Hygiena a péče o křeččí tělo: co dělat a co nechat být

Co zvládne zvíře samo

Křeček je čistotné zvíře a většinu péče o srst zvládne bez pomoci – olizuje se, hrabe se v podestýlce jako v suché koupeli a po každém jídle si čistí tlapky a čenich. Syrský křeček tráví čištěním srsti dost času hlavně po probuzení, kdy si postupně projde celé tělo od hlavy po zadní tlapky. Trpasličí druhy, tedy džungarský, campbellův nebo Roborovského, se čistí podobně, jen mají hustší podsadu srsti, která zadržuje víc prachu z podestýlky – právě proto ocení možnost hrabat se v jemném písku.

Na rozdíl od psa nebo kočky, kde pravidelná koupel a stříhání nebo čištění srsti kartáčem patří ke standardní péči, u křečka platí přesně opak. Zdravé zvíře se nikdy netahá za srst do lysin, nekouše se do kůže a nemá mokrou nebo slepenou srst na zadečku – to jsou vždycky signály, že něco není v pořádku, ne že potřebuje víc čištění. Samostatnou kapitolou jsou pachové žlázy na bocích, zvlášť u syrských křečků – vypadají jako tmavá, mírně vlhká skvrna v srsti a jde o normální orgán, který si zvíře čistí samo. Zásah člověka tady není potřeba, jen je dobré vědět, že to není rána ani plíseň.

Kdy naopak zpozornět

• lysiny nebo místa vytahaná do holé kůže
• mokrá nebo slepená srst kolem zadečku
• zarudlá, šupinatá kůže nebo strupy
• zvíře se kouše nebo škrábe na jednom místě opakovaně

Co musí udělat majitel a jak často

Majitel do péče o srst prakticky nezasahuje. Kartáček ani hřeben křeček většinou nepotřebuje, s výjimkou dlouhosrstých syrských křečků, kterým se srst na zadní části těla plete a je dobré ji jednou až dvakrát týdně jemně pročesat měkkým kartáčkem určeným pro morčata.

Skutečná práce majitele je jinde – čistá klec, dostatek hrabacího substrátu a pravidelná kontrola zubů, drápků a okolí ocásku při každém větším úklidu. Dobrý zvyk je při výměně podestýlky křečka na chvíli vzít do ruky a prohlédnout mu srst, oči, uši a zadeček. Většina problémů se tak zachytí dřív, než se z nich stane něco vážného. Kompletní přehled toho, co klec a chov obnáší, je v článku jak se starat o křečka od základu.

Drápky, zuby a co se přerůstá

Řezáky křečkovi rostou po celý život a při běžném hlodání tvrdého krmiva a dřevěných hraček se samy obrušují. Stříhat je nesmí nikdo doma – hrozí prasklina až do kořene zubu. Pokud jsou zuby viditelně nerovné, křivé, nebo si zvíře přestává brát tvrdé kousky a hubne, jde o zubní problém, který patří k veterináři se zkušeností s hlodavci. Přerostlé zuby se navíc často poznají nepřímo – zvíře slintá, vyhýbá se granulím a tahá se přední tlapkou za tlamu.

Drápky u zdravého křečka s přístupem k pevnému povrchu, třeba kamennému kachlíku v kleci, se obrušují samy. Pokud přerůstají a zatáčejí se dovnitř, stříhá je jen ten, kdo to umí – malými kleštičkami určenými pro hlodavce, a to výhradně špičku. Jinak hrozí zásah do cévy uvnitř drápku a krvácení. U starších křečků drápky rostou rychleji než dřív a stojí za to je kontrolovat o něco častěji, i když se zvíře jinak chová normálně.

