Rozmnožování a mláďata: co obnáší a proč to většinou nedělat

Kdy zvíře dospívá a proč je to dřív, než čekáte

Kočka pohlavně dospívá zhruba mezi čtvrtým a šestým měsícem věku, u některých plemen i dřív. To je v době, kdy fyzicky ještě vypadá jako kotě a majitel by rozmnožování vůbec nečekal. Kocouři dospívají podobně, jen o něco později, obvykle kolem šestého až devátého měsíce.

Tahle časová mezera je hlavní důvod, proč vzniká tolik nechtěných vrhů – majitel plánuje kastraci "až bude starší" a mezitím kočka stihne zabřeznout. Pohlavní dospělost navíc nesouvisí s tělesnou vyspělostí: kočka může otěhotnět dřív, než doroste, a březost pak zatíží organismus, který ještě sám roste.

Nekastrovaná kočka signalizuje blížící se hárání typickým chováním – válí se po zemi, hlasitě volá, zvedá zadeček při dotyku na záda a je neklidná. Cyklus se bez zabřeznutí opakuje zhruba každé dva až tři týdny po celou sezónu, u bytových koček s umělým osvětlením prakticky celoročně, což samo o sobě zvíře i majitele vyčerpává.

Sourozenci z jednoho vrhu se navíc nemusí navzájem poznat jako příbuzní, jakmile spolu přestanou žít, a proto k sobě mohou být v hárání stejně přitažliví jako k cizí kočce nebo kocourovi. Chovat sourozence z jednoho vrhu společně bez kastrace je tak přímá cesta k dalšímu nechtěnému vrhu, tentokrát mezi příbuznými.

Jak rozeznat pohlaví

U koťat se pohlaví pozná podle vzdálenosti mezi řitním otvorem a pohlavním otvorem – u kocourků je větší a mezi nimi je patrný kulatý váček s varlaty, u kočiček jsou otvory blíž u sebe a tvoří spíš svislou linku podobnou vykřičníku. U mladých koťat je rozdíl jemný a snadno se splete, jistější odhad dá až veterinář při první prohlídce.

Barva srsti napovídá jen omezeně. Trojbarevné (želvovinové) kočky jsou téměř vždy samice, protože gen pro oranžovou barvu je vázaný na chromozom X a kocour by potřeboval genetickou odchylku, aby byl trojbarevný taky – stává se to, ale vzácně.

Pokud si majitel není jistý, nejjednodušší je počkat na první veterinární prohlídku a zeptat se přímo – omylem se dá splést pohlaví hlavně u koťat mladších šesti týdnů, kdy jsou rozdíly nejméně výrazné. Chybný odhad má praktický dopad: u "kočičky", která je ve skutečnosti kocourek, majitel nečeká toulání a značkování, a naopak.

Nechtěný vrh: nejčastější scénář

Typický nechtěný vrh vzniká takto: kočka žije v bytě, občas má přístup ven nebo uteče otevřeným oknem, je v období hárání (venku je slyšet typické hlasité vokalizování) a v okolí je nekastrovaný kocour. Stačí jedno krátké vypuštění a březost je hotová věc – kočka se páří opakovaně a i krátký kontakt stačí.

Zvláštní riziko představuje superfekundace: kočka může mít v jednom vrhu koťata od víc než jednoho otce, pokud se s víc kocoury spářila v krátkém časovém rozestupu. To dělá odhad "kdo je otec" nespolehlivý a vrh bývá barevně i typově různorodý.

Nejúčinnější prevence je jednoduchá: kastrace před prvním háráním, tedy ideálně kolem čtvrtého až pátého měsíce věku, a do té doby omezený přístup ven v období, kdy kočka hárá. Spoléhat na to, že "kočka přece nemůže zabřeznout, je ještě malá", je přesně ten předpoklad, který nechtěné vrhy nejčastěji způsobuje.

Březost a porod

Březost u koček trvá v průměru 63 až 65 dní, tedy zhruba devět týdnů. V posledním týdnu kočka hledá klidné, skryté místo na porod – dobré je jí nabídnout vystlanou krabici v tiché místnosti, kam nemá přístup ruch domácnosti ani jiná zvířata.

