena se s chováním v tomhle bodě prolíná.

Do čistoty prostředí patří i praní pelíšků a deček, mytí misek denně a dostatek škrabadel, aby kočka měla kam odložit staré vrstvy drápků sama, místo aby si vybrala gauč nebo koberec.

Přípravky, kterým se vyhnout

Kočičí kůže má jiné pH než lidská, a proto na ni nepatří lidské šampony, mýdla ani vlhčené ubrousky s parfemací – dráždí a suší. Éterické oleje, včetně těch v levných "přírodních" sprejích proti blechám, jsou pro kočky v koncentrované podobě toxické, protože kočičí játra je nedokážou správně odbourat.

Stejná opatrnost platí u všeho, co si kočka po nanesení olízne – a olízne si prakticky cokoli na srsti. Přípravky proti parazitům, které nejsou určené přímo pro kočky (třeba levné psí přípravky s permethrinem), mohou být smrtelně nebezpečné. Podobně jako u krmiva, kde je bezpečnější sledovat parametr než konkrétní značku (viz co kočka nesmí jíst), i u kosmetiky platí: když štítek neříká jasně "pro kočky", nepoužívat.

Pes má v tomhle ohledu podobná pravidla, ale ne stejná – detailní srovnání je v textu o hygieně a péči o psí tělo, u králíka zase v článku o hygieně a péči o králičí tělo. Základ chovu jako takového shrnuje průvodce jak se starat o kočku.