Hygiena a péče o psí tělo: co dělat a co nechat být

Co si pes vyřeší sám

Zdravý pes si udržuje srst do velké míry sám – olizováním rozprostírá po srsti kožní maz, který ji chrání před vlhkem a špínou. Krátkosrstá plemena tímhle způsobem zvládnou prakticky celou péči o tělo bez zásahu člověka. Sama se čistí i běžná drobná špína z procházky, bahno po zaschnutí odpadne, pokud ho nezačnete hned drhnout mokrým kartáčem.

Co si pes nevyřeší sám, je cokoliv, na co nedosáhne – oblast za ušima, kořen ocasu u dlouhosrstých plemen nebo záhyby kůže u plemen s volnější kůží na tlamě. Tam se špína a vlhkost hromadí a bez pravidelné kontroly člověkem tam vznikají záněty, aniž by to bylo na první pohled vidět.

Kdy samočistící mechanismus nestačí

U štěňat, starých psů a nemocných zvířat olizování a přirozená obnova srsti nestačí – buď proto, že se k některým místům nedostanou, nebo proto, že produkce kožního mazu je narušená. Tam už je pravidelná péče majitele nutná, ne volitelná.

Co musí zastat majitel a jak často

Základní balíček péče, který na psovi nezvládne nikdo jiný než člověk, zahrnuje kartáčování, kontrolu uší, kontrolu drápků a občasnou kontrolu zubů. U krátkosrstých plemen stačí kartáčovat jednou týdně, u dlouhosrstých obden až denně – jinak vznikají zplstěniny, které se pak dají řešit jen vystříháním.

Uši se kontrolují zhruba jednou týdně pohledem a čichem – zdravé ucho nezapáchá a uvnitř nemá tmavý povlak. Čištění samotné stačí jednou za dva až čtyři týdny, u plemen se svěšenýma ušima (např. kokršpaněl) častěji, protože se tam hůř větrá.

Co se dá zvládnout doma a co patří ke groomerovi

Kartáčování, kontrola uší a stříhání drápků u klidného psa zvládne majitel sám s trochou nácviku. Stříhání srsti do konkrétního tvaru, odbahnění dlouhé kudrnaté srsti nebo vyčesávání hluboko zplstěné srsti už je práce pro psího groomera – amatérský pokus nůžkami končí často poraněním kůže.

Jak nácvik usnadnit

Kontrolu tlapek, uší a tlamy má smysl nacvičovat už od štěněte jako běžnou součást mazlení, ne jen jako nutný úkon před stříháním nebo čištěním. Pes, který je na dotyk zvyklý odmala, se pak nechá ošetřit klidně i v dospělosti.

Drápky, zuby a další věci, které přerůstají

Drápky rostou psovi celý život a na tvrdém povrchu (asfalt, dlažba) se přirozeně obrušují. Pes, který chodí hlavně po trávě nebo doma po koberci, si je neobrousí a je potřeba je stříhat – obvykle jednou za tři až šest týdnů. Poznáte to podle zvuku: pokud drápky cvakají o podlahu, je čas.

Zuby zubní kámen tvoří stejně jako lidem, jen rychleji. Řešením je pravidelné čištění kartáčkem s pastou určenou pro psy (lidská pasta obsahuje látky, které psům škodí), ideálně několikrát týdně. Žvýkací tyčinky a hračky pomáhají mechanicky otírat plak, ale kámen, který se už usadil, nezvládnou – ten musí odstranit veterinář v celkové anestezii.

Přerostlé drápky a jejich následky

Dlouho zanedbané drápky mění postoj tlapky a časem bolí klouby a páteř. U spodního tzv. paspárku, který se povrchu vůbec nedotýká, hrozí navíc zarůstání do polštářku – tenhle drápek je potřeba kontrolovat a stříhat zvlášť, bez ohledu na to, jak často pes chodí po tvrdém.

Koupání: kdy ano a kdy je to škodlivé

Psí kůže má jiné pH než lidská a časté koupání, zvlášť lidským šamponem, narušuje ochrannou mastnou vrstvu. Výsledkem je suchá, svědivá kůže, která je náchylnější k zánětům – tedy přesně to, čemu se koupáním chtěl majitel vyhnout. Zdravého psa bez kožních problémů stačí koupat jednou za šest až osm týdnů, nebo podle skutečné potřeby (válení se v něčem nevábném).