Porod u zdravé kočky obvykle proběhne bez zásahu člověka, kočka koťata sama olízne, přehryže pupeční šňůru a nasměruje je k mléku. Zásah je na místě, pokud mezi jednotlivými koťaty uplyne víc než hodina intenzivního tlačení bez výsledku, kočka je viditelně vyčerpaná nebo je jí déle než den zle – to patří rovnou k veterináři, protože komplikovaný porod se řeší rychle, ne "počká se, jak to dopadne".

Během březosti se energetická potřeba kočky postupně zvyšuje, výrazněji hlavně v posledních týdnech, kdy koťata rychle rostou. Kočka by měla mít volný přístup ke kvalitní stravě a klidu – zbytečné manipulaci, stěhování nábytku nebo hlučným návštěvám je v posledních dnech před porodem lepší se vyhnout, protože stres může porod komplikovat.

Péče o mláďata týden po týdnu

První dva týdny jsou koťata slepá, hluchá a zcela závislá na matce – jejich jedinou prací je jíst a spát. Oči se otevírají kolem desátého až čtrnáctého dne. Kolem třetího týdne se koťata začnou postavovat na nohy a prozkoumávat okolí pelíšku, kolem čtvrtého týdne přichází první zuby a začátek odstavu – matka jim začne nabízet i pevnou stravu rozmočenou ve vodě.

Detailní průběh prvních týdnů, včetně toho, co v téhle fázi majitel řeší a co raději nechá na matce, popisuje samostatně text kotě první měsíc doma. Zásadní pravidlo je stejné jako u psů, viz štěně první měsíc doma: mláďata se nesmí oddělit od matky předčasně, i když už vypadají samostatně.

Kdy je oddělit a komu je dát

Koťata se smí od matky úplně odstavit nejdřív v osmi týdnech, ideálně ve dvanácti – do té doby se od ní i od sourozenců učí základy chování v kočičí smečce, včetně kontroly síly kousnutí, kterou si jinak neosvojí. Předčasně oddělené kotě bývá problematičtější v chování v dospělosti – hůř snáší frustraci, kouše silněji a hůř se socializuje s ostatními zvířaty i lidmi, protože mu chybí zpětná vazba od matky a sourozenců.

Novému majiteli by kotě mělo jít až po prvním očkování a s jasnou informací o zdravotním stavu matky. Rozdávání "na inzerát bez otázek" zvyšuje riziko, že kotě skončí v nevhodném prostředí – kdo hledá nový domov, měl by se zájemce zeptat aspoň na základní podmínky chovu, podobně jako to popisuje průvodce jak se starat o kočku.

Kastrace jako alternativa

Pro naprostou většinu majitelů je kastrace lepší volba než plánovaný chov nebo riziko nechtěného vrhu. Řeší nechtěná koťata spolehlivěji než hlídání a přístup ven, protože i krátký únik venku stačí k zabřeznutí. U samic navíc snižuje riziko nádorů mléčné žlázy a zánětu dělohy, u kocourů omezuje toulání a značkování.

Plánovaný chov dává smysl jen u zdravého jedince se známým původem, v souladu s chovatelským klubem, a s jistotou, že se pro všechna koťata najde odpovědný domov – to je menšinová situace, ne výchozí stav. Při výběru, jestli chov vůbec zvažovat, pomůže i přehled plemen koček a jejich předpokladů. Krmná stránka březí a kojící kočky se pak neliší od běžných pravidel v textu čím krmit kočku, jen se zvyšuje množství a energetická hodnota stravy – a stejně jako jindy platí, že některé potraviny kočka nesmí jíst vůbec, březost na tom nic nemění.

Rozhodnutí mezi kastrací a chovem se nejlépe dělá s předstihem, ne v okamžiku, kdy kočka už hárá nebo je dokonce březí. Kastrace se dá naplánovat na klidné období a projde bez komplikací, zatímco přerušit už probíhající chov nejde – a jednou narozená koťata je potřeba odchovat celá, i kdyby se pro ně domov nakonec hledal obtížně.