Koupání: kdy ano a kdy je to škodlivé

Křeček se ve vodě nekoupe skoro nikdy. Srst po koupeli dlouho schne, zvíře prochladne rychleji, než člověka napadne, a stres z vody může ohrozit i jinak zdravé zvíře – u malého hlodavce se podchlazení projeví mnohem rychleji než u psa nebo kočky. Výjimkou je jen znečištění, které se nedá vyčistit jinak – třeba slepená srst od lepkavé potravy nebo od moči při nemoci. V takovém případě se čistí jen zasažené místo vlhkým hadříkem, zvíře se pečlivě osuší a musí zůstat v teple, ideálně v klidné místnosti bez průvanu, dokud srst není úplně suchá.

Namísto vody patří do klece pískoviště s jemným chinčilím nebo speciálním křečičím pískem, nikdy s pískem pro kočičí záchody nebo stavebním pískem – ty jsou na srst příliš hrubé a prašné. Křeček se v písku válí, prohání si ho srstí, a tím z ní dostává přebytečný tuk a prach. Miska s pískem se dává do klece jen na pár hodin denně, ne natrvalo – jinak si ji zvíře snadno splete se záchodem a písek přestane plnit svůj účel.

Péče v období línání

Křečci línají hlavně na jaře a na podzim, u zvířat chovaných v teple bytu bez výrazných výkyvů denního světla bývá línání mírnější a méně nápadné. Poznáte ho podle chomáčků srsti v kleci, řidší srsti na hřbetě nebo dočasně nerovnoměrné barvy.

Během línání pomáhá častější, ale pořád jen jemné pískové koupání a čistá podestýlka – odumřelá srst se snáz uvolní v měkkém substrátu než na drátěné podlaze. Kartáčovat se vyplatí jen u dlouhosrstých jedinců, u ostatních stačí nechat proces proběhnout přirozeně. Pokud srst na jednom místě úplně vypadá a kůže pod ní je zarudlá, šupinatá nebo se na ní objevují strupy, nejde už o obyčejné línání, ale o kožní problém, který patří k veterináři.

Čistota prostředí jako půlka hygieny

Většina toho, čemu se říká „křeček smrdí“, nemá se srstí nic společného – je to špinavá klec. Křeček si značí teritorium močí na jedno stálé místo, tzv. záchodový koutek, který stačí čistit denně nebo obden, zatímco celá podestýlka se mění zhruba jednou za jeden až dva týdny podle velikosti klece a počtu zvířat. Kompletní výměna nikdy neprobíhá naráz do posledního zrnka – malé množství staré podestýlky se nechává jako záchytný bod pachu, na který je zvíře zvyklé, jinak ho zbytečně stresuje úplně nové prostředí.

Zásoby jídla schovávaného do zásobáren je potřeba občas zkontrolovat – křeček tam ukládá i čerstvé ovoce a zeleninu, které začne plesnivět, a je to nejčastější skrytý zdroj zápachu i zdravotních potíží. Stejně tak stojí za kontrolu misky s vodou a krmivem, kam se snadno dostane vlhká podestýlka a rozmočí granule. Substrát, který má pro hrabání a hygienu smysl použít, popisuje článek o hrabacím substrátu a jeho hloubce.

Přípravky, kterým se vyhnout

Parfémované deodoranty do klece, vonné granule do podestýlky nebo osvěžovače vzduchu u klece křečkovi škodí víc, než pomáhají – jeho čich je citlivější než lidský a silné parfémy dráždí dýchací cesty. Stejně tak do klece nepatří šampony pro psy nebo kočky, mýdla na ruce ani vlhčené ubrousky s alkoholem.

Co do klece nepatří

• parfémované deodoranty a osvěžovače vzduchu
• šampony a mýdla určená pro lidi nebo jiná zvířata
• vlhčené ubrousky s alkoholem
• lepivé nebo vonné hračky s umělou vůní

Podestýlka z cedru nebo neošetřeného smrkového dřeva obsahuje aromatické oleje, které dráždí dýchací cesty a zatěžují játra – vhodná je bezprašná podestýlka z osiky, papíru nebo konopí. Přehled toho, co naopak patří a nepatří do jídelníčku, je v článku o potravinách, které křeček nesmí dostat.