Výjimkou jsou psi s kožním onemocněním, kde veterinář předepíše léčebný šampon a konkrétní frekvenci koupání jako součást léčby – tam se řídí ordinací, ne obecným doporučením.

Jak koupat správně

Vlažná voda, šampon určený pro psy, důkladné vymáchání (zbytky šamponu dráždí kůži víc než špína) a pořádné osušení, hlavně u podsady srsti, kde vlhko zůstává nejdéle. Základní přehled toho, co péče o psa obnáší, najdete v článku jak se starat o psa.

Péče v období línání

Pes s podsadou (většina plemen kromě těch s jednou vrstvou srsti) línání prochází dvakrát ročně, obvykle na jaře a na podzim. V tu dobu se výrazně zvyšuje množství vypadané srsti a bez pomoci kartáče visí staré chlupy v podsadě celé týdny, což zhoršuje větrání kůže.

V období línání se vyplatí kartáčovat denně, ideálně kartáčem na podsadu (tzv. furminátor nebo drátěný kartáč podle typu srsti), ne jen povrchovým kartáčem na krycí srst. Krmivo s dostatkem kvalitních tuků podporuje rychlejší obnovu srsti – souvisí to i s celkovým jídelníčkem, který popisuje článek o tom, čím psa krmit.

Kdy línání není v pořádku

Nadměrné vypadávání srsti mimo obvyklé období, lysiny nebo řídnutí v konkrétních místech obvykle signalizují něco jiného než sezónní línání – parazity, alergii nebo hormonální problém. Tam patří pes k veterináři, ne jen ke kartáči.

Jak poznat začínající línání

Zvýšené množství chlupů na oblečení a nábytku o pár týdnů dřív, než čekáte, bývá první signál nastupujícího línání – kartáčování má smysl zesílit hned, ne až když je podsada viditelně plná odumřelé srsti.

Čistota prostředí jako půlka hygieny

Sebelíp vykoupaný pes bude znovu páchnout a mít problémy s kůží, pokud spí na neupraném pelechu nebo pije ze zamazané misky. Pelech se pere podle materiálu obvykle jednou za dva až čtyři týdny, misky na vodu a krmivo se myjí denně – jsou to místa, kde se snadno množí bakterie.

Stejně jako u psa platí i u ostatních mazlíčků v domácnosti, že hygiena prostředí je základ – srovnání najdete třeba u hygieny a péče o kočičí tělo nebo u hygieny a péče o králičí tělo, kde je čistota prostředí ještě víc na prvním místě než u psa.

Venkovní prostor

Psa chovaného na zahradě čeká navíc úklid výkalů – nejenom kvůli zápachu, ale protože jsou zdrojem parazitů, kterými se pes může nakazit opakovaně, i když je pravidelně odčervovaný.

Přípravky, kterým se vyhnout

Lidské šampony, sprchové gely a parfémy na psí kůži nepatří – mění její pH a dráždí ji. Stejně tak lidská zubní pasta obsahuje látky (typicky xylitol), které patří mezi potraviny a látky, jež jsou pro psy toxické – přehled najdete v článku co pes nesmí jíst. Kupujte vždy přípravky s označením pro psy, ne univerzální 'na zvířata', pokud si nejste jistí složením.

U parazitárních přípravků (obojky, kapky, spreje proti klíšťatům a blechám) platí totéž, co u léků – dávkování a vhodnost pro konkrétní váhu a věk psa určuje veterinář, nevymýšlejte kombinace přípravků sami. Nadměrné nebo nesprávné dávkování umí uškodit víc než samotní parazité.

Vůně a spreje 'na osvěžení srsti'

Parfemované spreje na srst zápach jen maskují, neřeší jeho příčinu. Pokud pes trvale páchne i po koupeli, jde skoro vždy o zdravotní příčinu (zuby, uši, kůže, anální žlázy) – řešením je návštěva veterináře, ne silnější parfém.